Drážďany: Daphne jako bojovnice proti totalitě

  1. 1
  2. 2

Richard Strauss napsal operu Daphne v letech 1936 – 1937 na text svého přítele, ve své době uznávaného vídeňského filologa a divadelního vědce, Josepha Gregora. Premiéra se uskutečnila 15. října 1938 a Daphne se tak stala předposlední operou, jejíž premiéra se konala za skladatelova života: následovalo již jen Capriccio, Die Liebe der Danae (Láska Danaiina) se dočkala pouze generálky v roce 1944, poté Goebbels přikázal všechna divadla zavřít. Jednoaktová opera (trvá něco přes hodinu a půl) vychází z antického mýtu, jehož trvalou oblibu podpořil Euripides a po něm Ovidius, když ho zpracoval ve svých Proměnách. Příběh dívky,jež si zvolila panenský osud a do níž se zamiloval Apollón, inspiroval sochaře a malíře, kteří nejčastěji ztvárňovali jeho závěr, kdy Dafné utíká před Apollónem a na pokraji sil prosí svého otce, říčního boha Peneia, o pomoc. Tu její nohy zapouští kořeny, z rukou vyráží listí a dívka se promění ve vavřínový strom. Mýtus poznamenal i dějiny opery: Daphne Jacopa Periho z roku 1598 je všeobecně považována za první skutečnou operu. Převážná část hudby se ztratila, jen fragmentárně je zachována též Daphne Händelova. Také první německá opera od Heinricha Schűtze pojednávala o stejném tématu.


Opera se nerodila úplně lehce. Gregor musel pro Strausse vytvořit tři různá (kompletní!) libreta. Zkombinoval několik verzí příběhu a mírně jej pozměnil: Dafné je dcerou rybáře Peneia a jeho dcery Gaey. Ti by Dafné nejraději provdali za pastýře Leukippa, s nímž vyrůstala a jenž ji miluje. Dafné ho odmítá, stejně jako se vzpírá účasti na Dionýsově slavnosti. Objevuje se Apollón a okamžitě se do Dafné zamiluje. Také ji tajemný cizinec přitahuje. Po té, co ji políbí, však vyděšena prchá. Leukippos se své lásky nehodlá vzdát a rouhá se bohu. Apollón jej okamžitě zabije. Dafné si uvědomuje svůj omyl a truchlí pro Leukippa. Apollon je dojat jejím smutkem a prosí Dia, aby ji proměnil ve stálezelený vavřín, aby se nevinná dívka stala navždy součástí milované přírody.
Nic z toho jsme na premiéře v drážďanské Semperoper neviděli. Režisér Torsten Fischer (o jeho vydařené vídeňské inscenaci Gluckovy Iphigenie na Tauridě jsem psal zde) se rozhodl vzdát poctu Sophii Scholl a její postavu s Dafné ztotožnil, přičemž děj pochopitelně přenesl do doby nacionálního socialismu. Sofie Scholl se spolu se svým bratrem angažovala ve studentské protinacistické skupině Bílá růže, založené na půdě mnichovské univerzity v polovině roku 1942. Pomáhala distribuovat letáky poukazující na nelegitimnost a zločinnost režimu a stala se jednou z vůdčích postav této organizace. V únoru 1943 byla (s bratrem a dvěma dalšími přáteli) zatčena a po čtyřech dnech popravena. Bylo jí pouhých 22 let. Díky tomu, že se zachovala akta lidového soudu, který ji odsoudil k smrti, a záznamy výslechů, víme, že se do posledních chvil projevovala statečně s neuvěřitelnou mravní silou: „Někdo už konečně musel začít. To, co jsme psali a říkali, si myslí i mnoho dalších. Jen nemají odvahu…“ prohlásila u soudu.

Úvodní scéna (Camilla Nylund – Daphne, sbor)
Daphne (Camilla Nylund) se nepodařilo uchránit vavřínový strom
Za absolutní tmy Semperoper vystoupí postava Dafné před železnou oponou. Za ní se skrývá tylová a na ní se objevuje text jednoho z dopisů Sophie Scholl, popisující radost z posledních paprsků slunce a kvetoucí přírody. Opona stoupá a odhaluje prázdnou scénu, je vidět i jevištní techniku. Dav – sbor – se pere o vavřínový věnec, posléze přináší vyvrácený vavřínový strom. Marně se Dafné snaží strom bránit, každý si z něj urve větev. Chystá se slavnost, Dafné odmítá závoj. Sbor se shromažďuje v popředí scény, asi deset statistů je oblečených v černém, na hlavách policejní čepice, na nohou vysoké nablýskané jezdecké boty. Ve vztyčených pravicích drží vavřínové věnce. Na horizontu se spouští ohnivý kotouč a z něj vystupuje Apollón v dlouhém koženém plášti. Sbor odchází do dáli, kde stojí vysoké schodiště (scéna: Herbert Schäfer), na které vystoupí a zmizí na druhé straně. Celé schodiště přijede do popředí. Apollón líbá Dafné,ta klesá k zemi. Na vrcholu schodiště se objevuje sbor, nyní celý v černém. Ženy sbíhají dolů, muži se vrhají za nimi a bijí je. Dafné se jim v tom bezvýsledně snaží zabránit. Vzápětí se však všichni oddávají tanci, veselí se Dafné i Leukippos. Zábavu narušuje Apollón, ozbrojenci rozdělují muže a ženy, manželky s dětmi jsou odděleny od svých manželů. Leukippos se Apollonovi postaví, a přestože na něj ozbrojenci míří puškami, vytahuje letáky a rozhazuje je mezi lid. Ozbrojenci ho ubijí. V zadní části scény se spouští obrovské zrcadlo a jak se pomalu naklání, zrcadlí se v něm hlediště, orchestr a nakonec prostor za schodištěm. Ze skupin žen a mužů jsou vybírání jednotlivci a ozbrojenci je vedou vzhůru na smrt. Cestou svlékají blůzy a saka. Zachází za vrchol schodiště a my v zrcadle vidíme, že si zde lehají na podlahu, jeden vedle druhého, ženy i se svými dětmi. Dafné zpívá žalozpěv na Leukippa. Apollón prosí Dia o vysvobození Dafné, železná opona se spouští, v závěrečné scéně („již jdu, můj zelenající se bratře… mými větvemi a listy proudí světlo… vítr si se mnou pohrává… žijí ve mně ptáci…“) zůstane Dafné na rampě sama. Otevírají se dveře, za nimiž čeká ozbrojenec. Dafné vchází. Opona jde opět nahoru: Dafné kráčí schodištěm plným odloženého šatstva vzhůru , mrtví jí mávají a ona si lehá mezi ně po Leukippův bok.
Sbor na slavnosti
Přichází Apollón
  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (7) “Drážďany: Daphne jako bojovnice proti totalitě

  1. na daphne jako na kazdeho strausse jsem se moc tesil a je pravda ze zpocatku mi 'nacisticka aktualizace' prisla ponekud podivna. postupne me ale presvedcila a pomerne vtahla do deje. zaver opery me pak uz uplne 'dostal'.ale uvedomuju si ze je to patrne diky moji neznalosti nemciny a jenom strucne orientaci v synopsi – konforntace presneho libretta a inscenace by patrne taky u me vyvolala jiste rozpaky.
    v te souvislosti me zarazi ze sepmeroper nikdy neuvadi anglicke titulky – vzdy jenom nemecke – i kdyz na projekcnim panelu na ne misto evidentne vyhrazene ja. alespon v tomhle je nase ND 'svetove' ;o)
    hudebni nastudovani se mi zdalo solidni, camilla nylund mozna nebyla tak etericka jako znam z nahravek /uzasna lucie popp s karlem bohmem/ ale s plne se to shodovalo s rezijni koncepci a moc se mi libil ladislav elgr – doufam a preju mu uspesnou karieru. byj jisty a zvucny a herecky presvedcivy ;o)
    robert

  2. I mně se při vnímání podoby té inscenace stalo to samé, co Robertovi. A mám ještě jeden postřeh: Drážďanská Staatskapelle věnuje Straussovi vždy mimořádnou péči, tentokrát mi však orchestr vedený poměrně mladým dirigentem úplně skvělý nepřišel. V některých místech mi vadilo, že zaniká precizní partitura jednotlivých nástrojových skupin a ztráci se tak úžasná plasticita. Kdo mne však překvapil byl pan Elgr. Vynikající výkon!R.D. Smith mne naopak zklamal.

    A pak jsem si také všiml absolutní neokázalosti premiéry – žádné květinové koše, žádný společenskými konvencemi vynucený potlesk. Režijní koncepce zažila bučení :-)

  3. Daphne neni uvadena prilis casto. Rad bych ji videl v Dresden, kde mela premieru. Budte radi, ze se vam to podarilo i pres vyse uvedene vyhrady. Titulky v anglictine zacinaji byt "new standard", ale v Nemecku si zatim mysli, ze nemcina staci. V Montrealu mame anglicke a francouzske, takze se naslo misto na oboji. Lucia Popp je v teto roli skvela, tu nahravku take mam.

    Jsem na ceste do Toronta, kdyz bude prat stesti, diostanu se na Aidu se Sondra Radvanovsky.

    Hezky tyden vsem.

    VT

  4. Leonora3:
    Ach,ach, ta nemecka nutnost prepisovat diela k obrazu svojmu!
    I ked pribeh nemeckej dievciny Sophie je posobivy, je stale potrebne svetu ukazovat a dokazovat novodoby postoj k tomu co sa stalo? A ked uz ano, je nutne to montovat do Daphne?

    V case, ked autor clanku sedel v hladisti Semperoper na premiere Daphne sme my boli na koncertnom prevedeni (taktiez premiera)Lukrezie Borgie s Editou Gruberovou. Rola jak stvorena pre Editu Gruberovu a tak velka skoda, ze to bolo len koncertne prevedenie. Na skutocne predstavenie sa musime vybrat do Mnichova, ale nie je to tak daleko, takze iste k tomu dojde. Ale radsej koncertne prevedenie, jak tieto aktualne novodobe interpretacie oblubene v Nemecku!

    L'Unica ako Lucrezia spievala bajecne, po nepatrne neistom zaciatku to rozbalila a triumfovala celemu predstaveniu!
    Napada ma len obligatne "Edita stole the show". Obecenstvo to nalezite ocenilo, ako obvykle i s plakatom. Tentokrat s textom: "Edita – simply the best for 40 years!"
    K poznamke Alesa Brazu o absolutnej neokazalosti pri premiere Daphne: ku krasnej a posobivej opere tieto veci samozrejme patria. Rozhodne v pripade Lukrezie Borgie v Staatsoper Wien potlesk, kytice, bravo a ostatne prejavy nadsenia nikdo nepovazoval za vynutene ale zasluzene a opravnene.
    P.S. Priaznivcom Adama Plachetku:
    v opere spieval rolu Gazella patriaceho do klanu Gennaria (Jose Bros). Jeho entree "Bella Venezia", cim opera zacala a i cele vystupenie bolo svieze a rozhodne sa vyrovnalo ostatnym mensim a strednym roliam (alebo ich prekonalo).

    P.S.pre vtslajera: napiste, aka bola Aida so Sondrou Radvanovsky. V tejto roli by som ju chcela vidiet minimalne tak, ako by ste vy chcel vidiet Editu v Lucrezii (vasa slabost pre Editu je nam znama:-).
    Sondra Radvanovsky je moj objav roku! Nech spieva kdekolvek vzdy zneje bajecne (pocula som ju vo Verdiho Requiem Musikverein vo Viedni a vo Verone ako Leonoru). Obe role nezabudnutelne, tak krasny mladodramaticky sopran sa len tak nenajde.

  5. Dobry vecer z Toronta. Aida mela premieru 2.10. a 4.10. ji velmi strhala kritika v Globe&Mail (kanadske narodni noviny). Nejvetsi vyhrady byly k rezijnimu pojeti – misto velbloudu a Nilu nacisticke Nemecko 40. let… Pevecky zarila Sondra Radvanovsky, jako Aida – podle ocekavani, Amneria (Jill Grove) – "over the hill", muzske role – nevyrovnane vykony, orchestr (J. Debus) jen ok. Takze jsem to s chuti vynechal a radeji posedim u vina na venkovni terase, dokud je relativne hezke pocasi. Sorry, cekal jsem lepsi kritiku a G&M se obycejne nemyli.

    VT

Napsat komentář