Dnes v ND poprvé nový Jakobín od Jiřího Heřmana

  1. 1
  2. 2
Již třináctou inscenací Jakobína v pražském Národním divadle bude ta, která má dnes večer svoji premiéru. Předchozí nastudování, pod kterým byl jako režisér podepsán Josef Průdek, se tu naposledy hrálo před více jak deseti lety, když od prosince 1993 do září roku 2000 dosáhlo více než šesti desítek repríz.

 

inscenace Jakobína v ND z roku 1909

inscenace Jakobína v ND z roku 1993

Dvořákovo první skutečně úspěšné jevištní dílo tentokrát na naší první scéně nastudoval – jako svoji poslední režii ve funkci šéfa opery – Jiří Heřman.

Z jevištních titulů, se kterými jste se zatím jako režisér setkal, se Dvořákův Jakobín zcela jistě vymyká – ať už samotným charakterem díla, tak i ve vztahu k jevištní poetice, kterou jste doposud své inscenace tlumočil. Cítíte to také tak?

Ne, necítím. Snažím se začínat vždycky od nuly – jako kdybych nikdy nic nerežíroval a neslyšel. Nechám na sebe působit hudbu i slovo tak, jako bych ho slyšel poprvé. Nezáleží na tom, jestli se jedná o vážné či komické dílo. Odkrývání jednotlivých vrstev obsahu hudby a slov je pro mě vzrušující proces. Je pokaždé jiný, negeneralizuji ho. Stejně tak je tomu v případě Jakobína, je to pro mne velice inspirující, mnohovrstevnaté dílo.

Proč se Dvořákův Jakobín do Národního vrací, asi není třeba příliš rozebírat; ale proč jste si tuto inscenaci přidělil právě sám sobě? Co hlavně vás na něm jako režiséra láká? Nebo nikdo „vhodný“ pro tento titul nebyl zrovna po ruce?

Láká mě především Dvořákova kompozice. V jednom díle se zároveň setkáte s velice úsměvnou i velice závažnou tématikou. Hudba Jakobína je geniální, sahá hluboko do kořenů naší národní „české“ povahy, radostné i zatvrzelé, panovačné i ustrašené, prospěchářské i prosebné.


Antonín Lebeda jako Benda (1909)
Beno Blachut jako Benda (1975)

Určitě i sám v libretu Jakobína cítíte nejeden stavební prvek, poplatný době. Jeden za všechny: úcta k učitelům je dávno ta tam. Jak obtížný je pro dnešního režiséra Jakobín? O čem ten váš bude? Čím chcete dnešního diváka oslovit?

Je zde mnoho cest, kterými se můžeme v jevištní interpretaci Jakobína vydat. To, co mne zaujalo, byla školní scéna ve druhém jednání a postava pana učitele. Nemyslím si, že úcta k učitelům je ta tam. Uvědomil jsem si, že jsem několikrát zažil setkání učitele s bývalým žákem. Vždycky jsem měl pocit, že v dospělém vidí stále to děcko, které učil. A právě z tohoto pohledu jsem se snažil přistoupit ke všem postavám v Jakobínovi. Dvořák s Červinkovou vytvořili krásné charaktery jednotlivých postav. Dnes ve společnosti se jistě najde mnoho dospělých, kteří se v určitých situacích chovají jako děti. Nemálo z nich by si zasloužili usednout zpět do školních lavic…V případě Jakobína se to pro mě odehrává v lehké, úsměvné rovině. Se scénografem jsme vyšli z prostředí staré školy, odkud vnímáme celý děj opery. Čím chci diváky oslovit? Předat jim život tohoto krásného díla v podobě radosti.

Má Dvořákův Jakobín – myslím tím nejen jeho hudbu – v dnešní době šanci zaujmout i zahraniční publikum? Venku se prakticky vůbec nehraje…

Samozřejmě, že má. Najít vhodnou interpretaci díla v kontextu s daným prostředím je velice inspirující. Jakobín v Národním divadle bude jistě úplně jiný než v Pařížské opeře. Pro mě to rozhodně není poslední inscenace Jakobína, kterou bych chtěl vytvořit. Již nyní vnímám jiné možnosti interpretace.


Nejednoho z potencionálních návštěvníků určitě na plakátech k inscenaci zaujal škrtnutý „Jakobín“ a místo něj „Matčina píseň“. Můžete prosím tohle vysvětlit?

Marie Červinková přihlásila do konkurzu původní libreto k Jakobínovi právě pod tímto názvem. Matčina píseň je pro mě klíčový motiv celé opery. Jak už to v opeře a v životě bývá, téměř vše se točí kolem tématu lásky. V případě Jakobína jde o konfrontaci lásky otcovské a mateřské. Matčina píseň je motivem lásky nesobecké, která utěší každé srdce i to zatvrzelé otcovské. Dialog hraběte a učitele následně pak hraběte a Julie považuji za mistrovské kompoziční dílo, ve kterém Dvořák otvírá srdce každého posluchače.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Dvořák: Jakobín (ND Praha)

 

Související články


Reakcí (12) “Dnes v ND poprvé nový Jakobín od Jiřího Heřmana

  1. Jakobín byl krásný. Nádherná výprava a režie. Mám moc ráda režie pana Heřmana. Za zpěváky moje gratulace patří zejména Daně Burešové a Romanu Janálovi. Škoda, že všechny role nebyly obsazeny tak vyrovnaně. Ale ..asi nejsou zpěváci :-)

    Celkově krásné představení.

    Já se spíš netěším na ty odborníky, kteří se zde po premiéře vytasí se svými "kritikami". E.

  2. … a pro ty zvědavce, který by chtěli vědět, co se stalo se zlými Alfonsem a purkrabím poté, co byla odhalena jejich zlotřilost (z inscenací, které jsem viděl se nějak se vypaří, ztratí, zmizí – ale zda jsou pryč, nebo jen jsou stranou a kují pikle to se nepozná) nabízí režisér vysvětlení :-D
    Milan Jančo

  3. Podle čeho jste vybíral obsazení do své inscenace? Nejeden z návštěvníků Opery Plus už v minulosti vyslovil otázku, proč v něm jako Julie není Eva Urbanová? Pokud vím, sama se na návrat Jakobína do repertoáru těšila…

    Obsazení jsem vybíral podle citu, tak, aby všichni představitelé byli ve škole autentičtí.

    Paní Evě Urbanové jsem přidělil v současné sezoně stěžejní roli královny Alžběty I. v opeře Benjamina Brittena Gloriana, která je pro ni po interpretační i hlasové stránce velkou uměleckou výzvou a jsem přesvědčen, že i krokem dál v její dlouholeté kariéře v Národním divadle. Vrácením role se zřekla jedné ze svých životních rolí.

    takže ani sa nieť čo čudovať, že pani urbanová rolu " odmietla " Gloriana – Benjamin Britten je jeho ôsma opera, a jeho prvé skutočné zlyhanie. Publikum vyjadrilo opovrhnutie, nudu, a pohŕdanie…a v Brittenovi rástlo skľúčenie a bol deprimovaný z jeho zlyhania. Goriana zostala Brittenova najmenej úspešná opera…

    Gloriana was Benjamin Britten's eighth opera, and his first real failure. As life-long pacifists and conscientious objectors, Britten had moved to American in 1937 to escape the rapidly approaching war. He returned to Britain in 1943, enjoying the triumph of his opera Peter Grimes, which today remains a staple of most major opera companies.

    In 1952 Britten decided to write a "national" opera, based on Lytton Strachey's book Elizabeth and Essex. The opera idea received royal approval and the assurance that if Covent Garden could not pay the commission costs, the royal Treasury would. Gloriana, composed in celebration of the coronation of Queen Elizabeth II and first presented at Covent Garden during Coronation Week, 1953, is based on the relationship between Elizabeth I and Lord Essex, and was said to have annoyed the young queen as she watched her famous predecessor represented in amorous dalliances. Perhaps the audience wanted another "Merrie England" work of the sort to which they had become accustomed, perhaps the pageantry which slowed the action was a problem. Whatever the reasons, the general reception to Gloriana was no more positive than the Queen's. The audience expressed scorn, boredom, and disdain, the critical press was generally displeased with the work, and Britten grew despondent and depressed over its failure. During his lifetime Gloriana remained Britten's least successful opera, although a 1966 revival by Sadler's Wells, in commemoration of Britten's 50th birthday, garnered more interest and indicated that the earlier performance might have been seriously underestimated. Gloriana has received more frequent performances and recordings in recent years.

    http://classical.net/music/comp.lst/works/britten/gloriana.php

  4. áno je to zkopírované a je uvedené odkial je to kopírované!

    a je to reakcia na: Vrácením role se zřekla jedné ze svých životních rolí.

    takže nie je ani čo sa čudovať, že to odmietla… a popravde mi tá "Gloriana" nič nehovorila…. takže dík za google v tomto prípade …
    jk

  5. Ja jsem mel moznost Glorianu videt pred lety v English National Opera a rozhodne bych nemluvil o neuspechu – kvalita dila se vzdy prokaze casem. Opera je to velmi dobre napsana, jak dramaticky, tak hudebne, a role kralovny Alzbety je skutecnou vyzvou pro hlavni predstavitelku, stejne jako je napriklad Wagnerova Isolda, ci Straussova Salome ci Elektra. To, ze se titul prilis casto nehraje neni diky nizke kvalite dila, ale prave diky narocnosti, ktere partitura klade na cely soubor, a to nejen po hudebni strance.

  6. Milý JK, to že nepoznáte Glorianu neznamená že je to špatná a nezajímavá opera. Její neúspěch způsobil fakt, že vznikala jako slavnostní opera na počest korunovace současné královny Alžběty II. A Britten v době, kdy Anglie měla mladou a svěží královnu zkomponoval operu o Alžbětě I. "staré" královně Anglie.
    Když tak na youtube.com naleznete takřka celou operu – doporučuji tuto árii s Leontyne Price – http://www.youtube.com/watch?v=fWNQ-TDfArI

    I mne je docela líto, že Glorianu neuvidím a neuslyším s paní Urbanovou, stejně tak asi jako nezažiji její Barvířku ve Frau ohne Schatten
    Milan Jančo

Napsat komentář