Do Národního ji přivedl Talich, dlouhá desetiletí pak Štěpánka Jelínková patřila k oporám souboru

  1. 1
  2. 2

Ve čtyřicátých až šedesátých letech působila v Národním divadle řada výborných sopranistek, které spoluvytvářely vynikající interpretační profil naší první operní scény v oné době. Měli bychom si jejich jména alespoň občas připomenout, příležitost nám k tomu dávají nejrůznější jubilea. Týká se to i sopranistky Štěpánky Jelínkové, sólistky Opery Národního divadla v letech 1942-1972, která se vepsala do paměti milovníků opery především jako interpretka četných lyrických sopránových partií v operách českých klasiků a v operách Wolfganga Amadea Mozarta. Letos máme dokonce dvojí možnost zavzpomínat na její pěvecké umění: 30. srpna je to sto páté výročí jejího narození a 24. listopadu uplyne dvacet let ode dne, kdy nás opustila.

Štěpánka Jelínková (foto archiv ND Praha)
Štěpánka Jelínková (foto archiv ND Praha)

Štěpánka Jelínková se narodila 30. srpna 1911 v Praze. Studia na gymnáziu vyměnila po kvartě za studium na Pražské konzervatoři, obor zpěv a hra na klavír. Velký význam pro ni mělo soukromé pěvecké školení u výborného pedagoga, tenoristy Hilberta Jana Vávry. Po složení státní zkoušky v roce 1932 se učila hře na klavír a současně přitom zpívala v Lidové opeře, působící v Divadle Uranie, kterou tehdy právě Hilbert Jan Vávra řídil.

Počátek skutečné profesionální pěvecké kariéry Štěpánky Jelínkové je datován sezonou 1935-1936, jejím působištěm se stala Ostrava. Ostravské divadlo překonalo hospodářskou krizi, která v tomto průmyslovém městě neblaze zasáhla i do divadelního provozu. Právě v té době se vytvářely podmínky pro to, aby se v tomto velmi dynamicky rostoucím městě rozvíjelo i umění. V hudebním životě Ostravy hrál v té době naprosto jednoznačně prim vynikající dirigent, znalec tvorby Leoše Janáčka, ale stejnou měrou výtečný divadelní organizátor, šéf operního souboru Jaroslav Vogel.

Štěpánka Jelínková 1936 (foto Ströminger Praha)
Štěpánka Jelínková 1936 (foto Ströminger Praha)

Mladou sopranistku Jelínkovou angažoval a hned jí poskytl velmi zajímavé úkoly, v nichž mohla dokázat své schopnosti. Představila se jako Mařenka v Prodané nevěstě, Vendulka v Hubičce, Kněžna v Čertovi a Káče, dále v titulní roli Dvořákovy Rusalky, jako Kateřina v Kovařovicových Psohlavcích, První dáma v Mozartově Kouzelné flétně, Micaela v Carmen a Xenie v Musorgského Borisi Godunovovi. V Ostravě se jí především díky péči dirigenta Jaroslava Vogela a vedení zkušeného operního režiséra Karla Küglera dostalo všestranného výtečného školení v operní praxi, které zpěvačka zúročila ve své další úspěšné kariéře.

V roce 1935 byla Štěpánka Jelínková angažována do operního souboru Zemského divadla v Brně. Jejím prvním vystoupením, pokud se nemýlím, byla role Mařenky v inscenaci Prodané nevěsty, která byla připravovaná pro chystaný smetanovský cyklus, jenž bohužel v důsledku vývoje politické situace nebyl plně realizován. Její první řádně studovanou rolí, v níž sklidila velký úspěch, byla pěvecky i herecky mimořádně náročná Karolina v novém nastudování Dvou vdov, po níž následovala Vendulka v Hubičce. S velkým ohlasem se rovněž setkalo její ztvárnění ústřední ženské role Djuly v premiéře opery chorvatského skladatele Jakova Gotovace Ženich z onoho světa, k níž došlo v prosinci 1936 za přítomnosti skladatele.

V rychlém sledu následovaly další krásné úkoly jako Bětuška ve Dvořákově opeře Šelma sedlák, titulní role v Pucciniho Madame Butterfly anebo postava paní Hněvsové, jak se v tehdy uváděných Nicolaiových Veselých ženách windsorských jmenovala postava paní Fordové. Štěpánka Jelínková se definitivně zařadila mezi špičky souboru. Z dalších postav českého repertoáru se zmiňme o Xenii ve Dvořákově Dimitriji, Terince i Julii v Jakobínovi či První žínce v Rusalce, kterou po tragické smrti Alexandry Čvanové na jaře 1939 vyměnila za titulní roli. V Novákově Lucerně ztvárnila postavu Kněžny a ve Zvíkovském rarášku roli Markéty, v Kovařovicově opeře Na Starém bělidle postavu Kristly.

Před náročným brněnským publikem obstála výborně též v operách Leoše Janáčka, a to v postavě Varvary v Kátě Kabanové, Lišáka Zlatohřbítka v Příhodách lišky Bystroušky a především v titulní roli Její pastorkyně, jež se posléze stala jednou z jejích životních rolí.

L. Janáček: Její pastorkyňa - Štěpánka Jelínková (Jenůfa) - Zemské divadlo Brno 1941 (foto Skácel Brno)
L. Janáček: Její pastorkyňa – Štěpánka Jelínková (Jenůfa) – Zemské divadlo Brno 1941 (foto Skácel Brno)

Výborně se Štěpánka Jelínková vypořádala také s náročnými postavami v operních novinkách. Jednalo se o titulní role v Křičkově Hipolytě, Vogelově Jovaně a nebo part Toničky ve Vomáčkově Vodníkovi.

Svůj italský repertoár si rozšířila o Mimi v Bohémě a paní Fordovou ve Verdiho Falstaffovi, z mozartovských postav zde poprvé vystoupila v jedné ze svých dalších životní rolí, v Doně Elvíře z Dona Giovanniho, dále v postavě První dámy v Kouzelné flétně a Elektry v Idomeneovi. Publiku se představila rovněž v roli Grillette v Lékárníkovi Josefa Haydna.

S moderní evropskou operní tvorbou se Štěpánka Jelínková v Brně setkala v postavách Druhé služky v opeře francouzského autora Jacquese Iverta Král z Yvetot, Maddaleny v Čertově manželství Ottorina Respighiho a v titulní roli Zandonaiovy opery Francesca da Rimini.

Hojné příležitosti dala brněnská opera Štěpánce Jelínkové v ruských operách, které tehdy byly jedním z programových pilířů brněnské opery. Na jedné straně to byly ústřední role ve známých operách jako Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi anebo Líza v Čajkovského Pikové dámě, na druhé straně postavy v u nás méně známých či prakticky neznámých dílech jako Kupcová ve Sněguročce Nikolaje Rimského-Korsakova, Parasja v Musorgského Soročinském trhu anebo Agáta Tichonovna v Ženitbě téhož autora. V novinkách z ruské operní tvorby vystoupila v postavách Kuchtičky ve Slavíkovi Igora Stravinského a Kněžny v Čerepninově Klíčníkovi Vaňkovi.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář