Dosáhla jsem víc, než jsem si kdy představovala. Eva Randová slaví osmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mezi její vrcholné ostravské úspěchy patří postavy, které ztvárnila po nástupu nového šéfa Jiřího Pinkase v jeho inscenacích. Jako první to byl Oktavián ve Straussově Růžovém kavalírovi, po kterém následovalo její první setkání s Kostelničkou v Janáčkově Její pastorkyni a zejména s rolí, která se stala jedním z naprostých vrcholů její životní kariéry, s Ortrudou ve Wagnerově Lohengrinovi. V nich muselo být každému zřejmé, že v se Ostravě zrodila budoucí světová operní hvězda.

Richard Wagner: Lohengrin – Čeněk Mlčák (Telramund) a Eva Randová (Ortruda) – NDM Ostrava 1968 (foto archiv NDM Ostrava/František Krasl)

Na ostravské scéně se dále představila v roli Kláry v Prokofjevově Zásnubách v klášteře, v postavě Feneny ve Verdiho Nabuccovi a jako královna Alžběta v opeře Vítězslava Nováka Karlštejn, jež byla zařazena na repertoár po srpnové okupaci v roce 1968. S Ostravou se rozloučila na jaře 1969 jako  svůdná Preziosilla ve Verdiho Síle osudu.

Už v době svého ostravského angažmá hostovala několikrát v Národním divadle v roli Princezny Eboli v Donu Carlosovi. V roce 1966 zde vystoupila v postavě Herodias v Salome.

V roce 1968 se stala Eva Randová-Těluškinová členkou Opery Národního divadla, úspěšně se představila v roli Carmen, Feneny v Nabuccovi či Ortrudy v Lohengrinovi. V nové inscenaci opery Rudolfa Karla Smrt kmotřička, kterou nastudoval a dirigoval v režii Václava Kašlíka Zbyněk Vostřák, byla představitelkou titulní role.

Rudolf Karel: Smrt kmotřička – Eva Randová (Smrt kmotřička) – ND Praha 1970 (foto archiv ND Praha/Jaromír Svoboda)

I když byla smluvně v Národním divadle vázána do roku 1972, kvůli neschopnosti či neochotě vedení divadla sehnat pro ni byt odešla na hostování do Německa, nejprve do Norimberka a posléze do operního souboru, který ve Spolkové republice patřil a patří k nejprestižnějším, do Státního divadla hlavního města spolkové země Badensko-Würternbersko, Stuttgartu.

Na scénu Národního divadla se později několikrát pohostinsky vrátila. Nejprve to bylo v roli Cizí kněžny v Rusalce v roce 1977, v druhé polovině osmdesátých let několikrát vystoupila v roli Azuceny a ve třech představeních Rusalky byla představitelkou spojených rolí Ježibaby a Cizí kněžny. Především bych ale chtěl zdůraznit její pohostinská vystoupení v roli Jokasté v opeře-oratoriu Igora Stravinského Oedipus rex v roce 1989. Tvůrci inscenace byli dirigent Václav Neumann a režisér Evald Schorm. Konečně 28. ledna 1990 se pod taktovkou dirigenta Jana Štycha uskutečnil na scéně tehdejšího Smetanova divadla večer Eva Randová Emě Destinnové, v němž současná hvězda světových operních scén vzdala důstojnou poctu své předchůdkyni.

Ve Stuttgartu našla Eva Randová své trvalé působiště a také nový domov. V blízkosti tohoto krásného, historického a v současnosti velmi razantně a moderně se rozrůstajícího města žije dodnes. Za více jak dvě desítky let, kdy byla členkou opery ve Stuttgartu, vytvořila na této scéně řadu svých velkých kreací.

Staatsoper Stuttgart – dobové foto (zdroj theatre-architecture.eu)

Stuttgartské působení Evy Randové by si zasloužilo podrobné zpracování, ale to se zcela vymyká možnostem tohoto textu. Připomeňme alespoň, že zde byla vynikající představitelkou Kostelničky v Její pastorkyni a zde také souběžně ztělesnila role Cizí kněžny a Ježibaby v Rusalce, což poté zopakovala v mnoha dalších inscenacích. Jednou z jejích posledních rolí ve Stuttgartu, v níž mohla komplexně zužitkovat své bohaté jevištní zkušenosti, byla v roce 1995 Clarissa v Prokofjevově opeře Láska ke třem pomerančům.

Často ale Eva Randová též účinkovala na velkých prestižních německých scénách (Deutsche Oper v Berlíně, Státní opera v Hamburku, Bavorská státní opera v Mnichově anebo Německá opera na Rýně Düsseldorf-Duisburg). Velice výrazně prosadila jako wagnerovská pěvkyně. V divadle na Zeleném vrchu v Bayreuthu se s ní mohli diváci setkat poprvé v roce 1973 hned ve třech rolích. V Parsifalovi byla jednou z Klingsorových kouzelných děv a dále pak Waltrautou ve Valkýře a Gutrunou v Soumraku bohů. Obě zmíněné postavy z Prstenu Nibelungova si potom zopakovala v letech 1974 a 1975. V roce 1975 se také poprvé představila v postavě Kundry v inscenaci Parsifala, kterou hudebně nastudoval a dirigoval Horst Stein a režíroval Wolfgang Wagner. V ní slavila mimořádné úspěchy v letech 1977–1978, 1979 a 1981.

V letech 1976 a 1977 si svůj bayreuthský nibelungovský repertoár rozšířila ještě o Fricku ve Zlatě Rýna.

Její velmi významnou wagnerovskou kreací byla suverénně zvládnutá postava Ortrudy v Lohengrinu, kterou ztvárnila na mnoha jevištích s významnými partnery a pod taktovkou špičkových dirigentů. Připomeňme alespoň inscenaci v milánské Scale, v londýnské Covent Garden či ve Vídeňské státní opeře.

S mimořádným ohlasem se setkal její výkon v roli Princezny Eboli v inscenaci Dona Carlose na salcburském festivalu, kterou Herbert von Karajan nejen dirigoval, ale také režíroval. Poprvé ji ztvárnila v roce 1975 a potom v dalších třech letech. Byla tehdy součástí hvězdného obsazení, které tvořili mimo jiné Luciano Pavarotti a Plácido Domingo v titulní roli, Mirella Freni v postavě královny Alžběty, Nikolaj Gjaurov v roli krále Filipa a Piero Cappucilli jako Rodrigo, markýz Posa. Za připomenutí stojí, že v roli panoše Tebalda tehdy účinkovala Edita Gruberová, která zpívala rovněž Nebeský hlas ve scéně autodafé.

V roce 1981 poprvé vystoupila v newyorské Met. V inscenaci Zlata Rýna, kterou dirigoval Herbert von Karajan, byla představitelkou Fricky. S výborným ohlasem se setkala její Venuše v inscenaci Tannhäusera z roku 1987. Kritik New York Daily News ohodnotil její výkon jako velmi působivý, a to jak pro její vášnivé herecké pojetí, tak pro snadnost, s jakou se vyrovnala se zrádnými místy partitury.

Do Met se vrátila v roce 1999 v roli Kabanichy v Janáčkově Káti Kabanové. Dirigentem přestavení byl Sir Charles Mackerras a režisérem Jonathan Miller. Jejím partnerem v roli kupce Dikoje byl Sergej Kopčák, Borise zpíval a hrál Petr Straka. V menší úloze Kuligina se v této inscenaci poprvé představila budoucí hvězda, polský barytonista Mariusz Kwiecień. Postavu Kabanichy ztvárnila i na řadě dalších významných operních scén.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář