Divadla zblízka: Theatro Municipal v Riu de Janeiro

  1. 1
  2. 2

Možná nejhezčí divadelní budova v Jižní Americe je právě v Riu. Toto úchvatně položené město, založené Portugalci v polovině šestnáctého století, se stalo později kolébkou divadelního a hudebního života.

Rio de Janeiro (zdroj en.wikipedia.org)
Rio de Janeiro (zdroj en.wikipedia.org)

První operní představení se uváděla již koncem osmnáctého století. Další rozvoj kulturního dění byl též ovlivněn emigrací portugalského královského dvora před Napoleonem v roce 1809. Portugalský král Jan VI. se rozhodl založit dvorní orchestr právě v tehdejším hlavním městě Brazílie a načas i Portugalska, Riu. Na jeho popud bylo také otevřeno v roce 1813 Theatro São João. Později, když bylo ustaveno v Brazílii císařství, převzalo vedoucí úlohu v uvádění oper Teatro São Pedro. Po jeho vyhoření 1551 bylo postaveno takzvané Prozatímní divadlo, otevřené roku 1852 Verdiho Macbethem. O tři roky později bylo přejmenováno na Teatro Lirico Fluminense. Mělo osm set třicet míst. Zde také měly premiéry opery nejslavnějšího brazilského skladatele té doby Carlose Gomése. Jeho nejznámější opera Il Guarany byla v Evropě uvedena poprvé v milánské Scale roku 1870. Ve stejném roce byla hrána v Riu. Roku 1871 bylo otevřeno Theatro Pedro II., následovně po abdikaci panovníka Pedra II. přejmenované na Theatro Lyrico, které fungovalo až do roku 1934.

Po vyhlášení samostatné republiky roku 1889 v urbanisticky se rozvíjejícím Riu zesílily požadavky na výstavbu nového velkého divadla. Velmi se o to zasazoval mimo jiné známý dramatik Artur Azevedo. Za starostování vlivného a agilního Francoise Pereiry Passose nabyly plány na výstavbu divadelní budovy konkrétních rozměrů. V tehdejší době byla vzorem slavná Garniérova opera v Paříži, výstavba širokých bulvárů a vůbec francouzské umělecké vzory. V roce 1903 byl třeba otevřen bulvár Avenida Central, později přejmenovaný na Rio Branco. Architektem návrhu divadla se stal syn primátora Francisco Oliviero Passos ve spolupráci s francouzským architektem Albertem Guilbertem, který také nějaký čas působil v Buenos Aires. S pracemi se počalo roku 1905 a 14. června 1909 bylo divadlo za přítomnosti prezidenta Nila Peçanhy inaugurováno. Program úvodního představení se skládal ze symfonického poemu Isomnia skladatele Francisca Bragy, nokturna z opery Carlose Gomese Condor, jednoaktové činohry Bonanca a opery o jednom dějství Moema od Degolada Carvalha. Pozdější programová náplň divadla byla tvořena hlavně hostujícími soubory a umělci převážně z evropského kontinentu a Spojených států. V roce 1931 se divadlo stalo také sídlem nově založeného divadelního symfonického orchestru pod vedením skladatele a dirigenta Francisca Bragy a sboru.

Theatro Municipal do Rio de Janeiro v roce 1930 (foto archiv autora)
Theatro Municipal do Rio de Janeiro v roce 1930 (foto archiv autora)

V roce 1936 byla při divadle primabalerínou Marií Olenevovou založena baletní škola. Po jedenácti letech se však oddělila a vznikl samostatný baletní soubor Theatra Municipal pod jejím vedením. Inauguračním představením byl Stravinského balet Petruška.

Hlavní budova, kdysi dominantní v prostoru, se dnes bohužel krčí mezi výškovými budovami. Volný prostor do náměstí Floriano má jen čelní fronta.

Theatro Municipal do Rio de Janeiro (foto archiv autora)
Theatro Municipal do Rio de Janeiro (foto archiv autora)

Divadlo doznalo později jen menších změn, hlavně v interiéru sálu a samozřejmě v technickém vybavení. Budova byla postavena v duchu francouzské secese a eklektismu. Je prostorná a pohodlná. Bronzové skulptury Hudby a Komedie, shlížející na rozích z horní římsy průčelí, jsou dílem slavného brazilského sochaře, pocházejícího z mexické Guadalajary, Rodolfa Bernardelliho. Vedle pravé strany budovy se nachází busta zdejšího národního skladatele Heitora Villa-Lobose. Najdeme i skulptury Goetheho nebo Gounoda.

Theatro Municipal do Rio de Janeiro (foto Pavel a Petr Horníkovi)
Theatro Municipal do Rio de Janeiro (foto Pavel a Petr Horníkovi)

Když vstoupíme dovnitř (během dne se koná několik hodinových prohlídek), překvapí nás prostorný vstupní foyer se širokými schodišti, mozaikovými podlahami a galeriemi. V prvním patře pak projdeme prostorným foyerem s okny a dveřmi zdobenými vitrážemi do krásného oválného salonku, vyzdobeného brazilským malířem Eliseu Viscontim (narozen v Itálii, v sedmi letech emigroval s otcem do Brazílie).

Ten byl též autorem další obrazové výzdoby vnitřků divadla včetně malované opony o rozměru 16×12 metru a stropu prostorného sálu. Ten má tři pořadí a poskytuje okolo dvou tisíc tří set míst. Dalším umělcem, který se podílel na výzdobě divadla, byl brazilský malíř Rodolfo Amoedo. Krásnou mozaiku s námětem baletek lze vidět na bočním venkovním balkoně. Pravou brazilskou kávu můžeme ochutnat v zajímavé suterénní kavárně vyzdobené v asyrském stylu se skulpturami, sloupy a plastickým kachlíkovým obložením stěn.

Theatro Municipal do Rio de Janeiro (foto Pavel a Petr Horníkovi)
Theatro Municipal do Rio de Janeiro (foto Pavel a Petr Horníkovi)

Tak jako několik jiných divadel ve velkých městech zemí Jižní Ameriky si i Rio zvalo na prkna jeviště svého divadla slavné umělce a soubory. Později pak produkovalo svá vlastní baletní a operní představení, často i ve spolupráci s municipálním divadlem v Sao Paulu. Ze známých jmen jen namátkou zmíním Artura Toscaniniho, Richarda Strausse, Igora Stravinského, Artura Rubinštejna, Enrica Carusa, Tito Schipu. Samozřejmě později nechyběla Maria Callas a jiné významné osobnosti. Z baletních umělců zde vystoupili Anna Pavlova, Václav Nižinský a další.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář