Dosáhla jsem víc, než jsem si kdy představovala. Eva Randová slaví osmdesátiny

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Častým působištěm Evy Randové byla Vídeňská státní opera. Hrála a zpívala zde řadu rolí svého kmenového repertoáru. Kromě některých, jež jsme zmínili už při jiné příležitosti, to byly například Azucena v Trubadúru, Ulrika v Maškarním plesu, ale také Santuzza v Sedláku kavalírovi a samozřejmě wagnerovské heroiny Venuše a Ortruda.

Čtrnáctkrát se představila vídeňskému publiku v rolích Cizí kněžny a Ježibaby v inscenaci, která byla dílem dirigenta Václava Neumanna a režiséra Otto Schenka.

Z dlouhé řady dalších scén, na nichž Eva Randová triumfovala, bych rád připomněl alespoň pařížskou či curyšskou operu, Gran Teatre del Liceu v Barceloně či proslulý operní festival v italské Veroně. Nezapomenutelně ztvárnila roli Klytaimnestry ve Straussově Elektře.

Z dalších početných rolí bych se chtěl zmínit alespoň o jedné postavě, pro níž byla všemi parametry svého uměleckého projevu přímo ideálně disponovaná a vystoupila v ní na řadě scén. Byla to Marina Mníšková v Musorgského Borisi Godunovovi, krásná a pro děj a vyznění díla velmi důležitá postava, která v poslední době bývá jako součást takzvaných polských obrazů s velmi pochybným zdůvodněním vypouštěna. Je to ke škodě této opery i možných interpretek role.

Velmi bohatá je diskografie Evy Randové. Některé její výkony můžeme obdivovat ve více zvukových i vizuálních záznamech. Vyjmenujme alespoň některé. Z těch janáčkovských je to především nahrávka Její pastorkyně, kterou pořídil Sir Charles Mackerras s Vídeňskými filharmoniky. Eva Randoová na ní zpívá roli Kostelničky, Jenůfu zpívá Elisabeth Söderström a Lacu Peter Dvorský. V roce 2001 se k Její pastorkyni vrátila v roli Stařenky Buryjovky na nahrávce, kterou s orchestrem londýnské Covent Garden pořídil nestor nizozemských dirigentů Bernard Haitink. Interpretkou Kostelničky je na nahrávce Anja Silja, Jenůfy pak Karita Mattila.

V Mackerrasově záznamu Příhod lišky Bystroušky je jako Lišák Zlatohřbítek partnerkou Lucii Popp v titulní roli. Jako Revírníka, Faráře a Rechtora můžeme na této nahrávce slyšet hlasy Dalibora Jedličky, Richarda Nováka a Vladimíra Krejčíka.

Z jejích wagnerovských nahrávek se zmiňme alespoň o Ortrudě v Lohengrinovi, v níž pod taktovkou Sira Georga Soltiho jsou jejími partnery Plácido Domingo jako Lohengrin a Jessye Norman jako Elsa, a o Kundry v Parsifalovi (dirigent Horst Stein, v titulní roli Siegfried Jerusalem). Rovněž byl pořízen videozáznam představení Rusalky z Vídeňské státní opery. V hlavních rolích vedle představitelky Cizí kněžny a Ježibaby Evy Randové v něm účinkují Gabriela Beňačková v titulní roli, Peter Dvorský v roli Prince a Jevgenij Něstěrenko jako Vodník.

Eva Randová se vždy soustavně věnovala také koncertním zpěvu. Významné jsou záznamy jejího hlasu na nahrávce Bachových Kantát, Mahlerovy Druhé symfonie, Dvořákových Biblických písní, Dvořákova Requiem a živá nahrávka Stabat Mater, která byla natočena ve Vladislavském sále Pražského hradu v roce 1989. Eva Randová na ní zpívá altové sólo za doprovodu České filharmonie pod taktovkou Václava Neumanna. Participovala na dvou nahrávkách Janáčkovy Glagolské mše, nejdříve v Brně (dirigent František Jílek) a později v kanadském Montrealu (dirigent Charles Dutoit).

V roce 1995 byla Eva Randová jmenovaná ředitelkou Státní opery Praha. Uvedla řadu nových nastudování klasických operních titulů (Pucciniho Turandot, Verdiho Trubadúr, Wagnerův Lohengrin, Rossiniho Turek v Itálii, Musorgského Boris Godunov, Čajkovského Evžen Oněgin a další). Poprvé byla v Praze na české scéně uvedena Ponchielliho Gioconda, režisérem této inscenace byl současný ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Martin Otava. Koncertně byla provedena Wagnerova Valkýra. Do funkce šéfdirigenta Eva Randová angažovala zkušeného dirigenta Jiřího Stárka.

Eva Randová se často vrací do Ústí nad Labem, kde v Základní umělecké škole, jež nese její jméno, vede pravidelné pěvecké kurzy. Aktivně se zúčastňuje řady dalších aktivit. Letos byla opět členkou poroty při Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Tuto funkci zastávala už ve druhé polovině devadesátých let. Měl jsem příležitost být členem poroty pod jejím vedením a mohu potvrdit, že její pracovní nasazení, zaujetí, jasné a pevné názory, stejně jako její elán a aktivita by měly být pro nás vzorem.

Kéž jsou jí tyto vlastnosti přány po všechna další léta, do kterých jí popřejme hodně zdraví, štěstí a dobré pohody.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář