Dvojité výročí prvního českého Oněgina v Čajkovského opeře

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Tři čtvrtiny století uplynuly 10. února ode dne, kdy v Bělé pod Bezdězem zemřel v roce 1942 významný český operní pěvec, barytonista Národního divadla Bohumil Benoni. V jeho osobě odešel poslední ze slavných příslušníků „staré gardy“ operního souboru Národního divadla, jeden z těch, kdo vytvářeli její profil a tím de facto profil české opery v prvních desetiletích existence českého profesionálního operního divadla. Byl benjamínkem této generace a na rozdíl od ostatních svých kolegů, zařazovaných do této kategorie, vstoupil by jako mladíček už přímo do budovy Národního divadla, kdyby mu v tom nezabránil požár z roku 1881.
Bohumil Benoni (foto archiv ND Praha)

Narodil se roku 1862 ve východočeské Chrudimi (zanedlouho, 25. února, tomu tedy bude rovných 155 let) ve vážené vlastenecké rodině. Jeho strýc Josef Benoni byl právník, který se v roce 1848 velmi aktivně zúčastnil protirakouských bouří, za což byl perzekvován. Byl přítelem Karla Havlíčka, Františka Palackého, Františka Ladislava Riegera, poslancem zemského sněmu a o město Chrudim měl veliké zásluhy.

V tomto prostředí vyrůstal mladý Bohumil, který už od dětství velice rád zpíval a učil se zpěvu u místního regenschoriho Antonína Horáčka, u velmi aktivního východočeského muzikanta, hudebního skladatele Aloise Hrdličky a u učitelky zpěvu Anny Chrzové.

Studoval gymnázium, ale v kvintě toho nechal a začal se učit knihkupcem. Už od dětských let hrál ochotnické divadlo, jež bylo v Chrudimi velmi aktivní. Tam si ho povšiml doktor Karel Pippich, muž, který veškerý svůj elán a energii věnoval povznesení města po všech stránkách a pilně se věnoval zejména amatérské divadelní činnosti. Jeho jméno nese dnes budova chrudimského divadla, postavená ve třicátých letech minulého století. Především díky Karlu Pippichovi bylo město Chrudim v oněch dobách obdařeno přívlastkem „východočeské Athény“.

Karel Pippich doporučil mladému zpěvákovi, aby zajel do Prahy a tam navštívil Jana Ludvíka Lukese, který vedl na Smíchově soukromou školu zpěvu. Lukes rozpoznal evidentní Benoniho talent a mladý adept zpěvu pokračoval ve svém učení pod jeho vedením. Na jaře roku 1882 poprvé veřejně vystoupil na koncertě Měšťanské besedy. Poté se odvážil a šel předzpívat řediteli Prozatímního divadla Josefu Nepomuku Maýrovi. Zazpíval známou árii Valentina z Gounodova Fausta a Markétky. Maýr si ho poslechl a nabídl mu angažmá. Ovšem nikoli jako sólistovi, ale jako opisovači not za minimální mzdu.

Benoni nabídku přijal. Shoda náhod tomu chtěla, že Benoni dostal příležitost na záskok zazpívat na jevišti píseň v tehdejší činoherní novince, dnes už dávno zapomenuté hře Josefa Jiřího Kolára Primátor. Sklidil s ní úspěch, a tak se stalo, že 7. dubna 1883 mu bylo umožněno vystoupit na jevišti v roli Valentina v Gounodově faustovské opeře. Úspěch byl jednoznačný a Bohumil Benoni byl se zpětnou platností od 1. dubna 1883 přijat jako sólista do operního souboru Prozatímního divadla, se kterým posléze přešel do znovuotevřeného Národního divadla.

Prozatímní divadlo (zdroj theatre-architecture.eu/archiv J. Hilmery)

V zahajovacím představení Smetanovy Libuše 18. listopadu 1883 Bohumil Benoni neúčinkoval, obě barytonové role byly v rukou dlouholetých koryfejů souboru. Přemysla samozřejmě zpíval Josef Lev, interpret všech velkých smetanovských barytonových rolí, pro něhož Mistr psal v některých případech speciální árie. A v roli Radovana účinkoval jeho dlouholetý kolega a konkurent Leopold Stropnický. Na první repríze dne 3. prosince ale Benoni už v roli Radovana vystoupil, protože Leopold Stropnický se na ní představil v úloze Přemysla.

V první fázi svého působení byl jednadvacetiletý Benoni pověřován spíše středními a menšími úkoly. Kritici sice oceňovali jeho zvučný, sytý, a přitom měkký hlas, ale měli výhrady k forsírování, vyrážení tónů a zejména k hereckému projevu.

Pro zajímavost uvádím výčet všech rolí, v nichž Bohumil Benoni vystoupil na jevišti Národního divadla do konce kalendářního roku 1884. Neúčinkoval sice ve všech inscenacích, jež v té době byly na repertoáru, ale souhrn těch, na nichž participoval, podává dnešnímu čtenáři dost přesnou představu o tom, jak vypadalo žánrové složení repertoáru Národního divadla v prvních letech jeho existence.

V představení Dvořákova Dimitrije, které se konalo jako třetí v pořadí v rámci slavnostního cyklu k zahájení provozu divadla, se představil v roli Něborského, v Halévyho Židovce v postavě Theobalda, v Donizettiho opeře Lucrezia Borgia v postavě Rustighella, v Meyerbeerově Afričance nejdříve v malé roličce Brahmína, ale na čtvrté repríze už převzal od Leopolda Stropnického závažnou barytonovou roli, postavu Nelusca, v Hugenotech vystoupil jako První mnich. Mezi dalšími rolemi byl strážmistr Morales v Bizetově Carmen a dále dvě postavy v dílech tehdejších skladatelů -Grönberger v opeře Karel Škréta autora Karla Bendla a Husita v Husitské nevěstě Karla Šebora.

Z významnějších úkolů si několikrát znovu zazpíval Valentina ve Faustovi a Markétce. První skutečně velkou rolí, kterou nastudoval, byl Don Carlos ve Verdiho dramatu Ernani. Tato opera, jejíž premiéra byla v srpnu 1884, se ale dočkala jenom premiéry, a poté hned derniéry. V září 1884 poprvé vystřídal Josefa Lva v roli Knížete v Dvořákově opeře Šelma sedlák. Následovaly role knížete Otakara ve Weberově Čarostřelci a 12. ledna 1885 se Bohumil Benoni konečně dočkal své první opravdu mimořádně náročné premiérové role, kterou byl Telramund ve Wagnerově Lohengrinovi. Zvládl ji výborně a potvrdil tím oprávněnost svého angažmá. Na scéně Národního divadla ji potom zpíval celkem jedenaosmdesátkrát, naposledy 19. dubna 1911.

Přišly další závažné úkoly: Tausendmark ve Smetanových Braniborech v Čechách, titulní hrdina Rubinštejnovy opery Démon, král Šalamoun v opeře Karla Goldmarka Královna ze Sáby. Amonasro ve Verdiho Aidě, Car Petr v Lortzingově komické opeře Car a tesař, hrabě Luna ve Verdiho Trubadúru, Escamillo v Bizetově Carmen a řada dalších.

Georges Bizet: Carmen – Bohumil Benoni (Escamillo) – ND Praha 1884 (foto archiv ND Praha)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář