Dolls: co se děje v domečku pro panenky

Na festivalu Letní Letná má své nezastupitelné místo domácí scéna nového cirkusu a pohybového divadla. Jedním z nejvýraznějších reprezentantů je v tomto ohledu i letos soubor Cirk La Putyka, který svou úspěšnou pouť po českých i zahraničních jevištích zahájil v roce 2009. Spolupracuje s množstvím tvůrců, pedagogů a interpretů, jeho produkce jsou nyní spíš mezinárodního charakteru a tomu odpovídá i jejich frekvence – v tomto roce se uskutečnily už tři premiéry (Airground, Play, Dolls). Právě s posledním projektem, inscenací Dolls, která měla premiéru koncem května, vystupuje Cirk La Putyka na Letní Letné.K jeho tvorbě se spojil tým úctyhodně zkušených tvůrců. Vznikla inscenace, která je absurdním divadlem kombinujícím nový cirkus a akrobacii, tanec, pantomimu, manipulaci s loutkami a předměty. Inscenace je hořkou komedií, v níž se prolíná svět lidí a loutek, svou surovostí se blíží fyzickému divadlu a rozhodně nestaví na prvoplánové zábavě nebo artistických číslech. Pro někoho může dokonce být zklamáním, protože o samotné výkony tu (alespoň na prvním místě) nejde. Svou zneklidňující atmosférou se však zavděčí divákovi ochotnému přistoupit na pravidla hry, otevřenému a připravenému na konfrontaci. Co ukazuje, není roztomilá pohádka o hračkách z domečku pro panenky, ačkoli právě to je první asociace, kterou vzbuzuje scénografie.

Jakub Kopecký, který je autorem výtvarného řešení, postavil do pozadí scény kostru připomínající tuto oblíbenou dětskou hračku, ale v trochu postapokalyptickém duchu: s bílými kachlíčky, opadávající omítkou, změtí igelitu, bílých kabelů, křídového prachu, oprýskaného nábytku, nevzhledně vyhloubené cesty do sklepení. Vyvolává dojem pozůstatku něčeho zasunutého v minulosti a nenávratně ztraceného, prostoru hororové noční můry. Bytelná konstrukce, po níž je možné šplhat a přesunovat se z patra do patra, je obydlena fantastickými postavami, u nichž jsme na vážkách, čím nebo kým jsou – lidmi, či loutkami? Jako panenky, které někdo oblékl do hadříků nalezených na půdě, vypadají dva páry, do jejichž vztahu zasáhne v určité podobě loutka/hračka, a jeden osamělý hrdina. Jejich proplétající se příběhy se točí kolem loutek, objektů a manipulace – s nimi i se sebou navzájem.Dramaturg inscenace Braňo Mazúch spolu s autorem námětu Rosťou Novákem, skládá na jevišti mozaiku výjevů do kaleidoskopu, v němž na sebe jednotlivé kousky navazují téměř beze švů a ostřejších předělů. Postavy přicházejí na jeviště, aby rozehrály větší scénku před publikem, a zase se vracejí do svého útočiště, chvílemi žijí svůj oddělený příběh, jindy na sebe reagují jako skupina, všechny v jakémsi bezčasí a snovém vytržení. Nastavují svým zvláštním počínáním zrcadlo světu, kde se náhražky stávají normou a řada z nás touží po věčném dětství. A dětský věk nás zase spojuje s kořeny předliterární kmenové společnosti a se schopností spatřovat v neživých věcech duši. To, co se na jevišti zdá absurdní a groteskně zveličené, je svou podstatou realitě velmi blízké a také nastoluje otázky po přirozenosti. Kdy je hra správná a kdy už ne? Kdy nám pomáhá a kdy náš život paralyzuje?

Barvitou inscenaci rozehrává nejprve výstup muže s tváří pomalovanou barvami, který si z velkého kusu plastické hmoty vytváří primitivní figurku. Je obrazem nejstaršího vztahu mezi člověkem a neživým předmětem. Performer se svými pohyby blíží až k prastaré zvířecí podstatě a až do konce představení se projevuje s dávkou zvědavosti a naivity, jeho pohyb je také nejbližší čistému tanci, svou vláčností a plynulostí.Další dva páry se potýkají s životem v současnosti. První z nich prožívá milostné vzplanutí na visuté hrazdě – první duet nad zemí je asi nejpoetičtějším výjevem v celém představení – ale do jejich života zasáhne figurína, která se pro muže stane novým objektem lásky, a partnerka je nucena vzít na sebe sama podobu nehybné panny, chce-li získat zpět své místo. Druhý pár své milostné dobrodružství prožívá ve znamení párové akrobacie, jejich spojení je vtipně vyjádřeno také duetem, v němž jsou spolu připoutáni za podané ruce. Tento vztah je narušen příchodem děťátka – hračky, k níž se performerka chová jako k živému dítěti, což vyvolává smích i mrazivé pocity. Mezitím se členové celé pětice setkávají, dostávají do konfliktů, v jednom okamžiku se loutkou v rukou svých spoluhráčů stává také první muž, kterého se ostatní pokouší ovládat jako marionetu, než zjistí, že jsou sami ovládaní jeho živelnou energií. Několik scének využívá motiv hrané nehody a udržuje diváky ve stálém napětí a trochu i v nejistotě. V neočekávaných okamžicích se inscenace zklidní nebo její vážný tón přeruší situační komika.Performeři, artisté z Francie, Německa a Mexika, vkládají do inscenace přínos v podobě techniky, kterou ovládají, ať už je to klasická nebo závěsná akrobacie, v níž vynikají především skvělá párová čísla, ale choreografickou supervizi nad celou inscenací měla dvojice, jejíž vliv je nepřehlédnutelný: Tam, kde se objeví jména Josefa Fručka a Lindy Kapetaney, totiž nelze čekat příliš mnoho jemného zacházení a lyricky něžných vztahů. A také zde je vzájemná interakce performerů někdy podobná spíš boji, vzájemné manipulaci, místo tance spíš bezohlednému smýkání a nad scénou vzniká atmosféra nejistoty a ohrožení, byť je narušovaná humorem. Přitom se ale nejde až na hranici fyzického zranění, vše je dobře propočítanou iluzí, kterou podporuje i vcelku temné osvětlení scény.

Dramaturgicky překvapí inscenace i svým závěrem. Ten nespočívá, jak by člověk v cirkusové manéži očekával, v posledním vrcholném výstupu, kde by se akrobaté a herci vydali z posledních sil, naopak s blížícím se koncem jako by postavy umdlévaly, jako kdyby v jejich tělech dotikával setrvačník. Akrobaté si vyklouzávají ze sevření, sesouvají se na zem, až se jejich těla dostanou do monotónního sledu pokleku a uklánění. Konec představení se sám ohlásil. Snad jen ten dovětek s obnažováním je zbytečný. Přes poněkud tísnivé pocity, jež inscenace vyvolává, si nakonec představení vysloužilo i potlesk vstoje, jen je otázkou, zda diváci skutečně oceňují celý komplex této komplikované hry, anebo spíš technické dovednosti interpretů. Je však v každém případě povzbudivé sledovat úspěchy tohoto souboru, který zjevně dokáže přitáhnout k pohybovému umění velké množství nového publika.

Hodnocení autorky recenze: 85 %

Letní Letná 2014
Dolls
Koncepce a režie: Rostislav Novák ml.
Choreografie: Josef Fruček, Linda Kapetanea
Scéna: Jakub Kopecký
Hudba: Jan Balcar
Kostýmy: Kristina Nováková Záveská
Dramaturgie: Braňo Mazúch
Produkce: Cirk La Putyka
Premiéra 27. května 2014 Festival Cirk-UFF Trutnov
(psáno z reprízy 23. 8. 2014 Letní Letná Praha)

Hrají – Bellina Sörensson, Josa Kölbel, Coline Mazurek, Valentin Verdure, Iesu Escalante, Jan Balcar

www.letniletna.cz
www.laputyka.cz

Foto Tomáš Třeštík

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Hodnocení

Vaše hodnocení - Novák ml.: Dolls (Cirk La Putyka)

[yasr_visitor_votes postid="121653" size="small"]

Mohlo by vás zajímat