Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Včerejší přenos Donizettiho frašky byl nefalšovaným triumfem pro všechny zúčastněné. Ačkoliv přenosy nemohou zprostředkovat stejný zážitek, jakým je návštěva divadla, včera večer na publikum v kinosálech po celém světě z promítacího plátna vyzařovalo opravdu hodně energie. Byl to především James Levine, který by možná k řízení orchestru ruce vůbec nepotřeboval. Již před začátkem předehry vyslal do orchestřiště několik naprosto výstižných grimas, které dokonale navnadily nejen hudebníky, ale díky kamerám také nás v publiku. Takové charisma je velkým darem, který nahradí velké množství slov a instrukcí. O precizní práci orchestru zde nemůže být pochyb. Barva, švih a rafinovaná dynamika, to jsou trumfy, které charakterizují celé hudební nastudování.
Produkce Otto Schenka, která měla svou premiéru v roce 2006, se stejně jako většina inscenací Metropolitní opery snaží zaujmout co nejvíce diváků, a proto svou režijní koncepcí nijak nevybočuje. Bylo by zcela zbytečné rozvádět polemiku na téma tradice či novátorství, ale režisérů, kteří si s aktualizací zápletky umí dobře poradit, je opravdu málo.
Hvězdou večera pro mne byl John Del Carlo v titulní roli, kterého přenosové publiku již zná z Lazebníka sevillského. Don Pasquale je pro něho skutečným „tři v jednom“. Pro roli se hodí nejen typově, ale hned vedle stoprocentní muzikality podává jasný důkaz o svém nadání pro komično. Role Noriny taktéž sedí i Anně Netrebko, která se (jako obvykle) nezalekne žádné jevištní kreace a nečiní jí obtíže vyzpívat tóny blízké vysokému C v různých pozicích či doslova za běhu. Často se spekuluje o tom, zda-li její tmavý soprán sluší rolím tohoto typu. Faktem zůstává, že technicky si Netrebko poradí velice dobře také s květnatějšími party a právě díky tmavému zabarvení hlasu se jí daří do celkového projevu vlít mnohem více emocí. Byla to právě role Noriny, která z ní udělala hvězdu Metropolitní opery. Role Ernesta není sice nijak rozsáhlá, ale jak Matthewovi Polenzanimu řekl sám James Levine, tenor by neměl bez ustání zpívat pouze velké party typu Romeo, protože i na těch „menších“ se lze hodně naučit. Ernesto je v jeho podání narozdíl od ostatních postav spíše neafektovaný. Jak sám o přestávce publiku prozradil, belcanto a pro tento styl typické hry s výrazovou plasticitou ho baví. Mariusz Kwiecien se v roli Dr. Malatesty dle jeho vlastních slov cítí dobře. Společně s Annou Netrebko se shodli, že jejich role jsou ideální pro zpěváky v jejich věku a že jevištní alchymie dobře funguje, pokud se interpreti znají, o čemž v jejich případě nemůže být pochyb. Mariusz Kwiecien je zcela univerzálním zpěvákem, kterému sluší jak komické, tak vážné až tragické role. Opakovaný duet Kwieciena a Del Carla byl pro mne vrcholem večera.
Dirigent: James Levine
Režie: Otto Schenk
Scéna a kostýmy: Rolf Langenfass
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Premiéra 31.3.2006 Met New York
Met in HD live 13.11.2010
Don Pasquale – John Del Carlo
Norina – Anna Netrebko
Ernesto – Matthew Polenzani
Dr. Malatesta – Mariusz Kwiecien
Notary – Bernard Fitch
Související články
- Operní panorama Heleny Havlíkové (52)
- Operní panorama Heleny Havlíkové (7)
- Operní panorama Heleny Havlíkové (72)
Komentáře: 169
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
23. května 1912 se narodil francouzský hudební skladatel a klavírista Jean FRANCAIX (+ 25.9.1997)
- Pavel Simacek: Pani Drapelova (bohuzel!) presne pojmenovala nedostatky,, ktere se ve zpevu Edity Gruberove projevily....
- Milan Červeň: Dobrý večer, k délce Straussovi Elektry uváděné v Brně. To, že má nahrávka Carla Böhma pod 100 minut a...
- Gregor Samsa: omlouvám se, ale takové povrchní hodnocení sukova zrání bych na tomto webu nečekal… příště,...
- Ares: U paní Drápelové je problém, že vše řeší analyticky vpořádku, ale bez citu, empatie, jen studená kritika. Za...
- mlady posluchac: No já se taky musím přidat k předchozím dvěma komentářům ohledně Sukova Zrání. Jenom jsem chtěl...
- hanka: jamka: samozřejmě že na divadle je to něco jiného. Proč by nemohla zpívat koncertně cokoli, co zvládá? Máte...
- hanka: Paní Havlíková zjevně byla na jiném koncertě paní Gruberové než paní Drápelová, aspoň podle toho, co jsem se...
- landau: Nedá mi to a přeci jenom sem musím napsat svůj první komentář, ačkoliv jsem na zde probíraném koncertu nebyl....
- jamka: Samozrejme , že je pani Drápelová vedle, ale nech si to so svojou kritikou hodne užíva… Nezbadať, že to...
- erwin: Souhlasím s konstatací okolností koncertu. S čím ovšem nesouhlasím je Vaše hodnocení Sukova Zrání. Bohužel je...
Edita Gruberová znovu na Pražském jaru
Loučení legendy s legendou Edita Gruberová se v sobotu ještě jednou vrátila na Pražské jaro....
VíceJiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze
No ne, že by se nedalo sem-tam něco vytknout. Omšelost ne příliš nápadité režie, scénografie příliš klasická, která dílu na dynamice příliš nedodala. Milovníci hvězdiček si přišli na své a pan Cikánek vám za tuto pochvalnou recenzi jistě poděkuje. V. Drápelová už se nemusí tolik snažit, aby svůj zaplacený článeček v MF Dnes zaplnila pochvalami :-)))
Tentokrát (narozdíl od předchozích dvou inscenací přenášených do kin), to byl titul, kterému kamera pomohla. Detailnější záběry, pomohly intimnějšímu dílu k přijetí publikem. J
Ja som bola navysost spokojna. Anna je skvela zpevacky aj herecky! Ved to bolo krasne, vtipne, utekalo to ako voda… Skvostne predstavenie naozaj.
Já jsem byl spokojený, další barvurní a méně známý Donizetti. U nás byl také k vidění, ale o takovéhle kvalitě se nám ani nezdálo :-(
Bylo to jedno z představení, které Met sedí, umí je a je podle gusta severoamerického vkusu. Takže mne to tolik neuráželo, jako nepovedený Boris nebo Zlato Rýna. Jo celkem slušné.
Sedět v hledišti, unudil bych si při předlouhých přestavbách.
na takové výkony si při přestavbách ráda počkám, byla jsem všemi nadšená. H.
Souhlasil bych s tím,že hvězdou večera byl Del Carlo – o tom není pochyb.
Režie dobrá – nepřekvapila, ale neurážela – a to je dnes docela hodně (tedy, jinak řečeno, divadelnost přirozená, nekřečovitá, tradiční).
Kritikou bych se přidal k tomu, co už tu bylo několikrát řečeno – na adresu nekritických tuzemských popularizátorů, zmíním se o titulcích. Kdosi z tuzemského týmu tu nadhodil představu, že tïtulky jsou dobré pro toho, kdo nezná děj ani jazyk – s tím lze polemizovat, ale jde konecknců o názor, který je diskutabilní. Horší je, že za tím vším je pocit tuzemských zaměstnanců přenosu, že jejich výkon je dokonalý – a to rozhodně není. ZASE čteme v programu že "česká titulky přeloženy podle dodaného anglického originálu libreta" – což ¨není diskutabilní názor, to je nediskutabilní dezinformace. Žádný "anglický originál libreta" této opery neexistuje – ostatně se to týká všech zatím z MET přenášených oper. Může se tudíž jednat pouze o český překlad anglického překladu originálního libreta. U Dona Pasquale jsou autory libreta Ruffini a právě i sám Donizetti. Ti rozhodně nepsalï anglicky. Na to můžeme vzít jed.
Jedna z inscenací, které dokáží skvěle pobavit a přitom, nebo možná právě protože, přináší radost z pěveckých a hereckých výkonů nejvyšší světové úrovně. Je mi srdečně líto těch, kdo místo radostného prožitku číhají na údajné chyby, aby s vítězným pokřikem dokázali vlastní velikost. I kdyby to měla být jen délka přestávek či příliš klasická scénografie. A jen tak na okraj, nejsou tmavé brýle Malatestovy stejným prohřeškem jako vláček v Normě? :) MB
No hlavně, že tam byla vnadná a prsatá Netrebko, že Miloši :-)) Pak to mělo skutečně tu pravou světovou úroveň :-))
Když už si agentura pana Cikánka zakládá na tom, že přináší tomu křováckému a nevzdělanému domácímu publiku, které neví že Met je nejlepší zboží na trhu, špičkovou kvalitu světové úrovně, nesmí ji zkazit těmi "prohřešky" typu odfláknuté programy, odfláknuté titulky…. Pak dobré zboží, které přivezla, se velmi rychle zkazí a zasmrádne.
PS
Byl bych zdrženlivější, pokud jde o onu "nejvyšší úroveň" – myslí,.,že to nebude tak horké a dost to přípomíná reklamu z Lidlu (nebo, abychom zůstali u představitelů – reklamu na šampón).
Zajímalo by mě, kdo vlastně nastudoval s orchestrem ten kus, když Levine nemůže chodit. Nebo orchestr chodil k němu domů k jeho křeslu? Možná proto "by ani nemusel pohnout rukou"?
No takhle to servíruje zprostředkovatel přenosů do ČR ve svých propagačních materiálech i zde :-) Přesně jako reklamu na Lidl. Nabízí nám tu nejvyšší kvalitu z Polska :-)
Ale ne, Met úroveň má, jen mě štve to zbožšťování. Přeci každý, kdo má svůj úsudek vidí, že inscenační tradice tam je vskutku sto let za Evropou.
A proč ne, vždyť přinesli Met do našich kin. Dělají to jak umějí. Jsem z vesnice u Olomouce a kdybych neměla přenosy, nemám jak poznat světové hvězdy. Mě se Don Pasquale strašně líbil. Veselé zpívání, težké a plno mladých pěvců, krásných lidí.
Dělají to chytře, zaplatí si Drápelovou a pak vás nechají se hádat tady, jestli je lepší klasická inscenace s hvězdou typu Netrebko nebo mizerně udělaný Boris Godunov a jestli je Met to pravé ořechové, co potřebujeme. Vlastně jim děláte reklamu zadarmo. Nebo operaplus.cz taky zaplatili, jako V. Drápelovou? Tyhle davové psychózy okolo přenosů z New Yorku mě děsí. je takových krásných inscenací okolo v Evropě (a najdou se i v domácích divadlech). My jsem jak posedlí po Met.
Danovi
Přesně. Hysterie okolo Metropotliní je pouze projevem snobismu. A ke snobismu patří, že soudí bez přehledu a dá se řídit – dříve špetnadou, dnes reklamou (ta může být hloupá, jak chce, přesto pořád funguje).
Chci říct, že i z vesnice u Olomouce se dá dojet třeba do Drážďan či Vídně, ba i do Mnichova či Londýna…
S předchozím názorem tak zcela nesouhlasím. Mnoho lidí, kteří chodí třeba do Aera, nebo do ostatních ošuntělých kin mimo Prahu, za snoby nepovažuji. Je to jakýsi fenomén, kdy byla využita díra na trhu. Toť vše. Nicméně zase jde jen o to, že se lidem prostřednictvím dobře cíleného marketingu pustilo do hlavy to, co organizátoři potřebují. Mnoho z návštěvníků kin nejsou operní fanouškové a pravidelně operu nesledují. Jdou se podívat na barevný film. Je to pro ně zajímavé a jistě se nejedná o špatnou uměleckou kvalitu. Ostatní, kteří těmi fanoušky jsou si udělají svůj kritický názor sami a reklamou se nebo pozitivními články se ovlivnit nedají. Tenhle server se věnuje domácí operní i baletní tvorbě v docela velké šíři a mnohdy i velmi kriticky. Žije (kvůli návštěvnosti zejména) právě z takových masových akcí, jakými jsou přenosy Met a z jejich propagace, ale že by nekriticky vyzdvihoval nebo chválil tento konkrétní projekt, jako to dělají lokální sdělovací prostředky prostřednictvím PR zpráv a připravených článků a MF, to jsem si nikdy nevšimla. Je to prostě fenomén, který se nedá pominout. Pro mne je tento způsob dobře mířeného kritického pohledu na přenosy z Met přijatelný a chápu ho. Rozhodně si ho považuji více, než léta trvající nekritické články v Mladé frontě zcela zkreslující pohled na přenosy a pomíjející jejich zasazení do operní kultury v Česku i ve světě. Odborný tisk ostatně staví přenosy do speciální kategorie bez glorifikace a mnohdy s výhradami přináší hodnocení jednotlivých přenosů jako nové kategorie. Lada
Bylo to moc moc krásné. Netrebko oslnivá jako vždy. Strašně mě to vzalo. Donizetti napsal takovouhle burlesku, plnou jiskrného belcanta. Krása. D.
Jistě, přenosy jsouj speciáln í kategorie a lze na ně dost těžko pohlížet jako na plnohodnotné opery. A rovněž uvnitř této kategorie jsou rozdíly. Tak mi například přijdou přenosy v řetězci Cinemas – z evropských operních domů – kultivovanější než ty z Met, už proto, že ukážou představení bez doprovodné a úvodní reklamní masáže (včerejší podbízivé kolotočnické interview 90 kg Netrebko je varovným příkladem).
Ovšem tyto přenosy – jak patrno z návštěvnosti – jsou už pro poučenější publikum – titulky jsou pouze v angličtině,¨takže nic pro široké masy. Což je vlastně dobře. Na programu jsou rovněž přenosy či záznamy baletních představení, které z Met úplně chybí.
Čo ste sa všetci, čo tu kritizujete prenosy z MET zbláznili? Keby nebolo týchto prenosov, tak si môže pozrieť tieto opery väčšina obyvateľov Česka i Slovenska tak akurát na DVD. A väčšina z nich na DVD ani nevyšla. Komu sa prenosy z MET nepáčia, tak na ne nemusí chodiť. V sobotu bola v Bratislave skvelá atmosféra. Vypredaná sála tlieskala, divákom sa predstavenie páčilo. Na prenosy v Palace Cinemas chodí do 20 ľudí. Kvalita obrazu a zvuku sa tam prenosom z MET nevyrovná, čoho som opätovne svedkom na Madama Butterfly. Navyše ponákajú skoro výlučne len záznamy a nie priame prenosy. Oceňujem vysokú inscenačnú úroveň v MET. Rovnaké hviezdy – Netrebko, Hvorostovsky, atd. spievajú aj vo Viedni, ale tam sú lístky veľmi drahé, rýchlo sa vypredajú a réžie nie sú zďaleka tak prepracované a nápadité ako v MET. Ďakujem p. Cikánkovi, že priniesol MET do Čiech i na Slovensko. Pre mňa je každý prenos sviatkom.
Mnohdy by člověk řekl, že by to chtělo hlavně poučenější diskutéry. Přenosy, ale většinou záznamy z evropských operních domů, především Covent Garden, jsou jiné, protože je jiný způsob financování a divadla mohou experimentovat, což ovšem ne každému vyhovuje. U mne třeba nevyvolává nadšení drážďanská orientace na "moderní" scénografii. Ovšem MET musí naplnit divadlo 4000 diváků ve 220 představeních ročně, aby mohla žít a držet svou vysokou úroveň. Proto také vedení přistoupilo k přenosům, a teprve teď, po několika letech se to začíná vracet. Proto ta interview, proto hvězdy, proto reklama. Mně to připadá důstojnější než škemrat a podbízet se úředníkům na ministerstvu kultury. A Netrebko taková byla vždycky. Jenomže to prostě zní jinak od křehké dívky a jinak od poněkud kypré matky. A pokud jde o titulky. Ty by se hodily i na Floře či v Palacecinemas. I díky tomu mají mizivou návštěvnost, na čemž je sotva co dobrého. Těch pár tisíc korun by zaplatilo 10 diváků navíc. Pokud na tom organizátorům záleží, možná na to přijdou. MB
Přenosy z Met se fakt nedají pominout, protože z mnoha konzumentů dělají velké myslitele. Myslí si totiž namnoze, že chodí na opery…
Zatím konzumují převážně zvukařskou alchymii, což bylo dobře patrné na Donu Pasquale, kde Netrebko byla zvukově přetažená celou dobu a představitel Pasquala první část prvního dějství. Jde tudíž o syntetický spektákl. Představení v Palace Cinemas jsou technicky opravdu odlišné, protože jsou lepší. Na druhou stranu možná Met přenosy mohou udělat i medvědí službu, například si nejsem jistý Wagnerem, kterého jsem neznal a poprvé jsem viděl právě v přenosu z Met. Možná ve skutečnosti autentický Wagner není zase tak strašný?
Metropolitan Opera se svými skoro 4 tisící diváků potvrzuje, že každá megalomanie vyžaduje svou daň. Nedílnou součástí operního představení je totiž atmosféra, které nelze dosáhnout extensivním zvyšováním počtu sedadel. Tak např. v pařížské Opeře Bastille je to už dobře vidět, a její hlediště je menší než Metropolitan.
No a ta, aby utáhla svůj provoz, musí nadbíhat mainstreamovému vkusu US publika, který, jak známo, nikdy nepatřil ke špičce. Pokud vím, tak rozhodující podíl spotřeby přenosů z Metropolitan mají US kina.
V diskusi u Tomáše Braunera se naťukla nepřejícnost: jinak si neumím vysvětlit to odmítání MET od některých diskutujících. Kdo sleduje jisté blogy, ví, že jsem měl (ještě jako Tantris) mnoho výhrad k přenosům, ale tyhle argumenty jsou neodolatelné.
Proč se diskutuje i na tomto webu o MET a ne jiných zahraničních inscenacích? Protože MET u nás vidí několik tisíc lidí, ostatní ne. Proč jste se, Dane, anonyme z 19:01 a další, nezapojili do diskuse ke Cardillacovi nebo Rusalce z Vídně nebo Daphne z Drážďan?
Že hysterie okolo MET je projevem snobismu? Možná je to přesně naopak… A přenosy v Palace Cinemas, neb bez ambaláže, jsou jaksi hodnotnější… a protože bez titulků, tak určeny pro poučenější (haha) publikum. Zamyslete se, než zmáčknete Publikujte – absurdita těchto žbleptů je příliš zřejmá, než aby bylo nutné je rozebírat. Ale okomentuji je rád, mne baví i tyto diskuse – takový pavlačový pokec pro odreagování.
Don Pasquale byl, jak říká titulek, neodolatelná inscenace. Po všech stránkách. Sice jsem posledních 5 – 10 minut prospal , to ale nebyla chyba MET. Dva dny předtím jsem se nedostal do postele a ve Světozoru bylo strašně vedro. A ještě vzkaz pro pořadatele: první polovina opět příliš nahlas. Minule se mi dostalo rady, že to mám o přestávce říct personálu. Jenže do přestávky mé uši trpěly hodinu a půl a přece se nebudu řítit uprostřed představení ke dveřím a rušit ostatní.
Leonora3:
Done Pasquale bol bajecny! Vtipny, rozverny, jedna radost! A s nimi sme si to uzivali i my v kinach a co este tak ti, co boli priamo v divadle. Verim, ze kusky rozvernej Noriny rozosmiali i divakov na family circle, a to uz je pekna dialka! Netrebko vsetkym dokazala, ze vie aj spievat (ano, od tragickych roli az po komediantske)! A ostatni boli bajecni tiez. Az na to, ze to iskrilo ovela viac medzi Netrebko a Kwiecenom, jak medzi Netrebko a Polenzanim. Ktovie, ci to bolo v rezii, alebo v Netrebko a Kwiecenovi osobne! A naviac, pri predchadzajucom Pasqualovi sa
Polenzanimu narodil syncek, ako nam povedal v pauze, tak niet sa co divit, ze iskry od neho teraz lietaju niekde inde.
Met nam predviedla, ako inteligentne a ucinne robit reklamu : dvaja buduci akteri v Donovi Carlosovi, totiz Keenlyside ako Rodrigo a Alagna ako Carlos v rozhovore so Suzan Graham – co sa vam na tom nepacilo?
pro Pavla Š.: Protože je to přesně jak píší někteří v komentářích, je to fenomén. Myslím si, ale že na mnoha odmítavých stanoviscích se podepsali organizátoři přenosů a jejich způsob komunikace a masírování…
Já osobně vítám přenosy MET, i když si plně uvědomuju, že jde o náhražku, ale jinou možnost mám jen velmi málo kdy, tak se s tím musím spokojit. Pochopitelně se to nedá srovnat se zážitkem, kdy je člověk v divadle, i když je to třeba jen v Ostravě. K tomu patří slavnostní pocit, oblečení, prostě všechno co dělá atmosféru. Tady ty přenosy, z toho čiší umělina, ale jsem ráda, že můžu vidět alespoň tohle, když už se do opravdového divadla dostanu jen jednou za čas. Ten šotek, který ovládá atmosféru při fraškách, ten se po satelitu přenést nedá.
Leonoro3, vy asi neznáte pohnutou historii Reklamy.
Když se Reklama narodila, zavolali k její kolébce 2 hodné sudičky. Ta první řekla: "budeš inteligentní!". Druhá prohlásila: "budeš účinná!". Ale pak se rozletěly dveře a vstoupila třetí sudička, ta zlá, kterou nepozvali, a ta pronesla do kolébky: "A já ti dávám do vínku, aby se ty dvě předchozí vlastnosti nikdy nemohly vyskytovat současně. Budeš-li inteligentní, nebudeš účinná. A naopak".
A to je ten důvod, proč je každá účínná reklama stupidní.
Pavle,
to máte svatou pravdu, že 90 minut je doba strašně dlouhá na to, aby jakékoliv uši trpěly. Napíšu Vám přes e-mail, jak se toho příště vyvarovat. Jinak já byl tuto sobotu v Redutě v Brně a tam to na můj osobní vkus (formovaný bezesporu také tím, že jsem většinu přenosů viděl ve Světozoru:)) bylo příliš potichu, ale obecenstvu to evidentně vyhovovalo.
Co se týče vedra ve Světozoru, tak to je bohužel dáno fyzikálními zákonitostmi, takže tentokrát za to ten zlý a démonický pan Cikánek (a tahle image mě opravdu hodně baví:)), který jinak může úplně za všechno, opravdu nemůže. Teplo, jak známo, stoupá vzhůru. Ve Světozoru díky docela strmé elevaci je to potom tak, že není možné topit natolik, aby v předních řadách nebylo poněkud chladno, protože to by v zadních řadách bylo jako v sauně. A stejně tak nelze topit tak, aby v zadních řadách nebylo vedro, protože to by v předních řadách bylo jako na Sibiři. A teď se vžijte do uvaděčky, na kterou se o přestávce vrhnou jak divaci z předních tak ze zadních řad, že chtějí něco udělat s teplotou v sále……:))
m.
A ještě pár poznámek k probíhající debatě o marketingu a reklamě. Vlastně vůbec nechápu, proč se marketing do umělecké kritiky zatahuje. Začal s tím, jestli mě paměť neplete, Josef Herman a postupně to přebírají další kritici. Například recenze pana Brázy na přenos Zlata Rýna tady na Operaplus byla celá jenom o marketingu. Proč? Samozřejmě zmínky o marketingu mohou budit dojem, že je kritik hodně trendy, věci rozumí, nenechá se jednoduše ošálit, na základě čehož pak může dostávat například funkce různých strategických poradců…. Marketing ale není žádný umělecký statement. Nic, v čem by se kdokoliv a jakkoliv kreativně, osobnostně a podobně realizoval. A pokud se tak realizuje, tak je to špatně. Marketing je manažerský nástroj, který má napomoci tomu, aby se produkt dostal k těm správným konzumentům. Toť vše. Tečka.
Takže dámy a pánové, diskutujte si samozřejmě, o čem chcete, to je vaše věc. Ale přijde mi, že tyto plané řeči o marketingu a reklamě, navíc od lidí, kteří tomu rozumí asi jako výše zmíněný operní kritik a strategický poradce (tedy jen do určité míry a vždy prizmatem své vlastní profese), my přijdou úplně zbytečné a jako naprostá ztráta času. Opravdu bych se soustředil spíš na samotné umění, a ne na věci, co ho v dnešní době musí nutně obklopovat.
Taktéž si samozřejmě nemyslím, že bych se od zdejší operaplusácké grupy režiséristických fetišistů, kteří se nedokáží ukojit jinak než výlety za intelektuálními onaniemi do německých oblastních divadel, dozvěděl něco, co už nebylo mnohokrát řečeno dříve. Ale i tyto punkáčské undergroundové názory (jak mi bylo nedávno sděleno Operaplus není oficiální platforma), jsou relevantní a jsou určitě brány v potaz:))
m.
Martine Cikánku, bude velkým marketingovým tahem, až se naučíte pravopis a ve svých newsletterech a příspěvcích zde přestanete dělat hrubky.
Stejně tak bude fajn, až přestanete radit komukoliv, o čem má psát, či ne.
Základní marketingovou poučkou těch, kteří o tom, jak vy rád říkáte něco vědí je, že cokoliv, co vyvolá debatu a zájem je dobrým marketingem. Stejně tak platí, že dobrá kampaň nevyžaduje, aby do ní její původce zasahoval (což cvy v okažiku kdy to není pochvalná recenze, rád děláte).
Pokud považujete za oficiální platformu Mladou Frontu Dnes, pak je to v pořádku, paní Drápelová se zaplatit nechala. Tady se asi zaplatit nenechali. Přesto si myslím, že vám dělají více reklamy, než V. Drápelová a pochvalné PR články psané vaší rukou a rozesílané i s pravopisnými chybami regionálnímu tisku.
Upřímně mi leze na nervy vaše nabubřelost a hloupost. Protože jste žádné umění do ČR nepřivezl. Je to promítání filmů v kině, nic víc. Přeji vám, ať vám vydělává. A ostatním přeji, aby se nenechali umolousat hloupým marketingem pana Cikánka.
Anonymovi 12:59
Aniž bych si činil nárok na jakoukoliv poradcovskou funkci, musím se přiznat, že pravopis typu "my přijdou" bych rozhodně mezi "intelektuální onanie" nezařadil…
:-))
Stává-li se propagace nedílnou součástí "umění", jak tomu v případě MET bohužel už je, pak se nelze divit, že k tomu jsou připomínky.
Anonymovi 12:38
Děkuji za fundované ("la physique est tous, ma chere!…") sdělení, že do Světozor, stručně řečeno, není už z fyzikálních důvodů vhodný pro delší představení… Uchránilo mě to před možným omylem.
Vážený anonymní, děkuji za proškolení z ČJ. Za chyby se omlouvám a věřím, že tak fatální, jako hrubka nebyly.
A dovolte mi zopakovat (protože jste to zřejmě nepochopil, anžto nebyly správně položené čárky): Reagoval jsem na názor M. Cikánka svým. A to sice: Nevidím důvod, proč bych měl právě od něho poslouchat poučky jak kdo má psát nebo nepsat recenze a co je marketing.
To byl, vážený anonymní, můj názor, který kontroval názoru pana Cikánka. Nic víc. Dopřejte mi laskavě právo na můj názor. Vám bylo také dopřáno.
Aha, tak jsem v obraze :-) M Cikánek (m.)je producentem přenosů. Tahle undergroundová grupa diskutérů, která má jistě přehled, vám dělá zatraceně velkou propagaci. Tak si to nekazte vlastními neuváženými zásahy do debat :-) Tohle je jediné médium, kromě ČRo Vltava a Divadelních novin, kde se najde objektivní hodnocení přenosů.
Tak toho člověka nechte žít. Takových agentur jsou desítky. Vozí k nám Kaufmanny i Flóreze. Je to přeci regulérní způsob obživy. Já taky nemusím tu reklamní masáž v průběhu každého přenosu, je stejná jako na televizi LG s jedinečným obrazem, kterou koupíte jen v Datartu. Svůj názor mám vytvořený a myslím si, že Met je špičkový podnik, který dělá vše pro to, aby "přežil" i v krizi. Toť vše. Informace zasílané mi agenturou k přenosům v mailu beru s rezervou, stejně jako recenze v tisku nebo tady. Prostě chodím do kina na promítání opery a užívám si to. Je to něco jiného, než divadlo, ale chodím tam rád, neboť mohu mít kelímek s pivem i chipsy :-)
Škoda, že jste to tomu anonymnímu pánovi, co hovořil o chybně uvedených čárkách v mém diskusním příspěvku vymazali.
A. Měl pravdu
B. Celá hierarchie debaty teď ztrácí kontext.
Dan
Neznám toho pána, ani nevím, proč mnohým tak zvedá mandle, ale myslím, že dobrý majitel agentury nikdy neudělá tu komunikační chybu, že by se pouštěl do mentorování, co kdo o jeho produktu/projektu/službě měl, či neměl napsat. I negativní odezva má pro propagaci velký význam. Zde snad nikdo nehaněl samotné projekce ale spíše přístup k jejich propagaci a ten mi také připadá takový jednoduše řečeno americký. Asi to k dnešnímu světu patří. Budiž. Nechme to tedy Deborah Vioght a profesionálům v New Yorku a nesnažme se plnit krajské noviny články typu, že neodolatelná Anna Netrebko podepřená tím a tím zaplní sál kina v Horní Dolní už v sobotu.
Jan
Pro Dana i ostatní: V poslední době přibývá na Opeře Plus komentářů, s daným tématem nesouvisejících, a v neposlední řadě i urážek a vulgarit. Objevuje se také oprávněná kritika, že jde o "zaplevelování" webu. Ponechte nám proto prosím právo takové komentáře vymazat, jak ostatně upozorňujeme i ve spodní části webu. Jsme přesvědčeni, že například – jak tomu bylo tentokrát – dlouhosáhlé jazykové rozbory s přenosem z Met nesouvisející, sem nepatří. Díky za pochopení.
No jo, to byste tady musel ale vymazat skoro všechny, včetně těch páně Cikánkových :-)
Možná by bylo dobré, kdyby si ten majitel agentury zřídil k ruce nějakého tiskového mluvčího. Staral by se mu o image, hrubky by byly jeho starost a vysvětloval by za provozovatele kina, že teplý vzduch stoupá nahoru – fyzikální to zákonitost. Nevím, nemohu si pomoct, ale cokoliv si kdo dovolí o přenosech a jejich organizaci říci nebo napsat jinak, než je pozitivní pochvala, jak krásná Anna měla krásný kostým, ve kterém dobře vypadala a dobře zpívala a jak byla vyvedená v HD kaviltě a nahalená zvukově, jako by byl škůdcem těchto zvelebovatelů kulturně pokleslého národa a je v klatbě. Majitel a jediný zaměstnanec agentury se mu pak pomstí tím, že mu vysvětlí, že žije v bludu a že recenzenti špatně píšou a obyčejní lidé jako Leonora špatně chápou reklamu a Pavel Šimáček zase že se měl zvednout a jít si to ztlumit sám, i když na to upozorňoval už po páté :-))))) Doporučuji zcela vážně najmout mluvčího, bohatě by se vyplatil. Je školený a umí vytvářet pozitivní image a vysvětlil by i chybějící toaleťák na záchodě a lešení, které bránilo v příjmu tak, že by si ti nespokojenci nakonec mysleli, že to bylo pro jejich blaho :-)))
Nemusím reptat za každou cenu a na všechno, ale když už je tu debata takhle otevřená, proč neříci své.
Nepotřebuji ani zvuk jak v nahrávacím studiu, stačí mi slyšet a mít ostrý obraz a přiměřené teplo v sále. Přenos není nic, co nahrazuje divadelní zážitek. Je to prostě kino. Doma se koukám na DVD s Annou Netrebko taky ve slipech a piju pivo. Totéž dělají návštěvníci kin, protože jsou na zvyklí chodit do kina na nenáročnou zábavu a dát si Colu a popcorn. Met tenhle projekt postavila jako alternativu a určitě díky jeho úspěšnosti nezruší živá představení. Tak ho tak beru a nejsem z něho odvázaný ani si nesedám na zadek, protože ve Vídni spolu s Leonorou mohu ty hvězdy vidět v živém představení. Agenturu, která práva na promítání má vnímám jako tuctovou, kterých je po celém světě desítky. A tak mi rady jejího majitele jsou putna. Hawk a konec adrenalinu :-)
Nevím, proč něčí komentáře jsou mazány a jiné ne. Navíc když se týkají stejného tématu. Jeden zkritizuje češtinu jednoho, druhý druhého – a někomu se to smaže, někomu ne. Toto je demokracie? Toto je diskuse?
Vůbec se správcům těchto stránek nedivím že některé z komentářů mažou. Proč se mám probírat trapným dlouhosáhlým poučováním o tom, kde se píše nebo nepíše čárka? Proč mám číst nenávistné anonymní urážky? Jarka
Já se rád probírám debatami. Server mi nepřijde ani undergroundový ani přespříliš trendy. Jeho obsah je vyvážený a zdravě kritický.
Kolik kontroverzních debat tu vzniklo u článků o provozu ND, u rozhovorů s různými osobnostmi. Sympatické na tom bylo, že tyto osobnosti, ač se jich kontroverzní názory týkaly, to většinou ustáli na výbornou a nepustili se do žádného neuváženého komentování těchto diskusí a obrany svých pravd v nich. V tomhle případě to po několikáté již neustál kdosi, kdo je za agenturou zajišťující smluvně přenosy Metropiltan Opera House do kin. To ve mě posílilo názor, že všechny ty osobnosti které zde mnozí anonymně diskutující kritizovali a haněli, ba i uráželi, jsou velmi moudří lidé a lidé na svém místě – profesionálové.
Ostatně tenhle web si dovoluje zcela oficiálně a veřejně uvádět kritické názory z oblasti hudebního dění a srovnávat naši domácí divadelní tvorbu s okolnm světem, nejenom nemastně-neslaně popisovat domácí nebo zahrabiční dění. To je něco, co tu kromě zjevně chybělo – viz objem diskutujících. Daří se mu to víceméně dobře a na úrovní a já konkrétně oceňuji, že není prodejnou platformou a za vstupenky do soutěžě nechválí neobjektivně nebo jen tak nepíše PR. Ostatně přispívají sem i renomovaná jména (Reittererová, Havlíková, dramaturgové ND,…). Takže držím palce všem, ať diskutují dál a klidně kriticky. Majitelům serveru ať si udrží ten dobře započatý zdravě kritický tón a čtenářům věru, aby se otevřely oči. Neboť opera, balet nebo tzv. vážná hudba nejsou žádnou posvátnou nedotknutelnou ikonou. Jsou živoucím druhem umění v angličtině nazývaným performing arts, které se vyvíjí má své problémy, stereotypy i trendy. A stejně jako mluvíme všichni do politiky, umělečtí činovníci i majitelé agentur přivážející cokoliv by si měli zvyknout, že se o jejich způsobu práce diskutuje také, ba někdy i pochybuje.
Za některé příspěvky zde se skoro stydím, byť jsem je nepsal.
Nechápu, proč se tu tolik lidí naváží do pana Cikánka, který přenosy z MET k nám přivezl. Jistě, kdyby to neudělal on, byla by jen otázka času, kdo by to udělal jiný a kdy. Ale pan Cikánek byl první a patří mu za to dík!
A jestli to někomu vadí, nemusí do kina chodit. Sám jsem byl k přenosům nejprve skeptický, ale přiznávám, úplně mě vtáhly do hry.
A že se mi některé inscenace nelíbí, že jsou málo režijně vynalézavé? Hudební nastudování a pěvecké výkony to vynahradí, ty jsou špičkové. Ostatně nedávno jsem viděl v Mnichově Rusalku – to bylo režijní divadlo – úplně se mi z toho udělalo špatně a přemýšlel jsem o tom, kam až ten režisérismus vůbec dojde. A navíc se i špatně zpívalo a hrálo, což jsem do té doby v Mnichově nikdy nezažil. V MET má alespoň ono hudební nastudování vždy úroveň!
pro Pavla Šimáčka: přestože se tu pár lidí vymezuje k názorům jakéhosi pana Cikánka, kterého neznám, vás odsud znám z recenzí, které bývají docela dobré a jsem překvapená vaším komentářem pod touto recenzí. Proč tak opovržlivě? Sám mnohdy reflektujete nesmyslné věci, viz teplotu v sále, cinkání skleniček… Nebylo v těch předchozích komentářích nic, co by nestálo za zamyšlení.
Proč lidé nepíší k vaši recenzi Cardillaca a píší pod Dona Pasquala? No protože ho viděli, chodí do kina na přenosy pravidelně už dlouho. To vždy znamená chuť se podělit o názor. Cardillaca vidělo jenom málo lidí.
Nevadí mi, když lidé debatují a píší o zážitcích. vadí mi, když osočují a nadávají. To je taková naše vlastnost, remcat a nepřát druhým.
Je to tlachání, stejné jako kdyby se tlachalo o tom, jestli Netrebko ztloustla nebo ne. Ale svědčí to o jedné věci, že ne všichni musí stádovitě s chutí konzumovat předepsané přenosy do kin. Že i u nás existují jedinci, kteří vědí, že jde o projekt určený k finančnímu posílení Met pokladny a tak i postavený postavený a vnímají ho tak. Včetně propagace. Stádovitost a masáž, že něco je dobré protože to všude píšou mě nebere.
Někteří zde srovnávají Covent Garden a Met a PalaceClassics projekce. Nesrovnatelné. Projekt Met in HD je od samého začátku drivován Metropolitní operou. Investice měla za cíl získat fnanční prostředky pro Metropolitní. Financování severoamerických divadel je opravdu odlišné od německých a francouzských, ale ne tak od Covent Garden. Ostatní dva projekty jsou postaveny soukromými subjekty na zcela jiné bázi a vlastně s divadly nemají nic společného. Promítání záznamů z Covent Garden podle mne moc smysl nemá, neboť si je většinou můžeme koupit na DVD. (a inscenačně ve vatšině případů velmi podpobné Met). PalaceClassics je zajímavější v tom, že má širší záběr, míchá záznamy a přenosy a divák si udělá obrázek o daleko větším portfoliu divadel v Evropě i v Americe. Ale také jde o zcela od divadel oddělenou soukromou iniciativu. Takže Met a její projekt je čistě cílen na její propagaci zejména na americkém trhu, který je největší a zhlediska možných finančních přínosů nejperspektivnější.
Anonymní 7:55 – proč tak opovržlivě? Protože bych zde očekával diskuse věcné a ne osobní, nebo nesouvisející s tématem. Že reflektuji nesmyslné věci? Cinkání skleniček? Copak můžu za to, že mám tak dobré uši a slyším je? Osoby činné v nejrůznějších institucích náš web evidentně čtou, tak si říkám, že je třeba napadne, že by pro své zákazníky mohli udělat víc a neobtěžovat je zbytečně. Čím to, že v zahraničí se téměř nikdy nestane, abych byl rušen pozdně příchozími nebo hlukem z předsálí?
A znovu: čtěte pozorně – zdůvodnění, proč lidé píší pod Pasquala a ne Cardillaca jsem uvedl já, tak nevím proč se proti němu ohrazujete a přitom ho sama uvádíte jako odůvodnění. To samé s tím remcáním a nepřejícností (akorát, že si nemyslím, že by šlo o národní povahu). V této souvislosti opět očekávám záplavu příspěvků pod Gruberovou Violettou z Hamburku nebo Mathisem z Paříže, zejména od těch znalců (znalkyň), kteří by na MET nešli a věnují se té „pravé“ opeře.
Ze své strany považuji Pasquala za uzavřeného.
Ano, pane Šimáčku, to jste jim to tedy nandal! Jen co je pravda… Taková havěť, co ani nejezdí do Paříže a nanejvýš jde na MET s popcornem, tu by se slušelo ještě poslat do karceru, ale vy, jakožto člověk s jemným sluchem, nejste zřejmě přívržencem drastických řešení…
Ale rozhořčení chápu: pořád budou tlachat něco pod recenzí Pasquala a Vašim článkům ne a ne věnovat pozornost!
Zajímavé jsou jakékoliv diskuse. Věcné nemohou být, protože každý vyjadřuje nějaký svůj subjektivní názor. Mnoho věcí s tématem článku zdánlivě nesouvisí, ale ve skutečnosti souvztažnost má (cinkání sklínek, marketingová podpora projektu Met a její podoba v českých médiích). Nicméně pocitová míra hluku v sále Světozor i to, že pan Šimáček prospal část projekce, protože byl unavený, vskutku k věci není. Přesto to do diskuse patří.
Jen se, prosím, všichni pořád vúči něčemu nevymezujme, nevyhraňujme, nereagujme jeden na druhého dotčeně. Písemný projev mnohdá vyzní jinak, než kdyby slova byla vyřčena a každý si z písemného projevu odnese často jinak pochopený kontext, než jaký byl tvůrcem textu zamýšlen. Protože chybí osobní kontakt s původcem slov a znalost rozpoložení, nálady a souvislostí, ve kterých se debatér nacházel, když text psal. Jsem proti osočování osob, ale debata i o okrajových záležitostech problému je zdravá.
:-) Jednomu může být líto, že nediskutují k Traviatě, na kterou cestoval tak dlouho vlakem, ale nadruhou stranu asi byl sám, který ji viděl. Projekci Pasquala vidělo spousty lidí a tak mají chuť se vyjádřit. Mně se líbí, že se tady lidi nebojí mluvit o čemkoliv, co s tématem souvisí (třeba jen okrajem). Dává mi to smysl a myslím, že doba komunismu, kdy jsme povinně tleskali tomu, co nám papalášové přivezli, je pryč. Proč by někdo nemohl mít averzi vůči těmto přenosům? Jinému se zase líbí. Diverzita (a nejen názorová) je důležitá pro život :-)
Jasně. Navíc, o čem se diskutuje, to žije. Kolik debat jen bylo nad posledním choreografickým večerem P. Zusky v ND. Je vidět, že lidi to zajímá. A beru si vždy něco pro sebe i z negativistických postojů. Na všem je kus pravdy. D.H.
Teď se debaty přenesly sem, ale před třemi lety se diskutovalo na blogu Met in HD a řešil se puch z topinek z česnekem, nevytopený kinosál Aero a nepořádek v předsálí. Tady se řeší nabubřelá marketingová podpora projektu. To je přesi posun, ne? :-))))
Já jsem spokojená s přenosy. I když u nás v Hradci kino není bůhvijaké, operu živou máme až v Liberci nebo v Praze, kdeže bych tam z důchodu jezdila. Jsem již starší a nemocná na nohy. Debatujete-li nad scénickým provedení v Metropolitan, je pro nás starší přijatelné. Pěkné kostými a reálná scéna mne poteší víc, než nějaká moderna. Věrná abonentka v Hradci Jarka.
Ač se mi líbí mnohé recenze Pavla Šimáčka – hlavně na koncerty FOKu – některé jeho vstupy do debaty pod články hodnotím záporně. Předpokládají totiž (asi trochu sebestředně), že všichni budou diskutovat o souvislostech hudby, skladatelovi, zpěvácích. Život je ale většinou prozaičtější a nutí nás si všímat spíš jiných věcí. Chodím na koncerty pro radost z hudby, nejsem žádný znalec ani teoretik. Zajímá mne, co se bude hrát, zda mám dobré místo, jestli se mi pohodlně sedí a jestli mě nic nerušilo. To ostatně zajímá i pana Šimáčka a píše o tom. Pak v komentáři vypálí na ostatní, že nejsou dost na výši. Promiňte, ale raději se budu bavit o těch skleničkách a o tom, jaký marketing vede agentura pro přenosy do ČR, zda se mi představení jako laikovi líbilo, či ne. To ostatní je intelektuální narcisismu, který se neventiluje na diskusních fórech. Ještě jsem neviděla třeba zde zmiňovaného kritika Hermanna, že by s někým vedl hlubokou polemiku u staccatu na debatním fóru. Proto prosím neshazujte obvyčejné lidi. Jste přeci jedním z nich.
Ale Loukotko, ne každý chce debatovat o tom samém a ne každého zajímají v komentářích stejné věci. Nemyslíte? Já si rád podebatuju o tom, jak třeba ta či ona diva vzala nebo nevzala výšku, jiný zase o tom, zda je marketing na přenosy z Met dobrý nebo ne, další zase o puchu z topinek. Tak prosím nikomu nic nevyčítejte. Karel
Ale, ale to se to tady rozjelo :-)Tuším, že Jaromír psal o vyhraňování se v komentářích. Pořád se jeden vymezujeme proti jinému. Loukotka psala, že ji přijde divné, že P. Šimáček diskutuje o hluku a teple v sále sám a přitom volá po vzletné debatě o umění :-)
Není to tak dávno, co i u nás byl na repertoáru Don Pasquale v divadle. O něm zde v diskusi nepadla ani zmínka. Nikdo jste na něm nebyli? Zajímalo by mne proč to reálné nastudování není u nás (a to ani v historii nikdy nebylo) návštěvnicky úspěšné.
No to je dobrá otázka. Zejména si myslím, že to je dílo náročné na provedení, takže bez špičkových pěvců nemáte šanci ho přijatelně udělat. Pak také, že naše publikum nechodí na pro něj neznámé tituly (Travia, Tosca, Nabucco,…), takže když jim název nic něčekne, nejdou. Poslední provedení v ND byla ale docela slušné.
@ loukotka: Tentokrát jsem vstup pana Šimáčka pochopila přesně opačně. Zastal se obyčejných diváků z přenosů, proti těm co tu tvrdí, že o žádné umění nejde. A ty ironicky vybídl, aby neztráceli čas a věnovali se umění.
pro Evku: Ano to máte pravdu a už tehdá se mnozí setkali s přehlíživými a arogantními odpovědmi ze strany managementu přenosů. Pamatuji dobře, jak se mnoho lidí opakovaně ptávalo organizátorů na to, zda nebudou přistupovat k tehdy již mimo ČR živé Opera in Cinema. Jejich odpovědi byly mnohdy stejně arogantní, jako tady. Z toho pramení asi ta averze některých k vyjádřením psaným do diskuse managementem přenosů.
No jo no, Aero zůstalo zaprděné stále. Ale něco se urvat podařilo, dávají i baltení přenosy z Paříže, sem tam nějaký koncert. Myslím, že se něco málo zlepšilo. Otevírají nová kina v Praze. Jen ten public relation jim pořád moc dobře nejde :-)
Mne sa prenosy pacia. Keby ich nebolo na Vychodnom Slovensku sme od sveta ohradeni.
Kino táhne – tolik komentářů:-) Ať si kdo chce, co chce myslí, operní konzum do kin přitahuje. Jen mu prosím nenasazujme korunu umění. Je to jen kino. Dobře, že to mnozí rozpoznají.
Dovolíte-li, rád bych zareagoval na poslední z řady komentářů podepsaný m. Pokud lze hovořit o kritice útvaru, kterému říkáme přenosy inscenací opery do kin, který je v přípdě Metropolitní opery postavený hlavně na známých jménech, tvářích a marketingu (má silnou marketingovou podporu), pak jeho hodnocení vzniká právě pod tímto vlivem. V recenzích je srovnávano zejména to, jak marketing, který na potenciální diváky dlouho před přenosem působil, byl pravdivý a účinný. Pan Hermann ve své nedávné studii označil přenosy za zcela odlišnou kategorii, ke které se musí přistupovat odlišně i v hodnocení. Nelze hodnotit žádné umělecké výkony, ani dojem z isncenace, jelikož inscenaci neprožíváme. Lze hodnotit to samé, co se hodnotí při premiérách filmu – jak působí přenesení inscenace na plátno, režii přenosu, střih, kameru, zvukovou manipulaci. To vše také dělá z přenosu úplně jinou formu, než je reálné divadelní představení. To by mělo být při hodnocení zohledněno. V této recenzi to vidět není, ale v předchozích dvou byly správně zmíněny a hodnoceny aspekty, které jsou typické pro film, včetně odkazů na marketing, který předcházel projekci a něco potenciálním divákům tvrdil. Jan Kašpar, Univerzita JEP
Zajímavá otázka, která by asi měla ležet pod recenzí Dona Pasquala z nějakého reálného divadelního představení. Tady působilo to, co psala ve svém shrnutí paní Havlíková: charisma zpěváků (zejména A. Netrebko) a dobré hudební nastudování. V Praze žádné takové charisma nebylo a navíc provedení nebylo ani hudebně ani pěvecky příliš kvalitní. To byl asi důvod, proč se hrál tak málo. A souhasím s anonymním 16. listopadu 2010 10:36, že u nás hraje významnou roli i znalost (či povědomí) o titulu u publika, což platí ještě tak pro Lazebníka, ale ne již pro Dona Pasquala.
Velmi mě pobavil "protiútok" agentury proti nesympatizujícím a kritizujícím návštěvníkům kin :-) Byli označení za underground a web za neoficiální :-) Majitelům agentury bych rád vzkázal, že diktát jedné strany a oficiální státem schválená média skončila již před dvaceti lety. Zítra si to mohou připomenout, pokud tuto dobu nepamatují. Neváhal jsem a přidal se hned k sympatizantům vedoucím undergroundovou válku proti konzumu v opeře pod heslem "Opera v každém kině!". Zavedu svoji konkrétní formu protestu tím, že budu od teď chodit výhradně do divadla. Zejména do Ústí nad Labem:-)) Fakt mě baví číst ty komentáře :-)
Byl to dramaturgicky dobře vybraný přenos. Navíc z realistické inscenace kamera udělala zajímavý příběh, kde jednotlivé postavy vynikaly. Ovšem škoda, že nezpíval Flórez, jeho charisma by sedělo mnohem víc do příběhu. Tenhle web je respektovaný a známý a tak bych nerada, aby byly komentáře zakázány. prosím troch se mírněte.
Jana
Ja som bol spokojny, Netrebko nesklamala. Prenosy su dobra vec pre obyc ludi, ktori maju divadlo vzdialene. Janko
Ať žijí přenosy, ať žije Met!
Bola som v Blave prvykrát. Bolo to nadherne predstavenie. Aj dielo sa mi pacilo ako autora tolko nepoznam.
Trochu času mi dalo se probrat tolika commenty, ale nakonec jsem nit usledovat dokázal. Jde o to, že zřejmě skupina lidí, kteří nejsou sympatizanti těchto aktivit, ale přesto je konzumují, si nenechají radit od majitele agnetury, jak se mají o přenosech vyjadřovat :-) I já navštěvuji přenosy pravidelně. Don Pasquale se mi líbil, předchozí dva z této sezony ne. Chvála v celostátním tisku na předchozí dva přenosy, ve mně vzbuzovala pochybnosti, zda nemám špatný vkus. Naštěstí nemám, mají ho se mnou podobný i jiní (třeba Helena Havlíková). Tak jsem díky prokousání se touhle diskusí zjistil, že je to se mnou pořád dobré a jsem klidný a dál budu chodit na přenosy :-)
Viděla jsem Dona Pasquala v ND. Zdaleka se mi to tolik nelíbilo, jako při přenosu. Čím to je říct nedokážu. Snad zpěváky, jejich osobním charismatem… Nevím. Přenos byl v tomhle lepší.
Pro Jana Kašpara: Ano máte pravdu. Jde zcela nepochybně o specifickou kategorii. Tak je na ni nutno pohlížet z hlediska recenzování. Já osobně jsem proti recenzování promítaných projekcí. A když tak zcela oproštěné od hodnocení uměleckých výkonů. Nelze většinou ani poznat, jestli nebylo zvýšené hudební kvality dosaženo uměle, technickými prostředky. To samé platí o recenzích dalších hudebních nosičů.
Jedna věc je hodnocení a druhá, kdo hodnotí. Pokud série přenosů hodnotí v jednom médiu stále stejný člověk, není to dobré. Srovnávací rezence na webu BBC jsou ideální. Neuvažujete zavést rubriku, kde by všechny recenze na jeden přenos byly u sebe?
Bohuzial vzdy, ked vstupi do diskusie pan so zkratkou m., zacnu hadky, je to o nicom a zvrhne sa to. Teraz tu je tolko komentarov a len mala cast je venovana Donu Pasqualu. Mne sa pacila aj scena aj vykony. Povedala by som, ze to bolo z tejto sezony najlepsie.
Netrebko dozrává a zlátne hlas, je pomalinku připravena na dramatičtější role. Bylo to slyšet.
Dobré odpoledne, ano, chystáme novinky, které by měly zjednodušit orientaci na Opeře Plus především z dlouhodobějšího nadhledu i vzhledem k jednotlivým tématickým celkům.
Floreza som tie olutovala, je dobry aj po hereckej a vyrazovej stranke. Keby byl prenos zaradeny skor, mohli sme ho mat :-(
Bavili jsme se o tom v divadle, je to jediný server, terý přináší takhle kompletně dění okolo opery. Stálo by za to oddělit recenze od zpráv. Domácí dění od ciziny. Ale takhle jak to máte graficky zpracované teď, je to zase jednoduché a přehledné. Některé kulturní weby jsou díky množství rubrik zase nepřehledné. Tak nevím, asi je to těžké najít vyváženost. Dana
Rozumný producent stojí stranou a nevstupuje do debat. Tady udělali velkou chybu, že se pustili do diskusí (o validitě jimi prezentovaných názorů ani nemluvě).
Krásné představení, kterých i v Met pomalu ubývá. Miluju tu atmosféru, kdy jste jako vtaženi do příběhu. Jediné, co mi vadilo zblízka, byly ty černé brýle.
Celá řada zajímavých názorů. Já recenze čehokoliv beru jako nabídku toho, kdo ji píše podělit se o svůj pohled na věc s ostatními. To, jestli je pochvalná nebo ne mi nebrání v tom si udělat úsudek sama shlédnutím nebo poslechem recenzovaného. V případě Netrebko a Dona Pasquala jsem si názor také udělala. Podle mne zatím nejpovedenější, i když nejtradičnější přenos inscenace z Met. Umělecké provedení špičkové, kulisy a scénografie alla Otto Schenk. To jsme ale věděli předem, že to tak bude.
Myslím si, že recenzovat DVD a CD stejně jako přenosy je divné. Třeba v Harmonii vycházejí jakási hodnocení hudebních nosičů na CD a DVD a už z letmého přečtení zjistíte, že mnoho jejich autorů nemá ani ponětí o kom o jakém díle a v jakých souvislostech nahraném tam píší. Je to taková podivná zvyklost a asi bych to nenazýval recenzemi, ale poznámkami posluchače k nahrávkám. Protože, to co tam najdete za perly od autorů (i známějších), to je kolikrát k popukání.
No tady to plní účel úvodu k diskuzím. Shodou náhod se tahle docela pochvalná recenze stala podkladem mohutným k zajímavé diskusi o propagaci promítání oper v kině. Jako podklad je mi recenze sympatičtější, než "nuže pojďme debatova" na metinhd.cz. Ale obecně taky nerozumím recenzím na CD, DVD a promítání v kině. Nemám rád ani recenze filmové. Právě pro jejich povrchnost.
Recenze je pouze názor jednotlivce, ke kterému můžeme zaujmout souhlasné či kritické stanovisko. Hlavně bychom ale měli diskutovat o díle, jeho interpretaci, a podělit se o své dojmy z inscenace, debatovat o pěveckých výkonech. Mrzí mne, že podobná diskuzní fóra se velice rychle stávají arénou, v níž si někdo s někým "vyřizuje účty" a zjevně zamindrákovaní jedinci obtěžují ostatní výlevy své zlosti a zloby. Nikomu jeho názory neberu, ale bavme se o operních představeních. A sakra kašleme na to, jestli to byl přenos v kině, nahrávka na CD, DVD nebo jsme byli přímo v divadle. Mně osobně je to v zásadě jedno, protože hudba mne dokáže naplnit ať ji poslouchám na koncertu, v divadle, nebo doma v křesle.
Zlatá slova! Je totiž pravda, že ze zdejších diskuzí začíná být pomalu vytlačováno to podstatné – hudba.
S fandorinem souhlasím, i když mám pocit, že diskuse se vedou tímhle směrem právě proto, že se jedná o tak masový a komerční projekt. Vyjma osobních útoků, mi ale nevadí, pokud lidé vyjadřují své sympatie i antipatie podobě opery, která se přes podobné záležitosti jako je promítačka v kině dostává k lidem. Já jsem zastánce divadla a ne přeneseného zprostředkovaného zážitku. Ale je to asi masovější a pro mnohé stravitelnější. Stejně tak si myslím, že někde asi je chyba v komunikaci nebo zajištění přenosů, pokud lidé takhle reagují na agenturu, která to má na starosti. Někdo tady žádal o názor na pražského Pasquala – a vidíte odezva byla malá. Já jsem ho viděla a myslím, že to stálo za to i V ND. Rozhodně tomu chyběla ta masová návštěvnost, protože ho už ND dávno stáhlo. A o tom to je, včetně podoby těchhle diskusí.
pro fandorina: Chodím do Aera a ráda bych zažila umění. Ale je to tam pořád stejné, výpadky, špína, hluk, pouštění do sálu po začátku.
Tak chápu, že se lidé o tom baví. Agentura, když už vstupuje do diskuse, tak nějakým poučným textíkem o druhých, ale na tyhle věci málo reaguje, když tak je bagatelizuje.
Chápu, pak že jsou diskuse i o tom. Proč se agentura do debat vměšuje? Když už neřeším problémy, pak raději mlčím a nepoučuji lidi, jak mají pssát, co číst a o čem je reklama. Takže to docela chápu.
Chodím na přenosy v Pardubicích a zdejší publikum se (zatím) chová slušně. I když křoupání popcornu se občas ozve i zde. Co se častých výhrad k přenosům týče, jako že se jedná o náhražku skutečného divadla apod., jistě ano, nikdy jsem netvrdil, že je to jako sedět na opeře v divadle. Ale na druhou stranu vykřikovat "fuj americké komerci" a vyzývat lidi k tomu, aby místo chození na přenosy chodili do divadla, mi přijde jako svého druhu snobárna. Pro řadu lidí je toto nejsnažší kontakt s operní hudbou, vesměs ve výborném provedení, v tom vidím pozitivum. Každý se nedostane do Prahy do ND, o zahraničních operních domech nemluvě. A navíc, návštěva ND nebo SOP se taky nemusí vydařit. Osobně mám na tamní operní produkce spíše negativní vzpomínky (Tosca a Il barbiere di Siviglia v ND, Turandot v SOP).
Několik poznámek k Donu Pasqualovi. Představení mne nezklamalo ani nijak závratně nenadchlo. Nepočítám se mezi velké fanoušky Netrebko, ale myslím, že pěvecky odvedla velmi solidní výkon, role Noriny není těžká a pro mne v ní byla rozhodně přesvědčivější než jako Lucia nebo Manon. Velice dobře si je vědoma svých fyzických předností a dává je (někdy až okatě) najevo. Uspokojil mne Kwiecień, příjemně mne překvapil Polenzani, kterého jsem slyšel a viděl poprvé (popravdě, v roli Ernesta nemá moc co hrát, árie mu vyšly pěkně, s velmi dobrým frázování, zdá se, že hlasovou techniku má na velmi dobré úrovni). Výborný byl Del Carlo, herecky i pěvecky. I když pro mne zůstane nejlepším Pasqualem – a nejlepším buffo basem po roce 1945 – Fernando Corena.
Pro fandorina:: ano Corena byla nejen skvělým Pasqualem. ve všem, co jsem s ním slyšela mi připadal báječný. Díky, že jste ho připomenul.
Vlasta
Omlouvám se za překlep. Samozřejmě byl. Vlasta
No konečně! Konečně se tady někdo, po 90 nesmyslných příspěvcích, přiblížil aspoň trochu tomu, o čem jsou hodnocení operních představení – srovnávání. Takže znáte-li, poslední dva vážení přispěvatelé, Corenu jako Dona Pasquala, tedy Kertészovu nahrávku, pak znáte Graziellu Sciutti v roli Noriny. Nebo třeba i pozdější Beverly Sills. A pak se shodneme, že Netrebko se do té role absolutně nehodí – protože má tmavý hlas. Kde je ta křehkost, "vnitřní spanilost", čistota a stylovost Sciutti? Nikde. Nahrazuje se bulvární exhibicí fyzických předností – a to nepatří ani do filmu, natož do opery. Kdo neumí upoutat hlasem, musí se svlékat (jako Netrebko či Alagna v tak četných představeních) či zpívat v absurdních polohách pro potlesk. Čili je to podbízení se laickému (!) publiku. Takové, jaké Fernando Corena například nikdy neměl zapotřebí.
A víte proč? Poněvadž Corena patřil ke generaci pěvců, kteří si vedle zpěvu pěstovali nikoli primárně krásný zevnějšek, ale humanitní vzdělání. On třeba se nechtěl nikdy na 1. místě dobře prodat – na rozdíl od Netrebko. A věděl, o čem zpívá, ne jen, co zpívá.
Ale doba je taková, už jde i o zjev. Netrebko stárne, vyzrává, ale nemyslím si, že by se na roli nehodila.
pro anonymní 17. listopadu 2010 8:48: Chodím na přenosy od doby jejich vzniku, taky pořád do Aera. Platím poctivě dost vysoké vstupné a mnoho pozitivního jsem nezaznamenala. Výpadky tam jsou sice méně časté, ale jsou stále, personál podivínský, záchod jen jeden. V sále zima a špína. Moje sestra bydlí v Ostravě a také si prostředí v kině nechválí. Možná za ty peníze by se ti, co sem chodí z řad organizátorů mezi nás diskutovat a "poučovat" nás o reklamě a o tom, že teplo stoupá vzhůru, měli místo toho zasadit, aby to i po těch letech bylo prostředí, kde promítají lepší a lepší. Rozumím mnohým, kterým vadí, že někdo z agentury se zde předvádí a vysvětluje cosi a problémy tím zametá pod koberec.
Netrebko v tom byla skvělá, okouzlující. Když si vezmete, jak zjev Blythe kazil Zlato Rýna. Tak raději pěkně vypadající divu, než obludu.
pro anonyma 17. listopadu 2010 13:34 : Proč by to tak mělo být? Vždyť to je divadlo. Stát jako prkno být tlustý a zpívat? To už dneska asi ne. Měla by to být podívaná pro všechny smysly.
Nevím, neznám toho Corena, ale asi byl tlustý podle obrázků, co jsem si našla. Tak proto jen stál a dobře zpíval. Dneska to tak nejde a podívám se raději na pěknou ženskou nebo chlapa, který za to stojí, než na mašinu.
Ten pražský Don Pasqual byla taky skvěle udělaný. Hlavně režijně. Škoda, že nemáme hvězdy, které by dodaly pel takovému domácímu představení. Jarda
Nechápu, že je dnes třeba někomu vysvětlovat, že legenda jako Fernando Corena nebyla zpívající tlustou mašinou. Kdo nezná, jeho problém. Pustit si Pasquala s ním je ale větší umělecký zážitek než vidět pět přenosů z Met, tomu věřte. A jeho kreace rossiniovské, verdiovské a mozartovské… Je ostuda, že dnes se začíná zapomínat na osobnosti takového formátu. tady je 100 komentářů naprosto o ničem – a když zemřou giganti jako Siepi, Sutherland či Verrett, je tam pár větiček z piety. To je ostuda. Např. od Coreny by se dnešní basisté mohli jen učit. Dnes mezi operními pěvci i posluchači zoufale ubývá humanitního vzdělání, rozhledu – a humanity jako takové, jaksi i té sociální, obecně lidské.
Dnes táhnou hvězdičky a mediální krasavice. Mám v ruce nové číslo Opera Now a je plný fotek modelky Netrebko v různých pozicích. O tom to teď všechno je. Vždyť ale na tom má založeny své projekce i Met. Hvězdy propagují mediální hvězdy.
Už je přeci jiná doba. Začalo to Callas, to byla první novodobá Diva, která byla i módní a estetickou ikonou. Po ní byla dlouho pauza a teď je to Netrebko a Garanča. Vším hýbe komerce a reklama i operou :-)
Spíš bych řekl, že vším hýbou nahrávací společnosti a agenti. Netrebko a Villazon – do těch nacpali peněz spoustu. Netrebko jim ještě vydělává, Villazon už je zapomenutý a asi jim ty investované peníze ani nevrátil, natož aby na něm vydělali. Corena zpíval ještě v době, kdy to nebyla komerce a byznys. Teď je to byznys jako každý jiný. Už se nedělají třeba studiové nahrávky, všechno jsou live záznamy, aby se moc nemuselo investovat a co nejvíc se vydělalo.
To je dobře, že si toho všeho jste tak vědomi – zajímavé v tom případě, že zde "debatujete" jen o té komerci, o těch Netrebkových a spol., ne skutečných umělcích typu Coreny. Ano, dnes takových moc není. To neznamená, že elita dnešní je elita v historickém kontextu. To je ionescovsky nosorožší přístup. Ne. Villazon je toho důkazem – je to sláva na pár nocí – a pak se ukáží nedostatky ve vzdělání a schopnostech, dojde hlas – a lidé se začnou krmit zase jinými uměle vyrobenými, vnějškově působivými pseudohvězdami, podobně jako se krmí rohlíky či salámem…
Jo, přesně tak! Místo aby umělci zvedali masy, sestupují k nim. Místo zvyšování úrovně společnosti se snižuje úroveň těch, jejichž hlavním posláním by měla být kultivace lidí. Netrebko a podobné "hvězdy" žádné poslání necítí, na rozdíl třeba od Tebaldi nebo Olivero. Chtějí jen vydělat, být populární – a je jedno, zda uměním či krátkou sukní. Zapomínají na ten snad nejdůležitější verš v operní literatuře – zpívá jej v 1. aktu Adriana Lecouvreur. Vzpomínáte si na něj nekdo? "Io son l´umile ancella del Genio creator…" Jsem jen prostou služebnicí Génia stvořitele. Pro Renatu Tebaldi, která žila pro umění, nikoli jen jeho prostřednictvím, to bylo životní krédo, mravní a intelektuální východisko – proto se vyjadřovala nesmírně ostře právě o generaci Netrebko. A měla naprostou pravdu. Dnešní pěvci a režiséři většinou se chtějí jen zviditelnit sami, zapomínají, že na tom jevišti jsou jako prostředníci, služebníci Verdiho, Wagnera, Beethovena apod. A režiséři zejména by si měli uvědomit, že lidé jako Wagner měli sakra víc intelektu než oni sami, aby měli právo zásadně měnit jejich např. scénická, režijní, ideová pojetí, východiska. Proto každé letadlo na jevišti jako v Budapešti u Handela a bagr v Lisabonu v Rýnském zlatu bude prostě kulturním zločinem. Anno Netrebko, zapomínáte, že v Donu Pasqualovi o vaše nohy vůbec nejde.
ad Anonymní 13:34. Nemyslím, že by se Nětrebko na roli Noriny "absolutně nehodila" protože má tmavý hlas. Norinu zpívala třeba Mirella Freni, která jistě nebyla subretní typ. V každém případě Graziella Sciutti byla výborná Norina, s čistým, lehkým, třebaže nevelkým, sopránem. Mimochodem, Ernesta v Kerteszově nahrávce zpíval Juan Oncina, který zdaleka neoslňoval takovými výškami jako Flórez nebo konečně i Polenzani, ale vytříbeným stylem ne nepodobným Titu Schipovi. Ještě pro srovnání: za vidění jistě stojí Don Pasquale z Cagliari v obsazení Alessandro Corbelli, Eva Mei, Antonino Siragusa, Roberto Di Candia (vydala firma TDK).
Také si myslím, že Netrebko je přijatelnou Norinou. Ad její zářícíí hvězda, ketrou mnozí vzpomenuli. Ano, je to o businessu. Přitahuje, láká davy, protože je populární. Ale zpívá na dobré úrovni. Ad reklama a její dávkování ze strany agentur k přenosům Met in HD. Používají a kopírují stejnou reklamní rétoriku, jako tým realizátorů. To je pochopitelné. Věřím, ale že tak zaplivaná kina, jako je Aero v Americe k promítání určitě nenajímají. I když kdo ví.
Já jsem si jako nejsilnější zážitek odnesl, že z Trebky je pořádá macatá báryšňa.
VlaM
Zajímavá diskuse. Zajímavá zejména v tom, jak mnozí vidí nebo nevidí v kinoprojekcích umění. Ano je to dostupnost přenosů v kině i věhlas operního domu, co dělá návštěvnost zajímavou. Samozřejmě i známost nebo neznámost hvězd a pěvců. Rád se dojdu za pár stovek kouknout na přenos. Raději, než je utratím za nějaký americký hollywoodský trhák. Mám operu docela rád. Vzhledem k cílové skupině, které jsou přenosy určeny – tou jsou nejširší vrstvy lidí, kteří normálně na operu nechodí, to je jistě dobrý tah. Diskuse mě překvapila svou mohutností a zejména tím, jak se k ní staví zřejmě zástupce organizátora. Všiml jsem si toho už na jejich stránce, kde provozují jakési diskusní fórum od počátku přenosů v ČR. Nyní už se tam diskuse nevedou prakticky žádné, ale před třemi lety se tam vedly v zásadě stejné diskuse týkající se úrovně kinosálů zvolených pro projekce, titulků jako tady. Jak vidno, mnoho problémů přetrvalo roky a diskuse o nich se přenesly jenom na jiné weby. Přesto si myslím, že takovéto diskuse jsou velmi zajímavé a zajímalo by mne třeba i to, zda úroveň technického a organizačního zajištění přenosů je ve všech zemích podobná, či nikoliv. Jeden z přenosů jsem absolvoval také v Bratislavě a byl technicky i organizačně skvělě zajištěn.
Já bych neviděl diskutovaný přenos jako doklad toho, že na přenosy táhnou především dokonalé zjevy účinkujících, protože například u Netrebko se už vůbec o nějaké kráse nedá mluvit, po porodu se rozbácnula a zřetelně do popředí vystupuje její rusko-tatarská fyziognomie. Hovoří-li se o "vysoké úrovni", pak nejvyšší byl umístěný výhled, který Netrebko poskytla pod své sukně, mezi tučná stehna. To bylo hodně vysoko.
Prověří to historie – ta vždy semele kýč a uchová kvalitu, často ji i vyplaví ze zapomnění. I dnes se poslouchá, po 100 letech, např. K. Flagstad nebo L. Tetrazzini. A neodhalovaly se v představeních. Poslouchají se jejich pěvecko-dramatické schopnosti. Uvidíme, zda za 100 nebo i 20 let si někdo vůbec vzpomene na jakousi Netrebko. Já určitě ne. Jak bylo správně napsáno výše, třeba Cuénod zpíval do 85 let i v Met. Villazon? Přišel o hlas před čtyřicítkou. A kdo má víc peněz a slávy. Věřte, netrebkisté a villazonisté, ty krásné tvářičky a propaganda (už ani ne propagace) na webech vás neuchrání před historickým srovnáváním u skutečných znalců – a v těch neobstojíte.
Ufff dalo práci se tím probrat. Netrebko se hlas začíná měnit a bude se muset (pokud nechce skončit předčasně) chtě-nechtě věnovat už dramatičtějšímu repertoáru. Lid obecný se vyjadřuje k ledasčemu, třeba i ke stehnům Netrebko :-) Pobavilo mi však, jak se k názorům lidu obecného stavějí pořadatelé. Ten pán poučuje prakticky po každém přenosu lid obecný, o čem je správný názor na věc. Ale ke smradlavým záchodům a výpadkům se vyjádřit nedokáže. Debatéři z lidu obecného se budou asi vyjadřovat hlavně k těm stehnům, ale pořadatelé by mohli do debat vysílat někoho na úrovni nebo to raději nechat bez pouček :-)
Já si úplně nemyslím, že by téma jako smradlavé záchody zajímalo tady každého. Přenosy se uskutečňují minimálněve 30 sálech po celé republice a v každém zařízení je to trochu jinak. Pojďme se přece jenom spíše bavit o uměleckém přínosu projektu.
Jak už jsem psala, chodím do Aera a abych mohla zažít umění, nesmím se štítit se sednout, klepat se po celou dobu přenosu zimou, čekat celou přestávku frontu na záchodě, bát se kdy v nejlepším přijdou takové ty uši trhající zvukové výpadky, které trvají pár vteřin i dýl. Jinak umění nezažiju. Možná, že to ve všech třiceti kinech není stejné, ale protože platím docela vysoké vstupné, je to pro mne (a asi nejenom pro mně) docela důležitý. Možná bych si v Praze i připlatila a chodila do Aera nebo do multikina, ale tam je prakticky pořád vyprodáno. Předchozí debatér – teď již anonymní – zástupce organizátora neodpověděl nikomu z diskutujících na jedinou konrétní otázku týkající se provozu. Asi nikdy neodpoví :-)))
Netrebko snad neztloustla tolik, nepřišlo mi to. Pořád ještě stojí za to i mně jako ženské se na ni dívat a poslouchat ji. Zpívá pořád skvěle. Bel canto dřív nebo později asi opustí. Každý nemůže vydržet tak dlouho jako Sutherlandová.
Pro anonymního 18. listopadu 2010 12:35: Kdo dnes má možnost poslouchat sto let staré nahrávky? Proč by to dělal? Vždyť tady nám servírují operní současnost. Jsou to hlasy dneška, krásné a podle mně nejlepší, co může být. Polenzani, Netrebko, Kwiecien všichni byli skvělí.
Pro anonymního 19. listopadu 2010 9:34: Myslím, že to k jisté úrovni patří, mít kulturní prostředí. Každého to jistě nezajímá, pokud ty záchody nejsou cítit při každém přenosu nebo nemusíte netaktně natlačený stát vedle dveří dámského záchodku, kde si dámy o přestávce podávají dveře jedna za druhou, protože si nemáte kam stoupnout.
Pro všechny debatující o tom, zda by se mělo k přenosům přistupovat jako k umění (resp. zvláštní umělecké kategorii). Jsem pro, ale s určitým omezením. Je to režií přenosu přetvořená divadelní inscenace. Tím se stává, že divák v kině nemá (a ani nemůže mít) stejné vnímání, jako divák v sále operního divadla. Hudební nastudování i pěvecké výkony hodnotit určitě lze, inscenční nastudování však nikoliv. Hodnotit by se mělo hlavně provedení přenosu jako takového, postavení kamer a jejich vedení. V případě Pasquala to bylo podle mne velmi dobré, Zlato Rýna obsahovalo málo celků a režie přenosu nebyla tak dobrá.
Ja tiez nemyslim, ze by za normalnych okolnosti boly wecka nosne tema :-) Ale niekedy bych sa z toho kravalu ve Svetozoru tiez po…
Netrebko nam pankovia starne, je z nej vyzrala zenuska. Uvidime ako to s nou po hlasovej stranke dopadne. Slysal som ju nedavno vo Viedni a uz to nebolo take iskrive.
Pěvecké výkony lze při přenosech hodnotit pouze značně iluzorně, neboť nevíme, jaký ten pěvecký výkon skutečně je – zvukařská alchymie se činí a v podstatě ubírá tou umělostí hlasům na hodnotě.
Jediným kritériem je sedět přímo v divadle – tam většinou poznáte, pokud se někomu pomáhá technikou.
Z Netrebkop se stává taková ruská bárišňa a hlas se ovšemže mění.
Ještě k Anně Netrebko: můžeme číst ze všech stran, jak prý pomalu směřuje z bel canta do dramatického oboru. Já si jen dovolím připomenout, že z velké části vyrostla na ruské opeře, která je všechno jiné než bel canto. Konenckonců, vydala i CD s ariemi z ruských oper: Čajkovskij, Korsakov atd. Je jako pěvkyně dosti všestranná a myslím si, že bude dál zpívat, co jí vyhovuje, aniž by se potřebovala nějak násilně přeorientovávat.
VlaM
Pro Rukola (19. listopadu 2010 10:15): Kdo má možnost dneska poslouchat sto let staré nahrávky a proč by to dělal? Sehnat staré nahrávky není až takový problém, např. firma Naxos vydala kompletní nahrávky Enrica Carusa. Nebo rakouská firma Preiser Records se vysloveně specializuje na staré nahrávky (edice Lebendige Vergangenheit). A proč je poslouchat? To je jako s historií obecně. Sice žijeme dnes, ale naše současnost je výsledkem historických procesů a událostí, které je zapotřebí znát, abychom současnost chápali. Dnešní pěvecké umění se také silně ovlivněno minulostí, pěvci se od sebe vzájemně učí atd. Dneska se lidé klaní některým pěvcům a myslí si, že jsou to "nejlepší pěvci historie" jen proto, že už neznají jména z předchozích generací. Srovnání se starými nahrávkami je vždy užitečná věc. Osobně si většinou při poslechu "starých pěvců" opakovaně potvrzuji, že dnešní generace se jim nevyrovná.
Fandorine, máte pravdu, už jsem si myslel, že na celé planetě vyhynuli myslící lidé, kteří se neopíjejí jen dneškem, ale znají i včerejšek, takže z dneška si kromě smyslového vjemu mohou odnés i historicky poučený pojem rozumový. V běžné nabídce nejprestižnějších vydav. spol. jako Decca, Deutsche Grammophon, EMI nebo RCA jsou většinou stále starší nahrávky. Tady je nikdo nezná, nejstarším umělcem známým většině čtenářů tohoto blogu je Domingo, max. Pavarotti. To je smutné. pak se není co divit, že ve světě "procházejí" hybridy jako Manon Villazona a Netrebko nebo poslední vulgární alagnovská Carmen.
Fandorine, máte pravdu, ale asi diskutujete pod úplně špatným příspěvkem. Tohle je promítání oper z Metropolitní v kinech a postihnout má hlavně diváky, kteří běžně operu nijak nesledují. Vše je na efekt a spojené s mediálními hvězdami. Takže pochybuji, že snad jenom kromě vás a P. Šimáčka, najde ještě někdo jiný, sledující operní historii a historické pěvce a jejich profily, chodí na přenosy a je ochoten nad nimi takhle dalekosáhle diskutovat s historickými souvislostmi.
Já dávám přednost nahrávkám historických hlasů, které byly pořízeny již za přijatelné kvality. Ta začíná padesátými léty. Předtím byly záznamy tak špatné, že i po digitálním vyčištění a remasteringu mají jen malou vypovídací hodnotu o kvalitě hlasu a spíše vypovídají jen o způsobu interpretace v té době. Spálil jsem se takhle třeba s nahrávkami Emmy Destinové. Nedávno vydané. Její interpretace některých rolí na nich působí v porovnání s dneškem velmi ležérně až nenáročně. Kvalitu jejího hlasu na nich vůbec nepoznáte.
Můj poslední příspěvek vyplynul z některých výše uvedených názorů. Když se bavíme o kvalitě Dona Pasquala a srovnáváme Nětrebko ad. s jinými interprety, nelze se vyhnout ani pohledu do minulosti. Co se týče starých nahrávek, nevadí mi ani ony stoleté nahrávky, ovšem volím mužské hlasy, které mi přijdou přirozenější a realističtější než ženské (u těch se rozdíl ve kvalitě začíná projevovat více až ve 30. letech).
Jinak si nemyslím, že všechny přenosy musí nutně být spojené s mediálními hvězdami, i když v případě MET je toto propojení velmi výrazné. Když se podíváme na program, který nás čeká, tak např. chystaná La Fanciulla del West se obejde bez mediálních hvězd – alespoň podle mne Deborah Voigt ani Marcello Giordani nejsou z této kategorie.
Myslím, že jsem nebudu diskuzi kolem Pasquala uměle protahovat. Brzy nás čeká Don Carlo:-)
Leonora3:
K predchadzajucim prispevkom: samozrejme ze na prenosy chodia ludia, ktori chodia i do divadla, jednak tu u nas doma, jednak cestuju kvoli divadlu do cudziny. A ludi, ktori sleduju jednak opernu historiu, ale zaujimaju sa i o to, co sa v opere deje dnes, je hodne.
Pokial sa niekomu pacia historicke nahravky, tak to je dobre. Pokial sa niekomu pacia hlasy sucasnej opernej sceny, je to dobre tiez.
Nikdy sa v opernych chutiach nesnazme presvedcovat a zhadzovat zalubu inych.
Ja sama patrim k tym, co ma rad odoje. Nemyslim, ze maju pravdu ti, co hovoria, ze operne hlasy dneska sa nedaju zrovnavat s minulostou.
K Anne Netrebko v Donovi Pasquale
som sa uz vyjadrila. Bola som nadsena. Videla som Dona Pasqualeho uz predtym v divadle a ani som si neuvedomila ,ze je to tak krasna opera! Tak krasna, ze sa na nu pojdem podivat i vo februari priamo do Met!
Co vlastne proti Netrebko mate?
S kymkolvek som po prenose hovorila a boli to ludia, co o opere nieco vedia, kazdemu sa pacila. Jej hlas mozno nie je tak iskrivy ako pred rokmi, ale dozrel, je nadherne zamatovy, makky, a narastol na sile, tak potrebnej pre auditorium Met s 4000 kreslami. Sama hovori, ze uz ziadne "Caro nome". S repertoarom Gildy sa luci, nakoniec uz jej tiahne na 40, ale stale je to krasna zena, a na javisku vypada bajecne a "sopranom deluxe" by bola i vtedy, ked by vazila o 10 kil viac. A nevsimli ste si, ze to, co spievali v minulosti iskrive, dievcenske soprany uz dnes casto spievaju hlasy tmavsie? Zacalo to uz s Callas. Ved zacinala s Giocondou, spievala Abigail, dokonca Wagnera a v 56 roku v Scale Aminu (!) v La sonnambula ( excelentny part pre sopran Natalii Dessay, ktora v Hofmankach spieva Olympiu a nie Antoniu).
Samozrejme, pokial si niekdo v opere vsima predovsetkym spevackine stehna, veci okolo spevu mu unikaju. To snad nemusi platit 400 korun za listok, ale ist do najblizsej porno-pozicovne.
Mna to, ze si na javisku Norina natiahla ruzove puncusky, nijak nerozhodilo. A to som na vulgarnost na scene nalezite citliva. Ved to bola komedia a Norina, ako mlada vdovicka bola pekne cislo a o zivote uz nieco vedela, presne tak ako mazany dr. Malatesta (mozno preto to iskrenie medzi nimi dvoma). Iste to nebola len iniciativa Anny Netrebko (i ked viem, ze je to herecka, ktora vymysla a inspiruje i reziserov). Iste sa to hodilo do koncepcie i Ottovi Schenkovi (80 rocny distingvovany reziser, znamy svojim konzervatizmom), ktory pred prvym predstavenim opery v tejto sezony doletel z Viedne a po 4 rokoch od premiery Dona Pasquala vypuliroval.
Leonora3:
@fandorino: Deborah Voight a Marcello Giordani patria v USA a myslim ze i v Europe do stejnej kategorie (TOP!) ako Anna Netrebko.
pro fandorina: Voight je hvězda první velikosti, opravdu. Navíc inteligentní diva.
@Leonora: spravne, co proti te Netrebko maji? zpiva ji to, hezka je… A to je prave to, co nekteri panove nemuzou skousnout, proto se smeji par kilum navic a delaji z ni skoro k… Kdyby Norinu zpival Cencic, to by jasali /doufam, ze pochopili/.
Přeci jen mi to nedá, abych se ještě neozval. Netvrdím, že Voight a Giordani nejsou hvězdy. Samozřejmě ano (v případě Voight více v Americe než v Evropě). Ale ne výrazně mediální hvězdy, které by účinkovaly v reklamách apod. Navíc diskografie Marcella Giordaniho je poměrně úzká, což pokládám za velkou škodu. Osobně jsem velmi zvědav na Fanciullu 8. ledna.
Opět opakuji – to, co tak výrazně odlišuje dnešní sopranistky typu Netrebko od generace dejme tomu Tebaldi a Sutherland a dnešní tenory typu Villazona od generace Bergonziho či Krause, je humanitní vzdělání. Dnes je nemá téměř nikdo. V opeře, jako umění vůbec, vládne povrchnost, lacinost, prádná efektnost, komerčnost, snaha vydělat peníze a co nejrychleji se prosadit – nebuduje se, vyrábí se. A o tom to je. Takový Gedda, Vickers nebo Sutherland, ti svůj repertoár budovali. A nedělali to primárně kvůli penězům. Samozřejmě, také chtěli být úspěšní, slavní – ale skrz kvalitu. Chtěli být nejlepší, ne nejpopulárnější. A svlékat jako Alagna nebo Netrebko se opravdu nepotřebovali – oni totiž i dnes, po třeba 60 letech, jen svými hlasy dokáží lidi donutit, aby si za velké peníze koupili jejich staré nahrávky. Pokud někdo bude chtít dnes studovat Wagnera, koupí si Soltiho, Karajanův či Keilberthův Ring. Protože bude chtít studovat Wagnera, ne režiséry a dirigenty. A Netrebko se může jít svlékat i jinam, jak už bylo naznačeno. Totéž Alagna.
A není to náhodou úplně jinak? Že to svlékání po Netrebko či Alagnovi chce režisér?
A to má být nějaký argument?! Velký a hlavně vzdělaný umělec má svou důstojnost a odpovědnost k roli, dílu, autorovi. A když ví, že režisér či dirigent jdou proti autentickému autorskému pojetí, odmítne spolupráci – nebo si prosadí svou, přesvědčí je, že má pravdu. A Netrebko i Alagna jsou umělci,kteří si to mohou dovolit. Nějaký provinční pěvec třeba u nás, to neřeknu, ten je rád, že může zpívat, to je jasné. Např. Piero Cappuccilli odmítl opakovaně zpívat Rigoletta (i ve Scale!!!!!!), protože nesouhasil s režijním pojetím role. A mohl bych uvádět další příklady. Takové Tebaldi by si snad ani nedovolili nějaký takový výstřelek navrhnout. Čili je to o vzdělání, úrovni a zodpovědnosti těch pěvců. Pokud jim jde jen o sebe samé, kašlou na umění – a pro peníze a slávu se prodají režiséru/publiku/trendu. Takových si ovšem apriorně nevážím a neposlouchám je, nemusím-li. Musí si holt vybrat, je-li jim ten Verdi/Wagner/Berlioz/kdokoli jen prostředek, nebo cíl. Pokud cíl, nesvléknou se. Pokud prostředek (k slávě, penězům apod.), nezajímají mě a vůbec nemají v seriozní interpretaci místo – je to kýč, automaticky.
Naštěstí pro nás ostatní jsou tu umělci a hudebníci, kteří nejdou proti režisérovi a dirigentovi a neprosazují si svou. Pak vznikají inscenace, na které se chodíme dívat a stojí za to :-). Ostatně opera je kolektivní dílo, kde vůdčí roli má režisér a dirigent a tak to bylo vždy.
to fandorin: Giordani má velmi výrazné výkyvy. Někdy to ujde, ale někdy je to hrozné. Asi jstze ho loni měl možnost vidět v kině. Často pod tónem. Něco mu sedí víc, něco míň. Rozhodně to není zase až tak zářící hvězda.
to Anonymní (20. 11. 18:46): Giordaniho jsem viděl v Butterfly (přenos z MET v únoru nebo březnu 2009) a naživo ve Vídni v Tosce a v Romeo et Juliette. Jeho vídeňský výkon byl velmi dobrý (ale bylo to v lednu 2003).
Leonora3:
To je dobre, ze uz nediskutujeme o sirke stehien Anny Netrebko, a tak k veci.
fandorine a predchadzajuci anonym: kde ste videl Giordaniho tak, ze to neodpovedalo vykonu prvotriedneho spevaka? Celkom by ma to zaujimalo. Giordaniho povazujem za tenora, ktory patri medzi 5 najlepsich tenorov sucasnosti vedla Jonasa Kaufmanna, DJ Floreza a dalsich dvoch pre mna zatial neznamych, ktorych som zatial nevidela a preto nechavam svoje TOP kvinteto otvorene (ako sledujem "opera reviews" z ang.pisanych novin vela nadeje sa vklada napr. do Grigolla, ktoreho sme videli ako Vojvodu mantovskeho s Placidom Domingom ako Rigolettom a i ked sa mi pacil , k tej presvedcivosti a sile , ktore zatial vzdy predviedol Giordani, musi prejst este kus cesty!) Samozrejme, videla som niekolko dalsich, ktori spievaju v Met, Viedni a inde ( i v prenosoch HD Live), ale silu prvych troch menovanych nedosahuju, i ked ktovie, mozno casom…
Naposledy som videla Giordaniho v januari ako Gabriela Adorna v Met a v case velkonocnom v aprili tohto roku v rimskej opere ako Cavaradossiho. Oba vykony boli uzasne, velmi autenticke, stylove,
jedna basen! Par mesiacov nato, som videla Toscu v Mnichove s Jonasom Kaufmannom, a i ked mam slabost na tohto "kudrnateho" tenora, Giordani sa mi pacil viac.
Asi to podobne ocenilo i obecenstvo, aplaus k arii "E lucevan le stelle" nebral konca a tak Maestro dal k nasej radosti pokyn k "bis" (v Puccinniho operach je to velmi neobvykle).
Pretoze hovorite o vyraznych vykyvoch, dovolim si poznamenat, ze James Levine nazval Giordaniho "my favorite tenor" a Peter Gelb "the iron man of tenors"
pre jeho spolahlivost.
Mohla by som uviest i par pikantnosti o Deborah Voight, ako si dala podviazat (zmensit) zaludok, a ako o tom vtipne poreferovala vsetkym Americanom na programe TV ABC "Good Morning Amerika', ale to samozrejme nic nemeni na tom, ze je to sopranistka par exellance a ze sa na nu v roli, ktoru pred sto rokmi v svetovej premiere spievala s Carusom Emma Destinnnova, moc tesim.
Tym chcem len povedat,(niekto tu povedal, ze je to velmi inteligentna spevacka) ze vsetcia sme len ludia a obcas urobime i nejake kotrmelce, (ano, i tak adorovani ako Dame Joan Sutherland, nehovoriac o Maria Callas a inych) a hned to neznamena, ze su to mensi umelci.
@ predchozi Leonora, posledni paragraf.
Ano, Deborah Voigt je stale nejen operni soprano nejvyssiho kalibru, ale take velmi hodnotny clovek. Ohledne puvodni vahy prosla verejnym peklem a presto neztratila humor a podelila se o svoji zkusenost se snizenim vahy s sirokou verejnosti.
Tady je ono video z Good Morning America. Moderatorkou programu byla tehdy nemene slavna a puvabna Diane Sawyer, nyni 65 let!
http://www.youtube.com/watch?v=459-Ykif1uk&feature=related
Divaci primo v Met i v kinech se maji brzo na co tesit, az se Debbie, jak je vseobecne znama mezi prateli a mnoha fanousky predstavi ve Fanciulla del west.
Bylo by pripadne, kdyby se OP podarilo prinest s ni rozhovor.
Překvapuje mne, kolik lidí požaduje po zpěvácích umění a jakousi morální čistotu a přitom je to práce jako každá jiná. Pracuji, abych vydělal co nejvíc peněz. Buďme nohama na zemi. Kvalitních zpěváků jsou stovky, takže je naprosto jasné, že jen ti co nejlépe vypadají mají šanci stát se opravdovými hvězdami. Proto ta bujná poprsí či kudrnaté vlasy. Jen takoví zpěváci se dočkají toho, že si jejich fotku dá někdo na plochu počítače či vydavatel na titulku časopisu. No a po nějaké době se obrázek vymění za někoho jiného mladého a krásného. To je běžný životní cyklus virtuáního idolu.
Naprostý souhlas s předchozím přispěvatelem do diskuse. Bez čehokoliv. A přenosy do kin jsou komerce a byzbys jako každý jiný.
Leonora3:
@VTSlajer a dalsie dva prispevky: ja som samozrejme nechcela znizit moralnu integritu Debbie a nikdy by som si to nedovolila ( po tom, co som ju videla ako Salome sa i ja povazujem za jej fanuska!), ale chcela som len povedat, ze to, co by sa u nas v Cesku povazovalo za dost nevhodnu popularaziciu osoby (u spevacky nie umeleckymi prostriedkami a vykonmi na javisku, ci v nahravacom studiu) je v USA celkom bezne a prijatelne!
Pro Leonoru 3:
Mezi "Vašimi" současnými špičkovými 5 tenory nemá vůbec žádné místo Marcello Alvaréz? Co se Vám na jeho hlase, technice i hereckých schopnostech nelíbí, že ho považujete za horšího než Kaufmanna a Giordaniho a proto nestojí ani za zmínku? Viděla jsem ho párkrát na živo i v přenosech z MET a považuji jeho výkony za úcty hodné = slouží skladateli a jeho dílu, myslím, poctivě….
Dona Pasqualla z MET jsem bohužel tentokrát neviděla, doufám, že ho budou opakovat, nebo vyjde na DVD. S Florézem a Netrebko bych ho měla ještě raději. Přenosy z MET i z jiných divadel do kin (pokud jsou na přímo) považuji za velmi dobré k doplnění představ o různých inscenacích a umělcích, protože člověk nemůže být "všude" a řada lidí, jak je uvedeno v těchto příspěvcích, ani nemá možnost za operou jet.
Propagace přenosů z MET mi nevadí, ale možná, že je velká chyba, že není mnohem lepší propagace našich operních inscenací (nejen ND a SOP) – proč např. na CT2 nemohou být šoty ze zkoušek všech nových inscenací – i pohled do zákulisí příprav scény jako z MET a po premiéře alespoň ukázka (nesestříhaná do zvukově nicneříkajícího klipu) části árie, dueta … a je-li kvalitní i druhé obsazení – tak ukázky z obou… Sportovní zprávy mají v TV mnoho prostoru, z kultury to je skutečně bída… Tak nenadávejme na marketing MET, chyba je u nás…
Třeba by to do divadla (nejen v Praze) přitahlo mnohem víc obecenstva a nemusely by zde být stížnosti, že je u nás návštěvnost operních představení malá …
Ještě dodatek ke zmínkám "o režijních záměrech" – souhlasím s těmi, co tvrdí, že režisér by se neměl "zviditelňovat" na úkor skladatele a nutit zpěváky (i sbor) k obscénostem a hnusu.
Nedávno zde byly zmínky o inscenacích Rusalky v Zurichu a v Mnichově. Ukázky jsou na Youtube. Podle mého, inscenace z Zurichu je "na hraně", inscenace z Mnichova je už za hranicí normálu a krásnou Dvořákovu hudbu zneužívá.
Pokud se to někomu líbí a zaplatí za to, O.K., ale doufám, že podobně "nezblbnou" všechna operní divadla, protože jen staré nahrávky by mě nebavily. V Německu se už bohužel děje čím dál častěji, slyším to od řady svých známých, přátel i obchodních partnerů, kteří mají operu rádi. Qui bono? Naštěstí se ještě najdou i dobré produkce s kvalitními zpěváky, ale musí se velmi hledat.
Zpátky k Donu P. = zaplať Pán Buh za Netrebko, doufám, že jí operu zpívat nepřestane bavit a nevrhne se na "bytový design", jak se někde zmínila. Pro zpěv a operní představení má rozhodně mnohem víc schopností. Ráda bych ji viděla na scéně i v nějaké inscenaci spolu s Erwinem Schrottem… Jestlipak on už nepřišel – díky masivnímu marketingovému působení o své pravé kouzlo, které měl jako Figaro, Leporelo a Dottore v Elixíru… Bylo by to škoda. Jako Toreador v Carmen (kino) nebo Don Giovanni v Divadle na Vídeňce (živě) už mi tak "jiskřivý" jako dřív nepřipadal. Uvidíme, jedu na ně na oba do Vídně příští rok na jaře (Faust a A.Bolena ve Staatsoper).
V záplavě těchto diskusních příspěvků považuji za nejpřínosnější ty, co se zmiňují o různých nahrávkách s dalšími interprety – ale myslím si, že chodit 100 let zpátky asi opravdu nemá smysl = zvukově, 50 let určitě ano, i když dnes vedle zpěvu na scéně je dobrý zjev a herecké schopnosti považováno za samozřejmost a bez schopnosti vyjádřit emoce je sebelepší zpěv "prázdný" a mladého člověka nezaujme. Ten, kdo chce opeře a skladateli poctivě sloužit, se vzdělává a je to na jeho interpretaci rolí znát.
Takových umělců je zatraceně málo, avšak jsou…
Ať žije opera!
Violeta
Je liché tvářit se, že dnes diváci požadují od operních interpretů kromě hlasů i zjev a dramatické herectví a že kdysi se toto nežádalo a pěvci byli stojící zpívající bečky. Tak tomu v žádném případě nebylo. Všichni pěvci předchozích generací, o nichž byla výše řeč (Corena, Tebaldi, Sutherland, Bergonzi, Vickers, Gedda, Kraus…), vynikali kromě hlasů právě oněmi psychologicko-dramatickými, charakterizačními dovednostmi. Navíc svým rolím rozuměli, což se o většině dnes nedá říci. K těm jakýmsi "top" sestavám tenorů nemá snad smysl se vyjadřovat, dělání žebříčků je vždy znakem amatérů. Je to prostě neobjektivní. A většina z těch, co se vám dnes zdají jako "top", "nepřekonatelní", "dokonalí", bude za pár let zapomenuta – dnes už tady pomalu ani pes neštěkne po Villazonovi, a přitom jak po tom svět bláznil. Prostě dozpíval, lidé polkli a začali se krmit jiným "zbožím". Když byla řeč o Kaufmannovi – zkuste si jako Werthera, v němž on slaví úspěchy (zpívá ho docela dobře), poslechnout Krause. To byl nejslavnjší představitel této role, ještě ve více než 70 letech ji zpíval v Berlíně a ovace kritiky i diváků byly nekončící… Co se týče Dona Pasquala, nezbývá než souhlasit, že jeho vzorové nahrávky jsou Kerteszova a Mutiova.
A ještě mě tak napadá – proč dnes, jsme-li u těch moderních pěvců, už vůbec (nebo ano?) není slyšet o Andreasu Schmidtovi? Má přece teprve 50 a už od mládí disponoval překrásným barytonem, považoval jsem jej za tak trochu dědice Fischera-Dieskaua. Např. jako Wolfram byl úchvatný. Dnes to jméno nikde neslýchám. Nevíte, když jste tak zainteresovaní do současných pěvců, jak to s ním vypadá? Ale on byl skvělý – jeho projev měl, na rozdíl od Alagny, skutečnou citovou a intelektuální hloubku. Ostatně bez znalostí německé literatury a pochopení německé romantiky není možné interpretovat německé písně – proto to dnes skoro žádný pěvec nedělá.
Leonora3:
Violeta, mate pravdu s Alvarezom – Marcello Alvarez k tomu Top kvintetu patri tiez. I ja som M.A. videla jednak v prenose Toscy z Met, ale i nazivo v Tosce vo Verone. Z toho Cavaradossiovskeho tria sa mi najviac pacil Giordani( mozno i preto, ze sa mi najviac pacila cela inscenacia). A bajecny bol Alvarez i ako Manrico v Trubadurovi minule leto (i ked absolutnou hviezdou vecera bola Sondra Radvanovski ako Leonora).
Inak so vsetkym, co ste napisala
o propagaci, rezijnych zameroch, reziserskom divadle v Nemecku ai. i ja suhlasim .
Posledne cislo Opera News venuje 4 stranky Anne Netrebko, kde sa vyjadruje i k Villazonovi a onomu dramatickemu predstaveniu Lucie v Met, ked Villazon na 7-8 sekund prestal spievat a tato chcila sa zdala vecnostou. Sledovala som to z radu J a viem o com pisem. Nesuhlasim s nasledujucim anonymom, ktory hovori, ze dnes Villazon pomaly nikoho nezaujima a pes po nom nestekne. Vcera odpoludnia sme pocuvali Krasne hlasy. Radio sme pustili trochu neskor a poculi sme uchvatny plac Federika z Arlezanky. S manzelom sme chceli uhadnut, kto je ten nadherny tenor a Villazona sme uplne pustili z moznosti. Ale bol to on! Nadhera, kolko emocii a vasne vedel dat do spevu Villazon! Velmi citlivo o tom hovorila i Netrebko, podla nej, to ani tak nebola zalezitost techniky, ako nervov. Iste nezaujima riaditelov divadla, ked sa nemozu spolahnut na jeho vykon v predstaveni, ale jeho nahravky tu stale su a su hodne pocuvania.
Ked A.Netrebko povedala: "definitely musical world will always miss him", mozno s nou len suhlasit.
A este jednu poznamku k poslednemu anonymovi 9:45: ano, som len amater a tento blog patri i podobnym amaterom, ako som ja. A tak si samozrejme mozem dovolit hovorit a posudzovat, kto je lepsi a kto sa mi paci viac a kto menej.
Tak to milovnici opery robili odkedy opera existuje (len sa pozrite na rozne tabulky v cudzojazycnych blogoch:-). Zastancovia vyznamnych sucasnikov sa skriepia s tymi, co adoruju zlatu eru minulosti (podla toho, co pisete k nim tiez patrite). A z vasej strany to nie je nic ine, len hodnotenie.
Ve vztahu k opeře se pokládám za mírně poučeného laika a nestydím se za to (slyšel jsem a viděl jsem už docela hodně a nejednou se mi potvrdilo, že o historii operního zpěvu a pěvcích vím víc, než leckterý autor píší recenze do časopisu Harmonie). Věřím, že srovnávání má smysl, osobně mám také své "žebříčky" u pěvců, oper a různých operních provedení. Proč ne. Někdo fandí Realu Madrid, jiný Barceloně; tady jsou fanoušci Villazona, Kaufmanna, Alvareze atd. Současné pěvce bych rozhodně nezatracoval, ale jsem opravdu přesvědčen, že minulé generace byly na výrazné osobnosti bohatší. Nejenom mezi tenory. Vezměme si, kolik špičkových "verdiovských barytonů" působilo na světových scénách v 50. a 60. letech, nebo mezi světovými válkami. Dnes je velkých interpretů podstatně méně. Je také fakt, že tehdy se mnohem více nahrávalo – dneska třeba i výborný pěvec zůstává do určité míry neznámý, protože s jeho hlasem se seznámí pouze ti, kteří navštíví divadlo. Pro mě je pozoruhodné, k jakému propadu došlo v Itálii, kde se už dlouho neobjevil skutečně výjimečný hlas (Licitra není 100% Ital a nepokládám ho za výjimečný hlas). Proto jsou teď velké naděje vkládané do Grigola, ale nejsem si jistý… Také je výrazná převaha lyričtějších hlasů nad dramatickými – kde jsou typy jako Corelli, Del Monaco, Prevedi, Giacomini.
Máte pravdu, nejsou nikde a Vámi zmiňovaná poslední jména ani tady skoro nikdo nezná. To je ta tragédie. Ale všichni si myslí, že tomu rozumí. Znalosti a studium nahrazuje prázdné cestování – dojmy přebíjejí úsudek znalostní.
Osobně mám rád ve všem přehlednost, a tak jsem si sestavil před časem pro orientaci seznamy mně známých italských, pak zvlášť německých a francouzských operních pěvců a dirigentů Do jiných národů se mi zatím nechtělo. U Italů např. jich mám přes 150, jen tenorů několik desítek. Dnes bych italské pěvce obecně mohl spočítat na prstech jedné ruky (když tedy mluvím o těch mezinárodně známých). Grigolo není elitní pěvec – je to jeden z mnoha příkladů horečného hledání nástupců, on je ale opravdu malý a slabý hlas – nebo se ještě musí hrozně moc učit. A dnešní elitní pěvci prostě nejsou, to říkám posté, nejsou na tom levelu jako elitní pěvci před 40 třeba lety. Nejsou. Ano, přesně tak – dramatického tenora (natožpak hrdinského tenora) dnes nevidím ani jednoho. Ani tady snad nepadlo ještě slovo o jiném barytonu dneška než Hampsonovi a Terfelovi (až na občasné výjimky). Mám jmenovat ty legendy, co třeba v jednom měsíci se střídaly v Met či Scale v 50., 60. letech? Met – Warren, Merrill, MacNeil, Milnes, Guarrera jen z Ameriky. Mohli si vybírat, dnes by na jediném takovém postavili celou sezonu a repertoár a jen na toho jednoho by se jezdilo z celého světa. Tehdy to bylo běžné – i poslední vedlejší role byly obsazeny hvězdami. Dnes mistři malých rolí nejsou, což je příznakem tohoto úpadku. To se týká i filmu. De Palma nebo Mercuriali, jací to byli mistři! Dnes by dostávali hlavní role. V Donu Carlovi např. od Santiniho z r. 1954 zpívají tito tři basisté – Christoff, Neri, Clabassi. Zrovna mám ten komplet před sebou. Dnes by se to jen kvůli jednomu z nich hrálo. Co bylo před časem standardem, je dnes nadprůměrem. Skutečně naprosto nejsou heroičtí tenoři jako Corelli, Del Monaco či Bergonzi, v německém repertoáru King či Vickers. To prostě už neexistuje. Ale zdá se, že to je operním návštěvníkům zahr. divadel úplně jedno – oni se "nakrmí" čímkoli, hlavně že jsou na tom daném místě, že to je z Met apod. Já třeba nemám vůbec motivaci jet do Bayreuthu nebo Salcburku – uslyším tam ty opery tak, jak jim standardy nastavili Karajanové, Böhmové, Knappertsbuschové, Kleiberové, Soltiové, Keilberthové? Těžko. Je to odvar. Samozřejmě nelze obecně říkat, že cokoli z dnešní operní produkce je slabší než kdykoli v minulosti, ale platí to až příliš palčivě často a uvědomuje si to ještě méně lidí. Což je to nejsmutnější. Že nikdo nesrovnává, až na výjimky. A kdo nezná včerejšek, ten dnešku správně neporozumí, říkával Jirásek. (Ani ten se už nečte – jsou jiní, také méně kvalitní, bohužel…) Ano, styl a požadavky se mění – ale měly by se dít na určité úrovni, standardu, kvalitě. Pro kultivaci lidí by bylo myslím mnohem užitečnější, kdyby se v těch kinech jednou pustila moderní inscenace a pak třeba tatáž opera z nějaké starší nahrávky, pro srovnání. Tak schválně bych to provedl již s Donem Carlem – nejprve s Alagnou, pak s Filippeschim nebo Bergonzim. A to by se, panečku, vidělo!!! Co to zkusit?
Máte pravdu, nejsou nikde a Vámi zmiňovaná poslední jména ani tady skoro nikdo nezná. To je ta tragédie. Ale všichni si myslí, že tomu rozumí. Znalosti a studium nahrazuje prázdné cestování – dojmy přebíjejí úsudek znalostní.
Osobně mám rád ve všem přehlednost, a tak jsem si sestavil před časem pro orientaci seznamy mně známých italských, pak zvlášť německých a francouzských operních pěvců a dirigentů Do jiných národů se mi zatím nechtělo. U Italů např. jich mám přes 150, jen tenorů několik desítek. Dnes bych italské pěvce obecně mohl spočítat na prstech jedné ruky (když tedy mluvím o těch mezinárodně známých). Grigolo není elitní pěvec – je to jeden z mnoha příkladů horečného hledání nástupců, on je ale opravdu malý a slabý hlas – nebo se ještě musí hrozně moc učit. A dnešní elitní pěvci prostě nejsou, to říkám posté, nejsou na tom levelu jako elitní pěvci před 40 třeba lety. Nejsou. Ano, přesně tak – dramatického tenora (natožpak hrdinského tenora) dnes nevidím ani jednoho. Ani tady snad nepadlo ještě slovo o jiném barytonu dneška než Hampsonovi a Terfelovi (až na občasné výjimky). Mám jmenovat ty legendy, co třeba v jednom měsíci se střídaly v Met či Scale v 50., 60. letech? Met – Warren, Merrill, MacNeil, Milnes, Guarrera jen z Ameriky. Mohli si vybírat, dnes by na jediném takovém postavili celou sezonu a repertoár a jen na toho jednoho by se jezdilo z celého světa. Tehdy to bylo běžné – i poslední vedlejší role byly obsazeny hvězdami. Dnes mistři malých rolí nejsou, což je příznakem tohoto úpadku. To se týká i filmu. De Palma nebo Mercuriali, jací to byli mistři! Dnes by dostávali hlavní role. V Donu Carlovi např. od Santiniho z r. 1954 zpívají tito tři basisté – Christoff, Neri, Clabassi. Zrovna mám ten komplet před sebou. Dnes by se to jen kvůli jednomu z nich hrálo. Co bylo před časem standardem, je dnes nadprůměrem. Skutečně naprosto nejsou heroičtí tenoři jako Corelli, Del Monaco či Bergonzi, v německém repertoáru King či Vickers. To prostě už neexistuje. Ale zdá se, že to je operním návštěvníkům zahr. divadel úplně jedno – oni se "nakrmí" čímkoli, hlavně že jsou na tom daném místě, že to je z Met apod. Já třeba nemám vůbec motivaci jet do Bayreuthu nebo Salcburku – uslyším tam ty opery tak, jak jim standardy nastavili Karajanové, Böhmové, Knappertsbuschové, Kleiberové, Soltiové, Keilberthové? Těžko. Je to odvar. Samozřejmě nelze obecně říkat, že cokoli z dnešní operní produkce je slabší než kdykoli v minulosti, ale platí to až příliš palčivě často a uvědomuje si to ještě méně lidí. Což je to nejsmutnější. Že nikdo nesrovnává, až na výjimky. A kdo nezná včerejšek, ten dnešku správně neporozumí, říkával Jirásek. (Ani ten se už nečte – jsou jiní, také méně kvalitní, bohužel…) Ano, styl a požadavky se mění – ale měly by se dít na určité úrovni, standardu, kvalitě. Pro kultivaci lidí by bylo myslím mnohem užitečnější, kdyby se v těch kinech jednou pustila moderní inscenace a pak třeba tatáž opera z nějaké starší nahrávky, pro srovnání. Tak schválně bych to provedl již s Donem Carlem – nejprve s Alagnou, pak s Filippeschim nebo Bergonzim. A to by se, panečku, vidělo!!! Co to zkusit?
Omlouvám se za omylem dvakrát vložení.
Ano, tak to je. Vemte si třeba katalog vyd. Decca, které v 50. a 60. letech nahrálo snad všechny významné italské opery. Vemte si Verdiho. Nahrávalo se to prakticky v téže době, stále buď Řím, Florencie, Milán nebo Londýn. Tato města nejčastěji. A Rigoletta měli s MacNeilem, Traviatu s Merrillem, Trubadúra se Savaresem, Maškarní ples s Milnesem, Sílu osudu s Bastianinim, Dona Carla s Fischerem-Dieskauem, Otella s Prottim, Aidu s Merrillem, Prottim i MacNeilem, Falstaffa s Evansem, Nabucca s Gobbim, Macbetha s Taddeiem… A to jmenuji jen barytony. Vše nahráno v jedné éře a pořád jiní a pořád legendární, hvězdní pěvci stejného věku (zhruba) a slávy, kvalit. A další měli – Fioravantiho, Paneraie, Capecchiho, Mascheriniho, Inghilleriho, Cappuccilliho, Foianiho… To jsou celé plejády. Dnes?
Přišel by dnes někdo do kina na starý záznam s velkými pěvci minulosti jmenovanými v příspěvcích výše? Trochu o tom pochybuji. Opera je interpretační umění, umění, které se musí odehrávat tady a teď (proto podle mého ten úspěch přímých přenosů). Dnešní pěvci jsou tvořeni dnešní dobou, zároveň ji sami tvoří a stejně tak jejich hlasy a popularita o dnešku mnohé vypovídají. A nemyslím si, že by to bylo špatně. Doba je, jaká je a takové jsou i operní hlasy.
Ti, kteří se chtějí posouvat dál, obohacovat, růst, by přišli. Ti, kteří se chtějí jen opájet dojmy (pozor, dojmy, ne znalostmi!) dneška, asi ne. Na těch ale nezáleží. "Kdo není stále moudřejší, není ani moudrý," napsal Jean Paul. Když jsem byl v JD v Brně na Madam Butterfly, skoro jsem tenora neslyšel. Říkal jsem si – jo, kdyby to tady pustili na playback třeba z Eredeho nebo Serafinovy nahrávky – to by publikum zešílelo. Jak tleskalo té současné produkci – a přitom jak byla povrchní, obyčejná – ne špatná, prostě standard (nejlepší byla Nekvasilova režie). Kdyby se tam náhle v tom sále rozezněly hlasy Tebaldi, Bergonziho, Di Stefana – to publikum by skončilo v slzách dojetí a nadšení, to si pište. A pak by možná popostrkávalo i ono umělce stále výš…
Inu, je to o lidech. Ti musí myslet, ne jen registrovat a přijímat soudobou nabídku v umění jako rohlíky. Lidé musí chtít od umění něco víc než zábavu – jinak se umění nebude vyvíjet. (Proto se dnes třeba opera nevyvíjí, jen reprodukuje.) A záleží taky na těch lidech, jestli budu tleskat Netrebko proto, že je hezká, nebo si budou klást otázky, co nového do opery přinesla, jak obohatila operní dějiny – naoř. Gedda, Callas, Sutherland nebo Kraus vzkřísili doslova některé role z mrtvých jen svým uměním – nechtěli publikum pořád jen krmit tímtéž, hledali v minulosti, vybírali si, učili se. Copak nikdo nevidí, jak obligátní je repertoár takové té netrebkovsko-villzónovské pěvecké "skupiny". Nevnesli do interpretace tohoto repertoáru nic nového, ani jej neobohatili, nerozšířili – jen jím vydělávají peníze a slávu. Např. dirigent Gardelli nastudoval a nahrál na deset naprosto v jeho době zapadlých Verdiho raných oper pro spol. Philips. Věděl, že to jsou průměrná spíš díla – ale chtěl, aby je lidé znali, aby to nebylo pořád jen o Traviatě a Aidě. Aby bylo s čím srovnávat, co studovat. Prohloubil repertoár. S ním pěvci, kteří se na těch nahrávkách podíleli. Dnes se nehledá, jen prodává a bezmyšlenkovitě konzumuje – a také zde se řeší pořád jen konzumní záležitosti, jakou i tento Don Pasquale byl.
Obávám se, že toto si v dnešní době v Česku mohou dopřát pouze senioři v post-produktivním věku a z lidí v produktivním věku pouze homosexuálové nebo obecně osoby, které nemají rodiny a mají tudíž několikanásobně více času i finančních prostředků. Zbytek operně poučené populace může být rád, že zná jednu nebo dvě referenční nahrávky daného díla a ve shonu mezi prací, školkou a domácností stihne aspoň několikrát do roka na něco zajít do divadla. Doba je prostě taková. Proč prodeje CD s klasickou hudbou dlouhodobě klesají? Protože nikdo nemá dostatek času na to, aby si je doma mohl vklidu poslechnout.
Tak zejména úvod tohoto příspěvku předchozího je tak stupidní, že bych na něj správně ani neměl odpovídat. Nevím, jak s poslechem starších nahrávek souvisí homosexualita – myšlenkové pochody některých domorodců jsou přímo neuvěřitelné. Za lístky na toho Dona Pasquala byste si mimochodem koupil/a dvě starší, mnohem kvalitnější nahrávky téhož. Ale tak si konzumujte dál, já se s Vámi bavit nebudu, vzhledem k úrovni předchozího.
Možná je to trochu mimo, ale já příspěvek o homosexualitě chápu. Jsem gay a protože nemám děti, tak mohu čas a peníze věnovat divadlu. Co já se nalákal kolegů v práci, aby zašli na to či ono představení. V první řadě je nezajímá opera, a ikdyby připustili, že by šli, tak nejsou ochotni investovat tolik peněz. Raději to investují do dětí.
předchozí anonymní: Přesně tak. Také jsem gay a s partnerem už jsme kolikrát v hovoru narazili na skutečnost, že si asi opravdu můžeme dovolit vydat na kulturu víc peněz i času, než rodina s dětmi, jejichž vzdělání a samozřejmě i běžné životní potřeby musí v dnešní době být finančně dost náročné. Takže bych možná poopravil vaši větu "Raději to investují do dětí" na "Musí to investovat do dětí".
Mám taky napsat, že jsem gay, aby to bylo ještě veselejší? Nahrávku Dona Pasquala s Fernandem Corenou, o níž byla řeč hned na začátku, abychom tedy zůstali u tématu, pořídíte za dvě stovky nebo si ji stáhnete zdarma na Naxos.com. Určitě levnější a kvalitnější záležitost než ten v Met či v kině. Jde jen o to, jde-li Vám o umění (pak si koupíte Corenu), nebo o konzum, zábavu (pak jdete do kina). Sexuální orientace s tím nemá co dělat – originálnější argumentaci jsem ale ani tady, kde jsem zvyklý na ledacos, neslyšel…
Já jsem zase důchodkyně v postproduktivním věku, jak ten/ta dotyčná z operně poučené populace napsal/a. Do kina chodím, nahrávky si nepořizuji. Ale opravdu na to mám čas. Zajdu občas i na nějakou tu generálku. Myslím, ale že promítání může pro mladé přijatelnou formou popularizovat. Není to živé umění, ale je to pro popularizaci opery dobré. Čtyři stovky jsou přijatelnější i pro matky s dětmi, než tisíc korun.
Vlasta
Vychovala jsem dvě děti. Dnes je jim 18 a 20 let. Vždy jsem je vedla k lásce k divadlu. Začali jsme chodit když jim bylo deset a osm let. To jsou investované peníze do dětí! Kino považuji za náhražku, ale pokud moje děti chodí do kina na operu, je to lepší než na thrillery.
pro anonyma 26. listopadu 2010 20:49:
Ale v tom je právě podstata problému: na rozdíl od vás já (a věřím, že nejsem sám) upřednostňuji živé představení v divadle před nahrávkou (i když nahrávky si kupuji také). A to i v případě, že nahrávka je superdokonalá se superdokonalými interprety. Opera je především DIVADLO, k čemuž patří také výtvarná a herecká složka, atmosféra v sále a samozřejmě také jedinečnost okamžiku. Ono "tady a teď" dělá divadlo divadlem. CD či DVD je jen konzerva. Znovu ale opakuji, že nahrávky nezatracuji, mám jich doma víc než dost a rád se k nim vracím. Umožňují mj. alespoň zprostředkovaně poznat interprety, které naživo nemám možnost slyšet (třeba proto, že už nejsou mezi námi).
A co se týká těch bezdětných rodin – ať už gay nebo hetero – nechápu, proč vám taková argumentace připadá nesmyslná. Při cenách vstupenek (např. pražské ND nebo Státní opera dobrá místa okolo 1000,-) je přece jasné, že rodina s průměrným příjmem a dvěma dětmi si asi těžko může dovolit utratit kolem čtyř tisíc za jeden večer.
Vážení, asi skončím tuto debatu, jak vidno, každý nahlížíme na umění i svět ze zcela jiné perspektivy – ti, kteří tady píší o nutnosti div. prožitku, ještě z perspektivy předkantovské, což je smutné, ale v dnešní době ne překvapivé.Děkuji za poučení, že opera je hlavně divadlo – mám doma asi 500 operních CD a ještě mě to nenapadlo. V čem se naše pohledy liší? Já nepotřebuji k prožití a pochopení uměleckého díla mít s ním živý kontakt v divadle – protože nemám (oprávněně) důvěru ve vzdělání a úroveň většiny dnešních operních interpretů. Komu jde o Donizettiho, pustí si Dona Pasquala klidně doma za pár korun třeba s Corenou. Komu jde hlavně o zážitek, dojem, zábavu, příjemný pocit sounáležitosti se "stádem", ten jde do divadla. Je ale nutno si (zde již kantovsky!) uvědomit, že v tom divadle je to pouze jev. Naše vnímání se liší v tom, že pro mě není hmotná realita jediná existující. Realita je abstraktní, absolutní, IDEOVÁ, a konkrétní, relativní, individuální, JEVOVÁ. Tzn. věci o sobě x věci pro sebe. To, co vidíte, není realita, ale pouze její odlesk, stín, zdání, JEV. IDEA reality, její univerzální pojem o sobě, je jiný. Je Don Pasquale jako idea a Don Pasquale jako jev. Ten z Met je pouhý jev. Mezi jednotlivými jevy Dona Pasquala si vyberu ten nejkvalitnější – pro mě osobně to je ten Kertészův, max. Mutiho. Ovšem v kontextu donizettiovské komické opery je Don Pasquale jevem. Nemaťme si proto prosím pojmy, to je základ. Komu tedy jde o Dona Pasquala jako IDEU, bude se jím zabývat primárně v jeho partiturní autenticitě, sekundárně zprostředkovaně jeho nejlepšími a historicky nejpoučenějšími interpretacemi. Senzace- a zábavychtiví hudební cestovatelé a požitkáři vykročí s popcornem do kina a pak se budou vyžívat v bulvárním blogařském pění ód na výkony, které v historické komparatistice neobstojí ani na vteřinu. jediné, co je činí předmětem zájmu, je jejich aktuálnost. Nezaměňujme ovšem tuto relativní jevovou popularitu s ideovou kvalitou. Magee označil Kantovo uchopení dvojakosti reality (fenomenální a noumenální) za nejepochálnější událost v dějinách evropského myšlení. kant jím vzkřísil základ filozofie Platonovy. Pokud budete operní díla znát pouze v jejich objektitě jevové, promiňte, ale pak to zůstane nesměrodatným,v mnoha ohledech zmanipulovaným, stádním pohledem.
Ano, teoreticky máte jistě pravdu. Pokud to budeme brát z onoho platónského, potažmo kantovského hlediska, tak v divadle skutečně vnímáme jen "odraz idejí", tedy to nižší, nehodné filozofovy pozornosti. Ale stůjme nohama na zemi. Do divadla chodí především "běžní" diváci (a nepřeme se, co přesně to znamená) a já věřím, že Donizetti i ostatní skladatelé by si přáli, aby se jejich opery hrály naživo, v divadlech a pro diváky, ne aby si zájemci jen na základě partitury vytvářeli představu o ideální podobě díla. Kromě toho jsem přesvědčen, že skladatelé se příliš Kantem a Platónem nezabývali. :)) Prostě psali hudbu: Pro diváky, ne pro filozofy.
Ja mam tech CD pres 3000, ale skutecny zazitek mohu mit pouze v divadle. Pevecke vzdelani a uroven dnesnich zpevaku je mnohem lepsi nez pred padesati lety. Konkretne v oboru bel canta a stare hudby. Vetsina zpevaku dnes zpiva lepe nez vetsina v minulosti. Nekolik jmen, ktera uvadite, nad nimi cnelo, ale celkova uroven lepsi nebyla. Mozna kdybyste se do divadla vypravil – tak jako kdysi sel Puccini 30 kilometru, aby slysel Aidu – zjistil byste, ze mozna nekde zpevaci stejne urovne zpivaji. Ale vy cestovani za operou neuznavate. Pri cteni Vaseho prispevku mne napadlo, ze jedinou pro Vas prijatelnou moznosti vnimani umeleckeho dila je cetba partitury. A Vy jste to pak skutecne napsal. Proc si tedy jeste kupujete nahravky? A jak to resite v pripade napr. barokni opery, kdy skladatele predpokladali, ze zpevaci sve party dotvori primo na jevisti? Takovi skladatele by jen kroutili hlavou nad tim, kdybyste jim argumentoval jednim nebo dvema pojetimi jako jedinymi moznymi. Umelecke dilo vznikalo az v divadle, kazdy vecer, a nedelejte si iluze, ze tehdy zpevaci meli nejak hluboke humanitni vzdelani.
Vase prispevky mne nekolikrat vedly k premysleni, nicmene hlavnim zaverem je, ze ukoncite-li debatu zde, jak pisete, pravdepodobne to nikomu chybet nebude, nebot se cim dal tim vice blizite Nietzchem vysmivane karikature vzdelaneho mestana, ktery se citi byt nadrazen zbytku sveta, protoze klasiky chape jako citacni poklad a k jeho exploataci bez jakehokoliv smyslu si nenecha ujit zadnou prilezitost /take cituji, Liessmanna/.
a mne predbehl Martin. A i ten Nietzche se zjevil.
Adorna mi doporučovat nemusíte, znám ho. :) Ovšem ani veliký Adorno nemá patent na rozum. Kde je psáno, že jeho tvrzení jsou absolutně pravdivá? Nepohybujeme se na poli exaktních věd, v oblasti umění je vše velmi relativní. Na rozdíl od Adorna se domnívám – přemýšlím totiž také vlastní hlavou – že recepce k uměleckému dílu neodmyslitelně patří. Jaký smysl má symfonie, jejíž partituru skladatel ihned po dokončení zakope pár metrů pod zem a nikdy ji nikdo neuslyší?
Jak to tadu čtu, tu filosofickou debatu, tak se ani nedivím, že na operu lidi nechodí. Filosofujete úplně zbytečně – divadlo je zábava. Chci se bavit (a tím myslím i zážitek z tragédie). Když si pustím doma DVD, tak stejně u něj nevydržím sedět – vařím, žehlím, uklízím, čtu Operu+ a někdy i usnu. V divadle si to užívám – sleduji reakce své i okolí, obracím oči, když hraje orchestr falešně, ale vždy dám přednost vidět a slyšet zpěváka, byť by to byl poslední oblastní herec, před hvězdou první velikosti na DVD.
Leonora3:
Seda je teoria, zeleny je strom zivota. Nechcem zasahovat do tejto sofistikovanej disputy, ale pani z predchadzjuceho prispevku ma pravdu. Opera je zabava, sice dost elitna a cim viac o nej vieme, tym sa nam viac paci ( s jedlom rastie chut) ale predsa je to len zabava. Skladatelia pisali pre publikum a moc im na tom zalezalo, ako ich hudbu prijimaju. Prikladov z literatury (zivotopisy, korespodencia, esseje atd.) je dost. Len zopar: ked sa isty mlady skladatel pytal Verdiho, ako ma pokracovat, Verdi mu poradil: "sledujte predaj listkov v pokladni" Puccini cestoval do Ameriky kvoli premiere opery La Fanciulla del West a co spisovatel a velky milovnik opery Stendhal? Ako francuzsky konzul v Civitavechia cestuje po celej Italii (a ze to do Milana konmo bola pekna dialka), podla toho kde sa aka opera hrala.
Podívejte se, jak zpívá Lauri-Volpi v téměř 90 letech, jaké ohromující čisté výšky je schopen dělat; podívejte se na Magdu Olivero, jak ve 100 letech zpívá, jak Cuenod v 85 letech (dnes mu je 108) debutoval v Met v Turandot, jak Mark Reizn v 90 ohromoval v Oněginovi, jak Nilsson ve více než šedesáti zpívala Isoldu – a pak sem napište, ti, kdož psali, že současná pěvecká generace je lepší než předchzející, proč Villazon či Alagna ztratili hlasy kolem čtyřicítky… Děkuji. A zda se to dá srovnávat. Moc mě zajímá, v jaké kondici bude za 50 let Netrebko. I teď v horší než jmenovaní.
Vidím, že se loučíte na pokračování, že? Trvám na tom, že většina zpěváků zpívá dnes lépe (roz. poučeněji) než většina v minulosti. To Vy znát nemůžete, protože posloucháte jen nahrávky a je celkem pochopitelné, že na nich je zachycena ta menšina, která byla vynikající, o tom není sporu.
Je pěkné, že nám tu uvádíte všechna ta jména, ale co třeba Giuseppina Strepponi, která začala ztrácet hlas ještě před třicítkou? Nebo to snad nebyla ta pravá umělkyně? (myslíte, že na ní Verdi viděl jen fyzické půvaby?)Jen o trochu déle vydržela Giuditta Pasta a opět bychom mohli pokračovat.
K té Nilsson. Jednou jsem čekal na místa k stání do Vídeňské státní opery, jelikož jsem také jeden z cestovatelů, a dal se do řeči se skupinkou místních pravidelných návštěvníků. Jeden starý pán zde slyšel jedno z posledních představení Nilsson. To, co o něm říkal, vůbec nebylo lichotivé.
Slyšel jste ji někdy? Předpokládám, že jen nahrávky. Takže jste nikdy neslyšel Nilsson, ale jen nahrávku Nilsson. O čem pak chcete mluvit?
Mohl byste, prosím, ještě napsat, proč si kupujete nahrávky? Proč nečtete partitury, jak jste sám uvedl, a jak to řešíte u zmiňovaných barokních oper?
Pro posledního přispěvatele:
Vážně nevím, má-li cenu Vám ještě posté něco vysvětlovat – v předchozích jsem tady napsal a citoval velikou řadu velmi zajímavých informací a úvah, srovnání, příkladů, nic z toho ale nemělo smysl. Ale tak budiž, ještě Vám odpovím. Asi to ale nebude mít cenu – Vy nemyslíte, ale píšete. Cizí odmítnete mávnutím ruky – jsou lepší. A prosím, abyste mi na oplátku sdělil/a Vy, PROČ si myslíte, že dnes se zpívá lépe, v čem jsou dnes pěvci, popř. dirigenti, režiséři, lepší! Protože takto je to jen tvrzení!
Strepponi ani Pastu hodnotit nebudu, neslyšel jsem je ani na nahrávce (Vy také ne) a informace o nich máme od pár současníků, takže to odmítám řešit. Nilsson jsem osobně taky neslyšel, v době, kdy vystupovala, jsem nežil. Navíc nejsem hudební cestovatel, ale zájemce o kulturní dějiny Evropy zejména 18. – 20. století, co se týče hudby, jejich interpretace. Nevymezuji se za hudebního znalce. Nenapsal jsem (!!!), že hudbu zkoumám z partitury ani že to je nezbytně nutné! Čtěte pozorněji, méně se chtějte hádat, více přemýšlet. Je užitečnější kritizovat sám sebe než druhé. Vy popíráte, že nejautentičtější poznání hud. díla tkví ve studiu jeho partitury? Omlouvám se, ale to je snad logické. Tady není o čem diskutovat. Proste práce s primárním pramenem je na 1. místě ve všem. Já sám, a nejsem (jako mnozí místní) přetvařující se marnivec, abych si vymýšlel, kolik toho neznám, tedy já sám běžně NEvycházím při studiu děl z partitur. Nebyl bych toho do té míry schopen. Nejsem muzikolog. Nicméně si jsem schopen (na rozdíl od mnohých!) uvědomit, že tak poznávám dílo jen zprostředkovaně a že jej nikdy nemohu hodnotit do té největší odbornosti imanentně hudebně. Zabývám se pak spíše vývojem té interpretace, sociologií a historickými souvislostmi hudebního vývoje – kdy, kde a proč kdo co napsal, ne rozbor každé noty. To je mi bližší. Když mi jde o seznámení se s nějakým tím hud. dílem, prostuduji si, kdo jej kdy nahrál a podle toho si vyberu, co považuji za nejlepší.
Je nesmysl chtít, aby se o Nilsson bavili jen ti, co ji slyšeli živě (i Vy si to můžete jen vymýšlet – viděl/a jste, že já mluvím zcela upřímně, nevymýšlím si, že čtu doma Wagnerovy partitury a poslouchám 10 000 nahrávek – to prostě není můj styl). Od toho jsou nahrávky, ne? A jsou dost kvalitní, zejména ty živé. Mnoho si také lze pro znalého představit. Ale jistě, uznávám, že z nahrávky ji nikdy neuslyším na 100% tak, jaká byla opravdu. Stačí?
A když píšete, že dnes se zpívá lépe či poučeněji či jak, uveďte alespoň tři wagnerovské heroiny dneška na úrovni Nilsson, ano? Děkuji.
Vážený,
nechci se hádat, to chcete pravděpodobně Vy, jinak byste znovu a znovu nevstupoval do diskuse poté, co jste se vždy „definitivně“ rozloučil.
Nevím, proč byste nemohl hodnotit Strepponi nebo Pastu. Na základě dobových svědectví to byly velké umělkyně, dostatečným důkazem snad je to, že pro ně někteří skladatelé psali role ve svých operách. Podle dobových zpráv ztratily hlas buď nevhodnou technikou, anebo přepínáním. To znamená, že minimálně po stránce výdrže se Netrebko drží déle (zpěv samotný, pravda, porovnávat nemůžeme).
Proč se domnívám, že se dnes zpívá lépe? Jde o opuštění veristického vkusu po nástupu Callas, která vzkřísila téměř zapomenutý zpěv a od té doby se na něj kladou zcela jiné požadavky (od frázování, respektu k zápisu, virtuozity, vlastností tónu, po psychologicko-pěveckou typologii). Zde bohužel není prostor pro hlubší analýzu a obšírné příklady. Stejně tak bych ale po vás mohl chtít, abyste mi napsal, proč se dnes zpívá všeobecně hůře. Několika jmény prosím neargumentujte.
Kde jste přišel na to, že zpochybňuji studium partitur? Ani jsem nenapsal, že hudbu zkoumáte z partitury, jak mi podsouváte. Získal jsem však dojem, že to je pro vás primární způsob, jak studovat Dona Pasquala jako IDEU. Jak můžete nějakou interpretaci či nahrávku (jako sekundární zdroj zkoumání IDEJE) prohlásit za „nejlepší a historicky nejpoučenější“, když nemáte detailně prostudovanou nejen partituru daného díla, ale i další díla daného skladatele, díla v té době vzniklá a to jak další opery, tak díla hudebně teoretická? Jak pak můžete posoudit „vývoj interpretace“ (zrovna u těch děl 18. století)?
Zajisté si nemyslím, že by se o Nilsson mohli bavit jen ti, kdo ji slyšeli živě. Jen bych při Vaší metodologické přesnosti očekával odlišení při posuzování zpěvu vnímaného bezprostředně a skrze nahrávku. Stejně tak mne překvapuje, když tvrdíte, že si z nahrávky lze mnoho představit. Mluvíme tedy o představách? To už se blížíme dojmologii.
Z wagnerovských heroin Vám neuvedu ani jednu, protože žádné žebříčky zpěvaček nevedu. Zaráží mne, že zrovna Vy jej po mne požadujete.
Buďte zdráv, ostatní prominou.
Některé přispěvatele nechápu:-) Ale, že se zpívá jinak a nikoliv hůře než dříve je pravda. Důraz na techniku a frázování je jiný. Špičkoví pěvci jsou mnohdy v technice daleko lepší, než ti co známe z nahrávek. A kvalitní nahrávky začínají v šedesátých letech! DZ dříve pořízených nahrávek nelze soudit nic.
Hnidopisske komentare u tohoto clanku neberou konce a vetsina z nich s DP uz vubec nesouvisi. Ted se resi i davno mrtve zpevacky, msui se z toho v hrobe obracet!
Co treba tyhle 2? Je to dokonalost sama:
http://www.youtube.com/watch?v=tvTLFy2i5jc
Podivejte se a relaxujte!
VT
VT: Tuhle písničku zbožňuji. A jsou jedna lepší než druhá! Báječné! :-)
to Anonymní 13:16: Takže nahrávky Marie Callas z 50. let, kdy byla ve vrcholné kondici, jsou k ničemu? Nahrávka La Boheme s Victorií de los Angeles a Jussi Bjoerlingem z roku 1956 je taky ještě neposlouchatelná? Nahrávky Richarda Taubera můžeme hodit do koše? Nesouhlasím. Pokud by tomu tak bylo, pěvci by se neučili na starých nahrávkách, a dělají (nebo alespoň dělávali) běžně – a přitom Carusa nemohl nikdo z těch, kteří začali zpívat aktivně po II. světové válce slyšet, vystačili si s nahrávkami. To jestli akceptujeme staré nahrávky nebo ne, je více věc subjektivního vkusu, než to, že by se z nich nedalo nic soudit. Všem skeptikům doporučuji archivní snímky rakouské firmy Preiser, v Česku se bohužel prakticky nedají sehnat. Nebo zkuste http://www.youtube.com/watch?v=J1WTbLGyRhY
Nahrávka je z přelomu 20. a 30. let.