Co v domě funguje, to neměním

Sedím v první řadě na balkonu Rudolfina a slyším hudbu takové krásy, že sotva popadám dech a mrazí mě v zádech. Ne, nehostuje tu ani Berlínská ani Vídeňská filharmonie. Hraje Česká filharmonie za řízení svého šéfdirigenta a sólový part třetího Rachmaninova klavírního koncertu přednáší s naprostou bravurou, muzikálností, láskou a zanícením fenomenální mladý klavírista Behzod Abduraimov.
Česká filharmonie – Jiří Bělohlávek & Behzod Abduraimov – Praha 13. 10. 2016 (foto © Petra Hajská)
Česká filharmonie – Jiří Bělohlávek & Behzod Abduraimov – Praha 13. 10. 2016 (foto © Petra Hajská)

Ti z vás, kteří znají Koncert pro klavír a orchestr č. 3 d moll op. 30 Sergeje Rachmaninova, dobře vědí, že orchestrální part tu není pouhým doprovodem, ale interpretačně náročnou, rozměrnou symfonickou básní, kdy orchestr jest sólistovi rovnocenným partnerem. A pokud hovoříme o tom, že Abduraimov svou roli zvládl mistrovsky, tak totéž lze bez jakýchkoli výhrad říci o hudebnících České filharmonie. To, co by se ještě před pár lety zdálo jako naprosté sci-fi, je skutečností – náš první orchestr je opět ve skvělé formě a rozdává ryzí radost z hudby. Ať mi tedy někdo vysvětlí, proč jsem se právě na tomto koncertě musel od své paní dozvědět, že v brzké době skončí mandát ředitele filharmonie Davida Marečka a on bude nucen svůj post obhajovat ve výběrovém řízení.

Když před několika lety nastupoval do své nelehké funkce, byla Česká filharmonie v jedné z nejhlubších krizí za bezmála sto dvacet let své existence. Byla v krizi umělecké, finanční, společenské, vztahové a nevím v jaké ještě. A dnes si díky Davidu Marečkovi a jeho týmu v Rudolfinu opět podávají dveře takoví jako Semjon Byčkov či Valerij Gergijev. Orchestr se vrátil na nejdůležitější pódia světa a je opět výkladní skříní české interpretační školy. Zlepšil se však nejen zvuk, ale i atmosféra koncertů; muzikanti opět hrají s radostí. K tomu se vylepšily i služby v Rudolfinu, a tak dále… Vždyť ten muž udělal v podstatě všechno, na co ve filharmonii sáhl, dobře!

Musel bych dlouho hledat, abych našel něco, co mi tak úplně nesedí. Snad jen to, že v Rudolfinu už není kuřárna, ale ono už se milí přátelé nekouří ani v legendárním Erste Bank Foyer ve vídeňském Musikverein. Pak si také myslím, že filharmonie mohla zůstat u svěžího oranžovočernobílého designu, kterým se prezentovala po nástupu Jiřího Bělohlávka do funkce šéfdirigenta. Ten letošní, který se snaží pracovat s estetikou Rudolfina, bohužel působí tak, že programy koncertů vypadají trochu jako reklamní letáky prodejny orientálních koberců. Ale to už bych byl hnidopich!

Pokud bych měl Davidu Marečkovi udělit známku za jeho dosavadní působení v čele této významné kulturní instituce, má u mě za jedna. Moje máma mi kdysi při plánování rekonstrukce domu řekla: „Co v domě funguje, to neměním“. Doufám, že v duchu tohoto hesla se zachovají i ti, kteří budou rozhodovat o výsledku výběrového řízení.

Česká filharmonie – Jiří Bělohlávek & Behzod Abduraimov – Praha 13. 10. 2016 (foto © Petra Hajská)
Česká filharmonie – Jiří Bělohlávek & Behzod Abduraimov – Praha 13. 10. 2016 (foto © Petra Hajská)

Související články


Napsat komentář