Dobří chlapci z Hradce Králové

Nebude to trvat vlastně až tak dlouho a královéhradecký chlapecký pěvecký sbor oslaví třicátiny. Boni pueri – čili v překladu Dobrí chlapci – jsou dnes již fenoménem. Sbor absolvoval již přes 2500 samostatných koncertů po Evropě, Americe i Asii. Vystupoval v Kanadě i Japonsku, s Gabrielou Beňačkovou i José Carrerasem, v Mozartově Kouzelné flétně v Římě i na koncertě v Grace Cathedral San Francisco. Při sboru funguje jako přípravka Škola chlapeckého sborového zpěvu, úspěšní absolventi se pak mohou dostat do koncertní skupiny.

Jedním z těch, kteří mají tohle všechno už řadu let na starosti, je sbormistr Pavel Horák. Ani se nechce věřit tomu, jak tak obrovské penzum povinností a starostí dokáže zvládat. Do Boni pueri nastálo nastoupil v roce 1991, o pár let později se stral uměleckým ředitelem souboru. Je držitelem řady ocenění a mezinárodně uznávanou autoritou. Právě teď hostem Opery Plus.

Připomeňte prosím – jak vůbec sbor Boni pueri v roce 1982 vznikl? A jaké jsou ty nejdůležitější okamžiky v jeho historii?

Sbor vznikl v roce 1982, založili ho po vzoru Olomouce a snah pana Dvořáka v Hradci Králové manželé Skopalovi. Zpočátku byl jen kroužkem pod Domem pionýrů, ale jeho hlavní rozkvět začal až po roce 1990.

Moje spolupráce se sborem začala v přípravných odděleních již roku 1987, ale profesně jsem nastoupil na post sbormistra až v roce 1990. Letos tedy slavím malé jubileum 20 let nepřetržité činnosti v Boni pueri. Od roku 1996 jsem pak uměleckým šéfem sboru.

Za dobu mého působení se změnila jeho manažerská struktura a postupně se podařilo převést sbor pod naši nově vzniklou základní uměleckou školu. Tím se těleso stabilizovalo a nastartovala jeho nová éra. Sbor vyjel na první profesionální turné, započala i spolupráce se světově uznávanými umělci a tělesy. Zároveň jsme točili desky mimo jiné i u Supraphonu, což sbor zařadilo do rodiny české kultury. Následovala první turné po USA, Japonsku, pravidelná provádění barokních děl u nás a v zahraničí a sbor „vystřelil“ mezi přední světová tělesa. Přijal jsem profesionální sbormistry (kolega J. Martinec), renomované české klavíristy a začala spolupráce i s našimi a světovými agenturami.

Od září 2006 jsme navíc naše snahy završili zřízením BONI PUERI – základní umělecké školy jako soukromé školské právnické osoby, zařazené v rejstříku škol MŠMT a sbor se stal její součástí. Tím byla dokončena naše snaha o stabilizaci tělesa, abychom se mohli plně věnovat s ekonomickým zázemím systematické výchově chlapeckých zpěváků. Je to jediná instituce tohoto druhu u nás a máme radost, že již 5. rokem perfektně škola funguje se skvělými kantory a že nás dokonce začínají mnozí i napodobovat.

Dokážete odhadnout, kolik chlapců sborem za celou dobu jeho historie prošlo? Jsou mezi nimi nějaká dnes známá jména?

Sbor je v podstatě mladý, i když má téměř 28 let. Už v něm nejsou pamětníci, co by zpívali od začátku a ti, kteří zde zpívali, začínají profesně dospívat. Boni pueri prošlo, dle mého střízlivého odhadu, na 2000 chlapců. Na většinu vzpomínám s pýchou, ale ne všichni se samozřejmě stali těmi Boni pueri – tedy „dobrými chlapci“. Za ta léta bych nerad někoho jen tak vyzdvihl, jsou to zatím nadějné osobnosti – mám ale radost, že je z našich absolventů mnoho dobrých zpěváků v ostatních sborech, jako je třeba Schola Gregoriana, skvělých sbormistrů v renomovaných tělesech, vynikajících kantorů, ale i dobrých muzikantů v kapelách, kteří si u nás osvojili lásku k muzice. Těší mě nejvíc, že i po letech strávených ve sboru, si většina absolventů nějakou formou udržuje tento um buď jako svůj koníček, či profesi.

Kolik dnes máte členů? Jaký je zájem o členství ve vašem sboru a co je podmínkou přijetí?

Kapacita školy je 250 chlapců v BONI PUERI, každý se u nás vzdělává individuálně. Systém, který jsme vytvořili, je jedinečný a umožňuje každému chlapci se hudbě plně věnovat pod vedením skvělých kantorů. Ta nadstavba v podobě 2 rovnocenných koncertních skupin hlavního sboru zaručuje (tak jako to je u nejlepších chlapeckých sborů světa), aby vždy jedna skupina se v klidu připravovala a druhá mohla v té době koncertovat a nedocházelo k přetěžování zpěváků. Přestože se mnohé sbory potýkají s nedostatkem dětí, musíme říct, že o náš chlapecký sbor díky dobrému jménu zájem neupadá. Chlapci mohou pracovat na skutečně krásných a náročných hudebních projektech, tráví pravidelně několikatýdenní turné po celém světě – nejen v Evropě, ale i Americe, Japonsku nebo Číně, mají ty nejlepší pedagogy a kvalitní nadstandardní zázemí.

Přijetí chlapce musí proběhnout v souladu s platnou školskou legislativou – přijímací řízení a po úspěšně vykonané zkoušce rozhodnutí o přijetí. Chlapci si musí připravit 2 lidové písně. Během řízení zjišťujeme především zdravý hlas, muzikálnost a rytmus. Důležitá pro nás je i chuť chlapce být naším žákem a podpora rodičů. Zájemce přijímáme především v době konkurzů, které každý rok konáme, ale chlapci přicházejí i ve školním roce. Přijímáme i kluky starší, kteří jsou v souladu s platnou legislativou, např. na základě svých předchozích hudebních zkušeností, zařazováni do vyšších ročníků.

Jak vypadá organizační zázemí činnosti sboru? Kolik lidí se o sbor stará a v jakých profesích?

Sbor je součástí školy, od toho se odvíjí organizační struktura – ředitel školy, 2 zástupci (pro pedagogickou činnost a pro uměleckou činnost), 10 učitelů, 4 asistenti, 2 produkční a ekonomický servis. Externě spolupracujeme s renomovanými umělci u nás i ze zahraničí, máme 3 stabilní klavíristy, kteří patří k českým špičkám a kteří nás i koncertně doprovázejí. Na vyučující i nepedagogy klademe opravdu vysoké nároky, za dobu existence sboru jsme vybudovali stabilní tým a případné nové spolupracovníky si velmi pečlivě konkurzem vybíráme.

Pro zajímavost – v týmu máme jednoho proděkana, 2 ředitele škol či jednoho zástupce školy, několik našich členů ve vedení má Ph.D. titul, či muzikologii, kulturní management. Právě nastoupil náš bývalý zpěvák a můj asistent po muzikologii a stáži v Lipsku na funkci kantora.

Jak fungujete po ekonomické stránce?

Základ tvoří státní finanční prostředky, které škola dostává prostřednictvím kraje zejména na mzdy učitelů podle počtu žáků. Dalším důležitým zdrojem financování jsou prostředky zřizovatele – firmy Kings Production, s.r.o, jejímž majitelem jsem já a kolega Martinec. Školné je u nás jedno z nejnižších v republice, a protože chceme, aby rozvoj chlapcova talentu nebyl limitován finančními možnostmi rodiny, velkou část nákladů na chlapcovo vzdělávání nese právě zřizovatel školy. Chlapci ve škole dostávají vše zdarma včetně koncertního a vycházkového oblečení. Samozřejmostí je i skvělý servis na cestách po České republice a Evropě, na který rodiče nemusejí přispívat.

Pro naše velké projekty se snažíme využívat i grantové možnosti Ministerstva školství, kultury, magistrátu nebo kraje – například nedávno jsme byli na největším světovém hudebním festivalu v Šanghaji a také na EXPO, kde nám záštitu dal ministr kultury a granty podpořilo Ministerstvo kultury, Královéhradecký i Pardubický kraj a výrazným příspěvkem i Město Hradec Králové.

Jaký je současný pracovní režim vašeho sboru – myslím tím hlavně průměrnou četnost a délku zkoušek a koncertů? Máte dost práce? Je po sboru velká poptávka?

Přípravné studium (chlapci od 5 let) a Pueri 1 a 2 mají hodiny 1x týdně, 3. a 4. ročník Bonifantes 2 x týdně, koncertní sbor (4. – 7. ročník) minimálně 3x týdně. Na to navazují v koncertních sborech soustředění podle potřeb před koncerty a turné. Zájem o naše vystoupení je veliký, sezónu máme vždy na rok dopředu plně obsazenou, zahraniční turné se dohadují s delším předstihem, tak víme, co nás čeká v obrysech další dva, tři roky a máme z toho radost.

Kolik podobných sborů jako ten váš ve světě je? Určitě to budete vědět…

Chlapecké sbory jsou trochu samotáři, jejich struktury, zvuk a činnost jsou mnohdy diametrálně rozdílné. Proto jsme mj. pořádali u nás v Hradci Králové již dvakrát Světové setkání chlapeckých a mužských sborů, abychom se alespoň mohli potkat. Jinak podobných chlapeckých těles, jako je náš sbor, která jsou zvána na profesionální pódia či do kulturních sezón ve světě, je maximálně na prstech obou rukou… Ti už nejezdí soutěže amatérských sborů (tak jako spolu nesoupeří na festivalech přední orchestry typu České filharmonie :-)), ale věnují smysluplně hudbě a projektům, nikoli porážení soupeřů v hudbě, což je i náš případ…

Jak jste se k Boni pueri dostal vy? Co vám tahle práce dává a myslíte, že u ní vydržíte po celou vaši aktivní profesní dráhu?

Protože můj tatínek v roce 1968 vyjádřil svůj nesouhlas se vstupem vojsk, měl jsem možnost dalšího studia na VŠ velmi omezenou. Jeho pevný morální postoj mne ale nakonec nasměroval na pedagogickou a uměleckou dráhu. Začal jsem svoji kariéru coby sbormistr přípravných oddělení při studiu Pedagogické fakulty. Zpíval jsem v té době také v Hradeckém sboru Smetana a věnoval se hodně i jiné muzice. V samém závěru studia přišla revoluce a já přijal nabídku dělat sborovou práci hned po škole jako svoji profesi. V té době byli Boni pueri ještě kroužkem v Domě dětí. Postupně jsem prošel všemi odděleními, a abych sbor viděl i zvenčí, učil jsem externě deset let na fakultě v Hradci a přednášel na Univerzitě Karlově sbormistrovství pro cizince. Dnes se sboru už věnuji naplno – jsem zřizovatelem, ředitelem i sbormistrem tělesa, které se pořád mění. Zda se mi všechny tyto tři části svého profesního života podaří do budoucna stále s takovým nasazení skloubit, se teprve uvidí, je to zatím stále dobrodružství, koníček i má hezká profese (i když jsem bláznivým golfistou, ale asi už na kariéru tu je pozdě :-))

Pozorujete za dobu vašeho působení u Boni pueri nějakou výraznější změnu ve vztahu dětí k hudbě?

Myslím, že ne. Zájem o kvalitní hudbu je u dětí stále velký, je přeci součástí bytosti každého z nás. Čím vzdělanější mladý zpěvák se zkušenostmi od nás ze sboru odchází, tím i náročnějším posluchačem či provozovatelem jakékoli hudby potom je. Zároveň díky disciplíně ze sboru, nárokům ve zkouškách a citlivosti bývá ze zpěváka po absolutoriu většinou skvělý profesionál ve svém oboru. Tyto návyky jsou přenositelné i do dalších oborů. Prožitá hudba vlastním hlasem – věřím – každého absolventa předurčuje k tomu, aby z něj byl citlivý člověk, který se ve světě neztratí.

Jak jsme na tom u nás podle vašeho názoru s hudební výchovou dětí? A jak vychází v tomto ohledu naše srovnání s jinými vyspělými zeměmi?

Nechci tu plakat nad úrovní našeho či jiného školství, pokud mají děti i jejich kantoři k dispozici jednu hodinu týdně a vybavenost učeben hudební výchovy z prvobytně pospolné společnosti. Mezi učiteli na základních a středních školách je mnoho dobrých muzikantů a je obdivuhodné, jak většina z nich dokáže i v těchto podmínkách se žáky dobře pracovat. Přiznejme si ale, že děti mají doma možnosti přístupu k hudbě tisíckrát snadnější. Je skoro zázrak, že tu máme stále ještě ty generace rodičů, které prozíravě vědí, že co jejich dítě nemůže dostat ve škole, je dobré mu zajistit v hudebních školách či sborech. Přestože jsou sami dnes velmi vytížení a např. k nám do školy chlapce běžně vozí i ze vzdálenějších míst, čekají na ně po zkouškách, soustředěních i koncertech, je pro ně získání „měkkých vědomostí“ svých dětí důležité. A my se pak budeme rádi o tuto naši hudební budoucnost dospívajících kluků v Boni pueri pečlivě a s radostí starat…

Těšilo nás, díky za rozhovor!

Ptal se Vít Dvořák

www.bonipueri.cz