Don Giovanni v Salcburku a Anna Netrebko o sobě

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Salcburský festivalový kaleidoskop 2016 (1)

Úvodem tradičně trocha statistiky: letošní Salzburger Festspiele začaly 22. července 2016 provedením Haydnova oratoria Stvoření ve Velkém festivalovém domě. Než je tamtéž 31. srpna ukončí beethovenovským programem lipský Gewandhausorchester, proběhne v rámci tohoto prestižního festivalu na čtrnácti místech v Salcburku a jeho okolí okolo sto padesáti koncertů a představení. Konkrétně se pak jedná o sedm operních inscenací, tři opery v koncertním provedení, deset nabitých koncertních řad, sedm činoherních titulů, jeden divadelní projekt pro děti a ještě několik dalších doprovodných akcí.

Grosses Festspielhaus Salcburk (zdroj commons.wikimedia.org / Andreas Praefcke)
Grosses Festspielhaus Salcburk (zdroj commons.wikimedia.org/Andreas Praefcke)

Myslím, že suchá řeč čísel by už mohla stačit. Možná bude lepší si rovnou zkusit představit celou sezonu špičkového operního domu, nejméně dvou věhlasných koncertních budov a ambiciózního činoherního divadla vměstnanou do jedné gigantické šestitýdenní přehlídky. A protože se mnohé z uvedeného výčtu koná v dopoledních, odpoledních, večerních či nočních hodinách současně třeba s pěti dalšími tituly, nezvládl by zřejmě úplně všechno zhlédnout ani ten, kdo by se o to celých jednačtyřicet dní upřímně snažil. Osobně jsem ve městě nad řekou Salzach strávil jen necelé tři dny na počátku srpna, takže následující postřehy prosím chápejte třeba jen jako ochutnávku jediného dílku z velkého mnohaposchoďového dortu. Jak povedený je celý, z něj sice nepoznáte, ale alespoň základní představu o umu mistrů kuchařů si z něj snad udělat můžete…

Mozart: Don Giovanni, Haus für Mozart, 4. srpna 2016, 19 hod. (premiéra obnoveného nastudování)
Každé uvedení nové inscenace Mozartova Dona Giovanniho je na Salzburger Festspiele vždy mimořádnou událostí. Není divu: kde jinde, než ve skladatelově rodišti (pomineme-li taktně místo, kde měla „opera oper“ svou premiéru), by už mělo toto dílo zaznít v provedení těch nejlepších divadelních tvůrců, pěvců či dirigentů? Co se týče těch prvních, měl jen za posledních čtrnáct let Salcburk štěstí na poměrně nekompromisní režiséry, za nimiž zůstaly produkce stejně výrazné jako skandální. V roce 2002 vytvořil Martin Kušej ze španělského prostopášníka jakési monstrum, potulující se v bezvýchodném světě povrchnosti a módních pozlátek, zatímco roku 2008 se stal v režii Clause Gutha Giovanni od počátku smrtelně raněnou, leč nikoliv rezignovanou lovnou zvěří v hustém lese.

Obě zmíněné koncepce byly zjevně šity na míru vynikajícím představitelům: v té první zářili už jen svým charismatem v rolích Giovanniho a Leporella Thomas Hampson a Ildebrando D’Arcangelo (zatímco jistá Anna Netrebko zde na festivalu debutovala jako Donna Anna a Luca Pisaroni, o němž ještě bude řeč, ztvárnil Masetta) a ve druhé se představili jako pěvecky i herecky bezkonkurenční lesní štvanci v týchž úlohách Christopher Maltman a Erwin Schrott. O impozantní hudební nastudování se v roce 2002 postaral Nicolaus Harnoncourt, roku 2008 vybavil Giovanniho o poznání ryhlejšími tempy Bertrand de Billy (přičemž pojetí  Yanicka Nézeta-Séguina, který inscenaci převzal letech 2010 a 2011, považuji za ještě inspirativnější). V obou případech pak doprovodným orchestrem nebyl nikdo menší, než Vídeňští filharmonici.

K inscenaci Clause Gutha je pak třeba doplnit ještě jednu zajímavou okolnost: jeho produkce Dona Giovanniho byla součástí celého cyklu oper dvojice Mozart – da Ponte, kterou pro festival vytvořil, takže se jménem téhož režiséra se pojí i Figarova svatba z roku 2006 a Così fan tutte  z roku 2009. A právě zde bychom mohli najít odrazový můstek k aktuální reflexi, protože se týká Guthova následovníka, jemuž připadlo postavit se před tentýž úkol.

Herec a režisér Sven-Eric Bechtolf, který je od roku 2012 zodpovědný za činoherní náplň festivalu a od roku 2014 je spolu s Helgou Rabl-Stadler ředitelem celých Salzburger Festspiele, se s ním postupně vyrovnával v letech 2013 až 2015. Letos se tedy mohlo stát jedním z hlavních festivalových lákadel uvedení celé „svaté operní trojice“, tentokrát ovšem viděné Bechtolfovýma očima.

Čtenáři si určitě vzpomenou na loňskou inscenaci Figarovy svatbu, přenášenou i Českou televizí a právě pro naše diváky pozoruhodnou přítomností Adama Plachetky v roli Figara a Martiny Jankové v úloze Zuzanky. Nápadité Bechtolfovo pojetí příběhu, funkčně a zábavně přenesené do prostředí anglického panského sídla, mě tehdy příjemně navnadilo k touze vidět i jeho ostatní mozartovské adaptace, jakkoliv jejich kritický ohlas v médiích (který jste si mohli přečíst zde) sváděl po Così fan tutte a Donu Giovannim spíše k jisté skepsi. Proč by ale při prvním souhrnném nasazení nemohly nabýt nových kvalit i předchozí – byť problematické – Bechtolfovy režie, proč by nemohlo být nové nastudování s novými protagonisty lepší či zajímavější než to předchozí?

Na tuto otázku asi ještě nelze objektivně odpovědět, protože letošní uvedení Figarovy svatby má teprve před premiérou (16. srpna se v inscenaci objeví prakticky identické obsazení jako před rokem, pouze Martinu Jankovou vystřídá v roli Zuzanky Anna Prohaska), nicméně se obávám, že se můj optimismus naplnil pouze částečně. O tom, za jakých okolností se tak stalo, se zmíním později, v souvislosti s reprízou Così fan tutte, letošní festivalové premiéry Dona Giovanniho dne 4. srpna se to však bohužel netýkalo.

W.A.Mozart: Don Giovanni - Layla Claire (Donna Elvira), Carmela Remigio (Donna Anna), Ildebrando D’Arcangelo (Don Giovanni) - Salzburger Festspiele 2016 (foto © Salzburger Festspiele / Ruth Walz)
W. A. Mozart: Don Giovanni – Layla Claire (Donna Elvira), Carmela Remigio (Donna Anna), Ildebrando D’Arcangelo (Don Giovanni) – Salzburger Festspiele 2016 (foto © Salzburger Festspiele/Ruth Walz)
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Hodnocení

Vaše hodnocení - Mozart: Don Giovanni (Salzburger Festspiele 2016)

[Total: 6    Average: 3.8/5]

Související články


Napsat komentář