Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě
Některé věci ve světě operního dění se zdají být neotřesitelnými a prověřenými skutečnostmi, jiné jsou ovlivněny časem, místem, lidmi a tím, jak se mění prezentace tohoto uměleckého žánru veřejnosti, či jak se mění estetické, umělecké a audiovizuální vnímání operních diváků samotných. Mezi ty první patří určitě fakt, že Metropolitní opera v New Yorku je respektovanou institucí se světovým renomé a na kvalitu hudební složky zde realizovaných představení se lze zcela a bez obav spolehnout. Mezi ty druhé patří třeba to, že operní Evropa (míněno tím inscenační pojetí oper provozovaných ve většině operních divadel na starém kontinentě) se za posledních dvacet či pětadvacet let poněkud vzdálila produkcím americkým. Tím se vzdálil také vkus a očekáváním publika evropského.
Ale pojďme postupně k meritu věci, jež měla za následek tento úvod. Komerční projekt Metropolitní opery Met in HD pokračoval včera, v sobotu 11. prosince přenosem Gounodova Fausta. Po titulech pro většinu návštěvníků kin „nezajímavých“, Glassově Satyagraze a Händelově Rodelindě, přišla z nejnovější série na řadu opera z nejočekávanějších. Přitažlivost tohoto přenosu byla ještě umocněna účinkováním dvou německých „operních-stars“ -Jonase Kaufmanna a René Papeho, což ve mně utvrzovalo domněnku, že se sedačky v kinech zaplní o poznání více, než v předchozích dvou případech. Měřeno metrikou přenosu Anny Boleny s Netrebko, kdy sály praskaly opravdu ve švech, však Faust a Kaufmann zdaleka nezaplnil třeba sál multikina na pražském Smíchově tak, jako zmíněný Donizetti. Moje domněnka se tedy nepotvrdila. 
Gounodova romantická, sladkobolná, ale hudebně i libretem také líbivě a tak trochu blázínkovsky naivní verze Goethova Fausta je dílem, jímž se Metropolitní v roce 1883 slavnostně otevírala. Stala se tak pro tuto instituci jaksi osudovou. Její popularita byla v době vzniku veliká i přesto nebo právě proto, že kompozice této opery obsahuje skladebně a tónově nepříliš komplikované a na vnímání posluchači celkem nenáročné líbivé motivy z období vrcholného romantismu a je přitom složena jako velká francouzská opera se vším všudy. Po velké slávě na konci devatenáctého století ustoupila do stínu, aby se vracela stále častěji již jen příležitostně. Na prkna Metropolitní opery se vrátila třeba v roce 2005. Realizační tým Andreje Serbana se se svou inscenací však dočkal jen 16 repríz. Peter Gelb – přinejmenším co se rozpočtu týče bez nadsázky operní supermanažer – chtěl původně tuto Serbanovu inscenaci pro letošní sezónu oprášit. Nakonec se však rozhodl to neudělat a utratit peníze za Fausta zcela nového. Fausta koprodukčního, kterého pro English National Opera připravil kanadsko americký režisér Des McAnuff. Opera měla svou divadelní premiéru v Met poslední letošní listopadové úterý. Tento Faust však zcela jistě potrápil všechny konzervativce a zároveň zarmoutil všechny ty, kteří hledají na prknech operních divadel dramatickou sdělnost a jasně a pochopitelnými vyjadřovacími prostředky do vizuální a režijní složky inscenace přenesené morální a dramatické memento operních příběhů. 
Režisér se zoufale snažil Fausta inscenovat v dějových, politických, historických a snad i sociologických souvislostech. Celý děj měla překrývat Faustova laboratoř v Los Alamos, laboratoř, ve které byla poprvé sestavena funkční atomová bomba (scéna je dílem Roberta Brilla). Faust se zde v prologu schází s Mefistem a prolog provází i fotografie touto bombou zničené radnice v Hirošimě. Poté se ale děj přenáší do období konce první světové války – se vším, co k tomu patří, tedy i s dobovými kostýmy – a připomínka atomové laboratoře se jen letmo vrací v části, která v partituře předchází baletu Valpuržina noc (ta však byla inscenátory vyškrtnuta). Režisér se zoufale snažil z Fausta filozofa vytvořit Fausta vědce. Jeho bezradnost se projevovala na mnoha dalších místech, a to i přesto, že některé scény byly po výtvarné i vizuální stránce dobře propracované. Inscenace však působila dojmem neschopnosti režiséra se zvoleným časovým umístěním nedokázala logicky ani efektivně pracovat a divadelními prostředky vysvětlit divákovi, proč je děj zasazen právě do tohoto období. Tento pocit ještě podtrhovala absolutní nesourodost kostýmů (Paul Tazewell)a některých rekvizit (moderní pítko mezi klasicky oblečenými vojáky a davem, stará singrovka a naproti umístěný hypermoderní dřez, ve kterém nakonec Markétka své dítě utopí…). Zkrátka příběh je i přes viditelnou snahu režiséra intelektuálně ho ztvárnit neúnavně ponurý a tuhý. Gounodova hudba však taková není a ve většině scén není takové ani libreto.
Co chybělo inscenaci, to nahradilo hudební nastudování. Jonasi Kaufmannovi role sedí (a z mnoha důvodů mohu říci, že mu ze všech rolí, které ztvárňuje na jevišti, sedí zdaleka nejvíc). Jeho tmavěji zabarvený tenor nebyl sice příliš velkým kontrastem k Papeho basu, ale zase s ním neuvěřitelně dokonale souzněl. Kaufmann příjemně překvapil i po herecké stránce, jeho obvyklá topornost nebyla tentokrát v blízkých záběrech kamer patrná. A mírné zaváhání při vyšponované výšce ve třetím jednání, ve kterém Faust Markétku svádí, promíjíme i ostatním tenorovým hvězdám. Také výkon René Pepeho snesl nejpřísnější měřítka. Brilantně vystavěný part, s jistotou a dramaticky dobře podaný, navíc pro jeho hlasovou mimiku a naturel velmi vhodný. Skvělý zážitek. Marina Poplavskaja byla Markétou, která neroste z mladé bezstarostné dívky do člověka se zlomeným srdcem a duší. Byla od začátku trochu stoickou Markétou s patosem v hlase (na rozdíl třeba od Angely Gheorgiu, která přeci jen ve svém pěveckém projevu reflektuje lépe vývoj postavy od mladičké nevinné dívky po zhrzenou ženu). To však neznamená, že nebyla jistou Markétou. Z pohledu dramatického posazení Fausta i Mefista Markéta svým dramatičtějším projevem pravděpodobně více splňovala režisérovy nároky na vyznění inscenace. 
Za zmínku stojí skvostný Valentin, kterého zpíval Russell Braun – takto překrásně zazpívaná árie loučení před rekrutem do války se málokdy slyší i na studiových hudebních nahrávkách. Co ještě dodat k hudebnímu nastudování? Jedna z hvězd současného dirigentského nebe Yannick Nézet-Séguin je mladý, dynamický a plný optimismu. Tak i vedl orchestr. Bohužel musel oželet Vapuržinu noc, jejíž škrt byl zbytečný, neboť inscenaci příliš časově nenatahuje a po hudební stránce je to rozhodně pozoruhodná část Gounodovy partitury. Možná, že dirigentovo charisma, široce rozevřená a živá tempa, v mnoha místech bez sentimentálních nuancí, by lépe slušela jiné, povedenější inscenaci Fausta. Co ještě stojí za zmínku je fakt, že zejména při prologu a v prvním jednání bylo jasně slyšet, jak dobrou odvádějí práci zvukaři přenosu, a jak prostřednictvím mixážního pultu mohou divákům v kinech přinášet zcela jiný zvukový zážitek (vytažené žeště nejspíš neodpovídaly skutečné interpretaci).
Vrátím-li se na úplný začátek tohoto článku, musím znovu poznamenat, že režie je nedílnou součástí operního díla a její kvalita významným způsobem ovlivňuje vnímání celého představení návštěvníkem. Jako příklad uvedu muže ve středních letech, který zjevně viděl Fausta poprvé a který v řadě přede mnou po druhém dějství směrem ke své manželce prohlásil: „… to je přece taková veselá operetní hudba, tak proč tam visí ty bomby?…“ Přesto zůstávám optimistou a věřím, že i Metropolitní jednou překročí svůj stín a výběrem scénografů a režisérů pro své inscenace dá jasně najevo, že chce být moderním a progresivním operním domem se vším všudy.
Charles Gounod:
Faust
Dirigent: Yannick Nézet-Séguin
Režie: Des McAnuff
Scéna: Robert Brill
Kostýmy:Paul Tazewell
Světla: Peter Mumford
Choreograf: Kelly Devine
Video: Sean Nieuwenhuis
The Metropolitan Opera Orchestra and Chorus
Koprodukce The Metropolitan Opera New York – English National Opera
Premiéra 29.listopadu 2011
Met: Live in HD 10.12.2011
Faust – Jonas Kaufmann
Marguerite – Marina Poplavskaya
Méphistophélès – René Pape
Valentim – Russell Braun
Siebel – Michèle Losier
Marthe – Wendy White
Wagner – Jonathan Beyer
Vaše hodnocení této inscenace:
Související články
- Operní panorama Heleny Havlíkové (53)
- Faust v Covent Garden
- Standing ovation pro Gounodova Fausta v Drážďanech
Komentáře: 22
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
23. května 1912 se narodil francouzský hudební skladatel a klavírista Jean FRANCAIX (+ 25.9.1997)
- Pavel Simacek: Pani Drapelova (bohuzel!) presne pojmenovala nedostatky,, ktere se ve zpevu Edity Gruberove projevily....
- Milan Červeň: Dobrý večer, k délce Straussovi Elektry uváděné v Brně. To, že má nahrávka Carla Böhma pod 100 minut a...
- Gregor Samsa: omlouvám se, ale takové povrchní hodnocení sukova zrání bych na tomto webu nečekal… příště,...
- Ares: U paní Drápelové je problém, že vše řeší analyticky vpořádku, ale bez citu, empatie, jen studená kritika. Za...
- mlady posluchac: No já se taky musím přidat k předchozím dvěma komentářům ohledně Sukova Zrání. Jenom jsem chtěl...
- hanka: jamka: samozřejmě že na divadle je to něco jiného. Proč by nemohla zpívat koncertně cokoli, co zvládá? Máte...
- hanka: Paní Havlíková zjevně byla na jiném koncertě paní Gruberové než paní Drápelová, aspoň podle toho, co jsem se...
- landau: Nedá mi to a přeci jenom sem musím napsat svůj první komentář, ačkoliv jsem na zde probíraném koncertu nebyl....
- jamka: Samozrejme , že je pani Drápelová vedle, ale nech si to so svojou kritikou hodne užíva… Nezbadať, že to...
- erwin: Souhlasím s konstatací okolností koncertu. S čím ovšem nesouhlasím je Vaše hodnocení Sukova Zrání. Bohužel je...
Edita Gruberová znovu na Pražském jaru
Loučení legendy s legendou Edita Gruberová se v sobotu ještě jednou vrátila na Pražské jaro....
VíceJiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze
dosud mi unikalo, že někde bylo Kaufmannovo herectví toporné.
Plně souhlasim s recenzí pěveckých.výkonů.P.Braun jako Valentin byl opravdu skvělý, z ryze pěveckého hlediska předčil i Mefista,který ovšem byl sugestivní ve výrazu i mimice.Jen si dovolím připomenout, že na vydaném CD z rozhlasových snímků našeho skvělého barytonisty Václava Bednáře je pro mne ohromující právě zmíněná arie Valentina, ta úžasná měkkost krytých výšek! Je tam též Prolog.Tonia.z Komediantů, to je pěvecká lahůdka a přidané as i ono povinné.géčko snad nemá.vůbec konkurenci svou krásou a pocitem rezervy nad těmito tóny!!!.Vřele doporučuji. Já pana.Bednáře pamatuji ještě z vynikajících kreací v.české.tvorbě, ale jeho nahrávka Valentina a Tonia mi vyrazila doslova dech. Ale pan Braun,kterého jsem dosud neznal, je velké překvapení.zcela obdobné řečenému.
Faust se mi moc líbil, Kaufmann skvělý,ač trochu překvapivě.céčko bez pocitu svobodné rezervy, když před tím oslnil mezza voce a decrescendem na.vyském háčku.
Po režijní stránce opravdu příšerně splácané, až rozum zůstával stát. Kaufmannovi i Papemu očividně pomohly mikrofony, Poplavská byla na konci už zřetelně hlasově unavená. Parádní Valentin, parádní orchestr. Pro Hanku: Chápu Vás, že Kaufmanna baštíte, ale herec je skutečně mizerný.
Suverénní hudební nastudování, z mé strany naprostá spokojenost s pěveckými výkony. Vedle sólistů bych vyzdvihl i sbor, mající ve Faustovi hodně prostoru. Patrně nejsilnější hudební zážitek ze všech dosavadních přenosů (počítám od sezóny 2009). Režie mne nijak neurazila, byť jsem v ní nacházel jistá hluchá místa a nesrovnalosti. Možná je však problém v samotném Faustovi, kterého Gounod značně zredukoval do roviny milostného příběhu Fausta a Markétky, což bylo poplatné dobovému vkusu.
Několik poznámek k recenzentovi: nemyslím si, že Pape je baryton, ale bas. Nesouhlasil bych s tím, že Faust je operou, která „po velké slávě na konci devatenáctého století ustoupila do stínu, aby se vracela stále častěji již jen příležitostně.“ Faust je stálou součástí světových operních scén, z jeviště MET nezmizel kromě 80. let v žádné dekádě, včerejší představení bylo 737 v dějinách MET); nyní je např. na repertoáru v Paříži, Londýně, Vídni.
baštíme ho asi dvě
http://listserv.bccls.org/cgi-bin/wa?A2=ind1112B&L=OPERA-L&T=0&O=D&P=117064
Gunoudův Faust byl opravdu skvělý po hudební stránce. Režii bych také vnímal jako problematickou. Jedná se o veskrze filozofický příběh. Souhlasím v tom, že se příliš nehraje (narozdíl od Traviat, Tosek, Trubadůrů,). Napočítal jsem, že se ve světě hraje v současnosti jen ve čtyřech operních domech. A je to krásná muzika.
Režijní putování „proti času“ mi nevadilo ani v nejmenším. Archetyp Fausta platí také mimo čas a prostor.
Za úžasnou považuji Mefistotelovu árii o zlatém teleti (Le Veau d’Or): jistě, existují skvělejší studiové nahrávky, ale Pape zde byl mrazivně zcela přesvědčivý. A v taktech, kde „Satan conduit le bal“, se režie s choreografií přesně trefila: takto vypadá posedlost mamonem. Žádná obrovská gesta a modly, ale pokroucené lidské duše. A sbor nejen skvěle zpívá, ale také zdatně sekunduje baletu.
Vedle sebe singrovka a supermoderni designové umyvadlo že je putování proti času?!?
Proč ne? Mám je doma taky :-) Ale přiznávám, že na singrovce nikdo nešije a v umyvadle netopíme děti. Operní režie přece není dokumentární tvorba. A tahle režie ani není nijak divoká. Kdysi se mi hrozně líbili Don Giovanni a Leporello, kteří jezdili na motorce… a zpívali skvěle.
A co návrat vojáků z první světové války, k tomu civilisti v dobových kostýmech a u toho moderní fontána na vodu?!? To je taky to Vaše putování v čase? Říkáte nesmysly.
Proti putování v čase nic nemám, ale pokud se na jevišti zpívá o tom, že se Faustovi nabízejí nejkrásnější ženy světa v čele s Kleopatrou a kolem pobíhají stvoření dílem mutanti a dílem obyvatelé leprosária, tak to problém pro mě je. A tím nemyslím, že by se po jevišti zrovna měla procházet Kleopatra, klidně tam na začátku mohli být démoni, kteří se ve Faustových očích mění na krásky (třeba i nějak stylizované). A myslím, že právě toto je problém nejedné, tzv. moderní režie – nesoulad mezi libretem, hudbou a tím, co se děje na jevišti.
možná jsme to jenom nepochopili. třeba to měli být zranění, popálení , přeživší po tom výbuchu… nevím, moc mi to taky nenavazovalo, já s takovou režií mám vždycky ten problém, že to pak moc nechápu, ale určitě to museli mít nějak promyšlené, jenom by tihle režiséři měli snad dávat ke svým dílům podrobný návod , a myslím to dobře:), nic proti tomu, pořád lepší než nepochopit. těžko se chápe. aspoň mně.
Právě otázka co tím chtěl básník říci, mně u některých inscenací brání ponořit se do hudby a zpěvu. V této souvislosti si vzpomínám na Aidu uvedenou asi před deseti lety v Plzni, kde v každé druhé scéně pobíhal po jevišti balet v podobě bílých zakuklenců, kteří nejvíc ze všeho připomínali mumie. Pak jsem se někde dočetla, že to snad měly být spermie a odkazovat na vášeň. Dodneška nevím, co to tedy vlastně bylo, ale hudnu a zpěv jsem tenkrát nebyla schopna plně vnímat…Ale zpátky k Faustovi. Rozhovor s režisérem, ve kterém krátce zmínil, proč a jak zasadil děj inscenace, jsem viděla na videu na stránkách MET. Inscenace, tak, jak byla udělaná mi v zásadě nevadila, ale ani pro mě neznamenala nějaký posun a smysl některých scén mi zůstal utajený (např. hned v úvodu Markétka u nějakého stroje v laboratoři).
Myslim, ze to nebude vyberem reziseru. Reziseri, kteri v Evrope delaji moderni a progresivni inscenace, za oceanem americky zkonzervativni…
Bud dostanete penize a udelate to, co se libi sponzorum, nebo muzete byt dotacne kreativni :)
Faust se zároven hraje v Londýně v RO v obsazení je René Pape ,který je hodnocen jako nejlepší z hlavních představitelů byl i v MET skvělý jak pevecky tak herecky Kaufmann byl také výborný hlavně pevecky v Londýně mají charismatičtějšího Fausta po herecké stránce .Představení jako takové se velmi líbilo mladým, kteří neviděli starší inscenace a dobové nesrovnalosti jim nevadily.
Podle mého názoru to byla režijně zatím nejslabší inscenace přenášená z Met. Do jaké míry se na tom podepsalo přání sponzorů o tom, jak by to mělo na jevišti vypadat, to by mě docela zajímalo. Nemyslím že by to bylo až tak určující, jak tady někdo napsal. Myslím, že to je na brzké stažení z repertoáru…
charismatičtějšího fausta v londýně? to myslíte v. grigola???
I agree that this was the weakest of all the HD transmission from the Met that I’ve seen. Did the director ever even listen to the music? Enough of McAnuff!
Výprava je tedy zajímavá… ale podívat bych se na Fausta do kina hned šla. Díky za recenzi
Scénografický i režijní lapsus. Bohužel. A škoda, protože to byl pravděpodobně nejočekávanější přenos sezóny.
Ještě malá poznámka ke zmínce o modulaci zvuku, kterou recenzenet přičinil. Papeho slýchám dost často v Drážďanech, jeho bas, či spíše bas-baryton určitě není tak znělý (zejména u hlubších tónů), jak bylo slyšet v kině. Neboli zvuková magie MetinHD z pěvců dělá dokonalejší zpěváky, než ve skutečnosti jsou :-) Což neznamená, že se jedná o špatné zpěváky, ale vylepšování výšek i hloubek bylo u tohoto přenosu opravdu dost nasnadě (pokud máte zpěváka oposlouchaného jak se říká live).
Sice jsem ragoval v prvém příspěvku a vyzdvihl především Valentina p.Brauna,ale nedá mi to. Jsem překvapen,že si nikdo nevšiml jisté lehčí indispozice Papeho.Nehýřil znělostí ve středech,hloubky jakoby opravdu vytáhl mikrofon. Ale herecky,sugescí výrazu a pojetím postavy byl skvělý, k tomu pomohl jistě režisér,tak dehonestovaný..Bez režie by takový herecký rozměr ppostavy ani nemohl vzniknout.Režie byla mnohde problematická/obraz s těhotnou Markětou a naturalisticky zbyfečnou vraždou dítěte se obvykle škrtá/.Ale postavy vedla velmi dobře a smyuplně. Kaufmapnn i Braun jasné hodnoty,ale zapomíná se na báječného Siebela! Mezzosoprán kouzelný, arioso elegantní a na géčkách ariosa krásná piana, výraz obličeje půvabně přirozený. Pro mne hudebně pěvecky jeddco
Doplňuji výpadek v závěru předešlého textu. Hudebně a pěvecky jeden z nejlepších přenosů od r.09, co přenosy sleduji/nemohl jsem z důvodu koncertu vidět onen předposlední/. Pro mne Faust, virtuózně noblesni Pasquale dík Norině a Malatestovi a možná překvapivě Siegfried. Režie pro mne není v.opeře něčím zásadním,copak na opery,kde znám tóninu každé árie chodím probůh kvůli ději?? 0pera žije pěvci a dirigenty,ti jsou hlavní osobnosti,ne režiséři. Proto máme Chalabalovu Rusalku,nepřekonanku nikým a Krombholcova Dalibora,taktéž jedinečného, dirigent silně ovlivní i pěvce v jejich frázování a výrazu.