Důvod k oslavě

  1. 1
  2. 2

Před 275 lety byl založen vídeňský Burgtheater

Burgtheater neměl v poslední době právě štěstí. Finanční skandál, který se před nedávnem provalil, vedl k odvolání ředitele Matthiase Hartmanna a změně ve vedení holdingu Spolkových divadel Georga Springera, není zdaleka vyřešen. Právě byly zveřejněny další informace o hloubkové revizi, při níž vyšly najevo daňové úniky, falšování ročních uzávěrek a podobně. Jak to zatím vypadá, zůstane ale hlavní obviněnou bývalá vedoucí obchodního oddělení Silvia Stantejsky. Divadelní podnikání utrpělo v této složce šrámy, které se budou hojit delší dobu. Burgtheater má ale mnoho důvodů se jimi nyní netrápit. Umělecky se vzpamatoval z otřesu poměrně brzy a za vedení nové ředitelky Karin Bergmann už si mohl připsat i výrazné úspěchy – v poslední době se světovou premiérou hry Petera Handkeho Die Unschuldigen, ich und die Unbekannte am Rand der Landstraße (Nevinní, já a neznámá na okraji Zemské třídy) v režii Hartmannova předchůdce Clause Peymanna. A Burgtheater také právě slaví dvě stě sedmdesát pět let od svého založení.

Burgtheater (foto archiv)
Burgtheater (foto archiv)

 

Začátky
Pojem Burgtheater má více významů. Neoznačoval pouze budovu (budovy), ale také instituci, podobně, jako je to s „národními“ a „Národními divadly“. Divadelní historie Vídně uvádí jako první divadlo vystavěné na volném prostranství dřevěnou budovu, která byla dovezena rozložená z Řezna a znovu sestavena na Josefském náměstí roku 1659. Následovala budova, postavená zhruba v místech dnešní Národní knihovny (roku 1683 zničená Turky). Nějaký čas sloužil divadelním představením sál v Hofburgu, přestavěný v polovině osmnáctého století Antoniem Galli Bibienou v tak zvaném Redutu.

Skutečnou scénu už představovalo Divadlo u Korutanské brány (Kärntnertortheater), otevřené roku 1709, které je spojeno mimo jiné se jménem Josefa Stranitzkého a jeho postavou Hanswursta.

Kärtnertortheater (foto Karl Wenzl Zajicek)
Kärtnertortheater (foto Karl Wenzl Zajicek)

Budova sloužila činohře i baletním představením a od roku 1718 zde působila také italská operní společnost. Toto divadlo stálo zhruba v místech dnešního hotelu Sacher; posledním představením v už nevyhovující budově byl 17. dubna 1870 Rossiniho Vilém Tell a poté bylo divadlo strženo – to už stála budova dnešní Dvorní opery, otevřená rok předtím.

Další historicky významnou divadelní budovou byl tak zvaný „starý“ Burgtheater, celým jménem Theater nächst der Burg (Divadlo vedle Hradu), bývalá míčovna, kterou po adaptaci předala 14. března 1741 císařovna Marie Terezie dvornímu tanečníkovi Franzi Josefu Selliersovi jako divadlo přístupné veřejnosti.

Starý Burgtheater (foto archiv)
Starý Burgtheater (foto archiv)

Stávalo na Michaelském náměstí, později bylo ještě několikrát přestavěno a hrálo se v něm až do roku 1888. Obě divadla, Kärtnertortheater a Burgtheater, si nejen byla vnějškově podobná, také vstupné bylo přibližně stejné a v čele obou stál zpočátku Selliers. Roku 1747 převzal Burgtheater baron Rocco di Lopresti, rozšířil ho a 14. května 1748 znovu otevřel operou. Do roku 1776 se pak zde hrály činohry, singspiely, baletní pantomimy a opery v italštině, němčině i francouzštině; 1752–1755 působila v divadle francouzská společnost jako Théâtre français près de la cour, která uváděla vaudevilly, ale také Molièra, Voltaira, Racina nebo Corneilla v originále. Z oper byla v této první historické etapě uvedena například díla Jommeliho, Wagenseila, Holzbauera, Scarlattiho či Glucka. Nájemci vedli divadlo ve vlastní režii, ale dostávali finanční příspěvky od dvora.

Roku 1776 nařídil Josef II. proměnit scénu v Německé národní divadlo (Deutsches Nationaltheater). Císařovým cílem bylo omezit divadlo ve francouzštině a fraškovité žánry a podporovat tvorbu v němčině, především singspiel.

Josef II. (foto historie.stoplusjednicka.cz)
Josef II. (foto historie.stoplusjednicka.cz)

Prvním takovým dílem se stali Havíři Ignaze Umlauffa a následovaly další jeho singspiely. Francouzské kusy nezmizely, ale hrály se nyní v německých překladech, mezi nimi opery Ernesta Modesta Grétryho či Pierra-Alexandra Monsignyho či Goseccův Anton a Antoinetta. Na repertoáru byly Gassmannův singspiel Láska mezi řemeslníky podle Goldoniho, Vesnický trh Jiřího Antonína Bendy, Gluckovi Poutníci do Mekky, Salieriho Talisman, díla Paisiellova, Cimarosy, Sartiho, Martína y Soler, Gazzanigova, Dittersdorfova a jiné. V tomto divadle byl 16. července 1782 poprvé uveden Mozartův singspiel Únos ze serailu, o čtyři roky později Figarova svatba a roku 1790 Così fan tutte. U příležitosti narozenin císaře Františka roku 1797 zde poprvé zazněla Haydnova císařská hymna. Od roku 1821 neslo divadlo oficiální název K. K. Hofburgtheater – Dvorní divadlo; nadřazenou institucí byla intendantura Dvorních divadel, která obhospodařovala Hofburgtheater i Hofoper (Dvorní operu). Mezi nejvýznamnější ředitele Hofburgtheatru patřili Franz Ignaz von Holbein, Heinrich Laube a Franz von Dingelstedt.

Franz Ignaz von Holbein (foto de.wikipedia.org)
Franz Ignaz von Holbein (foto de.wikipedia.org)

 

Nový Burgtheater
Do svého zrušení roku 1888 představoval „starý“ Burgtheater místo světových premiér dramat Franze Grillparzera a vídeňských premiér předních německých dramatiků.

Franz Grillparzer (foto © Deutsches Historisches Museum, Berlin)
Franz Grillparzer (foto © Deutsches Historisches Museum, Berlin)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář