Eschenbachův pražský Mahler

V uplynulých dnech v Praze vyvrcholily mahlerovské oslavy sérií tří koncertů s názvem „Pocta Gustavu Mahlerovi“ spojených mimořádnou osobností dirigenta, klavíristy a pedagoga Christopha Eschenbacha.

Tento pozoruhodný umělec představil pražskému publiku své pojetí Mahlerových symfonií č. 1, 5 a 2 doplněné v případě prvních dvou koncertů cyklem Rückert-Lieder v podání další hvězdy současného interpretačního umění, Matthiase Goerna. Jejich setkání na pódiu Rudolfina nebylo něčím náhodným: oba umělci spolu dlouhodobě spolupracují a nedávno vytvořili nahrávku, která je součástí souborného vydání Schubertova písňového odkazu v Goerneho provedení. Goerne, který v současnosti platí za nejrespektovanější osobnost v interpretaci německého písňového repertoáru, koncertoval v Praze již několikrát. Každá jeho návštěva je opravdu hudebním svátkem a nejinak tomu bylo i tentokrát. Jeho interpretace Mahlerových písní byla přímo uhrančivá. Lahodný splývavý tón, který může v případě Mahlerových písní uplatnit snad ještě lépe než v Schubertových, byl doslova hypnotizující. Jestliže se na začátku večera zdálo, že poměrně krátký písňový cyklus bude jako náplň celé první poloviny koncertu nedostačující, Goernemu těchto cca 18 minut stačilo na vyvolání bouřlivých ovací publika. Zvláštní je, že Dvořákova síň Rudolfina byla při tak atraktivním programu se špičkovými umělci zaplněna jen asi z osmdesáti procent.

Eschenbach je osobností, která k interpretaci díla přistupuje s širokým rozhledem po hudebním i mimohudebním světě. Jeho inteligence, šíře vzdělání, kultivovanost a nadhled věku představují vzácnou kombinaci, která ho přímo předurčuje k interpretaci tak komplexní umělecké a lidské výpovědi, jakou představuje Mahlerova hudba. Tohoto autora také dirigent vždy jmenuje mezi svými oblíbenci. Letos sedmdesátiletý Eschenbach působil na dirigentském stupínku velmi vitálním dojmem a bylo zřejmé, že „svého“ Mahlera si opravdu užívá. Jeho tradiční oděv – černé sako bez klop a kapes se zapínáním až ke krku (omlouvám se případným módním znalcům za nedostatek odborné terminologie) – působí až strohým dojmem, což se ovšem rozhodně nedá říci o dirigentově výkladu Mahlerových partitur: rozmanitost výrazu, která je pro Mahlera charakteristická, byla také jednou z hlavních deviz Eschenbachovy interpretace. Její dokonalou promyšlenost lze doložit již třeba tím, že obrovité Mahlerovy partitury dirigoval zpaměti, a přesto se v toku hudby neztratil jediný detail. Některé lyrické úseky Eschenbach doslova modeloval konečky prstů a zjevně si vychutnával podrobnosti barevné instrumentace. Za zmínku stojí také minuciézní práce s rytmickými detaily – nejzřetelněji to bylo patrné ve valčíkových stylizacích druhých vět první a druhé symfonie. Práce s dynamikou, která je na tak rozsáhlých plochách jedním z nejdůležitějších faktorů pro vyznění díla, byla přímo vzorová. Dirigentovo „šetření“ s forte přineslo mimořádný efekt např. v úvodní větě první symfonie, kdy závěrečný dynamický vrchol vyzněl opravdu velmi účinně. Dirigentovo vystupování je velmi sympatické, beze snahy o prezentování sama sebe „jen“ autenticky zprostředkovává to, co je pro skladatelovu hudbu příznačné: střetávání hluboké závažnosti s triviálností, patosu s ironií.

První dva koncerty (3. 7. a 4. 7.) s Mahlerovou první, respektive pátou symfonií byly součástí turné, které dirigent uspořádal se Šlesvicko-holštýnským festivalovým orchestrem. Toto těleso, složené z hráčů různých národností do šestadvaceti let, je výsledkem práce tzv. Orchestrální akademie, kterou roku 1987 založil v Salzau Leonard Bernstein podle vzoru amerického festivalu v Tangelwoodu. Studenti z celého světa zde mají možnost pracovat pode vedením nejvýznamnějších světových dirigentů. Ředitelem Mezinárodní orchestrální akademie Šlesvicko-holštýnského hudebního festivalu je od roku 2004 právě Eschenbach. Orchestr hrál pod jeho vedením velmi pozorně a se zjevným zaujetím. Že je složen z opravdu vynikajících hráčů bylo možno nejlépe zaznamenat při četných sólech, které přináší např. třetí věta první symfonie – slavný kánon, kde je v průzračné instrumentaci slyšet každá nepřesnost, byl proveden skvěle.

Při závěrečném koncertu této mahlerovské minisérie, na němž zazněla druhá symfonie „Vzkříšení“, účinkovala pod Eschenbachovou taktovkou Česká filharmonie, Český filharmonický sbor Brno a sólistky Yvonne Naef a Simona Houda Šaturová. Koncert připadl právě na datum stopadesátého výročí Mahlerova narození a byl více než důstojnou oslavou skladatelova génia. Přes všechno, co se v poslední době píše o České filharmonii, nelze zpochybnit, že se stále jedná o špičkové hudební těleso, které je schopno podávat nadstandardní umělecké výkony. Tento mahlerovský koncert budiž důkazem: orchestr pohotově reagoval na sebemenší dirigentova gesta, měli jsme možnost slyšet opravdu úchvatná pianissima, přesnou souhru (pizzicatová pasáž ve druhé větě), a drtivá i hymnická tutti.

 

Obě sólistky (které se před časem s Eschenbachem podílely i na nahrávce tohoto díla pro vydavatelství Ondine) podaly standardně dobré výkony a lze jen litovat, že sopránový part není alespoň o něco rozsáhlejší, Simona Houda Šaturová nedostala na tak malé ploše příliš velkou příležitost uplatnit rozmanité polohy svého hlasového projevu. Největší hvězdou večera však přesto zůstává fantasticky zpívající Český filharmonický sbor Brno (sbormistr Petr Fiala). Těleso, které se za dvacet let své existence vypracovalo do pozice jednoho z nejuznávanějších souborů ve svém oboru, znovu potvrdilo svoje mimořádné umění, jehož hlavními přednostmi jsou kontrolovaná dynamika a kompaktní, měkký a sytý zvuk. Diváci tentokrát zaplnili koncertní sál téměř úplně a zřejmě i díky působení Eschenbachovy osobnosti tentokrát vydrželi po celý večer (hodinu a půl trvající provedení bez přestávky) s napjatou pozorností, téměř se nekašlalo (!), a dokonce ani jednou nebyl slyšet charakteristický zvuk zipu u dámské kabelky. Publikum dalo najevo své pocity z provedení prostřednictvím „standing ovation“ a dirigenta několikrát vyvolalo na pódium. Eschenbach má v příštím roce v Praze dirigovat Mahlerovu osmou symfonii – tentokrát u příležitosti připomenutí stého výročí skladatelova úmrtí – a na provedení tohoto hudební kolosu se má podílet 600 interpretů z ČR a Německa. Zdá se, že se máme na co těšit.

 

Pocta Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler: Rückertovy písně
Gustav Mahler: Symfonie č. 1 D Dur „Titan“
Schleswig-Holstein Festival Orchester
Dirigent: Christoph Eschenbach
Matthias Goerne (baryton)
Rudolfinum Praha – Dvořákova síň 3.července 2010

***

Pocta Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler: Rückertovy písně
Gustav Mahler: Symfonie č. 5 cis moll
Schleswig-Holstein Festival Orchester
Dirigent: Christoph Eschenbach
Matthias Goerne (baryton)
Rudolfinum Praha – Dvořákova síň 4.července 2010

***

Pocta Gustavu Mahlerovi
Gustav Mahler: Symfonie č. 2 c moll “Vzkříšení”
Česká filharmonie
Dirigent: Christoph Eschenbach
Český filharmonický sbor Brno
Sbormistr: Petr Fiala
Simona Houda Šaturová (soprán)
Yvonne Naef (alt)
Rudolfinum Praha – Dvořákova síň 7.července 2010

www.ceskafilharmonie.cz

Náš nedávný rozhovor s dirigentem Christophem Eschenbachem najdete zde.