Divadla zblízka: Teatro Degollado Mexico

Na západě země se nachází více než čtyřmilionová Guadalajara, hlavní město státu Jalisco a druhé největší město Mexika. Jako významná kulturně historická lokalita se může pyšnit rovněž druhým největším divadlem klasicistního stylu. Výstavba zdejšího divadla nebyla díky složitým dějinným událostem v Mexiku jednoduchá a trvala dlouho (podobný vývoj v pozdějších letech zažila výstavba Palacia de Bellas Artés v hlavním městě mexické federace). Rozvíjející se a bohatnoucí Guadalajara si toužila pořídit důstojný kulturní divadelní stánek. V roce 1855 vznikl projekt divadla vypracovaný Antonio Perezem Verdiou pojmenovaný po mexickém dramatikovi Juanu Ruizovi Alacronovi. Rok poté generál a guvernér Santos Degollado poklepal na základní kámen nové budovy. Stavbu vedl Jacopo Calvés. Komplikace při protahování stavby vznikaly důsledkem válečných a revolučních událostí v době druhého císařství (vládnul mexický císař Ferdinand Maximilián Habsburský, který však byl roku 1867 popraven). Roku 1861 nový guvernér Pedro Amazon, na počest generála Degollada zabitého v bitvě ve stejném roce, nechal divadlo přejmenovat právě po Degolladovi. Slavnostní inaugurace nového divadla proběhla 13. září 1866 (tehdy již měly revoluční liberální síly pod svou kontrolou náměstí před divadlem) uvedením opery Gaetana Donizettiho Lucia z Lammermoor. Dílo přivezla italská operní společnost Annibale Biacchiho. Titulní roli tehdy zpívala slavná mladá mexická sopranistka Angela Peralta de Castrera (1845-1883). Tato obdivuhodná charizmatická pěvkyně, která studovala v Itálii a vystupovala na všech světových scénách, byla všeobecně nazývána nočním andělem. Byla také skladatelkou, pianistkou a harfistkou. Vracela se často do své rodné země, ale bohužel žlutá zimnice předčasně ukončila její mladý plodný život v perle pacifického mexického pobřeží, městě Mazatlán. Tam bylo po ní pojmenováno krásné tamější divadlo. Inaugurací Teatra Degollado v Guadalajaře proběhlo v pozdějších letech ještě několik, jelikož divadelní budova se jednak několikrát renovovala, ale také architektonicky dosti pozměňovala. Mexičané, kteří velice rádi něco oslavují, těchto změn rádi využili, aby nějakou tu ,,Festu“ spojenou s novým otevřením, velkolepě uspořádali. Jedno z dalších znovuotevření po vylepšení divadla proběhlo v roce 1880 a tehdy se hrála zarzuela Zvonky carrionské, ve kterých zazářila mladičká Italka Luisa Mardiettiová. Divadlo je umístěno v samém historickém centru města a jeho čelní stěna uzavírá východní část rozsáhlého náměstí Plaza de la Liberación, na jehož opačné straně se nachází zadní trakt obrovské guadalajarské katedrály. Nejzajímavější částí 100 m dlouhé, travertinem obložené budovy je její široké průčelí, které s šestnácti korintskými sloupy nesoucími veliký tympanon, připomíná antický chrám.

Foto Pavel Horník a Petr Horník