Dokonalá interpretka českého repertoáru. Sopranistka Marcela Machotková slaví 85 narozeniny

  1. 1
  2. 2

Osobnosti české opery

Severočeské město Turnov proslulo nejen jako vstupní brána do kouzelného Českého ráje a město drahých kamenů, ale je také rodištěm mnoha významných osobností nejrůznějších oborů. Nechybí mezi nimi ani operní pěvci. Poslední kvartál letošního roku nabízí hned tři významná jubilea umělců různých generací. První z nich je emeritní sólistka Opery Národního divadla Marcela Machotková, jejíž narozeniny si připomínáme 12. října. Poslední listopadový den pak pogratulujeme k narozeninám Luďkovi Velemu a 12. prosince uplyne šedesát let od úmrtí někdejší významné sopranistky Národního divadla Amálie Bobkové.

Marcela Machotková se narodila 12. října 1931 v Turnově. Od raného dětství ji lákalo zpívání. Hrála také na klavír a během pěveckých studií na Pražské konzervatoři měla možnost vybrat si, zda se jako hlavnímu oboru chce věnovat zpívání anebo hře na klavír. Zvítězil zpěv.

Marcela Machotková (foto archiv ND Praha)
Marcela Machotková (foto archiv ND Praha)

Mladá zpěvačka působila několik let jako sólistka vojenského uměleckého souboru Křídla vlasti. Své první divadelní angažmá nalezla v rodném kraji, v roce 1960 se stala sólistkou opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

V oněch letech, které jsme si zvykli nazývat „zlatá šedesátá“ – a ony ty roky při vší své kontroverznosti byly především ve sféře kultury skutečně léty požehnanými – v čele regionálních operních souborů stály namnoze pozoruhodné dirigentské osobnosti, jež se staraly o to, aby v mimopražských divadlech vznikala dle možností co nejkvalitnější operní představení. Z těchto scén vycházely četné cenné impulsy, směřující k velkým operním domům v Praze a v Brně, a tyto soubory rovněž byly zásobárnou mladých talentů, které pod patronací zkušených a moderně uvažujících „oblastních“ šéfů přicházely do větších souboru perfektně připraveny.

V roce 1960 se šéfem liberecké opery stal umělec nad jiné povolaný, dlouholetý dirigent Národního divadla a tvůrce úspěchů ostravské opery počátku padesátých let, příslušník kladenské muzikantské dynastie Rudolf Vašata. Liberecký soubor byl tehdy v hledáčku pozornosti české operní veřejnosti i kritiky. A zde získala Marcela Machotková své první zkušenosti a vydobyla si své první vavříny. Její barva hlasu a jeho široký rejstřík, dokonalá pěvecká technika ve spojení s přirozeným jevištním půvabem a snahou postihnout po všech stránkách charakter role jí přinesly obdiv diváků a uznání kritiky.

V Liberci slavila své první velké úspěchy ve smetanovském a dvořákovském repertoáru, který jí byl nesmírně blízký. Po všech stránkách dokonale zvládla role Mařenky v Prodané nevěstě, Vendulky v Hubičce, Anežky ve Dvou vdovách i Julie ve Dvořákově Jakobínovi a v neposlední řadě i titulní roli v Rusalce. Není divu, že její několikeré hostování v rolích Mařenky a Vendulky v Národním divadle vzbudilo velmi živý ohlas mezi pražským operním publikem i v řadách kritiků.

Tehdejší zajímavý a průbojný repertoár liberecké opery přinesl Marcele Machotkové řadu znamenitých příležitostí v rolích různého typu. Připomeňme alespoň některé, jako byla Pamina v Mozartově Kouzelné flétně, Nataša v Čajkovského Čarodějce, kterou si Rudolf Vašata po svém někdejším ostravském úspěchu v Liberci zopakoval, Irena v prvním poválečném uvedení Wagnerova Rienziho (partnerem v titulní roli jí byl jeden z našich nejlepších tenoristů oněch let, zpěvák, který zůstal přes četné nabídky odjinud „svému“ Liberci věrný, Jan Malík). Dále to byla Helena v Prokofjevově Vojně a míru anebo Adriana v Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího.

V sezoně 1964-1965 mění Marcela Machotková Liberec za Plzeň. V západočeské metropoli tehdy působily dvě pozoruhodné dirigentské osobnosti, perfekcionista a neúnavný propagátor soudobé tvorby Bohumír Liška a znamenitý interpret české i světové klasiky Karel Vašata, bratr libereckého Rudolfa. A vedle nich na sebe začínal rychle upozorňovat, tehdy spíše jako dirigent baletních a operetních představení, mladý, mimořádně talentovaný Jiří Kout.

První rolí, kterou v Plzni nastudovala, byla titulní hrdinka Fibichovy Šárky, a po ní následovala výborně zvládnutá postava z nejtěžších, Libuše ve slavnostní premiéře uvedené k dvacátému výročí osvobození. Následovaly další premiéry – Taťána v Evženu Oněginovi, titulní hrdinka Pauerovy opery Zuzana Vojířová a vedle toho tak rozdílné úkoly, jakými byly Musetta v Pucciniho Bohémě a Leonora v Beethovenově Fideliovi.

J. Pauer: Zuzana Vojířová - Karel Křemeňák (Petr Vok), Marcela Machotková (Zuzana Vojířová) - DJKT Plzeň 1965 (foto © Věra Caltová)
J. Pauer: Zuzana Vojířová – Karel Křemeňák (Petr Vok), Marcela Machotková (Zuzana Vojířová) – DJKT Plzeň 1965 (foto © Věra Caltová)

Své plzeňské působení uzavřela Marcela Machotková Desdemonou v Liškově a Zoulově inscenaci Verdiho Otella, jehož premiéru 8. října 1966 absolvovala už jako sólistka Opery Národního divadla.

Ve „zlaté kapličce“ se čerstvě angažovaná sólistka velmi brzy prosadila jako dokonalá interpretka českého repertoáru. Půvabná Mařenka, něžná Vendulka a vážná Anežka se staly jejími parádními rolemi a úspěšně se časem zhostila i role Libuše. K noblesní Julii v Jakobínu a Rusalce přidala ještě další dvořákovskou roli, Kněžnu v Čertovi a Káče.

A. Dvořák: Jakobín - Marcela Machotková (Julie) - ND Praha 1968 (foto Jaromír Svoboda)
A. Dvořák: Jakobín – Marcela Machotková (Julie) – ND Praha 1968 (foto Jaromír Svoboda)

Z jejích dalších postav v českých operách jmenujme Libinu ve Fibichově Šárce, Hančí v Kovařovicových Psohlavcích a především niterně procítěnou Foersterovu Evu.

S tvorbou Leoše Janáčka se setkala v postavách Karolky v Její pastorkyni a ve dvojroli Kohout-Sojka v Příhodách lišky Bystroušky. V Řeckých pašijích Bohuslava Martinů byla představitelkou Lenia a ve Hrách o Marii ztělesnila postavu Marie. V opeře Rudolfa Karla Smrt kmotřička ztvárnila Princeznu.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář