Do Národního ji přivedl Talich, dlouhá desetiletí pak Štěpánka Jelínková patřila k oporám souboru

Ve čtyřicátých až šedesátých letech působila v Národním divadle řada výborných sopranistek, které spoluvytvářely vynikající interpretační profil naší první operní scény v oné době. Měli bychom si jejich jména alespoň občas připomenout, příležitost nám k tomu dávají nejrůznější jubilea. Týká se to i sopranistky Štěpánky Jelínkové, sólistky Opery Národního divadla v letech 1942-1972, která se vepsala do paměti milovníků opery především jako interpretka četných lyrických sopránových partií v operách českých klasiků a v operách Wolfganga Amadea Mozarta. Letos máme dokonce dvojí možnost zavzpomínat na její pěvecké umění: 30. srpna je to sto páté výročí jejího narození a 24. listopadu uplyne dvacet let ode dne, kdy nás opustila.

Štěpánka Jelínková se narodila 30. srpna 1911 v Praze. Studia na gymnáziu vyměnila po kvartě za studium na Pražské konzervatoři, obor zpěv a hra na klavír. Velký význam pro ni mělo soukromé pěvecké školení u výborného pedagoga, tenoristy Hilberta Jana Vávry. Po složení státní zkoušky v roce 1932 se učila hře na klavír a současně přitom zpívala v Lidové opeře, působící v Divadle Uranie, kterou tehdy právě Hilbert Jan Vávra řídil.

Počátek skutečné profesionální pěvecké kariéry Štěpánky Jelínkové je datován sezonou 1935-1936, jejím působištěm se stala Ostrava. Ostravské divadlo překonalo hospodářskou krizi, která v tomto průmyslovém městě neblaze zasáhla i do divadelního provozu. Právě v té době se vytvářely podmínky pro to, aby se v tomto velmi dynamicky rostoucím městě rozvíjelo i umění. V hudebním životě Ostravy hrál v té době naprosto jednoznačně prim vynikající dirigent, znalec tvorby Leoše Janáčka, ale stejnou měrou výtečný divadelní organizátor, šéf operního souboru Jaroslav Vogel.

Mladou sopranistku Jelínkovou angažoval a hned jí poskytl velmi zajímavé úkoly, v nichž mohla dokázat své schopnosti. Představila se jako Mařenka v Prodané nevěstě, Vendulka v Hubičce, Kněžna v Čertovi a Káče, dále v titulní roli Dvořákovy Rusalky, jako Kateřina v Kovařovicových Psohlavcích, První dáma v Mozartově Kouzelné flétně, Micaela v Carmen a Xenie v Musorgského Borisi Godunovovi. V Ostravě se jí především díky péči dirigenta Jaroslava Vogela a vedení zkušeného operního režiséra Karla Küglera dostalo všestranného výtečného školení v operní praxi, které zpěvačka zúročila ve své další úspěšné kariéře.

V roce 1935 byla Štěpánka Jelínková angažována do operního souboru Zemského divadla v Brně. Jejím prvním vystoupením, pokud se nemýlím, byla role Mařenky v inscenaci Prodané nevěsty, která byla připravovaná pro chystaný smetanovský cyklus, jenž bohužel v důsledku vývoje politické situace nebyl plně realizován. Její první řádně studovanou rolí, v níž sklidila velký úspěch, byla pěvecky i herecky mimořádně náročná Karolina v novém nastudování Dvou vdov, po níž následovala Vendulka v Hubičce. S velkým ohlasem se rovněž setkalo její ztvárnění ústřední ženské role Djuly v premiéře opery chorvatského skladatele Jakova Gotovace Ženich z onoho světa, k níž došlo v prosinci 1936 za přítomnosti skladatele.

V rychlém sledu následovaly další krásné úkoly jako Bětuška ve Dvořákově opeře Šelma sedlák, titulní role v Pucciniho Madame Butterfly anebo postava paní Hněvsové, jak se v tehdy uváděných Nicolaiových Veselých ženách windsorských jmenovala postava paní Fordové. Štěpánka Jelínková se definitivně zařadila mezi špičky souboru. Z dalších postav českého repertoáru se zmiňme o Xenii ve Dvořákově Dimitriji, Terince i Julii v Jakobínovi či První žínce v Rusalce, kterou po tragické smrti Alexandry Čvanové na jaře 1939 vyměnila za titulní roli. V Novákově Lucerně ztvárnila postavu Kněžny a ve Zvíkovském rarášku roli Markéty, v Kovařovicově opeře Na Starém bělidle postavu Kristly.

Před náročným brněnským publikem obstála výborně též v operách Leoše Janáčka, a to v postavě Varvary v Kátě Kabanové, Lišáka Zlatohřbítka v Příhodách lišky Bystroušky a především v titulní roli Její pastorkyně, jež se posléze stala jednou z jejích životních rolí.

Výborně se Štěpánka Jelínková vypořádala také s náročnými postavami v operních novinkách. Jednalo se o titulní role v Křičkově Hipolytě, Vogelově Jovaně a nebo part Toničky ve Vomáčkově Vodníkovi.

Svůj italský repertoár si rozšířila o Mimi v Bohémě a paní Fordovou ve Verdiho Falstaffovi, z mozartovských postav zde poprvé vystoupila v jedné ze svých dalších životní rolí, v Doně Elvíře z Dona Giovanniho, dále v postavě První dámy v Kouzelné flétně a Elektry v Idomeneovi. Publiku se představila rovněž v roli Grillette v Lékárníkovi Josefa Haydna.

S moderní evropskou operní tvorbou se Štěpánka Jelínková v Brně setkala v postavách Druhé služky v opeře francouzského autora Jacquese Iverta Král z Yvetot, Maddaleny v Čertově manželství Ottorina Respighiho a v titulní roli Zandonaiovy opery Francesca da Rimini.

Hojné příležitosti dala brněnská opera Štěpánce Jelínkové v ruských operách, které tehdy byly jedním z programových pilířů brněnské opery. Na jedné straně to byly ústřední role ve známých operách jako Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi anebo Líza v Čajkovského Pikové dámě, na druhé straně postavy v u nás méně známých či prakticky neznámých dílech jako Kupcová ve Sněguročce Nikolaje Rimského-Korsakova, Parasja v Musorgského Soročinském trhu anebo Agáta Tichonovna v Ženitbě téhož autora. V novinkách z ruské operní tvorby vystoupila v postavách Kuchtičky ve Slavíkovi Igora Stravinského a Kněžny v Čerepninově Klíčníkovi Vaňkovi.

I v době svého brněnského působení hostovala Štěpánka Jelínková ještě v Ostravě. Jaroslav Vogel jí svěřil titulní roli ve své opeře Jovana a v roce 1943 zpívala a hrála titulní roli v Jílkově a Wasserbauerově inscenaci Její pastorkyně.

O Václavu Talichovi rozšiřovali jeho nepřátelé, kteří se v hojném počtu vynořili po roce 1945, že neuměl pracovat se zpěváky. Jednalo se o záměrné překroucení reality. Pravdou je, že v některých případech byl Václav Talich asi na zpěváky až příliš náročný a možná přeceňoval jejich možnosti. Od počátku svého působení v Národním  divadle ale sólistům a jejich vývoji věnoval mimořádnou pozornost. České opeře objevil řadu vynikajících jedinců, kteří se posléze stali významnými osobnostmi ve svých oborech. Zaujala jej i brněnská sopranistka Štěpánka Jelínková. Už v roce 1938 zpívala v Národním divadle Gounodovu Markétku, později zde hostovala například v rolích Rusalky a Desdemony v inscenaci Verdiho Otella.

Poté, co Zemské divadlo v Brně bylo v listopadu 1941 okupanty násilně uzavřeno, byla Štěpánka Jelínková angažována do svazku Národního divadla. V roli Rusalky 4. ledna 1942 vystoupila už jako členka souboru. Titulní roli ve Dvořákově nejslavnější opeře pak ztvárnila v desítkách představení v několika inscenacích.

Členkou souboru první scény byla do roku 1972 a zejména v prvních dvou dekádách svého působení patřila ke špičkovým a velmi vytíženým sólistkám v sopránovém oboru. Například známá publicistka Jarmila Brožovská hodnotila Štěpánku Jelínkovou jako zpěvačku, kterou charakterizuje soprán světlého témbru, lyrické barvy, s výrazovým podáním, technicky bezpečně vybudovaný, pianissima ve výškách, nosnost, měkkost, zářivá barva.

Výborně si počínala i v mladodramatických partiích. Dominovala v českých operách, které byly jejímu naturelu velice blízké a pro něž byla disponována i svým zjevem. V desítkách představení zpívala velké smetanovské postavy – Karolinu ve Dvou vdovách, Jitku v Daliborovi, Vendulku v Hubičce a především Mařenku, kterou v pozdějších inscenacích vyměnila za Ludmilu. Připočtěme k tomu ještě mnohé reprízy Libuše, v níž si zazpívala Druhého žence. Stejně častá byla její setkání s tvorbou Antonína Dvořáka – Bětuška v Šelmě sedlákovi, Kněžna v Čertovi a Káče, Julie v Jakobínovi a samozřejmě titulní role v Rusalce.

Znovu si také zazpívala a zahrála Kněžnu v Novákově Lucerně, v Kovařovicových Psohlavcích byla představitelkou Hančí, ve Fibichově Nevěstě messinské se chopila titulní postavy Beatrice.

Jak už jsme naznačili, Štěpánka Jelínková byla jednou z nejúspěšnějších představitelek titulní role v Její pastorkyni. Jaroslav Vogel si ji obsadil do své nahrávky této opery.

Ve Výletech páně Broučkových účinkovala v dvojroli Hospodyně-Kedruta, v Příhodách lišky Bystroušky v drobné úložce Chocholky.

Po léta také byla vynikající interpretkou postavy Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě a Donny Elvíry v Donu Giovannim, v Così fan tutte zpívala a hrála Fiordiligi. V Národním divadle se rovněž vrátila k Micaele v Carmen a k titulní roli v Madame Butterfly, v závěru své kariéry v této opeře po léta účinkovala v drobné úloze Tety. Setkala se rovněž se dvěma vysoce náročnými wagnerovskými partiemi, s Elsou v Lohengrinovi a Alžbětou v Tannhäuserovi , ale i s neméně náročnou Agátou ve Weberově Čarostřelci.

Znovu se představila jako Jaroslavna v Borodinově Knížeti Igorovi, v mnoha představeních účinkovala v postavě Lariny v Čajkovského Evženu Oněginovi, ve Sněguročce Rimského-Korsakova vyměnila Kupcovou za Lela a v Prokofjevově Vojně a míru účinkovala v postavě Marji Peronské. Jejími posledními rolemi v Národním divadle byly počátkem sedmdesátých let Vykladačka karet ve Straussově Arabelle a Zalčíčka v Suchoňově Krútňavě.

Štěpánka Jelínková zemřela 24. listopadu 1996. V rodinné tradici pokračovala i její dcera, dlouholetá sólistka českébudějovické opery Štěpánka Hraničková, vnučkou je operní pěvkyně a také výtvarnice Gabriela Jelínková.