Festival tanečních filmů na vzestupu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
Týden s tancem (20) - od 17. do 23. května 2017. V dnešním vydání najdete: Festival tanečních filmů. Přehlídka tvorby nejmladší generace. Mr. Gaga. O tanci a tanečnících. Umění, ulice a móda.
Mr. Gaga – režie Tomer Heymann (zdroj Festival tanečních filmů 2017 / foto Gadi Dagon)

Dva roky čekání se vyplatily, letošní programová úroda Festivalu tanečních filmů ve Světozoru byla opravdu bohatá. Kvalita snímků vysoká a vyrovnaná, je na první pohled vidět, že vedení bylo v dramaturgii nekompromisní a každý střípek programu vložilo na jeho místo s velkou rozvahou. I divácká účast na největších projekcích i promítání sérií krátkých filmů může organizátory těšit, jen si kladu otázku, proč této příležitosti nevyužívají trochu více studenti uměnovědných oborů, například Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění v Praze. Protože dokumenty i umělecké filmy na Festivalu tanečních filmů otevírají svět osobností, žánrů a stylů, kterých se komplexní výuka někdy může dotknout jen velmi lehce. Věřím, že komunikace existuje, ale je co do budoucna prohlubovat.

Festival tanečních filmů začal přehlídkou tvorby nejmladší generace – studentů Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění, kteří se spolu s tanečníky účastnili workshopu s Davidem Hintonem. Snímky vznikly během pěti dnů, takže účastníci museli sázet na nápad, rychlost a připravenost. Výsledky představilo pět týmů a všechny působily poměrně uceleným dojmem. Vzpomínám si, že v minulých ročnících jsme viděli víc neukončených prací, které se jejich samotní autoři zdráhali prezentovat.

Ve studentských pracích nyní převládá pohled na tanec jako na nástroj sociální interakce, komunikace, sebevyjádření. Ať už je to v úvodním snímku Take One, kdy tanec sbližuje dvojici v nočním podniku, v krátkém filmu Mirada, kde stačí hlavní hrdinka prožít toto sblížení prostřednictvím vášnivého tanga ve své představě (vynikaly plynulé přechody záběrů na tančící dvojici v rozdílném prostředí a ošacení, při zachování celistvosti pohybu, jako by šlo o jeden spojitý obraz), nebo po zachycení pohybu zcela bez přikrášlení, v miniatuře Sacred, přibližující hlasově pohybový workshop pro seniory v Ponci. To byl ale spíš náznak budoucího filmu – záběry jsou dokumentárního charakteru, takže jim ve výsledku chybí vysvětlující komentář, který by divákovi upřesnil, na jakou situaci se dívá, jakým prostředkem v ní tanec lidem je, k čemu slouží.

Her for She naopak pracuje se slovem jako s hlavní nebo přinejmenším rovnocennou významotvornou složkou. Jako základ autoři postavili záznam projevu britské herečky Emmy Watson o emancipaci a rovnoprávnosti žen a téma hravě ilustrují taneční kreací členů Baletu Národního divadla, Morgane Lanoue a Štěpána Pechara, v rozkvetlých petřínských sadech i na baletním sále, rychlé střihy udržují rytmus filmu. A v posledním velmi krátkém snímku Cycles, snímku bez režiséra, se mladá žena líhne jako hmyz z tenkého kokonu přímo do veřejného prostoru knihovny, fólie obalující její tělo působí jako opravdový biologický materiál a kamera sleduje detailně její pohyby.

Nápadů je dostatek, jen mezi jmény těch, kteří stáli za kamerou, se objevují převážně jména zahraničních studentů, snad tu ale někteří budoucí filmaři se zájmem o tanec a pohyb zůstanou a dají našim tanečníkům a choreografům prostor pro vyjádření touto formou. Nemluvě o potřebě tanečního dokumentu, protože na naší scéně působí bezpočet souborů a tvůrčích osobností, jejichž dílo nezachytitelně prchá spolu s časem. Ačkoli je tanec ze své podstaty uměním okamžiku, které se rodí a umírá v jedné chvíli, dnes všudypřítomná audiovizuální média mu dávají šanci zanechat trvalejší stopu.

Mr. Gaga
Taneční dokument byl také hlavním programovým lákadlem prvního dne a možná i celého festivalu. Ano, jde o očekávaný snímek Mr. Gaga, portrét izraelského choreografa Ohada Naharina, rozporuplné osobnosti, která se v posledních desetiletích stala synonymem pro tanec ve svém regionu. Režisér Tomer Heymann byl na festivalu přítomen i jako lektor, který má nepochybně co předávat – představil se jako autor skvělého snímku, jenž zachycuje mnohovrstevnatou osobnost člověka, umělce a tvůrce. Jde o přístup, který by mohl být velmi inspirativní, a snad takovým i pro zájemce, kteří měli možnost se zúčastnit jeho pátečního workshopu, byl. Už jen projev Tomera Heymanna je otevřený, jižansky temperamentní a nehvězdně příjemný. Po diskusi, která následovala, ještě ochotně přijímal nejen komplimenty, ale i další otázky, a kdo ví, snad se tu navázaly i nové pracovní kontakty. Dost se při takových příležitostech projevuje, že kdo vstoupí jednou do světa tance, ten je všude doma a stane se součástí mezinárodního kolektivu ne nepodobného rodině.

Tomer Heymann a Ohad Naharin (zdroj Festival tanečních filmů 2017 / foto Itai Raziel)

Film Mr. Gaga je vystavěný jako klasický dokument, s velkou láskou a porozuměním pro taneční umění a jeho působivost. Z archivních materiálů v něm nechybí fotografie, soukromé videozáznamy, na kterých vidíme budoucího choreografa jako malého chlapce nebo mládence bezprostředně si užívajícího radost z pohybu a tance, záznamy choreografií z doby před třiceti lety, stejně jako kvalitní ukázky z posledních inscenací. Režisér vedl rozhovory s umělci, přáteli i rodinou, byl s choreografem přítomen na zkouškách a měl možnost poznat jeho nasazení, jeho rozpolcenou osobnost, získat si jeho důvěru a díky ní i odhalit klíčové momenty, které ho formovaly jako člověka. Projevuje i smysl pro humor – film zakončil záběrem, který před lety natočil jako úplně první.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář