Diana Damrau na mnichovském operním festivalu

Ty doby, kdy bylo jméno německé sopranistky Diany Damrau (31. 5. 1971 v bavorském Günzburgu) spojováno především s mnoha různými ztvárněními jediné role – Mozartovy Královny noci, jsou dávno pryč. Diana je dnes jednou z nejžádanějších pěvkyň s nabitým programem naplánovaným v předních operních domech na léta dopředu. V jejím stále se rozšiřujícím repertoáru se objevují Konstanze, Donna Anna, Gilda, Violetta, Manon, Lucia di Lammermoor, Ofélie, Adèle z Rossiniho Hraběte Oryho, Sophie z Růžového kavalíra, Marie z Dcery pluku, Aminta ze Straussovy Mlčenlivé ženy a další. V mnichovské opeře byla v poslední produkci Hoffmannových povídek po boku Rolanda Villazóna dokonce obsazena do všech čtyř sopránových rolí najednou! Ve svém oboru se řadí k nejužší světové špičce, a to i přesto, že v nedávné době stihla porodit dva syny.

Vedle operních rolí nezapomíná ani na písňový repertoár, jejím dvorním klavíristou byl v posledních letech zejména rakouský doyen Helmuth Deutsch. Již před časem ale Diana zkusila nahradit při svých vystoupeních doprovod klavíru zvukem harfy a její hudební partnerství s virtuózním francouzským hráčem na tento nástroj Xavierem de Maistre se ukázalo být natolik originálním a životaschopným, že jejich společné recitály jsou od té doby k vidění na mnoha významných scénách pravidelně.Prázdninové měsíce jsou pro Bavorskou státní operu v Mnichově časem letního operního festivalu, na jehož programu jsou vedle několika operních produkcí i sólové recitály, semináře, představení pro rodiny nebo velké open air koncerty. Diana Damrau zde představila své písňové vystoupení s harfovým doprovodem Xaviera de Maistre poprvé již před třemi lety v Prinzregententheatru, a to s takovým ohlasem, že byla požádána, aby se letos na prázdninový festival vrátila. Protože se oprávněně čekal velký zájem, logickou volbou sálu pro takový koncert byla velká budova bavorského Národního divadla, která pojme více než dva tisíce diváků. 22. července 2013 večer nezůstalo jediné místo prázdné…Před modře nasvíceným pozadím připomínajícím divadelní inscenace Roberta Wilsona stála před příchodem protagonistů koncertu na jinak prázdné a potemnělé scéně jen jedna velká váza s několika desítkami slunečnic a harfa – nic, co by rozptylovalo pozornost, výzva k tomu, aby se divák mohl ponořit do sdělení v písňových textech, které navíc mohl sledovat v tištěném programu (v němž se ale bohužel kromě textů a seznamu jednotlivých čísel nedozvěděl nic bližšího o skladbách samotných nebo o jejich autorech).

První část recitálu byla vyhrazena výběru z rozsáhlého díla místního slavného rodáka Richarda Strausse (jehož stopadesáté narozeniny si v příštím roce dozajista připomene celý hudební svět). Z desítek jeho písňových cyklů lze vybírat takřka donekonečna, vždyť přesto, že Diana zpívala Strausse v Mnichově i před třemi lety, letos se na programu žádná z tehdy uváděných skladeb neopakovala. Pódiové spojení Diany a Xaviera je šťastné nejen originalitou doprovodu a vzájemně se doplňující hudební virtuozitou, ale také jejich dynamickou a barevnou vyvážeností, těžko uvěřit, jak tichá pianissima si sólistka v tak velkém sále může dovolit, aniž by své posluchače musela ochudit o jediný tón. Zpěv v rodném jazyce navíc přináší určitou samozřejmost ve sdělení, Diana text vypráví a v každé chvíli přesně ví, co říká, a dokáže to dát najevo. Jedenáct procítěně a s hlasovou bravurou podaných skladeb ze Straussova pera bylo rozděleno jednou instrumentální mezihrou, Xavier vybral přitažlivou Lisztovu variaci na slavičí téma a přesvědčil v sále všechny o tom, že je hlavní hvězdě večera rovnocenným partnerem.Po přestávce došlo na repertoár francouzský a, v Dianině případě v premiéře, také na český. Byl-li Strauss přece jen blízký zejména domácímu publiku, pak Canteloube, Smetana a Dvořák dokázali v Dianině pojetí strhnout i zbytek sálu. Po třech melodicky i tempově pestrých písních francouzského autora následovalo další intermezzo v podobě Vltavy, přesněji řečeno Trnečkovy Fantazie na symfonickou báseň Vltava (nejde o doslovnou transkripci Smetanovy symfonické básně, například známou melodii vesnických hodů v polkovém rytmu v úpravě nezaslechnete). Xavier hraje tento kus už dlouho zpaměti a má jej dokonale pod kůží. Krátce po začátku, když zaznělo hlavní téma Vltavy, bylo možné v sále vypozorovat, jak přítomné obecenstvo živě a vstřícně zareagovalo na světoznámou melodii. Po necelých devíti minutách virtuózní produkce byly poté francouzskému harfenistovi zaslouženou odměnou bouřlivé ovace o dynamice do té chvíle neslýchané.

Diana se ale vzápětí nenechala zahanbit, na Smetanu navázala emotivním pojetím Dvořákova cyklu Cigánské melodie, byť na češtinu v nich nedošlo. Možná ne každý ví, že Dvořák tento cyklus původně komponoval na německý překlad Heydukových textů pro vídeňského tenoristu Gustava Waltera. Pokud se v sále našli čeští posluchači, možná jim připadalo poněkud neobvyklé začínat jednu z nejznámějších Dvořákových písní textem Als die alte Mutter…, útěchou jim ovšem byla u nás ne tak často uváděná verze v neopakovatelném podání dvou špičkových umělců.Velký smysl pro situační humor projevila Diana Damrau při gradaci svých přídavků. Před tím prvním ukázala na svého doprovázejícího kolegu a se slovy: Ein Baby ist geboren! prozradila aktuální přírůstek do jeho rodiny a své sdělení doprovodila nádherně prozpívanou Straussovou Ukolébavkou. V úvodu ke druhé přidané skladbě se diváci dozvěděli, že „...ptáčci si na střeše štěbetají, že je to kluk…,“ načež následovala virtuózní koloraturní Villanelle od Evy Dell’acqua, kde se to jen hemží připomínkami ptačího zpěvu, v Dianině přednesu úchvatně podanými. A když se oba sólisté za halasného potlesku vrátili zpět na scénu, dodala Diana ještě, že by diváky možná zajímalo chlapcovo jméno. „To ale ještě nevím, možná se to dozvím zítra…,“ zasmála se sopranistka a přidala slavnou Straussovu píseň Morgen. Až v tuto chvíli se publikum, pro někoho až neobyčejně dobře seznámené se správnou gradací koncertu, zvedlo ze svých židlí a vytleskalo si čtvrtý přídavek, kterým bylo Straussovo Nichts, další píseň, která mimoděk připomněla, že druhá půlka července je i v Mnichově horká a zalitá sluncem (Ist die Sonne nicht die Quelle alles Lebens?).

Vypadalo to, že aplaus uhasíná, asi třetina návštěvníků už sál opustila, když malá hrstka nejvěrnějších příznivců, bylo jich dohromady možná pět, dalším skandovaným potleskem strhla k opětovnému aplausu všechny ostatní zůstavší a očividně dojatou Dianu i Xaviera vytáhla na pódium ještě k pátém číslu mimo program. Na závěr tak do ztichlého sálu Národního divadla zaznělo ještě Gounodovo Ave Maria, katarzí večera bylo pak ještě málokdy zažívané několikasekundové naprosté ticho po jeho úplném doznění…Diana společně s Xavierem po koncertě ještě skoro dvě hodiny trpělivě podepisovala programy a kompaktní disky nadšeným divákům. Proto se také naskytla příležitost položit jí alespoň dvě krátké otázky:

Cigánské melodie jsou vaším první setkáním s Dvořákem, neuvažovala jste při jejich přípravě o české verzi cyklu?

Bohužel jsme na jejich nacvičení s Xavierem měli jen několik dní, takže jsem zůstala u jazyka, který je mi blízký. Ale kdo ví, třeba se o češtinu pokusím příště.

Je-li řeč o Dvořákovi, nečekají vás někdy také jeho operní role, třeba Rusalka?

V tuto chvíli určitě ne, ale až budu starší, vyloučit se to rozhodně nedá.
***

Nezbývá než se těšit na to, co zajímavého Diana přichystá v budoucnu, a také na její premiérové koncertní vystoupení v Praze 19. října 2014.

Hodnocení autora recenze: 90 %

Münchner Opernfestspiele
Diana Damrau (soprán)
Xavier de Maistre (harfa)
22. července 2013 Nationaltheater München

program:
Richard Strauss:
– Du meines Herzens Krönelein, op. 21/2
– Ich schwebe, op. 48/2
– Leises Lied, op. 39/1
– Die Verschwiegenen, op. 10/6
– Befreit, op. 39/4
Franz Liszt – Le Rossignol (nach einer Melodie von Aleksandr Alyabyev), arrangiert für Harfe von Henriette Renié Lento a capriccio
Richard Strauss:
– Schlechtes Wetter, op. 69/5
– Traum durch die Dämmerung, op. 29/1
– Winterweihe, op. 48/4
– Heimliche Aufforderung, op. 27/3
– Ruhe, meine Seele, op. 27/1
– Kling!, op. 48/3
=přestávka=
Joseph Canteloube:
– La Pastoura als Camps
– Pastourelle (È passo dè dessaï!)
– Obal din lou Limouzi
Bedřich Smetana: Die Moldau (aus dem Zyklus Mein Vaterland, arrangiert für Harfe solo von Hans Trnecek)
Antonín Dvořák:
– Zigeunermelodien op. 55, B 104:
– Mein Lied ertönt, ein Liebespsalm
– Ei! Ei, wie mein Triangel wunderherrlich läutet
– Rings ist der Wald so stumm und still
– Als die alte Mutter mich noch lehrte
– Reingestimmt die Saiten!
– In dem weiten, breiten, luft’gen Leinenkleide
– Darf des Falken Schwinge Tatrahoh’n umrauschen

přídavky:
Richard Strauss: Wiegenlied, op. 41/1 (Träume, träume, du mein süßes Leben)
Eva Dell’acqua: Villanelle
Richard Strauss: Morgen, op. 27/4 (Und morgen wird die Sonne wieder scheinen)
Richard Strauss: Nichts, op. 10/2 (Nennen soll ich)
J. S. Bach / Charles Gounod: Ave Maria

Foto Michael Glowalla