Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    21.9.2010 00:00 Petr Vašíček

3. Mezinárodní jihočeský hudební festival 2010 zahájen za absolutního nezájmu jihočeských houslistů o největšího českého houslistu Vášu Příhodu

Za ostudného nezájmu jihočeských hudebníků byl přes všechny organizační snahy pořadatelů a partnerských institucí zahájen třetí ročník Mezinárodního jihočeského hudebního festivalu 15. září 2010 v Jihočeské vědecké knihovně odbornou přednáškou o Vášovi Příhodovi k jeho letošnímu dvojitému výročí – 110 letům od narození v jihočeských Vodňanech, a 50 letům od úmrtí ve Vídni.

Referujícím nebyl nikdo menší než Wolfgang Wendel z Karlsruhe – přední světový odborník pres dějiny houslistů a vydavatel řady historických nahrávek, např. s kvartetem Rosé, s Georgem Kulenkampffem či právě s Vášou Příhodou. Wendel unikátním stylem propojil promítání dobových dokumentů s dnes už většinou legendárními nahrávkami a nevyhnul se ani tabu tématům, např. činnosti Příhody za druhé světové války či brutálnímu zacházení s jeho osobou stran poválečné lůzy.

Představil životní pouť patrně největšího českého virtuóza, z rodných Vodňan přes učňovská léta u Mařáka v Praze a válečný pobyt 1915 v Curychu až po legendami ověnčený „durchbruch“ v milánské kavárně 1919 – jako by ten Milán české houslisty magicky přitahoval: Tři roky po Příhodově úspěchu ve vlaku na hlavním nádraží umírá František Ondříček, pamětní desku se nepodařilo prosadit ani u starosty Milána ani u italských drah dodnes. Následující světová kariéra, kde se přes Argentinu dostává do USA, dostává zvláštní příchuť koncertováním za války v Říši, resp.v nacisty obsazených či s nimi kolaborujících zemích. V roce 1943 je Příhoda vybombardován v Mnichově, tou dobou vyučuje na tamější hudební akademii. Ve stejném roce dává mistrovské kursy na Mozarteu v Salcburku. Koncertuje v Berlině. V Praze naposledy za války roku 1944. A pak až v roce 1956 na snad nejslavnějším koncertě, který se kdy konal ve Smetanově síni. Hraje Dvořáka, doprovází ho Jaroslav Krombholc (dotaz: proč ne naše tehdejší „jednička“, tedy Karel Ančerl?), kytky po koncertě předává Josef Suk.

Mezi tím ovšem leží děsná kapitola poválečných let: Dušan Pandula vzpomíná, jak lůza, co zaživa zapalovala německé mladíky, které předtím polila benzinem, hnala po Václavském náměstí Příhodu, Ludikara a Talicha, jak museli čistit latríny, jak do nich bylo kopáno a jak byli titulováni kolaboranti. Roku 1945 byl Příhoda také osočen na koncertě v Košicích, že je vinen smrtí své první manželky Almy v Osvětimi. V roce 1946 ruší vídeňští pořadatelé ze stejných, dnes prokazatelně nesmyslných důvodů Příhodovy koncerty v Rakousku. O rok později začínají problémy s italskými úřady a český houslista se stává raději tureckým občanem. V roce 1955 přichází tragický úraz, následují potíže se srdcem a s plícemi. Roku 1960 umírá Příhoda ve Vídni, kde byl toho času profesorem na Vysoké hudební škole. Jeho sestře Růženě je komunisty znemožněna účast na pohřbu, a až v roce 1965 smí uctít památku bratra komorním koncertem ve Vodňanech.

V roce 1974 vychází dávno překonaná knížečka Jana Vratislavského v Editio Supraphon. A pak až po revoluci vydává Wendel v Německu a Fonit Centra v Itálii řadu nahrávek, včetně Čajkovského koncertu a Bachova Dvojkoncertu. Ve Ferraře se koná 2005 celodenní konference, mj.se žáky Příhody. V ČR vychází na náš popud v časopise Harmonie 2007 článek W. Wendela a v Hudebních rozhledech od Ivana Štrause. Víc nic.

Je smutné, že žádný český houslista necítil v roce 2010 potřebu uctít nějakou formou svého velkého předchůdce – koneckonců je např. interpretace Dvořákova koncertu je skoro synonymně spojena se jménem Váši Příhody a totéž platí pro Dvořákovu Sonatinu op.100, pro Paganiniho Nel cor più non mi sento, pro Mozartův koncert G dur, či Bachovu sonátu C dur, vlastní adaptaci valčíku z Růžového kavalíra, kadence k velkým koncertům, atd. A že – vyjma zmíněného malého, žádnou institucí či ministerstvem finančně nepodpořeného festivalu na jihu Čech – velké a finančně dobře dotované festivaly jako Pražské jaro či další hudební a kulturní instituce v Praze a ve zbytku České republiky neuctily Příhodu, nesvědčí právě nejlépe o kulturnosti a kultivovanosti, neřkuli erudici a ethosu. Nezůstalo to nepovšimnuto u přítomných hostů ze zahraničí. Sotva se najde druhá zem, která by se ke svým velikánům chovala tak macešky, jako ta naše.

Lze jen doufat, že se publicisté v ČR a v zahraničí spojí a že v dohledné době vyjde monografie o Příhodovi.

www.hudebnipodkleti.eu