Dívka, která velmi tvrdě pracuje a velmi pilně zpívá

  1. 1
  2. 2

Rozhovor s jihoafrickou sopranistkou Pretty Yende


„Velmi neuvěřitelná událost, která je předzvěstí neuvěřitelné kariéry,“
psaly kritiky po jejím záskoku letos v lednu v newyorské Metropolitní opeře, kde po boku Juana Diega Flóreze nahradila Nino Machaidze poté, co se obtížnou roli Adèle v Rossiniho buffě Hrabě Ory naučila za pouhopouhý týden.

Osmadvacetiletá Pretty Yende jen pár týdnů před svým pražským vystoupením (28. ledna 2014) teď na Opeře Plus:

Byla vaše cesta ke zpívání přímočará? Jak jste vůbec k rozhodnutí studovat zpěv dospěla?

O opeře jsem se dozvěděla v roce 2001, když jsem se doma v Piet Retief se svou rodinou dívala na televizi a zrovna běžela reklama britských aerolinek, s hudbou z Květinového duetu od Delibese. Do té doby jsem vůbec nevěděla, co to opera je, v mé mysli vůbec neexistovala, ale v tu chvíli jsem byla úplně okouzlená krásou zpěvu a melodie. Byl to tak magický pocit, že už po deseti vteřinách této hudby jsem si byla jistá, že takto bych chtěla zpívat po celý zbytek svého života…

Celá moje kariéra je dosud jako pohádka… Absolvovala jsem jihoafrickou hudební fakultu Univerzity v Kapském městě, a to v oboru operní zpěv. A byla jsem první černou ženou, pozvanou do prestižní akademie při milánské La Scale, stejně tak jsem byla první Jihoafričankou, která v La Scale debutovala, a to když mně bylo pětadvacet. Byla jsem první pěvkyní, která vyhrála všechny hlavní ceny v soutěži Belvedere ve Vídni, to bylo v roce 2009. A konečně byla jsem i první Jihoafričankou, která vyhrála Operalii, světovou operní soutěž Placida Dominga. Zůstala jsem neporažena také na 7. mezinárodní pěvecké soutěži Orfeo v Itálii, na soutěži ‚s-Hertogenbosch v Nizozemí, soutěži Savonlinna ve Finsku, soutěži Leyly Gencer v tureckém Istanbulu, soutěži Monsterrat ve Španělsku, Belliniho Mezinárodní soutěži v Paříži… Navíc jsem byla nejmladší zpěvačkou, která obdržela ceny La Siola D’Oro Award a L’Arca D’Oro od italské společnosti Bel Canto. Jsem vítězkou Glamour Woman roku 2013 časopisu Glamour Magazine a taky vítězka letošního Imbokodo v kategorii opera, letos mi byl udělen i Řád Ikhamanga, národní řád prezidenta Zumy.

Jihoafrická republika je pro Středoevropana zemí hodně vzdálenou a přece jen do značné míry pořád ještě exotickou. Povězte prosím, jak hodně se tam liší poměry v provozování, ale vnímání opery od těch v Evropě?

Mám veliké štěstí a jsem velmi hrdá na to, že jsem se narodila ve své krásné zemi. Lidé, jídlo, příroda, všechno je tam tak úžasné, takže si člověk nemůže pomoci a za ten dar, že se tam narodil, musí být vděčný. A toto všechno se odráží v našich národních operních představeních, která ale samozřejmě nejsou tak velká a grandiózní jako v předních evropských operních domech. Nicméně podhoubí pro operu je v mé zemi neuvěřitelné, takže svět bude brzy jezdit do Jižní Afriky se pokochat skvělými operními zpěváky.

Vaše úplně první vystoupení na veřejnosti? Jaké pocity ve vás zůstaly?

Poprvé v životě jsem vystoupila jako sólistka ve školní soutěži v mé zemi. Tehdy jsem s operou teprve začínala a byla jsem tak nervózní, že si pamatuji, že jsem se celá třásla a byla v šoku ještě několik hodin po představení… Byla jsem hrůzou bez sebe…

Co ve vaší dosavadní pěvecké dráze znamenalo zásadní obrat k tomu, že začala nabírat mezinárodních rozměrů? Byl to zmíněný debut v La Scale? Vítězství v Operalii? Nebo něco jiného?

Řekla bych, že zásadním obratem bylo, když jsem vyhrála soutěž Belvedere ve Vídni v roce 2009. Byla to má první velká soutěž v době, kdy jsem ještě byla v Jižní Africe. Byla jsem tehdy velmi překvapená, když jsem vyhrála všechny hlavní kategorie a když mi řekli, že jsem první, komu se to povedlo. To mně dalo velikou naději a inspiraci, začala jsem věřit ve svůj talent a ještě tvrději na svém hlase pracovat. Ta soutěž mně otevřela tolik dveří… Dostala jsem pozvánku do La Scaly a můj život už nikdy nebyl stejný jako předtím. La Scale jsem moc vděčná za to, že se o mě postarali a vedli mě k tomu, abych se naučila svůj hlas co nejlépe používat…

Dokázala byste svůj hlas sama popsat? Třeba to, v čem si myslíte, že jsou vaše hlavní přednosti?

Řekla bych, že ráda zpívám dlouhé melodie, ale zároveň si užívám i koloratury. Tvrdě na nich přitom pracuji, abych je zdokonalila. Stejně tak pracuji na svých výškách.

V jakém typu repertoáru se v současné době cítíte nejlíp?

Ještě je moc brzo na to, abych byla nějak víc vyhraněná, protože jsem velmi mladá a zpěv ještě nestuduji tak dlouho… V opeře jsem ještě skoro dítě… Ale mám pocit, že moje cesta k belcantu, po které právě jdu, mně víc napoví o tom, co můj hlas dokáže a co bohužel už ne…

Přece jen se zeptám aspoň takto: Kterým směrem soudíte, že se váš hlas bude dál vyvíjet? Jaké vysněné role máte?

Dokážu si představit, že se stanu zcela lyrickou zpěvačkou, ale zároveň mám pocit, že role jako Anna Bolena nebo Maria Stuarda, či role od Belliniho by byly pro mě velmi zajímavé, až nastane ten pravý čas. A pak samozřejmě Rossini, a taky bych zcela určitě někdy v budoucnu chtěla zpívat Violettu…

Obligátní otázka: Jaké nové úkoly vás v nejbližší době čekají?

Díky mému letošnímu debutu v Metropolitní opeře se mně otevřelo spousta skvělých příležitostí. Velice se těším na Paminu, kterou budu v Met zpívat příští sezonu, na Rosinu z Lazebníka v Oslu, Gounodovu Julii v moskevské Nové opeře, Donnu Fiorillu z Rossiniho Turka v Hamburku, Adinu z Nápoje lásky v Mnichově, Mozartovu Zuzanku v Los Angeles, Norinu z Dona Pasquala v Liceu, Lucii v berlínské Deutsche Oper, Elvíru v Curychu… A taky se těším domů, kde budu příští sezonu vystupovat v Kapském Městě jako Adele v Rossiniho opeře Hrabě Ory.

Dovolte na závěr jednu osobnější otázku: Jaká je Pretty Yende v soukromí?

Pretty je velmi společenská, avšak obyčejná dívka, která má ale velké sny, velmi tvrdě pracuje a velmi pilně zpívá a hraje… Taky ráda vaří, dívá se na filmy a cestuje. Vždycky doufá v to nejlepší. A když má pocit, že je něco jejím osudem, hned tak se toho nevzdá…

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář