Fakta a střípky ze života Yehudi Menuhina

Velký houslista, Sir Yehudi Menuhin, jehož sté výročí jsme slavili v minulých dnech, strávil svou kariéru mezi nástroji Antonia Stradivariho a Giuseppe Guarneri „del Gesù“. Více o jeho kariéře a nástrojích v malé studii plné faktů a střípků.

Yehudi Menuhin (foto archiv)

Velký houslista, Sir Yehudi Menuhin, jehož sté výročí jsme slavili v minulých dnech, strávil svou kariéru mezi nástroji Antonia Stradivariho a Giuseppe Guarneri „del Gesù“. Více o jeho kariéře a nástrojích v malé studii plné faktů a střípků.

• narozen 22. dubna 1916 v New Yorku
• oba jeho rodiče Marutha a Moshe se narodili v carském Rusku a samostatně přišli do USA po dětství stráveném v Palestině
• ve čtyřech letech dostal levné cínové housle, které rozbil, protože na nich nešlo vyloudit krásný tón
• babička z Palestiny posílá dostatek peněz na nákup kvalitních houslí a rodinného vozu Chevrolet
• stejně tak jako jeho dvě sestry Hephzibach a Yaltah nechodil do školy a byl vzděláván oběma rodiči a soukromými učiteli. Obě o čtyři a pět let mladší sestry byly výbornými klavíristkami
• svojí matkou je vychováván jako ve skleníku – nikdy sám nepřešel ulici
• rané dětství prožil v San Francisku, kde studoval u rakouského učitele Sigmunda Ankera a v sedmi letech u Louise Persingera – žáka Eugena Ysaÿe
• šestiletý Yehudi  vystoupil 9. listopadu 1922 poprvé veřejně a hrál Accolayův Koncert a moll
• v únoru 1923 hrál již Bériotův Koncert č. 9
• první celovečerní recitál v roce 1925 zahrnoval také Mendelssohnův houslový koncert za doprovodu klavíru
• v témže roce debutoval v New Yorku v Manhattan Opera House
• v roce 1926 se rodina přestěhovala do Evropy, aby Yehudi mohl studovat u tehdejších nejvýznamnějších pedagogů. V Paříži u George Enescu a v Basileji u Adolfa Busche.
• mimořádně talentovaný mladík nikdy necvičil stupnice, rozložené akordy ani technická cvičení. To bylo také důvodem, proč jej odmítl vyučovat Eugen Ysaÿe a pravděpodobně také příčinou jeho intonačních nepřesností v pozdějším věku
• desetiletý zázračný houslista vystoupil v roce 1927 v Paříži a hrál houslové koncerty Édouarda Lala a Petra Iljiče Čajkovského
• v létě 1927 rodina navštívila na pozvání Georga Enescu Rumunsko, kde Yehudi vyměnil svůj stříbrný smyčec za celoměsíční dodávku lesních jahod od cikánů
• pod taktovkou Fritze Busche vystoupil ve svých jedenácti letech s Beethovenovým Houslovým koncertem v Carnegie Hall
• první jemu věnovanou skladbou byla Blochova úprava Yom Kippur melodie Abodah. Celkem mu bylo dedikováno více jak čtyřicet skladeb.
• z roku 1928 pochází houslistova první nahrávka, kde je na gramofonové desce s osmasedmdesáti otáčkami zaznamenáno Allegro Josepha-Hectora Fiocca a skladba La Capricciosa od Franze Riese
• v lednu 1929 po provedení Čajkovského koncertu obdržel ke svým dvanáctinám od bankéře a sběratele Henryho Goldmana Stradivariho nástroj z roku 1733 Prince Khevenhüller
• v březnu 1929 debutoval na jednom večeru v Berlíně se třemi koncerty: Johann Sebastian Bach Koncert E dur, Ludwig van Beethoven Koncert D dur a Johannes Brahms – Koncert D dur. Jako přídavek zahrál pod taktovkou Bruno Waltera ještě dvě poslední věty Houslového koncertu e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho.
• v audienci přítomný Albert Einstein po koncertě řekl: „Vidím, že den zázraků ještě není u konce! Náš starý dobrý Jehova je ještě v práci.“
• Yehudi byl přes pravidelné cvičení obtloustlým chlapcem. Jeho oblíbeným po koncertním jídlem byla jahodová zmrzlina se šlehačkou.
• během ekonomické krize přestoupil k nahrávací společnosti His Master’s Voice u které zůstal po více jak padesát let
• jako teenager byl nejlépe placeným hudebníkem a jeho přáteli byly významné osobnosti jako například Arturo Toscanini nebo Edward Elgar, jehož koncert nahrál v roce 1932
• až do jeho dvaadvaceti let falšoval jeho otec datum narození o devět měsíců s úmyslem udělat jej ještě mladším a zázračnějším dítětem
• ve stejném roce 1938 uzavřeli sňatek jak jeho obě sestry, tak i Yehudi. Jako dvaadvaceti letý se oženil s Australankou Nolou Nicholson. Hephzibah si vzala jejího bratra, chovatele ovcí, Lindsaye. Yaltah, pouze osmnáctiletá, se vdala za právníka Williama Stixe, který však byl homosexuál, a po pouhých šesti měsících byla zpět u rodičů.
• Yehudi a Nola měli dvě děti: Zamizu a Krova. Jejich manželství se rozpadlo během druhé světové války
• v roce 1947 se Menuhin znovu oženil s bývalou baletkou, která mimo jiné spolupracovala s Bronislavou Nijinskou, Leonidem Massinem a Frederickem Ashtonem. Jejich synové se jmenují: Gerard (kontroverzní pravicově extremistický publicista a popírač holocaustu) a Jeremy (klavírista)
• během druhé světové války vystupoval pro americké vojáky po celých Spojených státech, včetně Aleutských ostrovů a na Havaji a rovněž v Antverpách, Bruselu a Paříži
• na cestě do Velké Británie z Paříže jeho letoun nouzově přistál na poli v hrabství Kent a Yehudi se dostal stopem do Londýna, kde měl tentýž den vystoupení v BBC
• v listopadu 1944 provedl premiéru Sonáty pro sólové housle, kterou si objednal u Bély Bartóka
• v dubnu 1945 vystoupil na zahajovacím shromáždění Organizace spojených národů v San Franciscu
• nebyl vybrán do role ve filmu The Magic Bow o Niccolu Paganinim, ale pouze nahrál zvukový doprovod filmu
• po skončení války Menuhin cestoval do koncentračního tábora v Bergen-Belsenu, kde vystoupil společně s Benjaminem Brittenem pro přeživší holocaust. Hrál rovněž pro německé civilisty.
• v rámci stejného turné zahrál v Hamburgu Mendelssohnův Houslový koncert, který zazněl v Německu poprvé po zákazu provozování v roce 1933
• inspirován setkáním s Davidem Oistrachem v listopadu 1945 a návštěvou Moskevské centrální školy pro mladé hudebníky založil o dvacet let později svoji školu v Anglii
• v letech 1946-1947 se aktivně zapojil do kampaně na podporu Wilhelma Furtwänglera a vystoupil s ním na koncertech v Salzburgu, Lucernu a Berlíně
• V Berlíně byl bojkotován jeho koncert na podporu vysídlených židovských osob pro jeho podporu dirigenta Furtwänglera. Následující den navštívil nedaleký koncentrační tábor a dělal přesvědčivý argument pro usmíření mezi vítězi a poraženými.
• hodinu před svou svatbou s Dianou Gould v Chelsea 18. října 1947 hrál na zkoušce na Paganiniho Koncert h moll v Royal Albert Hall
• Hollywoodský projekt pro kina a nahrání kompletního recitálu nemělo komerční úspěch, díky příchodu televizního vysílání. V únoru 1948 vystoupil poprvé v prvním klasickém koncertě vysílaném televizí na západním pobřeží USA.
• v roce 1950 vystoupil společně se svojí sestrou Hephzibach na řadě koncertů v Izraeli v následujícím roce společně slavnostně zahajovali otevření nového Royal Festival Hall v Londýně.
• po koncertním turné po Novém Zélandu (1951) objevil účinky jógy a rozhodl se použít její relaxační účinky při svém hraní. Za učitele jógy si vybral Bellura Krishnamachara Sundararaja Iyengara z Pune, který se stal jeho celoživotním přítelem. Po večeři s Panditem Nehrů demonstroval nově nabyté dovednosti v józe tím, že na večírku před večeří předvedl stoj na hlavě.
• v letech 1952 až 1960 cestoval se svojí manželkou pouze lodí nebo pozemními dopravními prostředky z obavy z leteckých havárií, při kterých zemřeli houslisté Jacques Thibaud a Ginette Neveu
• jako první hrál sólový recitál v londýnské katedrále svatého Pavla, za účasti Queen Mother
• ve francouzském Fontainebleau v roce 1954 poprvé vyučoval na kurzech vedených Nadiou Boulanger
• 1957 založil vlastní hudební festival ve švýcarském Gstaadu. Jeho jedinými hosty byli Benjamin Britten a Peter Pears.
• v roce 1959 převzal umělecké vedení na festivalu v Bath, kde realizoval mnoho úspěšných nahrávek s Bath Festival Orchestra, později přejmenovaného na Menuhin Festival Orchestra
• přestěhoval se do Anglie do krásného domu v Grove, Highgate, psal příspěvky do The Times a pomáhal založit obchod s biopotravinami v centrálním Londýně
• Jako jeden z prvních obyvatelů Londýna měl elektromobil. Spolucestující však museli vůz tlačit, když jel nahoru na Highgate Hill.
• v roce 1962 byl oceněn zlatou medailí Royal Philharmonic Society
• Menuhin International Music School byla otevřena v září 1963 v bývalém hotelu v Kensingtonu a následně se přestěhovala do Stoke d’Abernon v Surrey
• v roce 1965 mu královna propůjčila čestný rytířský řád (Knight Commander) na Yehudi, ale jako americký občan nemohl používat titul Sir
• v červnu 1966, na Bath festivalu, dirigoval poprvé Mozartovu operu Così fan tutte
• na oslavě Menuhinových padesátých narozenin vystoupil poprvé veřejně na koncertě v Royal Festival Hall jeho čtrnáctiletý syn Jeremy. Provedl společně se svými tetami Hephzibach a Yaltah Mozartův koncert pro tři klavíry.
• Menuhinova láska k indické hudbě dosáhla svého vrcholu a začal spolupracovat s virtuózem na sitár Ravi Shankarem
• mimořádná byla rovněž spolupráce s jazzovým houslistou Stephanem Grapelli, díky které vzniklo šest CD, včetně slavného snímku BBC TV Jealousy
• 1972: Na kongresu IMC v Moskvě kritizoval ruskou vládu za pronásledování disidentů, včetně Mstislava Rostropoviče a Alexandra Solženicyna. List Pravda ignoroval jeho vystoupení, ale text, přeložený do ruštiny, koloval tajně
• 1972: vyšla jeho kniha projevů a esejů Theme &Variations zabývající se nejen hudbou, ale také politikou, vzděláváním i životním prostředím
• 1975: debutuje jako dirigent s Royal Philharmonic Orchestra, později se zde stává doživotním prezidentem
• vycházejí jeho memoáry Unfinished Journey, jejíž doplněné vydání bylo představeno k jeho osmdesátým narozeninám v roce 1996
• Zakládá nadaci Live Music Nov – organizaci zprostředkovávající koncerty mladých hudebníků v hospicích, vězeních a ostatních místech. Podobné organizace fungují zejména v Rakousku a Německu.
• Yehudi Menuhin byl spoluautorem a hostitelem osmidílného televizního seriálu CBC The Music of Man
• v roce 1979 poprvé navštívil Čínu a stal se čestným profesorem na konzervatoři v Pekingu
• 1980: zahajuje Zimní olympijské hry v Lake Placid duety Bély Bartóka
• jeho sestra Hephzibach umírá 1. ledna 1980 na rakovinu, jeho otec Moshe ve věku osmaosmdesát let v roce 1982
• otec jeho oblíbeného žáka Daniela Hope, Christopher Hopě, publikuje v roce 1982 Menuhinovu knihu Life Class
• v roce 1985 mu bylo uděleno občanství ve Velké Británii, což mu umožnilo používat po svém jmenování Knight Commander v roce 1965 titul Sir
• V květnu 1991 pronáší v Knessetu v Jeruzalémě přednášku o potřebě Izraelců žít v míru s arabskými sousedy. Židovský osud, řekl, by měl léčit a pomáhat.
• V roce 1993 obdržel titul Baron Menuhin of Stoke d’Abernon. Tím vzdal poctu obci v hrabství Surrey, kde se nachází jeho mezinárodní škola pro mladé hudebníky.
• Princ Charles je patronem oslav jeho osmdesátých narozenin, konaných v Buckinghamském paláci. Zde byly prezentovány ukázky z filmu Bruna Monsaingeona The Violin of the Century.
• 20. a 21. ledna 1997 diriguje v Praze Českou filharmonii. Na programu byla Dvořákova Serenáda E dur, Suita č. 1 Georga Enescu a Beethovenova Eroika. Menuhin diriguje již bohužel s naslouchadly.
• 7. března 1999 diriguje v Düsseldorfu svůj poslední koncert s orchestrem Sinfonia Varsovia. Daniel Hope byl sólistou koncertu.
• Onemocněl o několik dní později (mezitím odletěl domů o víkendu navštívit svou nemocnou manželku Dianu). Byl přijat do berlínské nemocnice, kde zemřel na infarkt dne 12. března 1999.

Menuhinovy housle

• 1924: pravděpodobně Giovanni Baptista Grancino – 7/8 nástroj, dar dvou sponzorů, cena $800
• 1927: Giovanni Baptista Grancino (1695) – zakoupen v Paříži za cenu $3 000 sponzorem Sidney Ehrmanem
• 1927: Giovanni Battista Guadanini (1740) – housle Menuhinovi nevyhovovaly
• 1927: Giuseppe Guarneri „del Gesù“ (1730) – pravděpodobně „Baron Vitta“ –  rovněž nevyhovovaly
• 1929: Antonio Stradivari: The „Prince Khevenhüller“ (1733) – na základě doporučení dirigenta Fritze Busche koupil bankéř Henry Goldman za $60 000. Menuhin odmítl při výběru housle „King Maxmilian“ (1702) i „Betts“ (1704)
• 1932:  Giuseppe Guarneri „del Gesù“ (1740) – po dobu opravy Stradivariho nástroje zapůjčeny housle po Eugenu Ysaÿe
• 1935: francouzský houslař Emile Français zhotovil repliku Stradivariho nástroje „Prince Khevenhüller“ – Menuhin nástroj používal nejen na některé nahrávky, ale bral jej sebou na koncerty, které by představovaly pro Stradivariho nástroj velké riziko
• 1939: Giuseppe Guarneri „del Gesù“ – zakoupeno jeho manželkou Nou u příležitosti narození dcery Noly, následně zapůjčeny houslistovi Albertu Lysy
• během druhé světové války: Giuseppe Guarneri „del Gesù“ – housle zapůjčeny firmou Hill
• 1944: Carlo Giuseppe Testore: Viola – nástroj byl Menuhinovi odkázán Nathanem Firestonem – na tento nástroj nahrál Berliozova Harolda v Itálii a Bartókův Violový koncert
• 1945: Antonio Stradivari „ex Berou ex Thibaud“ (1714) – housle zapůjčeny na koncert oslavující osvobození Paříže – housle byly zničeny při letecké katastrofě v roce 1953, při které zahynul Jacques Thibaud
• 1950: Antonio Stradivari „Soil“(1714): nástroj pronikavého zvuku prodal v roce 1986 Itzhakovi Perlmanovi za $600 000
• 1954: umírající Enescu svěřil Menuhinovi svůj nástroj Guarneri a housle benátského houslaře Santo Serafin (1739), které byly jeho prvním nástrojem. Menuhin splnil učitelovo přání a Guarneriho nástroj vrátil do Rumunska. Nástroj Santo Serafin si ze sentimentálních důvodů ponechal. Současně získal následující nástroje: Giovanni Maria del Bussetto Cremona (1680) a Dom Nicolo Amati (1730).
• cca 1966: Giuseppe Guarneri „del Gesù“: Comte d’Egville, Prince Wilhelm of Prussia  (1735) – zapůjčený nástroj, který možno slyšet na nahrávce Bartókova 2. koncertu s Antalem Dorati
• 1968: Antonio Stradivari viola „Macdonald“ (1719) – zapůjčena na nahrávku Koncertu pro violu Williama Waltona od violisty Amadeus Quartet Petera Schidlofa, nástroj prodán v aukci za více než $45 milionů v roce 2014
• 1971: Giuseppe Guarneri „del Gesù“ Lord Wilton (1742) – housle z majetku sestřenice Charlese Muncha

Menuhinovy smyčce

Eugène Sartory, François Xavier Tourte, François Nicolas Voirin

Yehudi Menuhin (foto archiv)

program z koncertu Yehudi Menuhina s Českou filharmonií v únoru 1997 (foto archiv autora)

Zdroje:
J. W. Hartnack: Grosse Geiger unserer Zeit
H. Burton: Menuhin. A Life
Y. Menuhin: Violin: Six Lessons With Yehudi Menuhin
Y. Menuhin and W. Primrose: Violin & Viola
Y. Menuhin: The Violin: An Illustrated History
Y. Menuhin: The Compleat Violinist: Thoughts, Exercizes, Reflections of an Itinerant Violinist
Y. Menuhin: The king, the cat, and the fiddle
Y. Menuhin and Ch. Hoppe: Life Class