Evviva il coltellino! Evviva Bartoli!

21.3.2010 01:00 Pavel Šimáček

„Jako ve všech obcích Božího lidu, ženy nechť ve shromáždění mlčí…“ Tato věta z Bible (Kor. 14,34) změnila dějiny hudby. Od 4. století byla totiž interpretována jako zákaz zpěvu žen v kostele. V kostele nadále směli zpívat jen muži. Jak ale dosáhnout vysokých hlasů? Chlapci brzy zmutovali a falzetisté vydávali „nepěkné“ zvuky. Od začátku 17. století se proto šíří kastrování malých zpěváků. V roce 1668 papež Klement IX. Dokonce zakázal vzdělávat ženy jako zpěvačky. I když jeho nařízení bylo vynucováno jen v papežském státě, tlak na „produkci“ kastrátů se ještě zvýšil. Každý rok bylo kastrováno více než čtyři tisíce chlapců.
Jak zněl asi jejich hlas? Máme sice dvě nahrávky s posledním z kastrátů Moreschim, ale z nekvalitního záznamu zestárlého zpěváka si příliš představu neuděláme. A tak jsou jejich role dnes obsazovány buď ženami nebo kontratenoristy (málokdy mužskými hlasy) a odborníci na starou hudbu se přou, co je lepší…

Poctu všem kastrátům vzdala Cecilia Bartoli na svém posledním albu Sacrificium (Oběť). Zakoupíte-li si deluxe edici alba, získáte nejen CD s 12 áriemi nahranými ve světové premiéře, ale i bonusové CD s dalšími třemi nejznámějšími áriemi napsanými pro kastráty a k tomu 150 stránkovou knížečku, na jakou jsme od Bartoli zvyklí. Málokterý interpret věnuje výpravě svých CD takovou pozornost (nejde o to, zda vše dělá zpěvačka sama). Světové premiéry, nové verze, obsáhlé studie, fotografie v jednotném stylu. Při sérii koncertů k albu Maria (pocta Malibranové) s Bartoli jezdil i kamión s malým muzeem zasvěceným této legendární zpěvačce.

Oficiální trailer k poslednímu albu Cecilie Bartoli Sacrificium

Když jsem se začátkem této sezóny dozvěděl, že Bartoli bude 15. března zpívat ve vídeňském Musikvereinu, rozhodl jsem se splnit si jeden sen. Dva dny předtím, kdy jsem pilně navštěvoval operní domy (Mores und Aron, Iphigénie en Tauride), výstavy a také vídeňské kavárny jsem trnul, aby Bartoli náhodou neodřekla. Uvěřil jsem, až když jsem seděl na místě ve Zlatém sále.

Plakátová stěna Musikvereinu. Povšimněte si nejen plakátu oznamujícího koncert Bartoli, ale také těch ostatních. Já zvažoval změnu pobytu…

Program zahájila Porporova předehra k opeře Meride e Selinunte a ihned bylo zřejmé, že výkon Kammerorchesteru Basel (umělecká vedoucí Julia Schröder) bude zážitek. V předehře se blýskly především horny, málokdy jsem slyšel historické nástroje (či jejich kopie) hrát tak spolehlivě. Zajímavé je, že orchestr během koncertu ladil jen několikrát a velmi krátce.
Ještě při posledních taktech předehry na koncert vběhla Bartoli v dlouhém černém plášti, pod nímž měla bílou košili s fiží, na hlavě klobouk s péry, který ihned „odhodila v dáli“. Uvítal ji neuvěřitelný potlesk. Tak nějak asi vypadaly nástupy kastrátů a primadon. Začala první árie (Porporova „Come nave“, simile aria, v níž Siface přirovnává svůj duševní stav k lodi na rozbouřeném moři, v rychlém tempu, plná koloratury). První šok: hlas Bartoli nebyl příliš zvučný. Nikdy předtím jsem ji naživo neslyšel a z nahrávek jsem se domníval, že její hlas je „supersilný“, že někdy do zpěvu vloží tolik ze svého temperamentu, že až jakoby křičí – a nyní něco zcela jiného. Druhý šok: Její hlas je neuvěřitelně lehký a všechny koloratury zvládá jako by se nejednalo o nic obtížného. Třetí šok: ta žena nepotřebuj dýchat. Další árie „Chi non sente al mio dolore“ od Broschiho byla pomalá a Bartoli uplatnila svou další silnou stránku: procítěný, lehký projev, dlouhé „bezdeché“ fráze, chvílemi zvučné, jindy v pianissimu. Orchestr doprovázel neskutečně lehce a k tomu její hlas téměř na hranici slyšitelnosti… Když člověk zavřel oči, měl opravdu dojem, že takto nějak musí znít „hudba sfér“. S tak bezpečným ovládáním hlasu jsem se setkal snad jen u jedné zpěvačky – Edity Gruberové. Bez odpočinutí Bartoli navázala další Porporovou árií, opět gejzíry koloratury provedené „naprosto v klidu“, snad až jaksi mimochodem. A zase jsem jen žasnul: jak je to možné? Jaký rozdíl proti zpěvákům a zpěvačkám, kteří se spoléhají na sílu hlasu a publikum se domnívá, že dobrý zpěv = hlasitý zpěv (= řev). Po celou dobu Bartoli zvládla komunikovat s publikem, získávat si ho na svou stranu – zvednutím obočí, úsměvem, vtipnými gesty, svou osobností, z níž vyzařovala maximální radost z hudby.

A tak pokračoval celý koncert – většinou se střídaly rychlé, vášnivé árie s vokální exhibicí s niternými, pomalými kusy, jen občas proloženými předehrou. Na poslední dvě árie si Bartoli oblékla zlatý živůtek a červenou „sukni“ s vlečkou a předvedla svůj komický talent ve Vinciho recitativu a árii. Závěrečná „Nobil onda“ pak dokázala, co jsem si v průběhu koncertu jasně uvědomoval: všechny ty koloratury, trylky a další ozdoby ve skutečnosti působí ještě s větší lehkostí a samozřejmostí než na nahrávkách. Jedinou odpovědí těm, kteří Bartoli považují za bezduchou „koloraturní mašinu“ a odvolávají se na nahrávací techniku je: jděte na koncert a pak mluvte. Publikum doslova šílelo a dočkalo se tří přídavků, přičemž na poslední Broschiho „Son qual nave“ Bartoli vtrhla na pódium s chocholem na hlavě a po více než dvou hodinách (!!!) čistého času (celý koncert trval včetně přestávky a několika orchestrálních čísel téměř tři hodiny) vystřihla něco nepopsatelného.

Jen těžko hledám slova k vylíčení onoho večera – šlo o jeden z největších uměleckých zážitků v mém životě. Všem čtenářům a čtenářkám radím: neváhejte a bude-li Bartoli někde poblíž (alespoň v sousedním státě), nešetřete penězi (cena lístků přitom byla od 6 k stání do 150 za nejlepší místa) ani dovolenou a vypravte se za ní. Naprosto jistě si vás získá. Setkáte se se skutečnou pokračovatelkou pěveckého umění Farinelliho, Cuzzoniové, Malibranové a dalších, které považujeme za legendy a jen se domýšlíme, jak zpívali.

Oficiální videoklip k Broschiho árii Son qual nave. Pod ním pak najdete video, zachycující tutéž árií – poslední přídavek – z vídeňského koncertu. Kdosi ho natočil (na primitivní fotoaparát) ve skrytu za ostatními návštěvníky koncertu, takže kvalita je poněkud horší. Atmosféru koncertu a nasazení Bartoli však přesto zachycuje.

Sacrificium– La scuola dei castrati
Cecilia Bartoli
Kammerorchester Basel
Julia Schröder, umělecká vedoucí
Musikverein, Vídeň

Nicola Porpora
- Sinfonia z opery Meride e Selinunte
- Come nave (Siface)
Riccardo Broschi
- Chi non sente al mio dolore (Merope)
Nicola Porpora
- In braccio a mille furie (Semiramide riconosciuta)
- Předehra k opeře Germanico in Germania
- Parto, ti lascio o cara (Germanico in Germania)
Francesco Maria Veracini
- Ouverture Nr. 6 g – Moll
Leonardo Vinci
- Cervo in bosco (Il Medo)
Leonardo Leo
- Qual farfalla (Zenobia in Palmira)
Francesco Araia
- Cadrò, ma qual si mira (Berenice)
Nicola Porpora
- Usignolo sventurato (Siface)
Carl Heinrich Graun
- Misero pargoletto (Demofoonte)
Alessandro Scarlatti
- Sinfonia di concerto grosso Nr. 2 D – Dur
Antonio Caldara
- Quel buon pastor (La morte d´Abel)
Nicola Porpora
- Předehra ke kantátám Gedeone a Perdono, amata Nice
Leonardo Vinci
- Quanto invidio la sorte…Chi vive amante (Alessandro nelle Indie)
Nicola Porpora
- Nobil ona (Adelaide)

Přídavky:
Georg Friedrich Händel
- Lascia la spina (Il Trionfo del Tempo e del Disinganno)
- Desteró dall´ empia dite (Amadigi di Gaula)
Riccardo Broschi
- Son qual nave (Artaserse)

www.ceciliabartolionline.com

Související články

Komentáře: 9

Anonymous dne 20.3.2010 v 23:58

Velmi odbyty recital Cecilia Bartoli jsem zazil doma v Montrealu asi pred 20 lety. Bylo verejnym tajemstvim, ze hned po koncerte spechala na soukromou veceri s tehdejsim Prime Minister Brian Mulroney a kritici ji to pekne nalozili druhy den v tisku. Pak nasledovala samotnou zpevackou rusena vystoupeni v Met a nejakou dobu jsme tady o ni neslyseli, ja jsem ji pustil ze zretele. Ano, ma "maly" hlas a to v tech obrovskych severoamerickych salech pracuje proti ni.

Za poslednich dejme tomu 5 let, the lady has reinvented herself. Jednou pri dlouhe ceste autem jsem zachytil v rozhlase cely medailon venovany nahravce CB jako pocta Maria Malibran. Neveril jsem te promene a tomu krasnemu hlasu. Loni na podzim jsem zakoupil za smesnych 15 dolaru zminovane album Sacrificium (deluxe set) a byl jsem znovu v uzasu. Poslouchal jsem to skoro porad a pak to skoncilo jako darek v Praze. Nechtelo se mi delat kopii (nerikejte to na me), protoze to se se vsim vsudy tezko dela, tak to tady nemam. Treba ted bych si to s chuti pustil. Asi si koupim jine uz kvuli tomu kvalitnimu doprovodnemu materialu.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
rastislav dne 21.3.2010 v 14:44

Som zvedavy ako by sa vam pacila napr. Carmen spievana takymto stylom.Asi nijak,lebo by ste ju nepoculi cez orchester.To len na margo vasho hodnotenia,co je spravny spev.Neporovnavajte neporovnatelne.Repertoar CB si vyzaduje ine ako napr. Verdiho opery atd.Sila a velkost hlasu nie je vec kricania,ale maximalneho vyuzitia rezonancie a dychovej podpory.A tak ako je obdivuhodne ako zvlada to svoje CB s komornym orchestrom,minimalne tak isto obdivuhodne je spievat napr. Verdiho obroskym zvukom a legatom v obrovskych opernych salach s tradicne mohutne znejucimi orchestrami.Apropo,aj CB dostala ponuku na Carmen.Aj suhlasila,len s dodatkom,ze iba s komornym orchestrom!!!…hahaha…K tym nahravkam…mensie,komornejsie hlasy zneju na dnesnych nahravkach lepsie,ako velke dramaticke hlasy.Aj mne sa uz vela krat stalo,ze som bol nemilo a na druhej strane aj milo prekvapeny ako znie hlas spevakom,kt. som poznal dovtedy len z nahravok.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 21.3.2010 v 21:33

Leonora3:
Rastislav, myslim, ze Pavel Simacek iste nemyslel, ze napr. Dolora Zajick ( tu vacsina z nas nedavno pocula v prenose z Met) by mala zacat spievat svoju Amneris stylom akym spieva Cecilia Bartoli. Kazda ma svoj repertoar a uplne ine vyrazove prostriedky.

Niekde som citala (mozno aj na tomto blogu) ze C.B. bude spievat Normu. To bude velmi zaujimave. Mnohi z nas pozname interpretaciu Edity Gruberovej,(a samozrejme aj inych). Mne osobne sa najviac pacia v tejto opere "tazsie" tmavsie hlasy, napr. Callas a Elinor Ross (spievala to s Monacom).Ta spievala Normu temer ako Isoldu. V buducnosti ma "vraj " Normu spievat v Met Guleghina, ktoru sme videli ako Turandot a Lady Macbeth.
C.B. svojim pohyblivym hlasom moze spievat jak mezzo, tak sopran, nakoniec prva interpretka Normy Giudita Pasta spievala role sopranove a tiez dramaticke mezzo, takze mozna je to jeden z dalsich Ceciliinych navratov do historie.

A teraz k recenzii a zazitku z Musikverein. Taktiez som datum 15.3. mala cervenou fixou zaznaceny v kalendari s poznamkou CECILIA BARTOLI! Lenze pondelok (a nasledujuci den utorok) su moje pracovne dva najdolezitejsie dni v tyzdni a nijak to neslo. Ale podobny zazitok ako popisal autor som mala pred dvoma rokmi, ked Cecilia Bartoli s rovnakym orchestrom spievala staru hudbu, medzi inym i bratislavskeho rodaka J.N.Hummela , ktoreho som viackrat pocula na koncertoch v Bratislave. Ovsem to co som pocula s C.B. bola bomba nevidanej a pre mna do tej doby i netusej sily! Mala som len "standing room", takze som si vychutnala jak atmosferu koncertu, i to, jak klasicku hudbu vnima v takejto interpretacii mladez a ludia menej majetni. Vedla mna stal mladik v kratasoch a vystrajal ("řádil") jak na koncerte Madonny! (Nikdy som na jej koncerte nebola, ale tak nejak si to asi predstavujem:-)
Staru hudbu nemam moc rada, ale je to len preto, ze sa casto robi tak nudne. Ako inak nazvat interpretacie niektorych suborov starej hudby (bohuzial medzi ne pocitam i jeden, ktory som pocula za dost velke peniaze v Edinburku). Dost casto v nich spievaju ludia, ktori nikdy nespievali plnym hlasom v opere pri orchestri(a ktovie ci by mohli). Pozor, to nie je pripad Cecilie! V Met spievala docela hodne, i dnes na MetPlayer najdete s nou Cenerentolu, Cosi fan tutte (Despinu)a Zuzanku s Brynom Terfelom vo Figarke (bajecne!)

Dalsi podobny zazitok ako popisal autor, som s Ceciliou Bartoli mala zaciatkom tohtorocnej sezony, na koncerte s klaviristom Lang Langom.
Dufam, ze buduce koncerty Cecilie Bartoli budu vo Viedni planovane v trochu prijatelnejsiu dobu (niekedy musime i pracovat). Ani ja by som na nich nechcela chybat, inak mi zostavaju len moje CDs, co do mnozstva Cecilia Bartoli v mojej diskoteke patri medzi najzastupenejsie!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 22.3.2010 v 15:25

Vyjádřil jsem se nepřesně. Zarazilo mne, že hlas Bartoli je poměrně "malý". Ale i s takovým hlasem mohla křičet – to můžete s jakýmkoliv hlasem. Stejně tak neznamená, že když Isolda nebo Brunhilde je přes orchestr slyšet, tak nutně řve.

Škoda, že Vám to, Leonoro, časově nevyšlo! Ano, Normu bude Bartoli zpívat v červnu v Dortmundském Konzerthausu. Plán vytoupení Cecilie Bartoli je k dispozici na dokazu výše.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.3.2010 v 16:58

Upřímně závidím tuhle možnost vidět a hlavně na vlastní uši slyšet CB :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Joseph dne 23.3.2010 v 14:02

Souhlasim naprosto s jednim z komentářů výše, týkajícím se virtuozity Bartoli. Velmi na sobě zapracovala po odmlce asi 3 až 5ti let , kdy byla pouze virtuální hvězdou, která anulovala své koncerty ( Praha 2005. Paris 2005, Kodan, atd.) Její koncert Sacrificium 20.listopadu 2009 v Theatre des Champs Elysees byl grandiozní. Odvedla těžkou práci s obrovskou lehkostí, grácií, šarmem a vtipem. Po přídavku, kdy odhazuje rudá péra s hlavy publikum šílí. Ani Alagna , který přidával 45 minut !! v červnu 2009 si nedokázal publikum strhnout na svou stranu. Po Bartoli se jí vyrovnal pouze jediný koncert. Edity Gruberové měsíc potom v prosinci na stejném místě, se stejně dupajícím publikem, keří jí udělali standing ovation ještě než začala zpívat a věnovali jí tabulku s názvem pařížské ulice Edita Gruberova. Cítili jsme příjemné mrazení. Byli jsme dojati. Pěvecký zážitek, kerý následoval není třeba rozebírat. Doufejme jen, že si všichni Ti Netrebkové, Villazoni ( již po operaci hlasivek ) a ostatní včas uvědomí jak pracovat s hlasem a jak si ho uchovat na více než 3 sezony. ID

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 23.3.2010 v 14:12

Velmi zajímavý průběh poznámek k tomuto článku naznačuje, co skutečně tzv. odborné publikum vyžaduje a oceňuje. Ne levné marketingové tahy ala MetinHD a jejich diskuse o hvězdách spíše reklamních (Netrebko, Villazón,..). Ty nechte časopisům typu Chvilka pro tebe, Instinkt a webu Věry Drápelové. Tady jste se začali věnovat problematice opery a vážné hudby podrobněji a s určitou odbornou erudicí, tak u ní prosím zůstaňte a neklesejte k článkům o R. Villazonovi (zveřejněno dnes). Jsou nehodné některým jiným zde zvěřejněným recenzím a fakta obsahujícim pojednáním (pan Šimáček, pan Bráza, paní Reittererová).
Co se týká E. Gruberové, také ji považuji za jednu z největších zpěvaček 20. století. Je nedoceněná a prostor právě zde by mohla dostat.
Děkuji
Jan Nepraš

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 26.3.2010 v 11:33

Je skvělá, virtuozní, má dokonalou techniku. Nevím, co by se jí dalo vytknout (snad jen to, že hlasitě dýchá).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 10.7.2010 v 12:07

Kazdou sobotu ctu sekci 'Arts & Leisure' v London Financial Times. Je tam recenze z prvni Normy Cecilie Bartoli v Dortmundu. Cecilia ji zpivala jako mezzosoprano a podle autora recenze celkem uspesne.

Tady je odkaz:
http://www.ft.com/cms/s/2/7604ba5e-8916-11df-8ecd-00144feab49a.html

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.