Don Carlo – odpadne dřív divák, nebo hrdina?

  1. 1
  2. 2

Verdiho drama Don Carlo v přímém přenosu z Met naplnilo 11.prosince beze zbytku sál kina Světozor (a jistě nejen ten). Když vezmeme v úvahu, že byla „stříbrná sobota“, počasí a pražské chodníky nic moc, a že multiplexy s holywoodskou produkcí za poloviční vstupné zejí prázdnotou, je to sám o sobě zázrak.

Na Dona Carlose zavítali jistě fanoušci Roberta Alagny, který zpíval titulní roli.,ale i na další role nasadila Metropolitní opera velké hlasy: Ferrucia Furlanetta (Král Filip II), Marinu Poplavskuju (Alžběta z Valois), Annu Smirnovu (Eboli)… Bylo to třeba, protože drama o pěti jednáních neuzpívá jen tak někdo. Navíc jsme na tomto představení mohli vidět i běžně vypouštěný obraz z prvního jednání, kdy se ústřední dvojice Carlose s Alžbětou potká a zamiluje do sebe. Byla to scéna v lesíku u Fontainebleau, kde se Alžběta na procházce ztratí a zamilovaný Carlos, který ji sleduje, se nabídne, že ji jako kavalír doprovodí zpět do zámku. Zde padne ta přísaha lásky, kterou pak oba po celý další děj opery tak mučivě řeší. Z tohoto pohledu se obvyklý škrt této scény zdá absurdní.

Děj se točí kolem, toho, že Alžběta si má vzít Carlose, ale ze státnických důvodů se musí provdat za jeho otce Filipa. Carlos se postupně stává Filipovým politickým nepřítelem, staví se na obranu podrobených Flander, dostává se pod tlak španělské inkvizice a nakonec umírá on i věrný přítel Rodrigo rukou žoldnéřů. Mezitím Alžběta čelí pomluvám žárlivé Eboli, tajně zamilované do Carlose, a manželově podezření z nevěry, ale nikdy se svému údělu královny – mučednice nezpronevěří a sama Carlose posílá na hrdinskou smrt.

Roberto Alagna byl bezesporu tahounem představení. I když se na jevišti pohybuje trochu neohrabaně, i když je víc zrazeným a frustrovaným milencem, než hrdinou a v kamerových detailech to také není princ „k zulíbání“, cítíte, že vás i po těch hodinách hudby stále ještě zajímá, přitahuje. Dával toho večera ze sebe to nejlepší, jeho hlas plný alikvótů zněl s odvahou a naplno ve všech polohách, až úplně v závěru, v posledním duetu s Alžbětou, kdy raněn umírá, přece jen byla znát trochu únava. Zajímavé byly jeho společné scény se Simonem Keenlysidem (Rodrigo, markýz Posa), věrným a nenápadným přítelem. Ten do děje vždy vnesl jiskru a depresivnímu Carlosovi jakoby nalil energie do žil, skoro by se jim dalo věřit i to politické nadšení pro svobodné Flandry. Keenlyside sice nemá vizáž bojovníka, jakého by zde měl reprezentovat, ale dostatečně to nahradil svým spolehlivým a výkonným barytonem a inspirovaným hereckým přístupem.

Také Marina Poplavskaja byla charismatickou Alžbětou, její lahodný soprán se dokázal rozeznít do plnosti, ale i do jímavých pianissim, v nichž měla velmi hezkou barvu hlasu. Režie jí ale nedovolila ani na okamžik ustoupit z polohy důstojné královny – neposkvrněné světice, což časem, bez vývoje postavy, omrzí. Anna Smirnova jako urputná a žárlivá Princezna Eboli válcovala svým výkonným mezzosopránem celou scénu i orchestr, bohužel jsme kvůli technickým poruchám přenosu neslyšeli celou píseň Nel giardin del velo, kde koketuje s pážetem a může předvést i odlehčenější techniku. Výborně dopadl Král Filip II díky Ferruciovi Furlanettovi, ten se mi líbil opravdu hodně, jeho bezchybný pěvecký výkon, ale hlavně psychologická propracovanost jeho postavy, jak dokázal i v detailu tváře přesvědčivě zahrát krutovládce, který se v nitru duše svých rozhodnutí děsí a jehož vládnutí nesmírně tíží. Skvělý typ, skvěle zahraný. A ještě jedna silná postava se na scéně objeví – Velký inkvizitor Erica Halfvarsona, za toho patří režii i jemu samému zvláštní poděkování, protože tak odporná kreatura v krvavém kněžském hávu se v opeře jen tak nevidí, to už bylo na Oscara.


Scéna i kostýmy se držely klasického stylu, scéna dopadla ovšem o něco hůř. Ocenit se dá to, že aspoň proměny probíhaly hladce, v pozadí za zataženou bariérou, zatímco na proscéniu dál zpívali protagonisté a děj nerušeně pokračoval. Ale jinak – hodně kulis, malá fantazie a občas doslova bizarní nápady. Co mělo symbolizovat ve scéně autodafé to obří plátno s tváří otylého mučedníka? Krista s nadváhou? Hořící postavy odsouzených na kůlech taky vypadaly dost rozpačitě. Jestli tohle mělo být hrůzostrašné a dramatické místo opery, tak se to moc nepovedlo. Výkon orchestru pod taktovkou u nás zatím nepříliš známého Yannicka Nézet-Séguina, novopečeného šéfa The Philadelphia Orchestra, nemohu příliš hodnotit, přenosy na to nemají dostatečnou zvukovou kvalitu, a tak o tom, co slyšíme víc či míň rozhoduje spíše technika než dirigent. Mohli jsme zaznamenat několik vynikajících sólových výkonů v orchestru (například cello v árii Filipa).

  1. 1
  2. 2

Související články


61 responses to “Don Carlo – odpadne dřív divák, nebo hrdina?

  1. Ano, představení bylo dlouhé, ale z mého pohledu nikoli k nepřežití. Don Carlos je nejvelkolepější Verdiho opera. Částečně srovnatelné jsou Sicilské nešpory, ale Carlos je hudebně i dramaticky propracovanější. Na závěru příběhu bych neviděl nic absurdního, pokud neoznačíme za absurdní celou operu, mající s historickou realitou (jako tomu bývá většinou) pramálo společného. Tak tomu ovšem je i Schillerova dramatu, kterým se Verdi inspiroval. Don Carlos ve skutečnosti nebyl romantickou figurou, ale psychicky labilní osoba, zemřel v izolaci ve věku 23 let. Karel V., jeho děd, v opeře vystupující coby "tajemný mnich", zemřel 10 let před Carlosem. A tak dále.
    Včerejší představení pro mne bylo zatím nejsilnějším zážitkem letošních přenosů. Jestliže jsem se místy nudil u Borise Godunova, zde ani na okamžik. Titulek recenze naznačuje, že Alagna v titulní roli toho "měl dost". Příliš jsem od něho nečekal, takže jsem odcházel spokojený. Myslím, že se ukázaly jeho současné maximální možnosti, zpíval téměř na hraně, už to nikdy nebude Romeo z Covent Garden z roku 1993, ale roli zvládl. Herecký výkon se může leckomu zdát mdlý, ale jaká je vlastně role Carlose? Řada tenorů se shoduje, že je to slaboch, není divu, že potom působí na scéně poněkud mdle. Velice se mi líbil Keenlyside, po herecké i pěvecké stránce, Furlanetto prokázal opět své kvality a dokonale propracovanou studii Filipa (ostatně ho zpívá dobrých 25 let). Halfvarson byl možná až příliš démonický, jeho postava je přitom strašlivá dostatečně, stačí pozorně sledovat, co zpívá. Poplavskou i Smirnovu jsem slyšel poprvé. Více se mi zamlouvala Poplavskaja, která ukázala více hlasových nuancí, Smirnova byla na můj vkus až příliš silová (asi bych dal přednost Grace Bumbry ze staré inscenace MET – Domingo, Freni, Ghiaurov). Orchestr vynikající jako vždy.

  2. Jen poznámka k možným škrtům: inscenace v MET, která vyšla na DVD s Domingem a Freni (představení myslím z roku 1980), byla ještě o něco delší, a sice v prvním aktu ve Fontainebleau. Verze o pěti aktech se začala více uvádět v posledních dvaceti, třiceti letech, předtím byla standardem čtyřaktová verze. U ní ale vidím zásadní problém v nejasnosti zápletky.

  3. Don Carlos je nádherná opera a jsem rád, že se hrála pětiaktová verze, která exponuje vztah Carlose s Alžbětou, což ve čtyřaktové verzi musíme "lovit" z programu. A komu je ta opera dlouhá, ať chodí na V studni (kdyby se někde hrála).
    V představení bohužel nebyly takové osobnosti, jako kdysi třeba Carreras, Freni nebo Baltsa, ale takový je současný stav opery. Myslím, že představení mělo celkově standardní úroveň, byť záznam z Covent Garden s Pappanem (téže inscenace) působí dramatičtěji.

  4. Celé velmi trefně napsáno. V tomhle mě paní Barančicová opravdu dostala. Tak výborně a s nadsázkou a přitom s noblesou popsat inscenaci, která opravdu nebyla z nejlepších a k vydržení a vystihnout i to, že nejenom dost výrazné technické výpadky, ale zejména modulace zvuku (u přenosů z Metropolitní bohužel běžná), z toho udělala spektákl zcela jistě jiný, než byl zamýšlen pro divadlo nikdo jiný, z těch kteří tady hodnotili přenosy z Met, nedokázal:-) Strašně mě dostal tenhle styl, kdy si opravdu nehrajete na znalce a falešně nepochlebujete velkému dílu velkého skladatele. Prostě nepříliš povedená inscenace, které přenos ještě uškodil. Zlatý a inscenačně i režijně skvělý Don Carlos ve Vídni s velkolepou scénou Autodafé v hledišti a v foyeru, s Eboliným snem tak nápaditě udělaným, že bylo publiku líto, když skončil! DH

  5. Tak jsem trochu posmutněl. Měl jsem pocit, že jsem viděl a slyšel skvělé představení Dona Carlose, a teď teprve vidím, jaký jsem byl bloud. Kde kdo viděl lepší. Jen mne překvapuje, že mnozí to museli vědět předem a stejně sebemrskačsky vyhodili 5 stovek a 5 hodin trčeli v ohavných prostorách. Chtěli si být jisti tím, že Alagnovi už to nezpívá tak, jako za mlada, že Poplavskaja má nemocný hlas, Keenlyside je sice frajer, ale na roli se nehodí, a Smirnova má moc silný hlas? A Verdi, no ten prošel s odřenými zády. Těch zbytečných not, co napsal, mohli jsme být dávno v posteli.

    Protože tohle všechno jsem nevěděl předem, a v průběhu představení nepochopil, byl jsem nadšen. mb

  6. Ale teď mne napadá, že je to možná proto, že na operu chodím kvůli nádherné muzice a lidským vášním, čímž je právě Don Carlos přímo nabit. A trvat na pravděpodobnosti děje? To by musela být celá operní literatura svěřena do péče komise ve složení dědeček + Saturnin. Začít by mohli třeba u Belliniho Puritanů. mb

  7. No to jo, protože tahle inscenace je koprodukční, takže já jsem zůstal v klidu při svařáku doma. Viděl jsem ji už CG. Verdiho Don Carlos se jen těžko inscenuje a recenze v USA na Alagnu byly stejně dobré, jako zde popisuje recenzentka, ale Poplavskuju narozdíl od téhle recenzentky v USA strhali. Keenlyside byl fajn, to v recenzi napsané je a stejné recenze měl i V USA. Určitě to není titul, který by byl vhodný na projekci a fanynky Alagni si na své taky nepřišly – nesvlíknul se :-). Luboš

  8. Poznámka k přenosu do Cinestar Anděl: Nemají ani zdaleka vyprodáno, lístky jsme dostali ještě včera odpoledne. Je to pohodlné sezení, takže hudební zážitek není rušen vrtěním se na nepohodlné židli ani stáním dlouhé fronty na WC. Na druhé straně mají zvuk poněkud přeřvaný, nechápu proč, což dojem naopak ruší. Nejlépe z rodiny si to užila moje nedoslýchavá stará maminka :-)

    Jinak děkuji autorovi první recenze ze 24.11., která mě na představení nalákala a přivedla mě k rozhodnutí, že to s Alagnou ještě jednou zkusím, i když jsem se po Vlaštovce, Romeovi a hlavně Carmen vyhýbala představením, ve kterých zpíval. Bylo to tentokrát pěkné a Alagna vydržel.

    Irena

  9. Ad mb v 15:59, 16:18: Během dne se objevily další názory, takže jen pár slov k doplnění. Včerejší inscenaci pokládám za velmi povedenou (rozpačitě na mne působilo ztvárnění Autodafé – scéna s "kacíři"). Celkově se v mých očích vyrovná staré inscenaci v MET a rozhodně je koukatelnější než třeba Karajanova verze ze Salcburku z 80. let s Carrerasem. A to byla verze čtyřaktová.
    Výše byla zmíněna skvělá inscenace Dona Carlose z Vídně. Pokud vím, italská verze se tam pořád hraje, a režijně příliš nápaditá není – na rozdíl od verze francouzské, která je k mání i na DVD (Ramon Vargas).

    Opravdu škoda dvou technických výpadků během přenosu

  10. Nebyla to bůhvíjaká inscenace, délce moc nepomohla, taky si myslím, že se mělo notně škrtat. Roberto Alagna má nejlepší léta už za sebou, nejlepší výkon večera byl určitě Furlanetto. Orchestr se v kině skutečně nedá objektivně posoudit, ale Nezet-Seguin je určitě nepřehlédnutelná osobnost. Jen nechápu předchozího šťouru – co je na tom divného, v zahraničí hvězda, u nás prakticky neznámý? Nejde zdaleka o jediný takový případ. Vlaďka

  11. Viděla jsem tři verze téhle inscenace. První live na Upper dress circle v Covent Garden, poté záznam téhle inscenace ve televizi a v sobotu v kině přenos z Metropolitní. Musím řící, že nejlépe vypadala samozřejmě v divadle. I když jsem seděla daleko od jeviště, tak celek působil kompaktně, dostatečně výrazně a esteticky dobře. Záznam v televizi (také z Covent Garden) už byl samozřejmě horší – zčásti proto, že uhlopříčka televizoru je malá. Nejhůře však dopadl přenos na velká plátna, kdy detaily samozřejmě odváděly pozornost od celku a scéna nepůsobila zajímavě, protože celek byl snímán málokdy. Je to otázka, zda přenos na širokoúhlá plátna nebo převod na záznam DVD je pro čistě divadelní inscenace pomoc nebo ne. Jistě, dostane se k více lidem, ale to co vypadá dobře na jevišti, není dělané pro film. Pro film je třeba používat jiné prostředky, materiály, barvy a velikost. I tak ale potvrzuji, že v divadle je tohle povedený Don Carlo.

  12. Štefan: U nás bohužel k naší škodě neznámý. Jinak už jde o dirigenta světové extratřídy. Vzhledem k jeho věku – docela strmý kariérní růst. Všichni, kteří někde popisovali svoje zážitky ze společného hraní s ním uvádějí, že je neuvěřitelně empatický a je zajímavé s ním pracovat. I v sobotu to bylo na orchestru znát. Takovou kládu, jakou Don Carlo je, hráli s velkou lehkostí. Ed

  13. Jako milovník a znalec opery si rád přečtu vše, co se o operních dílech, interpretech či představeních kde napíše. Mám ale jednu zásadu – a ta se netýká pouze čtení o opeře, platí u četby čehokoli. Nejprve si ten text pouze prohlédnu, jestli má cenu jej číst. A když uvidím, jako v případě tohoto článku, že je hrubá pravopisná chyba již v nadpisu, většinou nepokračuji. Upozorňuji důrazně autorku článku, že před "nebo" patří čárka, protože je ve vylučovacím, nikoli slučovacím poměru. Buď odpadne dříve divák, nebo hrdina. Buď jeden, nebo druhý.Kdyby tam nebyla čárka, byl by to poměr slučovací, kdy "nebo" má význam "a". Nejsem češtinář ani hnidopich, v tomto případě jde ale podle mě o záležitost vyloženě elementární. Proto mě šokuje, že z téměř třiceti přispěvatelů nikdo na tuto (a další) chybu neupozornil.
    Co se týče Dona Carlose – je to jedno z Verdiho nejlepších děl, není v něm ani nota navíc – komu přijde dlouhý, neúčastní se hudby, ale je v tom kině jako na společenské události. Dočetl jsem ten článek i proto, že mě zajímalo hodnocení Alagny v hl. roli, protože jsem přesvědčen o tom, že se d této role absolutně nehodí – např. v "Io vengo a domandar…" se celou dobu pohyboval na hranici svých možností. Proč to sám neví, že na to nemá? A Siegfrieda by zpívat nechtěl?
    Láďa

  14. Čárka sem nebo tam :-) Já jsem dyslektik a čárky jsou pro mne španělská vesnice. Co se týče Alagni s tím s vámi Láďo souhlasím. I když na druhou stranu. Alagna je už za vrcholem své kariéry, takže teď bude brát prakticky všechno, co se mu nabídne. Má velké výkyvy v kvalitě jednotlivých svých vystoupení, takže někdy to je velmi přijatelné, někdy trhá uši. Rozhodně ale by ho neměli angažovat v Metropolitní jen z úcty k jeho osobě.

  15. Je to Don Carlos. Kdo věděl na co jde, věděl také, že se domů před půlnocí nevrátí. Ti co mysleli, že jdou na Traviatu nebo Trubadůra, ty to asi nemohli vydržet. Jde o mistrovské Verdiho dílo. Krásné ansámbly, vynikající sóla. Pro většinové letmé diváky oper v kině asi ale nepříliš vhodné. Je těžké sledovat a vychutnávat si mistrovství Verdiho, když o díle nic nevím.

  16. Don Carlos je velká opera se vším všudy. Divák nebo posluchač na toto operní dílo musí být dokonale připraven. Sobotní nastudování bylo hudebně zajímavé. Mladý u nás méně známý dirigent volil netypická tempa. Hlavní role vyžadují kvalitní a usazené hlasy. Všichni představitelé je měli. O herectví nebo přesvědčivost v této historické fresce nejde, takže výhrady ke Keenlysidovu nebo Alagnovu herectví neobstojí.

  17. Bylo dobré vidět a slyšet operu v kvalitním obsazení. Předtím jsem ji znal z inscenace ve Státní opeře Praha. Takhle jsem měl možnost porovnat o co krásnější může být hudební nastudování, pokud je kvalitní. O pěvcích ani nemluvě. Obstáli všichni, včetně kritizovaného Alagni. Nebyl na pokraji sil, jak píšete, prostě tuto roli tak pojal.

  18. Můj první Don Carlos byla inscenace přivezená zájezdovým spolkem Nového Německého divadla do pohraničí. Orchestr byl polobsazený, zpíval ten, kdo měl volno, některé role chyběly jiné byly obsazeny stejnými pěvci ve více postavách. Autodafé a příchod velkého inkvizitora tehdy ve mne jako v malém chlapci zanechaly velké emoce.

  19. Dobrý den,
    za kino AERO bych se ráda ohradila k výrokům, že v kině je "bordel". Není to pravda. Interiér baru a toalet je starý, ale udržovaný. V kině jsme v nájmu a není finančně v našich silách zaplatit rekonstrukci. Uklizené tyto prostory ale jsou a po každé přestávce uvaděčky uklidí, na operní publikum často až těžko uvěřitelný nepořádek. V tomto počasí a objemu provozu na toaletách během MET přenosů bohužel není možné udržet např. podlahu sterilně čistou a stačí, když se po světlé podlaze projde jeden člověk s mokrými boty a je opět našlapáno. Jak jsem už ale uvedla, uvaděčky po každé přestávce přesto připraví toalety a bar na další nápor jejich uživatelů. Po několikaletých snahách se nám nicméně podařilo získat peněžní prostředky na opravu interiéru, která proběhne v létě. Doufáme, že se vám proměna bude líbit a přenosy si užijete o to víc.
    Zuzana Kameníková
    Kino AERO

  20. Tak to je dobrá zpráva, že se bude rekonstruovat, protože interiér je jak z pořadu Retro. zanedbaný vskutku je. Mnohdy se tam povalují kelímky ještě z minulého promítání nějaké alternativy. Ale k Žižkovskému kinu to asi patří :-) Nemá cenu si představovat, že půjdu na operu do klina na Žižkov jako do královské lóže v Covent Garden :-). Díky za dobrou zprávu o rekonstrukci.

    Jan

  21. Jaké to bylo v Boskovicích by mě určitě zajímalo, jenže tady se evidentně scházejí především lidé z Prahy a evidentně především návštěvníci kina Aero, jinak si to taky nedovedu vysvětlit. A ohledně té rekonstrukce se vsadím, že po ní budou stát vstupenky do Aera stejně jako do Světozoru nebo MATu, takže u mě poněkud smíšené pocity.

  22. Mě by to tedy zajímalo určitě, zda jsou do projektu zapojená i "lepší" kina, než je Aero. V Praze se promítá ještě v centru, v klubovém kině Mat a v multiplexu na Smíchově. Kromě Aera. Ale tam všude jsou ceny vstupného vyšší. Jak je to v Brně, Ostravě a jiných větších městech?

  23. Ačkoliv bydlíme v Brně, přestali jsme chodit na přenosy do Reduty a raději si zajedeme do Boskovic, kde je to mnohem komfortnější.
    V Redutě jsou především velmi nepohodlná sedadla, takže tři a půl hodiny s přestávkou se skoro nedá usedět, jsou tam časté technické problémy (synchronizace zvuku), nedostatečný bufet a navíc si tam osvojili příšerný zvyk dávat "návod na použití": ve školáckém stylu nesená poučení, co za dílo nás to vlastně čeká – notně to připomíná doby socialismu, kdy takové "návody" byly v televizi normou před každým filmem ze Západu.

  24. Leonora3:
    I ked divakov uz viac zaujimaju kinosaly, pohodlie v kreslach a zachody, predsa sa este vratim k prenosu z Met a zareagujem na par komentarov.
    Tich,co by chceli z Dona Carlosa skrtat, sa chcem spytat, a co by ste skrtali? Bola to verzia, ktoru ako poslednu autorizoval Verdi. My, co sme predtym videli taliansku verziu bez obrazu vo Fontaneible, sme boli len radi za tu krasnu scenu, kde sa mlada Elizabetha a Carlos prvy krat stretli a zamilovali sa do seba (a naviac tu bola nacrtnuta politicka atmosfera doby). Kazdy skrt by operu len poskodil. My sme boli radi, ze sme to konecne videli cele!

    A pretoze sa tu opat objavila adoracia Konvitchneho inscenacie fran. verzie Dona Carlosa z Viedne (ta len bola dlha!) a zvlast nad napadito urobenym Ebolinym snom,(az tak,ze "publiku bylo lito, kdyz skoncil") dovolte aby som ho popisala. Nie kazdy tuto inscenaciu vo Viedni videl, ale i pri popise si mozeme urobit isty obraz, co a ake to bolo.

    Ebolin sen bola vlastne taka herecka etuda miesto baletnej vlozky, ktoru Verdi skomponoval podla francuzskeho vkusu.
    Pamatam si to takto: Tehotna Eboli v mestskom byte caka navstevu svokrovcov (tchana a tchyni) a pripravuje v kuchyni pohostenie. V trube pecie kura, ktore sa jej podari spalit. Vyhodi ho do popelnice a mobilom objedna pizzu.
    Za malu chvilu ju privezie na motorke Roderigo-Markyz Posa. Zanedlho prichadzaju kral Filip a Alzbeta (svokrovci).Na stene visi
    obraz panovnika (teda Filipa II.),Filip si toho vsimne a sam sa tomu neprimerane (nahluplo) smeje. Z prace sa vracia manzel, Don Carlos obleceny v balonaku a v ruke ma aktovku, takze je jasne, ze prichadza z uradu. Cestou kupil detsku postielku (cakaju dieta), ktora bola na kolieskach a hned ju aj vyskusaju spolu s kralom Filipom II., tym ze sa na nej infantilne vozia po obyvacke. Toto sa odohravalo za zvukov krasnej baletnej hudby.

    A propos autodafe: musim pripomenut, ze na chodbach boli velkoplosne obrazovky. Kamery snimali cez pauzu ludi vo foyeri, Mahlerovom sale a bufete. V priebehu pauzy sme i my tieto zabery sledovali a odrazu sme zbadali, ze na obrazovke sa zjavil kral Filip II. v smokingu a v ruke drzal pohar sampanskeho. Ludia si ani nevsimli, ze je po pauze a zacalo autodafe. Cely sprievod isiel stredom parteru a na javisko sa dostal mostom cez orchestriste.
    V hladisku bolo len par ludi, ktori cez pauzu zostali sediet na svojich miestach, takze autodafe sa konalo skoro pred prazdnym hladiskom.
    Miesto anjelskeho hlasu z neba prisla na javisko spevacka v kostyme a paruke a la Marylin Monroe (v onen pamatny den, ked J.F.Kennedymu zaspievala Happy Birthday Mr.President) rozlozila si pult, polozila si noty na pult a zaspievala svoj part. Po skonceni zbalila noty a pult a odisla.
    Na zaver autodafe na galeriu prisli kameloti a rozhadzovali dolu do publika letacky s napisom
    "Free Flanders". To uz divaci nevydrzali a mohutne vybucali tuto "skvelu a velkolepu" scenu.

  25. Tak Jihlava má přenosy za 350,-Kč (300 při zakoupení předplatného myslím od 6ti představení), promítá se v CineStaru, takže krása – nové pohodlné kino. Lidí chodí málo, občas se svítí i po zahájení dějství nebo naopak sedíme na začátku přestávky ve tmě…No ale co to je proti věčnosti, že?

  26. Leonoro, viděl jsem tu vámi skvěle popisovanou inscenaci celkem třikrát. Ani při jednom z představení se mi nestalo, že by diváci bučeli.

    Vy jste stejná, jako někteří jiní diskutující zde. Přece to, že se vám líbí "klasické" (i když co to je klasické?) režie a výpravy neznamená, že to je ta jediná správná cesta. Hodila byste se do nějakého propagandistického oddělení.

    Nechte každému jeho názor a jeho dojem. Umění a jeho kvalita je neměřitelná. Mně se prostě líbil režijní přístup a měl rozhodně mnohem více co říci dnešnímu (a zejména mladšímu) divákovi, než to, jakým způsobem se prezentuje scénografie a režie v Met nebo v Covent Garden. Většinou jsou to takové jakési rádoby napůl moderní a koncepční režie ale ve skutečnosti tam záměr chybí. Vzpomeňte třeba na Náměsíčnou ve WSO, jak tam byla výborně promyšlená, a v Met (jenom přenesená do zkušebny, a žádný velký nápad).

    Ale respektuji, že se vám staromilsky a v rámci reálií pojatá scéna líbí, jen zmírněte svou urputnost v jejím prosazování, protože jiným se může zase líbit něco jiného. A navíc tím nic nezměníte, ledaže byste se dala na režisérskou nebo výtvarnickou dráhu a všem těm modernistům to natřela!

  27. Leonora3:
    Dane, povodne som chcela napisat iste porovnanie "klasickych" inscenacii Dona Carlosa, ktore som v minulosti videla s modernou verziou fr. Dona Carlosa z Viedne, ale neurobila som to. Manzel ma varoval, ze ma niekto obvini z ovplyvnovania a presvedcovania, co sa nakoniec aj tak stalo.

    Ano, pacia sa mi klasicke rezie a vyprava (za take povazujem napriek vsetkej technike i posledne Zlato Ryna v prenose HDLive z Met a nedavnu Barenboimovu inscenaciu, ktoru som videla v Berline) , ale nikde nehovorim, ze je to jedina spravna cesta. Videla som i dobre a posobive moderne inscenacie. Pokial za taku obaja povazujeme Namesacnu z WSO, tak v tom s vami vrele suhlasim. I mne sa pacila ovela viac, ako v Met, i ked hlavni akteri boli stejni (DJ Florez a N.Dessay). Mate pravdu, bola vyborne premyslena, a umiestnit dej do alpskeho sanatoria mi vobec nevadilo (asi by sa to dramaticky zmenilo, ked to by bolo zasadene do nejakeho blazinca, ci nevestinca ako sa to stalo v pripade poslednej Hollenderovej premiere Tannhausera v WSO).

    Ale spat ku Carlosovi. Pokial ste citali moj popis dvoch scen z fr. verzie Dona Carlosa, predsa vidite, ze som nehodnotila (ospravedlnujem sa za dlzku popisu, ale nevedela som to popisat kratsie a detaily v tomto pripade sa mi zdali dolezite). Len som sa snazila po rokoch spomenut, ako to tam vlastne bolo a som rada, ze ste ma v popise nijak neopravili ( a vy ste to videli na rozdiel od nas 3krat).

    Ked mam byt uprimna, aj ja by som uz radsej videla v novom sate desiatky rokov stare inscenacie vo Viedni (Tosca, Barbier,Maskarny ples) a castokrat mi pripadaju zatuchle. Ale nie za cenu toho, ze nove inscenacie urobia tak, ze sa na to divaci mozu podivat len jeden krat a viackrat si uz na to listok nekupia.

    Nikomu nevnucujem svoj nazor, ale mozete mi povedat, preco sa vo Viedni fr. verzia Dona Carlosa nehra? Inscenacia nie je tak stara, vo Viedne ponukaju abonentny cyklus "Verdiho opery", (kde by sa to naramne hodilo). Verdiho inscenacie sa vyborne predavaju, pokial su dobre urobene a obsadene. Od isteho solistu z WSO som sa po vybucanom Macbethovi dozvedela, ze sa hovori i o novom nastudovani fr.verzie Carlosa(ziadne zaruky neposkytujem). Preco sa nehra novy Macbeth (nie je v celej tejto sezone)? Je to inscenacia, ktora je nekompatibilna, kto by tak mohol v tejto inscenacii spievat okrem tych, co to nastudovali (a popravde si myslim, ze S.Keenliside sa do toho asi sotva vrati) a to stejne je i so zmienovanym Donom Carlosom.

    Na zaver: myslim si, ze slova Verdiho, ktore niekedy povedal mlademu zacinajucemu skladatelovi, ked mu radil : "Sleduj predaj listkov" stale platia.

Napsat komentář