F.M.Piave – 200 let od narození Verdiho libretisty

18.5.2010 00:00 Redakce

Právě dnes je to na den přesně dvěstě let od narození tohoto dvorního libretisty Giuseppa Verdiho. Francesco Maria Piave se 18.května 1810 narodil v Miláně a libreta psal pro všechny významné operní skladatele té doby: Balfeho, Cagnoniho, Mercadanteho i Paciniho, ovšem nejvíce se proslavil právě jako spolupracovník Verdiho. Pro něho zpracoval libreto k Ernanimu, Dvěma Foscariům, Macbethovi, Korzárovi, Stiffeliovi, Rigolletovi, Simonu Boccanegrovi, Aroldovi, Síle osudu a samozřejmě k Traviatě. Přestože byl s Verdim dlouholetý přítel, ctil skladatele vždy jako tvůrce díla a svá libreta přizpůsoboval jeho hudbě.

Jedna z tradujících se historek o premiéře Ernaniho v La Fénice říká, že nervózní Verdi, který podepsal s ředitelem La Fenice smlouvu, podle níž měl čas na zkomponování nové opery pro toto divadlo pouhé tři měsíce, spěchal s komponováním Ernaniho, aby vše podle smlouvy stihl a nemusel platit pokutu. Navrhne tedy scénář opery a osloví se žádostí o libreto právě dramatika Francesca Maria Piaveho, který pracuje do té doby výhradně pro Verdiho konkurenty. Piave do týdne odevzdá Verdimu hotové libreto, které je plně v souladu se scénářem a v průběhu zkoušek je navíc schopný se na místě přizpůsobit svým textem melodičnosti opery. To zaručilo Ernanimu velký úspěch, protože publikum odcházející z premiéry si pobrukovalo melodie i text nových hudebních čísel. Tím začala dlouhá a plodná spolupráce obou mužů a Piave se Verdimu stává skoro výhradním libretistou. Nutno poznamenat, že ne všechna Piaveho libreta jsou zpracovaná do působivého operního textu. Třeba v libretu Dvou Foscariů, napsaném podle divadelní hry lorda Byrona, nebo v Rigolettovi Piave moc dramatického náboje z původních předloh do operního textu nepřenesl.

Buď jak buď, právě Francesco Maria Piave je díky svému libretu navždy spojen s neutuchajícím zájmem o jednu z nejpopulárnějších Verdiho oper, La Traviatu.

Komentáře: 17

Anonymous dne 18.5.2010 v 07:39

Operní libreta jsou většinou blbá, ale Rigoletto i Traviata fakt nic moc :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 18.5.2010 v 08:05

Libreto k Traviatě není špatné – naopak je velmi dobré. V příběhu nejsou nelogičnosti, obsahuje několik míst, kde se dozvídáme o psychologii postav (Sempre libera, scéna Violetta – Germont, umírající Violetta)… Navíc: jak už také kdosi někde napsal, když se vyzvihuje "realističnost" Carmen nebo veristických děl, zapomíná se, že skutečně veristickým dílem je právě La Traviata.

Rigoletta jsem vždy vnímal jako velice dramatickou operu, kvartet a tercet patří – myslím – k nejdramatičtější hudbě Verdiho díla vůbec.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 08:30

Leonora3:
velmi kratko: pokial je nieco blbe, tak asi je to poznamka anonyma z 9:39./

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 10:00

Asi jste obě libreta neslyšeli v češtině.

Pan Šimáček mluví o hudbě, nikoliv o textu. Rigolleto má skutečně velmi slaboduché libreto. Stačí si někdy operu poslechnout v češtině, ale to platí i o některých Smetanových operách. Libreta starších oper jsou jako taková většinou směšná.
Šárka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 18.5.2010 v 11:00

Nikoliv, nemluvím o hudbě, ale o textu. Ony dvě mnou zmiňované siuace stvořil Piave, Verdi k nim napsal hudbu. Rigoletta jsem skutečně v češtině nikdy neslyšel – vždy jsem totiž navštívil představení zpívaná v italštině, též mé nahrávky jsou v italštině. Domníval jsem se, že v tomto jazyce je také libreto napsáno… Čili: Šárka mluví o překladu, nikoliv o Piaveho textu.

K libretům vůbec: nepopírám, že mezi starými librety je mnoho slaboduchých, ale není jich víc, než je dnes slaboduchých filmů. To věčné tvrzení o směšnosti starých libret! Asi byli směšní ti lidé. A byli směšní všichni ti, co si mysleli, že Země je středem vesmíru apod. Co třeba pouvažovat o jiném myšlenkovém světě? (jinak v oblasti populární četby: Honolka – Na počátku bylo libreto).

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 11:15

Pavle jistě, slaboduchých filmů je hodně, ale to neznamená, že musí být slaboduché i dialogy v těch filmech.

Libretto muselo být napsáno, aby splnilo požadavky hudby. Ale nehodnotila jsem obsah. To je potom o příběhu atd. Mluvila jsem o operním libretu, jako o dialozích (to samé co ve filmu). Nemusí být vždy směšné, ale většinou je. Překlad je překlad, takže směšné zůstává i v originále. Co takový Smetana a jeho Hubička, či Wagnerův Prsten? I tam jsou velmi neobratné části. Stejné je to i ve Verdiho operách. Naštěstí to samozřejmě zachraňuje hudba.
Šárka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 14:20

A není to jedno? Stejně jsou opery v originále a kolik posluchačů umí italsky? Vždyť i českému libretu nebývá rozumět. Postačí si přečíst obsah shrnutý do jednoho odstavce a je to. Vždyť operní libreta byla již tolikrát parodována: "Ó, já umírám, co dělám, umírám…"

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jan dne 18.5.2010 v 14:28

No přesně: O dio, o dio… Crudelle

Ó bože, ó bože,, můj osud!

To je právě ta legrace.

Ale máte úplnou pravdu. Na tom nezáleží. Protože libreta jsou často vskutku stupidní. Stačí znát obsah a vědět, kdo je kdo a poslouchat krásný zpěv.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 18:17

leonora3:
@ anonym 12:00 : pocula som aj slovensky aj cesky preklad k Traviate a k Rigolettovi a nijak ma neuraza.
Ale kazdu operu mam najradsej v originali. Aj Cajkovskeho a tak to bolo i v dobe temna, ked som sa na rustinu snazila co najviac zabudnut!
Ale popravde, poznate nejaku operu, ktora by sa stala slavnou kvoli vynikajucemu libretu? Ja nie, ak ano, napiste mi jej nazov. Pokial libreto splnuje to, co skladatel potrebuje, tak je to to, co je pre vznik krasnej opery treba. Pokial chcete lepsiu predlohu, precitajte si Dumasa alebo Hugovu hru Kral sa bavi. Obsahove mi je to jedno, jestli Rigoletto spieva k Giovanne "Dobre hlidej tento kvitek…" alebo "Ah, veglia,o donna questo fiore…" je to az na slovo "donna" (zena) doslovny preklad. Uz si nepamatam,
ake instrukcie dava Tribulet pestunke ohladne milovanej dcerusky v Hugovej hre (i ked som to velmi davno videla a citala). A iste to nie je jedno redstavitelovi Rigoletta, ktoremu sa taliansky text s prevahou vokalov musi spievat ovela lahsie. Opera je velmi internacionalne umenie a tak by sa mala spievat v jazyku, v akom bola napisana.

Myslim, ze i ked Dumasova Dama s kameliami a Hugov Kral sa bavi sa uz vobec nebudu citat a hrat, Verdiho opery budu na repertoiru opernych divadiel stale a asi sa moc nemylim, ked im predvidam stale velku popularitu. Hudba vobec ma moc posunut i vybornu hru alebo literarny text do uplne inych dimenzii. Nestalo sa to tak i v pripade Janacka a Jenufy, teda Jeji pastorkyne Gabriely Preisovej?

James Levine povedal, ze v opere je pomer hudby a ostatneho 80:20 percent. Mozno to trochu nadsadil, ale az tak moc nie. Samozrejme u novych opier ako Biela velryba (citali sme tu recenziu z Dallasu) je tento pomer trochu iny, ale u diel Verdiho a bel canta moc daleko od pravdy nebol.

Hodnotit samotne libreto je dost zradne, nakoniec by ste mohli dojst k ohodnoteniu Verdiho diel ako ista ceska mezzosopranistka v interview, ktore som nedavno citala. Nechcelo sa mi verit, ze i po tom, co o Verdiho dielach povedala, este stale si trufa a chce spievat Eboli!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.5.2010 v 18:56

Zajimava diskuse. Pripomenme si, ze Richard Strauss napsal na tema hudba/text svoji posledni operu, Capriccio. I kdyz ze samotneho konce si muzeme myslet, ze hudba je dulezitejsi nez literarni predloha, v tomto pripade to pravdepodobne bude mene nez 80:20. Nebo ze by byl Flamand o tolik dulezitejsi nez Olivier pro Hrabenku Madeleine? Z Ceska nebo Slovenska to mate blizko do Vidne, kde tuto operu budou davat 15. a 17. cervna s Renee Fleming a jeste jsou listky.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jan dne 19.5.2010 v 06:59

Ano to má Tom pravdu. Nicméně zejména libreta oper z 19. století jsou vskutku co se dialogů týče legrační. Ale mnohdy to nevadí. U veristických oper vás rozbrečí vygradovaný a na city působící příběh a jeho hudba. Ostatně zpívá se v originále a tak sem tam to crudelle, které je v každém textu stokrát a kterému i ten, kdo nezná jazyk rozumí, přejdeme. Protože jde o celkový citový zážitek a neobratnosti prakticky všech operních (ale nutno podotknout stejně i novodobých muzikálových – Axdriáááno, Adriáááno :-)) libret rádi přejdeme.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.5.2010 v 07:02

leonoro to máte pravdu, ale to, že se Rigoletto stále hraje neznamená, že jeho libreto je dobré. Obsahuje spoustu nesmyslných a nelogických částí a mnohdy působí v souladu s hudbou komicky. To platí i o mnoha jiných libretech (už to tu někdo psal). Tak proč to obhajovat? Umělecké hodnoty libret jsou ve většině starších oper pochybné.
Karel

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 19.5.2010 v 08:01

Také já jsem si přečetl libreto Rigoletta a nic tak směšného jsem v něm neshledal. Příběh vychází – jak uvedeno výše – ze hry Victora Huga, která sama není příliš věrohodná. Budu citovat a parafrázovat z textu J.P.Kučery – Piaveho úkolem bylo zkrátit 5aktovou hru do tří dějství. Aby mohl Verdi charakterizovat vévodu hned v úvodu, připsal mu však baladu, která u Huga chybí. „Ještě poučnější je Piavova pátá scéna proměny prvního dějství, odpovídající páté scéně druhého jednání u Huga…. Básník… nechává zamilovanou dívku pouze… opakovat milencovo jméno „Mathiet! Navždy zvuk tohoto jmén v mém srdci bude znít“. Piave opakuje tuto větu téměř doslovně, avšak pak ji rozvede. Tím umožnil skladateli napsat proslulou Gildinu árii… Lze shrnout, že libretista se celkem věrně držel dramaturgického plánu předlohy a rozvedl scény vhodné ke zhudebnění. Je zřejmé, že při takovém postupu musel oželet nejeden motivačně důležitý moment… (Verdi však) vždy vyhledával především dramaticky vyhrocené situace a to byl také jeho zásadní požadavek na spolupracující libretisty.“

Nevím, proč vadí opakované zvolání „crudelle“ apod. nebo „směšné“ dialogy. Stejně tak se „můžeme se stejným právem ptát, jestli je přirozené, aby Hamlet ventiloval problémy svého bytí v uměřených blankversech zřejmě jen pro pouhý požitek nediskrétních cizinců na druhé straně rampy… Divadlo zkrátka spočívá na nepřirozených konvencích… Činohra a opera podléhají zákonům, které jsou velmi rozdílné, ale pokud jde o jejich vztah k realitě, liší se navzájem pouze stupněm nepřirozenosti.“ (Honolka). Tentýž dále píše třeba o libretech Quinaultových: „Čteme-li jeho texty dnes, mohou nám jejich obraty, plné klišé, připadat formalistické (pilný quinaultovský badatel vypočítal, že slovo „láska“ se v každých sto verších vyskytuje průměrně 13x – 14x). Ale současníkům a také ještě pozdějším generacím zněly Quinaultovy operní básně jako dokonalá hudba slov.“

Tedy – výše diskutujícím pravděpodobně připadá směšný následující dialog:
- Ráda./ Ach, že mě ráda máš,/ řekni to znovu,/ mně kyne ráj v onom kouzelném slovu
- Giovanno!/ty družko zrádná,/ kde jsi, ach, řekni jen!…
- To já jsem, a srdce mé mi říci velí: Ty jsi má láska,/ tys můj život celý…
- Ach, jděte pryč!
- Hvězdou je láska tvá,/když kol se stmívá…
- Mně pouze ze snění/je láska známa,/ a vím, že tys to sám,/ kdo lásku mi dá
- Když tě nemám rád –
- Mlč, nepřísahej. Jsi má útěcha,/ale ta úmluva mě netěší…
- Necháš mě v nejistotě odejít?
- A co bys po mně mohl ještě chtít?
- Slib věrné lásky, já jsem ti ho dal
- Přicházíš pozdě, už dávno ho máš./ A teď bych ráda řekla: vrať mi ho.
- Ale proč, lásko? Chceš ho odvolat?
- Být rozdávačná, znovu ti ho dát…má láska je jak moře bez břehů…

Schválně, kdo ze čtenářů a čtenářek přijde na jistou nesrovnalost…
Jen na závěr: neobhajuji paušálně libreta jako literární skvosty. Chci říct, že je nespravedlivé je paušálně odbýt jako směšná (co to je směšná?). Již jen proto, že statisícům diváků a divaček v minulosti směšná nepřišla.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.5.2010 v 08:07

Pavle prosím vás. Vám nepřijde směšné, když mrtvá Gilda zpívá?

Nikdo nic nedsuzuje, ale nejsem zastáncem horlivého obhajování jen proto, že něco mám rád. Raději jsem pro objektivní připuštění, že libreta (a vskutku ne jenom operní, ale mnohá muzikálová) nejsou žádné skvosty. Když si to připustíme, bude se nám lépe držet nadhled, že?

Zarytí dogmatisté nebývají objektivní.
Radan

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 19.5.2010 v 08:24

Radane, prosím vás, já to přeci připustil. Ani jsem to netvrdil o Rigolettovi. Neobjektivní (i když při slově objektivita cítím husí kůži) je paušální odsudek starých libret jako směšných.

Gilda nezpívá mrtvá, ale umírající. K tomu opět něco z Honolky, když ho mám u sebe: "…mladé dámy s vražednou dýkou v něžné hrudi, jež dokáží uniknout osudu ještě aspoň o pět minut, nezbytných k zakončení dojemné árie na rozloučenou, s vysokým b – co je tu nekonečných podnětů k parodii!"
Tak ji ten Sparafucille prostě nepíchl pořádně, no :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.5.2010 v 08:34

no píchl málo :-)

Radan

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 19.5.2010 v 20:30

Leonora3:
Vazeni, i keby libreto malo kvality Shakespearovych sonetov a nebolo podlozene posobivou hudbou, nikoho by dana opera nezaujimala. Pokial nechcete akceptovat, ze logika opery je ina nez logika veci v kazdodennom zivote, nechapem, ako tam vobec vydrzite a ze ste ochotni za to tolko zaplatit.

A teraz k Gilde : Gilda, ako hovori Tantris, nie je skutocne mrtva, je smrtelne ranena a zomiera otcovi v naruci. Pritom si vypocujeme nadherny duet, pokial sa vydaria obaja predstavitelia, mohol by trvat i dlhsie, vobec by mi to nevadilo! Takych scen v operach najdeme mnoho, dost casto po smrtelnom zraneni solista zmobilizuje vsetok citovy a spevacky potencial a vysledkom toho je krasna aria, napr. Markyz Posa (Rodrigo) v opere Don Carlos zaspieva svoju prosbu ku Carlosi, (aby zachranil Flandersko) tiez az potom , co ho smrtelne zrania a umiera! A pripadov, ktore postradaju "logiku" zivota je plno. A co Desdemona, ktora potom, co ju Otello uskrti, este stihne zaspievat, ze zomiera cista a nevinna (innocente) a ze to urobila sama (sama sa uskrtila)?
Videla som predstavenie tu na Morave, kde reziser tuto opernu logiku neuniesol a jednoduchu to skrtol. Neuniesol i dalsie veci. Bolo to v davno, cela opera sa spievala cesky, len Desdemona motlitbu Ave Maria zaspievala v latine, aby sme si my divaci nedajboze nevypoculi text Zdravas Maria v reci nam zrozumitelnej.

Ovsem i operna logika sa moze zadrhnut. Marcello Giordani v jednom interview na otazku, co bola jeho najhroznejsia chvila na javisku povedal, ze to bolo vtedy, ked poplietol poradie hadaniek v Turandot. O detailoch nehovoril, ale ako vieme, poradie je 1:la speranza, 2:il sangue, 3:Turandot.
Ci sa ako chytry Calaf nedockavo vytasil s Turandot pri prvom, alebo druhom pokuse, to uz Giordani nepovedal, v kazdom pripade museli pokracovat, nic nekratit, gradacia hadaniek bola ta-tam.
P.S.pre VT: dilema – hudba versus ostatne v opere mam uz davno vyriesene, dost sa to priblizuje nazoru Jamese Levina. Capriccio s Renee Fleming som videla vo Viedni kratko po jeho premiere a i ked Richard Strauss nie je zrovna "my cup of tea", mozem len vrele doporucit, jednak kvoli Renee Fleming, jednak je to vizualne nevidana "podivana", aka sa v Staatsoper len tak nevidi.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.