Fascinující osud české pěvkyně, která Janáčka přivedla do Argentiny

  1. 1
  2. 2

Dnes už si jen málokdo z pamětníků a milovníků opery připomene jméno mezzosopranistky, která ve své době byla velkou nadějí české opery, Růženy Hořákové. Po roce 1948 opustila Československo. Na druhém konci světa, v latinskoamerické Argentině soustavně propagovala českou hudbu, zejména dílo Leoše Janáčka. U nás bylo její jméno záměrně zamlčováno.

Růžena Hořáková (foto Deník/archiv)
Růžena Hořáková (foto archiv)

Růžena Hořáková (dívčím jménem Bendáková) se narodila 31. prosince 1909 ve východočeském Jičíně. Vystudovala gymnázium ve svém rodném městě a zde také účinkovala v jičínském divadelním spolku, který uváděl i opery a operety. Se svým prvním manželem, právníkem Vladimírem Hořákem, žila tři roky v hlavním městě tehdejší Podkarpatské Rusi, Užhorodu.

Po návratu do Prahy studovala zpěv na Masarykově lidově výchovném ústavu u profesorky Otilie Hinkeové. Poté se věnovala studiu dramatického umění a zpěvu na pražské Německé hudební akademii. Na základě úspěšného předzpívání v pražském Novém německém divadle (dnešní Státní opera) byla obsazena do role Stařenky Buryjovky v Městském (německém) divadle v Liberci. Roli se v němčině naučila za čtyři dny.

V brněnské opeře tehdy probíhala generační proměna v mezzosopránovém a altovém sólistickém souboru. V roce 1935 ukončily svou pěveckou kariéru jeho dvě dlouholeté opory, Marta Dobruská a Marie Hloušková. Šéf opery Milan Sachs angažoval okamžitě z Bratislavy zkušenou a velmi úspěšnou interpretku řady velkých rolí tohoto oboru, Marii Řezníčkovou, která si v Brně rázem získala velkou popularitu, a hledal další posilu. Pozval k předzpívání Růženu Hořákovou. Konkurs dopadl úspěšně a na jaře 1937 Růžena Hořáková dostala příležitost představit se v náročné roli věštkyně Ulriky ve Verdiho Maškarním plesu. Vystoupení Růženy Hořákové bylo přijato příznivě. Kritika oceňovala talent a přirozené jevištní vystupování nové sólistky, ale upozornila rovněž na určité nedostatky v pěvecké technice a jevištní výslovnosti. Růžena Hořáková se však velmi intenzivně pustila do dalšího studia, aby své nedostatky odstranila, což se jí znamenitě podařilo. Učila se u dvou předních sólistek opery tehdejšího Zemského divadla v Brně, které již ukončily svou aktivní pěveckou dráhu, dramatické sopranistky Hany Pírkové a především u altistky Marie Hlouškové.

Připomeňme si alespoň krátce jejich jména. Oběma byla vyměřena krátká životní dráha, ale obě se významně zapsaly do historie brněnského operního souboru jak svým působením v éře šéfů Františka Neumanna a Milana Sachse, tak svou pedagogickou činností, kdy připravily pro uměleckou kariéru řadu pozdějších osobností naší opery.

Hana Pírková (1894–1944), která předčasně zemřela na následky zranění při bombardování Brna v listopadu 1944, byla v desetiletí 1925–1935 významnou představitelkou dramatických sopránových postav. K jejím velkým úspěchům patřily například titulní role ve Smetanově Libuši, Straussově Elektře a i ve Wagnerově Valkýře. Velmi vděčně na Hanu Pírkovou vždy vzpomíná její nejúspěšnější žačka, Libuše Domanínská.

Umělecký růst Růženy Hořákové ovlivnila zejména Marie Hloušková, (1895–1940), představitelka čelných mezzosopranových a altových rolí (titulní role v Saint-Saënsově opeře Samson a Dalila, Amneris ve Verdiho Aidě a Azucena v Trubadúrovi a první představitelka titulní hrdinky v původní premiéře opery Rudolfa Karla Smrt kmotřička v únoru 1933 a ústřední postavy Smrti v Plamenech Ervína Schulhoffa o rok dříve. Zejména díky Marii Hlouškové se Růžena Hořáková po celý svůj život věnovala interpretaci písňové tvorby.

Růžena Hořáková (1941 - foto archiv NDB)
Růžena Hořáková (1941 – foto archiv NDB)

V nové divadelní sezoně, která v roce 1937 kvůli rekonstrukci jevištního zařízení začala o něco později, vystoupila Růžena Hořáková v říjnu v premiérách Novákova Zvíkovského raráška v postavě Salomeny a v roli Stařenky Buryjovky v Janáčkově Její pastorkyni a poté v roli Porfirjevny v opeře Nikolaje Rimského-Korsakova Pskoviťanka, která tehdy byla v Brně uvedena pod názvem Car Ivan Hrozný. V té době bývalo běžným zvykem, že v takzvaných charakterních rolích účinkovali sólisté opery, kteří k tomu měli předpoklady, i v baletních inscenacích. Tak se stalo, že Růžena Hořáková vystoupila v památné světové premiéře Prokofjevova baletu Romeo a Julie v roli lady Montekové.

Růženě Hořákové byly v dalším období přidělovány spíše role středního charakteru. Ve Smetanových operách se představila jako Ludmila v Prodané nevěstě a Martinka v Hubičce, v operách Dvořákových jako Marfa v Dimitrijovi, Anna v Králi a uhlíři a Káčina matka v opeře Čert a Káča, v Blodkově jednoaktovce V studni jako Veruna, v Novákově Lucerně jako Babička a v Kovařovicově opeře Na Starém bělidle v postavě Manželky rýzmburského myslivce, v Ostrčilově Honzově království v postavě Chůvy.

V Mozartově Kouzelné flétně se s ní mohli diváci setkat v postavě Třetí dvorní dámy, v Mascagniho Sedláku kavalírovi v roli Lucie, ve Sněguročce Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova v roli Vesny a v Musorgského Ženitbě v postavě Anfisy Pantělejevny.

Zmiňme se o jejích postavách ze soudobé tvorby. Byla to Strouhalka v prvním uvedení Burianovy Maryši, ze zahraničních titulů pak Antonella v opeře italského autora Riccarda Zandonaie Francesca da Rimini, hospodyně Menina v Čertově manželství Ottorina Respighiho, Třetí služka v Yvetotském králi Jacquese Iberta a především ve významné Kubelíkově a Wasserbauerově inscenaci Berliozových Trojanů v roce 1940.

V Brně také potkala svého druhého životního partnera. Byl jím muzikolog Leoš Firkušný, žák profesora Vladimíra Helferta a starší bratr klavírního virtuosa Rudolfa Firkušného. Ve svazku Zemského divadla působila až do násilného uzavření divadla okupanty, k němuž došlo 12. listopadu 1941.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář