Dokonalá Maddalena Hany Blažíkové

6.10.2010 01:06 Pavel Šimáček

Hana Blažíková dokonale okouzlila publikum druhého koncertu cyklu Stará hudba v pražském kostele Šimona a Judy. Ostrava má ještě šanci poslechnout si barokní oratorium Antonia Caldary Maddalena ai piedi di Cristo (Magdalena u nohou Kristových) ve středu 6. října v kostele sv. Václava v rámci Svatováclavského hudebního festivalu.

Jméno Hany Blažíkové jsem uvedl do nadpisu, ačkoliv nebyla jedinou účinkující večera. Vynaložila však tu námahu, že se celý part Magdaleny naučila nazpaměť (pro pouhá dvě uvedení) a ještě navíc svůj zpěv doplnila barokní gestikou. Již svým postojem, svou siluetou, jako by oživila postavu z barokního plátna nebo některou z barokních soch. Podobný dojem bychom mohli mít, kdyby ji někdo natočil na video a záznam při provádění barokních gest „stopoval“ – přitom její pohyby nepůsobily vyumělkovaně, ale ladně a vzhledem k celkovému vyzařování její osobnosti naprosto přirozeně. To vše ale jen podpořilo dokonalou interpretaci pěveckou. V jejím podání máte dojem, že zpěv náročných partů je něco naprosto samozřejmého, tak lehce a volně zpívá. Myslím, že se jejího něžného a zářivého sopránu nikdy nenasytím.

O mimořádný úspěch večera se zasloužili i ostatní zpěváci a zpěvačky. Markéta Cukrová (Amor Terreno – Láska pozemská) zaujala hebkým pianissimem v úvodní árii, ale i dramatickým vyjádřením afektu v rychlé árii Orribili, terribili plné koloratury. Jejím protihráčem jako Amor Celeste (Láska nebeská) byl mladý německý kontratenorista David Erler. Svým subtilnějším hlasem dobře naplnil zvukovou představu hlasu z nebes. Taktéž mladá německá sopranistka Hedi Maria Taubert jako Magdalenina sestra Marta zaujala příjemnou barvou hlasu, místy se sice objevily intonační nepřesnosti (např. v koloraturách), ale hlas určitě ještě nabude jistoty. Krásný byl její trylek. Ve druhé části oratoria se představili ještě Tomáš Kořínek jako Kristus a Roman Janál jako Farizej. Oba pánové podali kvalitní výkony a dostáli tak své pověsti. Zajímavou drobností bylo i rozmístění účinkujících na pódiu, kdy Magdalena stála uprostřed mezi Láskou pozemskou a Láskou nebeskou. Marta, která Magdalenu vždy oslovuje, přicházela po její bok, zatímco Kristus zůstával v zadní části pódia za orchestrem přímo pod krucifixem na oltáři. O hudební doprovod se postaral soubor Collegium Marianum, jako vždy na vysoké úrovni. Umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, která dílo se všemi nastudovala, tentokrát seděla v publiku, neboť partitura flétnu neobsahuje.

A pro zájemce ještě něco málo o díle a skladateli: Antonio Caldara (1670 – 1736) prožil svůj život hudebníka jako zaměstnanec na několika dvorech v italských městech a přes dvacet let zastával místo Vizekapellmeistra u vídeňského dvora. V roce 1723 se zúčastnil v Praze korunovace Karla VI. na českého krále, znovu jeho hudba v Praze zněla při slavnostech spojených se svatořečením Jana Nepomuckého v roce 1729. Již za svého života proslul Caldara jako skladatel oratorií, zachovalo se jich celkem 25. Magdalenu u nohou Kristových složil jako v pořadí třetí, pravděpodobně v roce 1697 nebo 1698. Když se ucházel o místo kapelníka ve Vídni, provedl zde v roce 1713 také Magdalenu.

Text oratoria pojednává o oblíbené postavě umění s náboženskou tematikou Marii Magdaleně. Věřícím mohla být blízká, neboť byla ztotožňována s hříšnicí v Lukášově evangeliu, po svém obrácení se stala jednou z nejbližších průvodkyň Ježíše, byla přítomna jeho ukřižování a dostalo se jí té cti, že náležela ke skupině žen, jež nalezla prázdný Kristův hrob. Po jejím vzoru mohli napravení hříšníci doufat, že dojdou Boží milosti. V první části díla se Marie Magdalena rozhoduje, zda sizvolí cestu světských radovánek, nebo se bude kát a zasvětí svůj život Bohu. O její duši bojují Láska pozemská (představovaná ženským hlasem, neboť to byla žena – Eva – kdo byl původcem hříchu) a Láska nebeská (kontratenor jako bezpohlavní hlas z nebes). Magdalenina sestra Marta vyzývá k následování Boha, což Magdalena učiní. Ve druhé části se ocitáme v domě Farizeje, který pochybuje o opravdovosti Magdalenina pokání. Ta v Ježíšově přítomnosti několikrát potvrzuje své rozhodnutí a Ježíš ji přijímá. Láska nebeská vítězí.

Caldara je autorem několika oper a také hudba oratoria italskou operu silně připomíná. Střídají se zde árie (v naprosté většině árie da capo) s recitativy. Rozdílný nástrojový doprovod a nálada árií však zabraňují pocitu jednotvárnosti. Na koncertě zazněla jen mírně zkrácená verze oratoria v délce asi dvě hodiny. Kostel byl tentokrát zcela zaplněný, ovace dlouhé. Pořadatelům (Koncertní jednatelství FOK a Collegium Marianum) patří dík i za vložení libreta v italském originále i českém překladu.

Naše rozhovory s umělkyněmi si přečtete po kliknutí na jejich jména:
Hana Blažíková
Markéta Cukrová
Jana Semerádová

Antonio Caldara:
Maddalena ai piedi di Cristo

Maddalena - Hana Blažíková (soprán)
Marta - Hedi Maria Taubert (soprán)
Amor Celeste - David Erler (alt)
Amor Terreno - Markéta Cukrová (alt)
Cristo - Tomáš Kořínek (tenor)
Fariseo - Roman Janál (baryton)
Orchestr Collegium Marianum
Umělecká vedoucí: Jana Semerádová

Kostel sv. Šimona a Judy, 5. října 2010

www.fok.cz
www.collegiummarianum.cz

Související články

Komentáře: 10

Anonymous dne 5.10.2010 v 23:42

Mluvíc o paní nebo slečně Blažíkové a její barokní siluetě, přikládáte zároveň fotku ryze gotické bytosti…
Tak se jen rozhodněte….Miluji operu, ale zkuste být na Opeře PLUS alespoň trošku profesionální a třeba si jen přečtěte některé články než je vydáte….(Samozřejmě nemluvím jen o fotkách..)Byl bych rád, kdyby tato iniciativa neskončila provinčně, neprofesionálně..

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 6.10.2010 v 07:39

Byl to jedinečný zážitek, poklona všem kteří se na něm podíleli!! A.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 6.10.2010 v 07:44

Mluviti anonymně, bez konkrétnosti a vágně jest provinční a neprofesionální.

Kéž by diskutující byli schopni stejné profesionality a úrovně jako autoři zde. Kéž by uměli diskutovat věcně a pod své názory se dokázali podepsat. Není umění vágně a nekonkrétně a navíc anonymně oponovat. Umění je se za své názory a výhrady umět podepsat, věcně argumentovat.

Kdyby to dokázali diskutující (právě mnozí anonymní), to by bylo něco! To by diskuse dostaly špičkovou úroveň! To by ukázalo, jak diskutující publikum umí být být profesionální, jak si zaslouží, aby s ním někdo diskutoval!

Kéž by to tak bylo! Zatím se mnozí anonymní uchylují k výpadům a útokům, neschopni vést věcný dialog.

….ještě dovětek: Osoba na obrázku pravda veskrze gotická, ale obraz barokní… Komu to vadí a proč by to tak nemělo být? Mistr baroka nesmí malovat osoby a výjevy z období gotiky? Zbytečná diskuse nad nesmyslnou výhradou.

Pokud se mi něco nelíbí a nevyhovuje mi, nemusím na tom participovat. Pokud to chci přetvořit k obrazu svému, stačí přidat ruku k dílu. Prázdná kritika je hospodská a hloupá.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Eva Veselá dne 6.10.2010 v 08:18

Bez výhrad souhlasím s Khailem.
Občas je otřesné, jaké komentáře tu naleznete. To že tenhle web existuje, že nejsme odkázaní na výplody v denním tisku, které nepostihují zdaleka všechno nejazjímavější, co se ve světě opery a vážné hudby děje. I to, že je respektovaaný a dnes i citovaný tiskovými agenturami i zahraničními médii svědčí o kvalitě víc než to, jestli je dobře nebo špatně vybrána ilustrace.
Útoky na konkrétní autory a pracovníky v kultuře, které zde jsou k vidění tím častěji, čím trefněji se autoři věnují palčivým problémům opery a baletu, svědčí o tom, že u nás se diskutovat neumí. Dáte-li možnost anonymního vyjádření, najde se tu člen orchestru, tu nějký zhrzelý spolupracovník, tu někdo pomatený, ketrý pod záminkou anonymity zaútočí a uráží. Pokud chci věcně diskutovat a mám na to, pak mám na to se podepsat nebo si alespoň vymyslet přezdívku.

Není třeba si z toho nic dělat. Svědčí to jen a jen o tom, že Česko se diskusím a naslouchání názorů druhých a kvalitním a věcným diskusím nad nimi ještě nenaučilo. Vážím si o to více těch profesionálů (z řad autorů i diskutujících), kteří to, i přes riziko urážlivých a nesnášenlivých útoků, dokáží. Děkuji jim za to a pěně věřím, že je neodradí pár anonymních hulvátů.
Evča

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dan dne 6.10.2010 v 09:19

Pro prvního anonymního: Koukněte se do Hudebních rozhledů nebo Harmonie, co tam pustí do tisku a budete rád, za barokní sochu :-) Páně Roučkovy elaboráty, provinční zprávy mizerně napsané z mizerných provinčních hudebních podujetí…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 6.10.2010 v 13:47

Mně to prostě nedá: Paní Blažíková je opravdu spíš gotický typ. Tedy to, co máme my dnes s gotickým typem spojené, protože se nám to gotičtí umělci rozhodli zachovat v obrazech. Samozřejmě i v gotice žily ženy tzv. barokních tvarů, stejně jako v období baroka žily ženy štíhlé. I v baroku ženy toužily být štíhlé, tento ideál se v evropské historii nikdy nezměnil, jak o tom psala i paní Kybalová (autorka několika knih o dějinách módy). Ony rubensovské tvary vidíme v naprosté většině na výjevech neportrétních a jde o zobrazení určitého typu, představy, ideálu.

Kdyby paní Blažíková zpívala písně středověké (jakože tak činí), napíšu klidně, že vypadá, jako by vystoupila z gotické iluminace nebo že vypadá jako oživlá socha Madonny. Nepředpokládám totiž, že by profesionálka jako ona, u toho používala barokní gestiku. A pak: máme přeci všichni fantazii – a kde ji využít jinde než na koncertě? Proto mohla mít úzké černé šaty, tmavé vlasy a stejně se jí ve mně podařilo vytvořit onu představu.

A čistě technická stránka věci: K článku jsem potřeboval fotografii paní Blažíkové z koncertu, v civilu a bez not. Lepší jsem nenašel. Obraz Marie Magdaleny jsem hledal tak, aby byl namalován italským autorem ve století, kdy vzniklo Caldarovo oratorium. To Kající se Marie Magdalena Guida Reniho splňuje. Rozhodně jsem netvrdil, že se Hana Blažíková podobá Marii Magdaleně z tohoto obrazu.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
vitek jakes dne 6.10.2010 v 20:49

Plně souhlasím s Khailem a Evou Veselou.
Jen pár poznámek ohledně prvního Anonymu:
- Pokud už se tedy chcete zabývat každou chybějící čárkou, doporučil bych Vám zopakovat si tvorbu přechodníků.
- Potřeba ohánět se citáty je známým znakem pseudointelektuálů, kteří pak slovo "intelektuál" považují za nadávku.
- Neuvažuje operaplus o moderování diskuzí? :)

Jinak, Pavle, článek je pěkný, (včetně obrázků ;) ). A s hodnocením koncertu musím souhlasit, opravdu se povedl.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 7.10.2010 v 05:11

Dobré ráno, k moderování komentářů bychom sahali velmi neradi, byť ji v záloze máme. Stále věříme, že drtivá většina návštěvníků našeho portálu se dokáže nad osobní invektivy povznést. Možnost okamžité reakce je velkou předností internetu a má své ohromné kouzlo. Proto schvalování komentářů před jejich publikováním vidíme jako krajní řešení.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Cyprian dne 7.10.2010 v 21:08

Koncert u Šimona a Judy se mi moc líbil a výkon "Maří Magdalény" s barokní gestikou byl něčím doposud neviděným. Nebyl to tanec a nebyla to prázdná gesta. Neuvěřitelné, co tak "prostá" gesta dokáží říct. Díky za úžasný zážitek!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 20.12.2010 v 19:45

Až dnes jsem zaregistroval (TV nesleduji), že ČT odvysílala záznam tohoto koncertu z Ostravy. Je možné se na něj podívat v archivu ČT na jejích internetových stránkách. Zároveň bych Vás rád pozval na poslední koncert Collegium Marianum s H.Blažíkovou (a dalšími) v úterý 28.12.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.