Dohnányi: Je to první krok k rozpuštění souborů SOP
Nejnovější dění kolem pražské Státní opery překvapilo snad každého. Překvapilo i ty, kteří si přáli, aby po letech bezvýsledného přešlapování kolem druhého pražského operního domu už konečně přišlo nějaké, byť třeba i radikální řešení. Toto pondělí nečekaně Ministerstvo kultury oznámilo, že budovu hodlá zavřít a rekonstruovat – s tím, že na rekonstrukci ministr prý našel peníze. Stejně nečekaně ředitel Státní opery Praha Oliver Dohnányi na svou funkci rezignoval a takřka na hodinu z divadla odešel (zprávu o tom se stanovisky obou stran najdete zde). Včera odpoledne poskytl dirigent Oliver Dohnányi Opeře Plus následující rozhovor.
Co si o záměru ministerstva budovu komplexně rekonstruovat při přerušeném provozu myslíte? Je budova skutečně v natolik havarijním stavu, že jiné řešení není? Ozývají se hlasy, že to je jen záminka…
Budova je skutečně ve velmi špatném technickém stavu, protože se do oprav a údržby léta neinvestovalo. Stejně tak se neinvestovalo do inovace jevištních technologií, které morálně zastaraly. Považuji to za výmluvné vůči předchozímu způsobu řízení Státní opery, kterou jsem převzal jako dům vybydlený umělecky i technicky. Spolu se správním ředitelem Petrem Maříkem jsme proto ihned zahájili plánování nutných prací a o havarijních případech ihned informovali ministerstvo kultury. Tvrdili, že nemají peníze a nemohou nám pomoci, nyní jsem pochopil, že peníze budou až pro někoho jiného v čele Státní opery. Nemyslím si však, že pro tyto práce se musí uzavřít budova Státní opery a přerušit či dokonce zrušit umělecký provoz, opravovat se mohlo za pochodu. A už vůbec si nemyslím, že zmíněnou rekonstrukci lze pořídit za jen desítky milionů korun, jak uvedl ministr Besser, tolik podle předběžných odhadů bude stát jen oprava točny.
Nevěřím také, že rekonstrukci lze zahájit dříve než za dva roky – nejsou zpracované žádné konkrétní projekty a příprava dokumentace je práce na dlouhé měsíce. Teprve potom lze zahájit také velmi zdlouhavá výběrová řízení na firmy, kterým ministr chce „dát vydělat“, jak uvedl ve svém prohlášení. Uvažte sami, jestli jsem opravdu kvůli tomu musel okamžitě odstoupit z vedení Státní opery.
To je právě to, co nevím a z čeho mám obavy. Však víte, že už léta si na krásnou budovu brousí zuby různí lidé ze šoubyznysu, ostatně bývalý primátor Pavel Bém deklaroval veřejně, že město mělo o budovu zájem jen proto, aby do ní přesídlilo operetní soubor z Karlína a Hudební divadlo Karlín Praha pronajalo soukromé produkci. Nevím, co bude následovat, snažil jsem se s ministrem komunikovat právě o obecnějších vizích o využití Státní opery, ale neměl na mě čas – poprvé si mě pozval na jednání až 22. listopadu, pět měsíců po mém i jeho nástupu do funkcí, a to jen proto, abych mu předložil plán, jak se vyrovnám s dluhem, který prokazatelně způsobilo minulé vedení Státní opery, a se snížením příspěvku na rok 2011 o zhruba 18 procent. Strategické vize, které jsem s týmem poradců zpracoval, ministerstvo v srpnu přijalo s nadšením, o měsíc později je již náměstek Radek Zdráhal zpochybnil – právě onen proklínaný strategický plán totiž definuje pozici Státní opery, určuje její tvář, nabízí ministerstvu jako majiteli budovy a zřizovateli Státní opery důvody, pro které ji mají platit. Prý je megalomanský, nereálný, nepodložený výpočty, jenže o tom, jestli ho vůbec realizovat a tedy rozpracovat, jsem s ministrem nikdy nemohl jednat, podruhé jsem ho viděl až 20. prosince, kdy mne donutil abdikovat.
Jaká je v tuto chvíli perspektiva operního souboru? Souboru baletního? Dalších zaměstnanců?
To neumím říct. Mojí prioritou bylo budování a zkvalitnění operního souboru, rozšíření a stabilizace velkého baletu, ale obávám se, že vyhlášení rekonstrukce budovy je prvním krokem k likvidaci souborů Státní opery Praha: pokud se po rekonstrukci do budovy opera s baletem vrátí, pak zřejmě v gesci Národního divadla, nevěřím, že by soubory přežily v nějakém náhradním prostoru nebo se po rekonstrukci opět obnovily. A pokud se budova využije jinak, nebudou zapotřebí.
Jaká je nálada mezi zaměstnanci Státní opery?
To se musíte zeptat jich. Na shromáždění zaměstnanců 21. 12., tedy den po mém odstoupení, jim náměstek Radek Zdráhal spolu s pověřeným ředitelem Státní opery Praha Radimem Dolanským slíbili modré z nebe, když se zbavili Dohnányiho a jeho poradců, na Státní operu se peníze zázrakem najdou a na její opravu se prý už našly. Ti, kteří se cítili ohroženi mými plány, se samozřejmě producírovali coby vítězové, ale značná část souboru myslím má z věcí příštích obavy. Dolanský se Zdráhalem jim opět předestřeli pohodlný program přežívání, prostě návrat do pohodlných vyšlapaných kolejí, kdežto já nabízel jen dřinu, pot a slzy.
V posledních měsících sílily názory, navrhující jako řešení spojení Státní opery s Národním divadlem. Co si o takovém řešení myslíte vy?
Také se domnívám, že Praha a Česká republika nemají na zaplacení dvou samostatných operních souborů v Praze. Pokud jsem byl částečně informován o ideové studii řešení pražských operních poměrů, kterou si ministerstvo zadalo u Josefa Hermana a jeho spolupracovníků, pak i tam se došlo k modelu jednoho operního a jednoho velkého baletního souboru, které by měly sídlit v budově Státní opery a zajišťovat „národní“ repertoár pro budovu Národního divadla, což považuji za rozumné řešení. Jenže v tom případě nejde o „sloučení“ s Národním divadlem, ale o vytvoření nových souborů dimenzovaných pro konkrétní úkoly a zase s obecnější vizí smyslu jejich existence vzhledem k Praze, České republice a Evropě. Ministerstvo deklarovalo studii realizovat, ale tomu podle autorů měla předcházet veřejná debata. Obávám se, že zůstává jen u triviálního rušení či slučování, bez logických dalších kroků, a hlavně bez účasti veřejnosti – prostě ministr s náměstkem, kteří tu po dalším hlasování o nedůvěře vládě či po dalších volbách už zřejmě nebudou, šmahem ruky rozhodují o významných kulturních záležitostech, a to podle toho, jak jim kdo našeptává a jak se to komu zrovna hodí.
Jaké řešení budoucnosti Státní opery by bylo nejlepší podle vás? Při vědomí, že víc peněz ve státní ani městské kase prostě není…
Jak už jsem řekl: V budově Státní opery má sídlit operní a baletní soubor s evropskými ambicemi. Vše ostatní je otázkou dalších úvah a možností. Jestli bude mít ministerstvo ještě na další soubory, například v Národním divadle, proč ne, ale podle mne to není reálné, proto je dobré koncentrovat síly do jednoho podniku. Opakuji do omrzení, že budova Státní opery Praha je jediným operním domem v České republice, v němž se takový projekt dá realizovat. Protože o tom takto zatím nikdo neuvažoval, vznikla Státní opera vlastně z iniciativy konkrétních lidí, kteří se chtěli realizovat, nikoli z potřeb zdejšího operního života. Ministerstvo ji původně vůbec nemělo podporovat, výsledný stav je ten, že teď platí obě opery podle zvyklostí, nikoli na základě rozumného rozhodnutí. Tedy platí dvě česká oblastní divadla a neuvědomuje si to.
Ve vašem prohlášení jste uvedl, že rezignujete po dlouhodobém nátlaku ministerstva kultury. Jak se ten nátlak projevoval?
Jaké jsou vaše další plány?
Šel jsem do Státní opery s plným nasazením, tedy jsem odmítal nabídky dirigovat, a tudíž hodně poškodil svou kariéru dirigenta. Jsem po tak náhlém odchodu tedy v situaci, kterou teprve začnu řešit. Vzhledem ke zdejším poměrům si nedělám iluze, že bych se tu mohl výrazněji uplatnit, i když bych rád, nezbude mi tedy než opět se poohlédnout v cizině. Zejména nyní – po našem úspěšném koncertě na počest Angela Neumanna – s velkou lítostí, to mi věřte…
Děkujeme za rozhovor.
Ptal se Vít Dvořák
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]