Drážďany: Daphne jako bojovnice proti totalitě

4. 10. 2010 00:00 Pavel Šimáček

Richard Strauss napsal operu Daphne v letech 1936 – 1937 na text svého přítele, ve své době uznávaného vídeňského filologa a divadelního vědce, Josepha Gregora. Premiéra se uskutečnila 15. října 1938 a Daphne se tak stala předposlední operou, jejíž premiéra se konala za skladatelova života: následovalo již jen Capriccio, Die Liebe der Danae (Láska Danaiina) se dočkala pouze generálky v roce 1944, poté Goebbels přikázal všechna divadla zavřít. Jednoaktová opera (trvá něco přes hodinu a půl) vychází z antického mýtu, jehož trvalou oblibu podpořil Euripides a po něm Ovidius, když ho zpracoval ve svých Proměnách. Příběh dívky,jež si zvolila panenský osud a do níž se zamiloval Apollón, inspiroval sochaře a malíře, kteří nejčastěji ztvárňovali jeho závěr, kdy Dafné utíká před Apollónem a na pokraji sil prosí svého otce, říčního boha Peneia, o pomoc. Tu její nohy zapouští kořeny, z rukou vyráží listí a dívka se promění ve vavřínový strom. Mýtus poznamenal i dějiny opery: Daphne Jacopa Periho z roku 1598 je všeobecně považována za první skutečnou operu. Převážná část hudby se ztratila, jen fragmentárně je zachována též Daphne Händelova. Také první německá opera od Heinricha Schűtze pojednávala o stejném tématu.

Opera se nerodila úplně lehce. Gregor musel pro Strausse vytvořit tři různá (kompletní!) libreta. Zkombinoval několik verzí příběhu a mírně jej pozměnil: Dafné je dcerou rybáře Peneia a jeho dcery Gaey. Ti by Dafné nejraději provdali za pastýře Leukippa, s nímž vyrůstala a jenž ji miluje. Dafné ho odmítá, stejně jako se vzpírá účasti na Dionýsově slavnosti. Objevuje se Apollón a okamžitě se do Dafné zamiluje. Také ji tajemný cizinec přitahuje. Po té, co ji políbí, však vyděšena prchá. Leukippos se své lásky nehodlá vzdát a rouhá se bohu. Apollón jej okamžitě zabije. Dafné si uvědomuje svůj omyl a truchlí pro Leukippa. Apollon je dojat jejím smutkem a prosí Dia, aby ji proměnil ve stálezelený vavřín, aby se nevinná dívka stala navždy součástí milované přírody.
Nic z toho jsme na premiéře v drážďanské Semperoper neviděli. Režisér Torsten Fischer (o jeho vydařené vídeňské inscenaci Gluckovy Iphigenie na Tauridě jsem psal zde) se rozhodl vzdát poctu Sophii Scholl a její postavu s Dafné ztotožnil, přičemž děj pochopitelně přenesl do doby nacionálního socialismu. Sofie Scholl se spolu se svým bratrem angažovala ve studentské protinacistické skupině Bílá růže, založené na půdě mnichovské univerzity v polovině roku 1942. Pomáhala distribuovat letáky poukazující na nelegitimnost a zločinnost režimu a stala se jednou z vůdčích postav této organizace. V únoru 1943 byla (s bratrem a dvěma dalšími přáteli) zatčena a po čtyřech dnech popravena. Bylo jí pouhých 22 let. Díky tomu, že se zachovala akta lidového soudu, který ji odsoudil k smrti, a záznamy výslechů, víme, že se do posledních chvil projevovala statečně s neuvěřitelnou mravní silou: „Někdo už konečně musel začít. To, co jsme psali a říkali, si myslí i mnoho dalších. Jen nemají odvahu…“ prohlásila u soudu.

Úvodní scéna (Camilla Nylund – Daphne, sbor)

Daphne (Camilla Nylund) se nepodařilo uchránit vavřínový strom

Za absolutní tmy Semperoper vystoupí postava Dafné před železnou oponou. Za ní se skrývá tylová a na ní se objevuje text jednoho z dopisů Sophie Scholl, popisující radost z posledních paprsků slunce a kvetoucí přírody. Opona stoupá a odhaluje prázdnou scénu, je vidět i jevištní techniku. Dav – sbor – se pere o vavřínový věnec, posléze přináší vyvrácený vavřínový strom. Marně se Dafné snaží strom bránit, každý si z něj urve větev. Chystá se slavnost, Dafné odmítá závoj. Sbor se shromažďuje v popředí scény, asi deset statistů je oblečených v černém, na hlavách policejní čepice, na nohou vysoké nablýskané jezdecké boty. Ve vztyčených pravicích drží vavřínové věnce. Na horizontu se spouští ohnivý kotouč a z něj vystupuje Apollón v dlouhém koženém plášti. Sbor odchází do dáli, kde stojí vysoké schodiště (scéna: Herbert Schäfer), na které vystoupí a zmizí na druhé straně. Celé schodiště přijede do popředí. Apollón líbá Dafné,ta klesá k zemi. Na vrcholu schodiště se objevuje sbor, nyní celý v černém. Ženy sbíhají dolů, muži se vrhají za nimi a bijí je. Dafné se jim v tom bezvýsledně snaží zabránit. Vzápětí se však všichni oddávají tanci, veselí se Dafné i Leukippos. Zábavu narušuje Apollón, ozbrojenci rozdělují muže a ženy, manželky s dětmi jsou odděleny od svých manželů. Leukippos se Apollonovi postaví, a přestože na něj ozbrojenci míří puškami, vytahuje letáky a rozhazuje je mezi lid. Ozbrojenci ho ubijí. V zadní části scény se spouští obrovské zrcadlo a jak se pomalu naklání, zrcadlí se v něm hlediště, orchestr a nakonec prostor za schodištěm. Ze skupin žen a mužů jsou vybírání jednotlivci a ozbrojenci je vedou vzhůru na smrt. Cestou svlékají blůzy a saka. Zachází za vrchol schodiště a my v zrcadle vidíme, že si zde lehají na podlahu, jeden vedle druhého, ženy i se svými dětmi. Dafné zpívá žalozpěv na Leukippa. Apollón prosí Dia o vysvobození Dafné, železná opona se spouští, v závěrečné scéně („již jdu, můj zelenající se bratře… mými větvemi a listy proudí světlo… vítr si se mnou pohrává… žijí ve mně ptáci…“) zůstane Dafné na rampě sama. Otevírají se dveře, za nimiž čeká ozbrojenec. Dafné vchází. Opona jde opět nahoru: Dafné kráčí schodištěm plným odloženého šatstva vzhůru , mrtví jí mávají a ona si lehá mezi ně po Leukippův bok.

Sbor na slavnosti

Přichází Apollón

V rozhovoru s dramaturgyní režisér řekl, že v závěrečné scéně musí režisér učinit volbu: buď podlehne kýči a nechá proměnit Dafné ve strom, nebo předvede, že se jednalo o pouhou vraždu. Fischer si pochopitelně zvolil druhou možnost a z „bukolické tragédie“, jak Strauss s Gregorem své dílo označili, se rozhodl učinit dílo s hlubší výpovědí (že však má režisér možností více, ukázala např. inscenace ve vídeňské Staatsoper v roce 2004). Příběh mladé dívky, jež se odhodlá čelit totalitě, ztvárnil poměrně zdařile, místy i s dostatečnou sugestivností a drásavostí. Pokud ovšem nevíte, o čem je děj opery a nerozumíte německy – pak byste postřehli, že postavy většinou zpívají úplně o něčem jiném, než právě vidíte. A co hůř: o něčem jiném vypráví i Straussova hudba. Určité styčné body lze najít: v promítaném dopise Sophie píše o přírodě, i v posledních slovech se zmiňovala o krásném slunečném dni, ale závěrečná scéna proměny její oběti odporuje. I když snad lze Sophiino poselství vnímat jako výzvu k životu, zvukomalebná oslava přírody v závěru mi k němu neseděla. A zřejmě jsem nebyl jediný, protože bučení, jež patřilo režisérovi, překrylo ojedinělé výkřiky bravo.

Apollón (Robert Dean Smith) svádí Daphne (Camilla Nylund)

Daphne (Camilla Nylund) se pokouší bránit ženy před násilím mužů

Aplaus však sklidili všichni zpěváci a zpěvačky, doslova triumf slavila Camilla Nylund v titulní roli díky svému pevnému, jasnému sopránu, zářivým výškám i propracovanému hereckému výkonu. Hned po ní se dostalo největšího potlesku mladý český tenorista Ladislav Elgr jako Leukippos (rozhovor s ním jsme přinesli zde), jenž disponuje neopotřebovaným hlasem, který dokáže zaplnit celý prostor divadla bez slyšitelné námahy. To se nedalo úplně říct o Apollónovi Roberta Dean Smithe, kterého jsem slyšel před dvěma lety jako výborného Tristana v Bayreuthu. Nyní měl, zejména zpočátku, stažené výšky a v závěru se místy jen obtížně prosazoval proti bohatému orchestru. Z obou tenoristů vyšel vítězně Elgr s volně a lehce tvořenými tóny a dostatečným volumenem. Zvučným basem s nádhernou barvou a kovovým zvukem okouzlil Georg Zeppenfeld a Christa Mayer propůjčila své (další) vedlejší roli příjemný a kultivovaný alt. V Semperoper je tradičně dobrý a silně obsazený sbor, který měl možnost na několika místech ukázat svůj potenciál (sbormistr Pablo Assante). Straussova mnohdy symfonická hudba klade zvýšené nároky na orchestr. Sächsische Staatskapelle jim plně dostála, byť se sem tam dala zaslechnout ojedinělá nepřesnost v lesních rozích či trubkách. Pod hudebním nastudováním je podepsán izraelský dirigent Omer Meir Wellber. Pokud se tedy na Daphne vypravíte, je lépe zapomenout, o čem dílo vlastně je, a nechat na sebe působit hudbu doplněnou o dramatické obrazy.

Leukippos (Ladislav Elgr) rozhazuje letáky. Vlevo Apollón (Robert Dean Smith), vpravo Daphne (Camilla Nylund)

Daphne (Cymilla Nylund) nad mrtvým Leukippem (Ladislav Elgr). Muži a ženy jsou odváděni na smrt.

Richard Strauss
Daphne
Dirigent: Omer Meir Wellber
Režie: Torsten Fischer
Scéna: Herbert Schäfer
Kostýmy: Andreas Janczyk
Světelný design: Fabio Antoci
Sächsische Staatskapelle Dresden
Staatsoperchor
Premiéra 2. října 2010

Peneios – Georg Zeppenfeld
Peneios: Georg Zeppenfeld
Gaea: Christa Mayer
Daphne: Camilla Nylund
Leukippos: Ladislav Elgr
Apollo: Robert Dean Smith
Schäfer: Jeremy Bowes
Schäfer: Aaron Pegram
Schäfer: Ilhun Jung
Schäfer: Peter Lobert
1. Magd: Romy Petrick
2. Magd: Gala El Hadidi

www.semperoper.de

foto: Matthias Creutziger

Vaše jméno:

Poslat článek na email:

Připojit vzkaz:

Související články

Komentáře: 7

Anonymous dne 4.10.2010 v 07:19

na daphne jako na kazdeho strausse jsem se moc tesil a je pravda ze zpocatku mi 'nacisticka aktualizace' prisla ponekud podivna. postupne me ale presvedcila a pomerne vtahla do deje. zaver opery me pak uz uplne 'dostal'.ale uvedomuju si ze je to patrne diky moji neznalosti nemciny a jenom strucne orientaci v synopsi – konforntace presneho libretta a inscenace by patrne taky u me vyvolala jiste rozpaky.
v te souvislosti me zarazi ze sepmeroper nikdy neuvadi anglicke titulky – vzdy jenom nemecke – i kdyz na projekcnim panelu na ne misto evidentne vyhrazene ja. alespon v tomhle je nase ND 'svetove' ;o)
hudebni nastudovani se mi zdalo solidni, camilla nylund mozna nebyla tak etericka jako znam z nahravek /uzasna lucie popp s karlem bohmem/ ale s plne se to shodovalo s rezijni koncepci a moc se mi libil ladislav elgr – doufam a preju mu uspesnou karieru. byj jisty a zvucny a herecky presvedcivy ;o)
robert

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Aleš Bráza dne 4.10.2010 v 08:31

I mně se při vnímání podoby té inscenace stalo to samé, co Robertovi. A mám ještě jeden postřeh: Drážďanská Staatskapelle věnuje Straussovi vždy mimořádnou péči, tentokrát mi však orchestr vedený poměrně mladým dirigentem úplně skvělý nepřišel. V některých místech mi vadilo, že zaniká precizní partitura jednotlivých nástrojových skupin a ztráci se tak úžasná plasticita. Kdo mne však překvapil byl pan Elgr. Vynikající výkon!R.D. Smith mne naopak zklamal.

A pak jsem si také všiml absolutní neokázalosti premiéry – žádné květinové koše, žádný společenskými konvencemi vynucený potlesk. Režijní koncepce zažila bučení :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
vtslajer dne 4.10.2010 v 11:48

Daphne neni uvadena prilis casto. Rad bych ji videl v Dresden, kde mela premieru. Budte radi, ze se vam to podarilo i pres vyse uvedene vyhrady. Titulky v anglictine zacinaji byt "new standard", ale v Nemecku si zatim mysli, ze nemcina staci. V Montrealu mame anglicke a francouzske, takze se naslo misto na oboji. Lucia Popp je v teto roli skvela, tu nahravku take mam.

Jsem na ceste do Toronta, kdyz bude prat stesti, diostanu se na Aidu se Sondra Radvanovsky.

Hezky tyden vsem.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 4.10.2010 v 19:20

Dafné R.Strausse je parádní muzika, která se hraje málo. Drážďany jsou ale blízko, díky za tip, určitě se vypravím. B.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 4.10.2010 v 22:18

Leonora3:
Ach,ach, ta nemecka nutnost prepisovat diela k obrazu svojmu!
I ked pribeh nemeckej dievciny Sophie je posobivy, je stale potrebne svetu ukazovat a dokazovat novodoby postoj k tomu co sa stalo? A ked uz ano, je nutne to montovat do Daphne?

V case, ked autor clanku sedel v hladisti Semperoper na premiere Daphne sme my boli na koncertnom prevedeni (taktiez premiera)Lukrezie Borgie s Editou Gruberovou. Rola jak stvorena pre Editu Gruberovu a tak velka skoda, ze to bolo len koncertne prevedenie. Na skutocne predstavenie sa musime vybrat do Mnichova, ale nie je to tak daleko, takze iste k tomu dojde. Ale radsej koncertne prevedenie, jak tieto aktualne novodobe interpretacie oblubene v Nemecku!

L'Unica ako Lucrezia spievala bajecne, po nepatrne neistom zaciatku to rozbalila a triumfovala celemu predstaveniu!
Napada ma len obligatne "Edita stole the show". Obecenstvo to nalezite ocenilo, ako obvykle i s plakatom. Tentokrat s textom: "Edita – simply the best for 40 years!"
K poznamke Alesa Brazu o absolutnej neokazalosti pri premiere Daphne: ku krasnej a posobivej opere tieto veci samozrejme patria. Rozhodne v pripade Lukrezie Borgie v Staatsoper Wien potlesk, kytice, bravo a ostatne prejavy nadsenia nikdo nepovazoval za vynutene ale zasluzene a opravnene.
P.S. Priaznivcom Adama Plachetku:
v opere spieval rolu Gazella patriaceho do klanu Gennaria (Jose Bros). Jeho entree "Bella Venezia", cim opera zacala a i cele vystupenie bolo svieze a rozhodne sa vyrovnalo ostatnym mensim a strednym roliam (alebo ich prekonalo).

P.S.pre vtslajera: napiste, aka bola Aida so Sondrou Radvanovsky. V tejto roli by som ju chcela vidiet minimalne tak, ako by ste vy chcel vidiet Editu v Lucrezii (vasa slabost pre Editu je nam znama:-).
Sondra Radvanovsky je moj objav roku! Nech spieva kdekolvek vzdy zneje bajecne (pocula som ju vo Verdiho Requiem Musikverein vo Viedni a vo Verone ako Leonoru). Obe role nezabudnutelne, tak krasny mladodramaticky sopran sa len tak nenajde.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Khail dne 5.10.2010 v 09:03

Pro Leonoru: Lucrecia v Mnichově zaplaťpánbůh taky není klasika a je to dobře.
Uvidíte Leonoro, že i když to není klasika, budete nadšená.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
vtslajer dne 6.10.2010 v 23:33

Dobry vecer z Toronta. Aida mela premieru 2.10. a 4.10. ji velmi strhala kritika v Globe&Mail (kanadske narodni noviny). Nejvetsi vyhrady byly k rezijnimu pojeti – misto velbloudu a Nilu nacisticke Nemecko 40. let… Pevecky zarila Sondra Radvanovsky, jako Aida – podle ocekavani, Amneria (Jill Grove) – "over the hill", muzske role – nevyrovnane vykony, orchestr (J. Debus) jen ok. Takze jsem to s chuti vynechal a radeji posedim u vina na venkovni terase, dokud je relativne hezke pocasi. Sorry, cekal jsem lepsi kritiku a G&M se obycejne nemyli.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.

ZAČÁTEK STRÁNKY

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:

Před přidáním svého prvního komentáře na Operu Plus se musíte zaregistrovat:

čtvrtek 20. 6. 2013

Miloš Vacek
český hudební skladatel, varhaník, sbormistr a dirigent
(20. 6. 1928 - 29. 2. 2012)

Magický svět divadla a hudby uchovaný na fotkách

Eduard Haken jako slavný a dodnes nepřekonaný Kecal. Nespočet operních fandů na něj dodnes...

Více
Ostravský balet: Igor Vejsada se loučí!
SOČR – směr Japonsko!
Smetana absolutním vítězem!
Dirigent Friedrich Haider v roli učitele
Do Ostravy se sjeli mladí dirigenti, naši ale chybí

Další články >

Národní divadlo Brno: provizorium na entou

Soubory Národního divadla Brno vyjma opery řídí provizorní šéfové Všechny umělecké soubory Národního divadla Brno s výjimkou...

Více
Konec ministryně kultury Hanákové?
Ondřej Černý vs. Ministerstvo kultury
Plzeň – evropské kulturní město: urovnání sporů?
O novém řediteli brněnského ND je předem rozhodnuto?
Ateliér divadelních kostýmů ve Vídni má zvuk

Další články >

Mizerná Bystrouška v Brně

Mizerná Bystrouška uzavřela festival Divadelní svět Brno Mizerná a nechápající. Taková byla inscenace Janáčkovy...

Více
Dvě vdovy v ND
Matthias Goerne předvedl svůj osobitý interpretační styl

Další články >

Rosenkavalier bez kulis, zato s Garančou

Každý, kdo navštívil ve středu 12. června Drážďany, se mohl přesvědčit, že hladina Labe...

Více
Senát o opeře v Praze