Finalisté Chopinovy soutěže vyhlášeni, bez našeho Marka Kozáka

Finalisté 17. mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina ve Varšavě:

Seong-Jin Cho (Jižní Korea)
Aljoša Jurinić (Chorvatsko)
Aimi Kobayashi (Japonsko)
Kate Liu (Spojené státy americké)
Eric Lu (Spojené státy americké)
Szymon Nehring (Polsko)
Georgijs Osokins (Lotyšsko)
Charles Richard-Hamelin (Kanada)
Dmitry Shishkin (Ruská federace)
Yike (Tony) Yang (Kanada)

Veškeré podrobnosti najdete zde.

Poznámky k vystoupení Marka Kozáka ve 3. soutěžním kole Chopinovy soutěže: ušima a očima recenzenta
Ukázněný a soustředěný výkon bez známek jakékoliv nervozity, střídmé vystupování s naprosto přímým a energií nezatěžujícím posezem u nástroje. Klávesová technika připomínající jeho učitele profesora Ivana Klánského. Držím palce. Marek začíná v naplněném sále Varšavské filharmonie. Je tam inspirující akustika. Nástroj  Steinway.

Polonaise-fantasie As dur, op. 61
Elán polonézy i melancholie fantazie je vyjádřena beze zbytku. Koncentrace Marka Kozáka je výtečná. Každá epizoda má odlišný charakter s důrazem na cílenou gradaci. V této skladbě, pro Chopina „nové “, slyším i Liszta. Velmi kvalitní výkon, přestože začít touto skladbou musí být velmi těžké.

Mazurka c moll, op. 30, č. 1
Na tento kujawiak by se dalo snadno tančit. Bez jakýchkoliv manýrů, ve velké kázni (i když je nadepsána „in tempo rubato“), navíc s úhozovou  sebekontrolou.

Mazurka b moll, op. 30, č. 2
Marek si vychutnává jak dynamiku, tak humor šibalské kukačky této miniatury.

Mazurka Des dur, op. 30, č. 3
Rubata i ritardanda naprosto muzikální, krásné odlišení dur i moll v náladě, výrazu i tempu. Možná, že dynamické rozdíly by mohly být větší.

Mazurka cis moll, op. 30, č. 4
Poslední Mazurka plná sotto voce a kouzelných pianissim. Dá se při ní meditovat. Trylky by mohly být průzračnější. Celý soubor mazurek byl charakterově velmi dobře odlišen.

Sonata b moll, op. 35
Sonáta, a nejen první věta, je úkol přetěžký. Sostenutu chybí trocha klidu, v průběhu druhé části malé technické nedostatky. Finální gradace nebyla fff, chyběla síla – nebo to byl záměr? Vždyť tato skladba, toto drama, ještě nekončí…

Scherzo má sílu a agresi, trio piu lento by mohlo mít více poezie a větší oblouk.
Smuteční pochod: cítím jej pomaleji, víc zadržovaný tečkovaný rytmus, trio krásné, ale snad vyžaduje ještě více legata a pravidelné osminy. V jednoduchosti je krása.
V Prestu bych rád slyšel více levé ruky a dramatickou interní dynamiku, i když nadepsáno sotto voce e legato. Chybí skryté akcenty a zdůraznění nepravidelného frázování.

Scherzo E dur, op. 54
Jasné a jemnější scherzo je interpretovi bližší než předchozí drama sonáty. Bohužel, ne vše vyšlo v závěru podle interpretova přání.