Elīna Garanča zahájila českokrumlovský festival

Jiří Fuchs, 21.07.2013 0:00

Zahajovací galakoncert 22. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově přivedl na pódium soudobou pěveckou hvězdu v oboru mezzosopránu, Elīnu Garanču. Spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Praze, který dirigoval Karl Mark Chichon. Mezinárodní festival v Českém Krumlově sám sebe charakterizuje jako hudební přehlídku, která probíhá vždy pět týdnů v létě, během měsíce července a srpna. Po Dmitriji Hvorostovském v loňském roce sáhl festival opět ke jménu velmi přitažlivému v soudobém světě operní interpretace: Elīna Garanča, rodačka z krásné lotyšské Rigy, města obrovských tradic velkých sborových festivalů, hudebních škol a učilišť výborného renomé. Mezzosopranistka Elīna Garanča dostala výtečné základy již na Hudební akademii v Rize. Vůbec se nedivím, Rigu jsem měl možnost poznat a toto město hudbou doslova žije! Má i výborné a krásné operní divadlo. Elīna Garanča zabodovala po studiu na prestižní pěvecké soutěži v BBC Cardiff Singer of the World v roce 2001. To jí otevřelo cestu na západoevropské operní scény. Nejprve v malém německém divadle v Meiningenu, ale již zanedlouho v renomovaném Frankfurtu. Dnes je zvána na přední světová jeviště jako Staatsoper Wien, La Scala, Covent Garden nebo Met. Také ji můžeme vidět v Semper Oper Dresden, kde bude účinkovat rovněž v nadcházející sezoně. Elīna Garanča předvedla obdobný program, volený pro Krumlov, již v Praze. Ale obavy, že snad z tohoto důvodu bude Krumlov návštěvností handicapován, se nenaplnily. Pivovarská zahrada, vzdor neatraktivnosti oproti jiným možnostem v rámci zámku, se zcela zaplnila. Patrně má Krumlov jiné publikum a nepotřebuje tolik diváky z Prahy. Vzdor dosti vysokým cenám vstupenek, které jsou zde namnoze třikrát vyšší než na tolik atraktivní Smetanově Litomyšli! Bylo přítomno i překvapivě mnoho politiků, kteří – krize nekrize – přijeli sdílet vstupní koncert (třeba proto je zde vstupné tak vysoko posazeno…). Jedni z jednoho tábora, druzí z onoho druhého. Zdáli se být zcela pospolití, družní a v pohodě… Což opravdu není ode mne pokus o humor. Festival se odehrává za přímé podpory jak samotného prezidenta, tak premiéra České republiky. Pikantní bylo, když moderátor Jiří Vejvoda v úvodu večera zaspal v času i prostoru a mile přivítal jako současného prezidenta České republiky přítomného pana Václava Klause. Ten byl ostatně hostem festivalu již loni na koncertu Dmitrije Hvorostovského, tehdy ještě opravdu v roli prezidenta České republiky. Ale vlastně, rok sem, rok tam, že? Jisté je, že velký zájem předních politiků je pro prestiž festivalu na jihu Čech pozitivní zjištění. A ruku v ruce s tím jde jistě veledůležitý zájem sponzorů, bez kterých by festival nemohl být tím, čím dnes je.

Pivovarská zahrada nejenže není příliš inspirativním prostorem, to se celkem ví již dlouho, ale zvuk se zde se musí amplifikovat. Což je právě u tohoto typu programu trochu problém. Jistě že u plánovaného Čechomoru v rámci letošního krumlovského festivalu bude tatáž technika zajisté perfektní! Ale u operní a symfonické produkce je to určitý handicap. Ani v operních domech ani na symfonických koncertech se zvuk nemusí amplifikovat. Ba i v prostorech velikých operních divadel je stavovskou ctí (!), alespoň zatím, umět pokořit prostor vlastní hlasovou rezonancí. Tady jde o zcela jiné vnímání, než je běžné u hudby populární. Zvuk orchestru je zde ale amplifikací zkreslený, houslové skupiny dynamicky vytaženy, dřevěné dechové nástroje oproti nim v nerovnováze. Jsem docela zvědav, jaký zvuk bude mít avizovaný záznam na Vltavě dne 16. září, neboť zde již půjde o nahrávku. Jistě že také protagonistka večera zněla do éteru zesilována mikrofonem. Decentněji voleným, než tomu bylo u sekcí v orchestru. Ale ani ona zde nezní prostorově zcela přirozeně prezentována, jako tomu je v kterémkoli divadle nebo třeba na zmíněné Litomyšli, kde se dá sázet na přirozenou výbornou akustiku prostředí. A zvuk tím není třeba upravovat. V tom je pro tyto typy programů poněkud problém Pivovarské zahrady. Je dobře, že druhý podobný koncert českého basisty Adama Plachetky je umístěn do prostoru zámku, to je moc dobrý počin organizátorů festivalu! Letos využívá nádhery a akustiky zámeckých sálů vícekrát!Ústředním bodem prvního večera byla samozřejmě Elīna Garanča. Avizovaný program měl převahu ve francouzské hudbě, ale nejen v ní! Koncert zahájila ruská hudba. Hned po Čajkovského vstupním valčíku ze suity z Labutího jezera zazněla slavná árie Johanky z Čajkovského opery Panna orleánská. Známá árie, de facto skutečný „hit“ tohoto skladatelova přece jen méně hraného díla, představila Elīnu Garanču jako pěvkyni krásného, vyrovnaného hlasového fondu ve všech polohách i vokálech. Zjevně výtečně technicky vedeného! Hlas imponuje bezvadnou tónovou koncentrací vysokých poloh, do kterých stoupá samozřejmě a lehce. Její hloubky nemají sice onu až altově varhanní výraznost à la Jelena Obrazcovová, zní celkově decentněji, ale barevně zajímavě. Celý rozsah jejího hlasu má perfektní jednotu barvy. Pěvkyně volí vnitřně koncentrovaný, decentně oduševnělý výraz. Kdo by čekal extravertní hvězdný typ chování osobnosti od prvního okamžiku vstupu na pódium, může být překvapen neokázalostí projevu. Projev, jaký byl typický u nás pro slavnou generaci Marty Krásové nebo Beno Blachuta. Ti tak činili zcela záměrně. Nic, co by prezentovalo laciné efekty, ani náhodou! Měl jsem jen pocit, že svůj osobitý, nenucený výraz zpěvačka sama v sobě trochu hledala, než nalezla plné uvolnění. Ve slavné árii Dalily Mon coeur s’ ouvre à ta voix z opery Samson a Dalila skladatele Camilla Saint-Saënse předvedla Garanča imponující linii dlouhodeché kantilény. V codě závěru zaujalo nadmíru líbezné, vemlouvavé mezza voce na choulostivém závěrovém tónu Ges. Přirozeným vrcholem první části se ovšem stala polohou i rozsahem vypjatější árie z Gounodovy Královny ze Sáby (La Reine de Saba). Ve druhé části večera byla pozornost soustředěna především k Bizetově slavné opeře Carmen. Několik ukázek mělo tvořit vrchol večera. Habanera, Séguedille, kartová árie a na závěr Chanson bohéme, který se někdy v divadlech zpívá, tak jako se volilo zde, v podání Carmen. Jindy jako Bizetem psaný tercet, kdy dané téma rozvíjí postupně Frasquita, Mercedes a teprve poté je převezme Carmen. Z ukázek ze slavné opery mne nejvíc zaujala vnitřně procítěná kartová árie ze 3. dějství, v níž se Elīna Garanča velmi podmanivě dostala do plného a přesvědčivého výrazu předtuchy smrti. Pěvecky a rozsahově vyšel skvěle závěr koncertu, moc dobře vypočítaný na efekt, který by se po kartové árii bez dohry orchestru v té míře nedostavil. Sled čísel oproti posloupnosti árií v opeře byl jistě zvolen ku prospěchu vyznění vrcholu večera. Bylo zajímavé, jak pěvkyně vůbec nepůsobila „hvězdnatě“, jak bývá časté u těchto pěvců (Hvorostovskij, Giordani či Villazón byli v tomto směru pódiově živější a umí se více „prodat“). Naopak, Garanča působila ba i jako Carmen více hloubavě intelektuálně než živočišně. Ponořena plně do sebe sama nacházela svoji osobitou, půvabně jemnou sdělnost. Neprodávala lacino na efekt ani tu slavnou Habaneru z Carmen, která k tomu tolik svádí. Jistě že ji v divadle dovede patřičně rozehrát, zde však držela hudební výraz v koncertně uměřené podobě. Závěrečnou výšku Habanery nádherně rozvinula a rozsvítila jistým crescendem z bezpečně nasazeného koncentrovaného piana, rezonancí perfektně do forte zesíleného. Orchestr doplňoval výstupy zpěvačky ouverturami a úvody k jednotlivým aktům opery. Co také najít zde jiného a vhodnějšího? Bizet své úvody bezvadně vypracoval, doslova hýří melodickou invencí a dirigent je tlumočil perfektně v rytmu i v rozezpívané kantiléně (zejména flétna v Entr’acte Act III).

Publikum po Carmen dalo již zřetelněji najevo své sympatie, a tak se zcela očekávaně přidávalo. Slavná Carceleras, zarzuela Španěla Ruperta Chapího, zazněla natolik uvolněně a přesvědčivě v tónu i ve výrazu, že si publikum, již vstoje, vynutilo druhý přídavek. Tím byla pro mne dosti překvapivě Granada Augustina Lary, Mexičana, jenž si tímto hitem postavil pomník mezi sedmi sty skladbami, které vytvořil. Nu, tuhle slavnou skladbu bych ale nechal přece jen raději tenoristům, aby ji patřičně rozzářili ve výrazu svých dispozic. Ona jim opravdu více sluší! V podání mezzosopránu jako by ztrácela body, byť jistě s citem podaná. Ve vzduchu byl zjevně cítit ještě třetí přídavek, ale ten se již nekonal. Publikum po známé Granadě zatleskalo, ale již pohasínalo, aby se z toho dal vytěžit onen třetí přídavek, na který se orchestr zcela viditelně chystal! Dirigent Karel Mark Chichon řídil repertoár vyššího populáru, jak se nazývá tento typ skladeb, s naprostým přehledem. Pro vyspělého operního a symfonického dirigenta ani nemůže být tento typ voleného půdorysu programu typu Ein Kessel Buntes zvláštním problémem. Ale snažil se poctivě o pevný rytmus, o výraz, uměl hlavně strhnout hudebníky orchestru k zainteresovanosti na typu programu, což nebývá snadné. Pro symfonický orchestr bývá víc komerční otázkou než uměleckou Mekkou. Doplnil očekávané vstupy zpěvačky o populární skladby orchestrální, mezi nimiž zaujala publikum zejména líbivá Meditace z opery Thaïs od Julese Masseneta. Díky procítěnému houslovému sólu koncertního mistra symfoniků, zvukově zesilovaného aparaturou až na hranici nutnosti. Dirigent večera Karel Mark Chichon má k hudbě romantického stylu zjevně velmi blízko. A romantická opera je jeho osobní parketou. Byl své sympatické ženě, renomované zpěvačce Elīně Garanče výtečným, víc než citlivým doprovazečem!

Večer byl vstupem do již 22. ročníku velkého festivalu na jihu Čech a přejme mu, aby se vydařil co nejlépe. Tak jako koncert vstupní. Jak vnímanými výkony, tak silnou návštěvností. Ale i nádherným počasím, které málokdy je tak ideální, jako bylo na tomto vstupním večeru.Hodnocení autora recenze: 95 %

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov 2013
Elīna Garanča (mezzosoprán)
Symfonický orchestr Českého rozhlasu
Dirigent: Karel Mark Chichon
19. července 2013 Pivovarská zahrada Český Krumlov

program:
Petr Iljič Čajkovskij:
– Valčík ze Suity z baletu Labutí jezero, op. 20a
– Da, czas nastal, árie Johanny z opery Panna Orleánská
Jules Massenet:
– Meditace, symfonické intermezzo z opery Thaïs
Camille Saint-Saëns:
– Mon coeur s’ouvre à ta voix, árie Dalily z opery Samson a Dalila
– Bakchanálie z 3. dějství opery Samson a Dalila
Charles Gounod:
– Plus grand, dans son obscurité, árie královny Balkis z opery Královna ze Sáby
– Tři pasodoble ze Španělska
Pascual Marquina:
– España Cañí
Santiago Lope:
– Gerona
Manuel Penella Moreno:
– El Gato Montes
=přestávka=
Georges Bizet:
výběr z opery Carmen
– L´amour est un enfant de Bohème (1. dějství, první verze)
– Preludium (1. dějství)
– Habanera (1. dějství)
– Entr’acte (3. dějství)
– Séguedille (1. dějství)
– Entr’acte (4. dějství)
– En vain, pour éviter (3. dějství)
– Entr’acte (2. dějství)
– Chanson bohème (2. dějství)