Eva Urbanová: Nejtěžší úseky života jsem vždycky přežila. Jedeme dál!

  1. 1
  2. 2
  3. 3

To je trend. Dnes se učí zpívat takhle. Doširoka, ovšem tóny nemají špičku. A hlas není srovnaný. Podle mého názoru jsou to uměle vyrobené hlasy. Možná někdo řekne, sama nikoho zpívat nenaučila, a tady něco vykládá. Ale je to můj názor. My nyní na sílu vyrábíme velké hlasy z materiálů, které nemají tu kapacitu. Když jste mladší, máte pocit, že to vydržíte. Ale pak dojdete do věku, kdy už nemůžete. Vy se nesmíte na každé výšce dřít.

Vy víte, o čem mluvíte. Před pár lety jste sama měla problémy s hlasem. Jak jste tohle období překonala?

To bylo spojené se zdravotními problémy, dokonce jsem musela na operaci. A dostala jsem se do situace, kdy jsem si říkala, že asi přestanu zpívat, protože mi vůbec nic nešlo. Úplně jsem ztratila hlavový tón a to je pro zpěváka katastrofa, protože bez něj nemůže zpívat. Silou jsem se snažila to prorazit, ale pak jsem stejně skončila na operačním sále. U kořene nosu jsem měla zarostlé polypy, takže nedocházelo k žádné rezonanci v hlavě. Než se na to přišlo, asi tři čtyři roky jsem se trápila.

Po operaci se všechno vrátilo zpátky?

Kdepak. Hlavový tón se sice objevil, ale ty nánosy zlozvyků ze dne na den nepominou. Navíc psychika je zcela na nule, vůbec si nevěříte, před každým vysokým tónem si ty své dřívější potíže připomínáte, říkáte si, vždyť já to nezazpívám…

Jak z toho ven?

Musela jsem se zase znovu začít učit zpívat, protože se vám ztratí fráze, zpíváte vzadu… Mám ale obrovské štěstí, že za tu dobu, kdy jsem se svými hlasivkami tak neurvale zacházela, se s nimi nic nestalo. Dva roky jsem se učila znovu zpívat. Ale musíte najít někoho, komu věříte, kdo vás zná a kdo ví, jak váš problém odstranit. A to není jen tak jednoduché. Navíc v sobě musíte mít tolik pokory a píle, že začnete znovu chodit do školy, učit se zpívat. Znovu jsme začaly pracovat s mou paní profesorkou Kotnauerovou, přes dva roky nám trvalo, než se hlas zase znovu usadil. Musím říct, že teď zpívám úplně jinak než předtím. Vlastně jsem se „přeučila“ zpívat. V plném provozu to bylo velmi těžké. Chodila jsem na hodiny a do toho jsem stála večer na jevišti, kde na mě doléhaly všechny ty nejistoty… Jakmile se trochu u zpěváka rozkolísá psychika, jakmile si přestane věřit, je to konec. Zpěv miluju, ale v té době jsem se na jevišti trápila. Skutečně jsem si říkala, že skončím. Ale dřela jsem, abych si tu radost mohla zase znovu dopřát.

A už si ji dopřáváte?

Ano. Už zase zpívám s lehkostí, hlavový tón je zpátky, vrátila se piana, vůbec se nedřu. Po představení vůbec nejsem unavená, jediné, co mě bolí, jsou nohy. Takže – jedeme dál.

Na co myslí Eva Urbanová, když je sama se sebou?

Teď prožívám takové složité období, protože je doba okolo Vánoc, poprvé bez maminky. Navíc maminka se narodila 22. prosince a byla Eva jako já. Odřekla jsem i půlnoční u nás v kostelíčku. Pan farář to pochopil. Ale nejtěžší úseky života jsem vždycky přežila, tak tomu bude doufám i tentokrát.

Děkuji za rozhovor.

Eva Urbanová (foto Petr Adámek)


Vizitka:

Sopranistka Eva Urbanová (1961) patří již více než dvacet let k největším českým operním hvězdám. K jejím nejvýznamnějším vyznamenáním patří dvě Ceny Thálie za Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni, kanadská cena Dora Mavor Moore za ztvárnění téže role v inscenaci Kanadské operní společnosti v Torontu či americká cena Grammy za nahrávku Celeste Aida: Famous Opera Arias. Na tutéž cenu byla nominována i její nahrávka Janáčkovy Šárky (dirigent Sir Charles Mackerras). V roce 2003 byla Eva Urbanová jmenována Rytířem řádu umění a literatury Francouzské republiky.

Eva Urbanová studovala zpěv soukromě u Ludmily Kotnauerové a zároveň pracovala s proslulou sopranistkou Renatou Scotto. Od roku 1990 je v trvalém angažmá v pražském Národním divadle, kde nastudovala řadu velkých rolí: Smetanova Libuše a Milada (Dalibor), Janáčkova Kostelnička (Její pastorkyňa), Marfa Ignatěvna Kabanová (Káťa Kabanová) a Matka Míly (Osud), Verdiho Alžběta (Don Carlo), Leonora (Síla osudu), Amélie (Maškarní ples) a Amneris (Aida), Straussova Salome, Pucciniho Tosca, Turandot a Minnie (Děvče ze Západu), Santuzza (Mascagni: Sedlák kavalír), Cileova Adriana Lecouvreur, Cizí kněžna (Dvořák: Rusalka) a mnoho dalších. Na scéně Státní opery Praha nastudovala titulní roli v nové inscenaci Dvořákovy Rusalky. Od roku 2010 je stálým hostem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde zpívá Janáčkovu Kostelničku a Emilii Marty (Věc Makropulos), Wally (Catalani: La Wally), Ortrud (Wagner: Lohengrin) a Maddalenu (Giordano: Andrea Chénier).

V roce 1998 debutovala v newyorské Metropolitní opeře jako Ortrud a dále zde vystoupila jako Santuzza, Cizí kněžna, Tosca a Turandot. Hostovala na dalších světových scénách, jakými jsou mimo jiné milánská La Scala, Hamburská státní opera, Covent Garden v Londýně, Opéra national de Paris, Teatro Real v Madridu, Volksoper ve Vídni, Los Angeles Opera a další. Intenzívní je rovněž její koncertní činnost, jmenujme například Verdiho Requiem (turné po Švýcarsku), Mozartovo Requiem (Mnichov), Brittenovo Válečné requiem (Royal Albert Hall v Londýně), Martinů Epos o Gilgamešovi (Londýn), Janáčkovu Glagolskou mši (Londýn, Toronto, Vídeň, Athény), Dvořákovo oratorium Svatá Ludmila (Edinburgh). Je stálým hostem mezinárodních hudebních festivalů Pražské jaro a Smetanova Litomyšl a spolupracovala s významnými dirigenty (Christoph von Dohnányi, Jiří Bělohlávek, Sir Charles Mackerras, Kent Nagano, Ondrej Lenárd, Sir Andrew Davis, James Conlon, James Levine, Nello Santi, Leonard Slatkin, Roberto Abbado a Riccardo Chailly). Její četná diskografie zahrnuje mimo jiné nahrávky Smetanových oper Libuše a Dalibor, Dvořákovy kantáty Svatební košile a oratoria Stabat Mater, Janáčkovy Glagolské mše, Mahlerovy kantáty Das klagende Lied pod taktovkou Kenta Nagana a několik portrétních nahrávek árií a duetů.
(Zdroj: www.narodni-divadlo.cz)

www.evaurbanova.com

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama