Je to pár dnů, co Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK a jeho šéfdirigent Jiří Kout zahájili novou, už sedmasedmdesátou sezonu. Jaká bude? Otázku, na kterou odpověď hledáme u všech významnějších tuzemských i zahraničních divadel i orchestrů, jsme tentokrát položili právě ve FOKu, a to jeho programovému řediteli Petrovi Daňkovi.
Začněme vašimi plakáty pro novou sezonu: Vaší rezidenční zpěvačkou se stala mezzosopranistka Dagmar Pecková. Proč zrovna ona, s čím přijede a proč vůbec toto označení? Dřív jste – pokud se nemýlím – žádného alespoň takto výrazně prezentovaného rezidenčního sezonního umělce neměli…
Myšlenka rezidenčních umělců ve FOKu je relativně nová. Poprvé se objevili v sezoně minulé. Nicméně když se podíváte zpět do historie našeho orchestru, vždy najdete v určitém období či sezoně jména umělců, kteří s orchestrem či Koncertním jednatelstvím spolupracovali úžeji. Rezidenční umělci mají být symbolem sezony, mají mít hlubší vztah k našemu tělesu a samozřejmě mají být osobnostmi, které jsou zárukou a symbolem něčeho mimořádného. Dáša Pecková je tou velkou osobností, se zajímavou kariérou a úspěchy. Její vztah k FOKu je dlouholetý, stvrzený řadou společných vystoupení a nahrávek. V průběhu sezony se představí ve čtyřech, jak se dnes říká projektech: v sólovém recitálu, který určitě bude svoji dramaturgií neobvyklý, v rámci koncertu zaměřeného k hudbě minulosti, s orchestrem provede Sommerovu Vokální symfonii, jedno z nejsilnějších děl české poválečné hudební kultury, a poprvé se v Čechách představí i jako pedagog na víkendovém mistrovském kurzu.
Druhým rezidenčním umělcem nové sezony je skladatel Juraj Filas, neuvěřitelně pilný a invenční člověk renesančního založení, který svým významem přesahuje českou kotlinu. Jeho úspěchy v zahraničí a v USA v posledních měsících nás utvrdily v tom, že naše pozvánka k symbolickému hostování ve FOKu byla oprávněná. Provedeme premiéru jeho violového koncertu, kterého se ujal koncertní mistr FOKu Pavel Peřina, v závěru sezony pak uvedeme skvělý koncert pro trombón a orchestr se sólistou Stanislavem Penkem a vítězem prestižní dirigentské soutěže v Besançonu Kazuki Yamadou. A na samostatném večeru se budeme věnovat jeho komorní tvorbě.
Ženský hlas je – jak jsem se ve vaší nabídce dočetl – jedním z „témat“ nadcházejícího období ve FOKu. V jakých konstelacích se objeví a kterým sólistkám bude patřit?
Ženský hlas je jednou z několika dominant nové sezony. Objevuje se v řadě symfonických i komorních koncertů. Dášu Peckovou jsme zmínili. Na počátku října přijede vynikající Claudia Mahnke, která se bude podílet na provedení Mahlerovy Písně o zemi, velkou příležitost dostala sólistka Národního divadla Lucie Fišer Silkenová ve Čtyřech posledních písních Richarda Strausse, překvapením bude sopranistka Carole Sindey Louis ve skladbě Poèmes pour Mi Oliviera Messiaena, která se u nás v podstatě nehraje, písňový recitál s německou hudbou bude mít Simona Houda – Šaturová, v Bartókově Modrovousovi se v lednu představí skvělá mezzosopranistka Elena Zhidkova, hostem sezony bude i švédská sopranistka Iréne Theorin, která je ozdobou každého festivalu počínaje Bayreuthem či Salzburgem. Zpěvačky se představí i v komorních cyklech včetně koncertů jazzové hudby.
Ti z návštěvníků našeho portálu, kteří upřednostňují operu, určitě bude zajímat její zastoupení v nové sezoně, popřípadě i zastoupení tvorby oratorní . Co v tomto směru můžete nabídnout?
Již jsem hovořil o Bartókově Modrovousovi v lednu 2012. Svým způsobem to považuji za jeden z vrcholů sezony, mimo jiné i pro to, že k této jednoaktové opeře má náš pan šéfdirigent velice osobní vztah, který se bezpochyby projeví i v celkovém pojetí a způsobu interpretace. Jedná se o silné a působivé dílo, v Čechách velice málo známé, které jsme obsadili „hvězdnými“ sólisty : Elenou Zhidkovou a Péterem Friedem. Dílo provedeme v origináním jazyce, až na speakra, kterým bude sugestivní Pavel Rímský. Opera, stará i novější se objeví i ve vystoupeních Dáši Peckové a Iréne Theorin. A je tématem našeho závěrečného koncertu v červnu 2012, i když tentokráte bez sólistek či sólistů, ale zato s účastí sboru. A v rámci koprodukcí budeme doprovázet několik zpěváků, kteří jsou vždy pro milovníky opery magnetem, stačí výčet : Sondra Radvanovsky, Thomas Hampson, Jonas Kaufmann, Marcello Giordani.
Jaká nejpodstatnější hudební výročí nadcházející sezony jste v jejím programu reflektovali a čím přesně?
Mahler – Stravinskij – Messiaen – Mácha – Sommer – Honegger – Liška – Zemlinsky – Skrjabin , a to bohatým výběrem jejich skladeb. Přiznám se ale, že nejsem velkým příznivcem výročí. Je to vlastně medvědí služba „oslavenci“, kterého najednou všichni hrají a pak se zase uloží do archivu. Jsem zastánce vyrovnané dramaturgie, která se spíše snaží objevovat neznámé, uchovávat kvalitní a těšit osvědčeným.
Všichni umělci, kteří se objevují v naší sezoně, jsou mimořádné osobnosti, s obrovským kumštýřským potenciálem, výjimečným darem od Boha a vnitřní poctivostí. Všichni se budou snažit umocnit v našich posluchačích to nejlepší a nejkrásnější, co jejich duše obsahují. Nebudu nikoho preferovat, protože zároveň počítám s tím, že náš návštěvník je soudný a vzdělaný člověk, který si chce uchovat svůj názor a nenechá se manipulovat falešnými informacemi. Koncerty umělců „známých jmen“ jsou většinou určeny pro posluchače, kteří jdou na koncert jednou za uherský rok.
Není žádným tajemstvím, že návštěvnost nejednoho z vašich koncertů by mohla být vyšší. Jak hodně jste k tomu přihlédli při sestavování plánů pro novou sezonu?
Vážná hudba je náročné umění, které není přístupné každému. Cesta k ní je dlouhá a je vyvážena tím úžasným zážitkem, který zasvěcený a citlivý člověk získá při jejím poslechu. Nicméně opravdu existuje jen asi 15-20 skladeb, které v Praze naplňují sály : Smetanova Má vlast, Beethovenova Devátá, Carmina burana Carla Orffa, Mozartovo Requiem, Čajkovského 1. klavírní koncert, oratoria Antonína Dvořáka, možná Slovanské tance a určitě tzv. Novosvětská a violoncellový koncert stejného autora, ale tím už nám trochu dochází dech. Pak se nabízejí atrakce, jako koncert pro alpský roh, blonďatou sopranistku a veselý orchestr. FOK je seriózní konzervativní orchestr s progresivní dramaturgií, jehož smysl se naplňuje ve službě veřejnosti. Proto zařazujeme do sezony skladby všech typů. Nicméně věřím, že základem naší nabídky je obsahová pestrost a interpretační kvalita. Nechtěl bych se někdy podílet na prvoplánové podbízivosti.

Ve FOKu nepůsobíte první sezonu. Povězte, pozorujete nějaké řekněme „módní“ vlny v zájmu vašich posluchačů? Posun v tom, co chtějí?
Odpověď na tuto otázku vlastně souvisí s otázkou i odpovědí předchozí. Naši abonenti povětšinou patří k poměrně názorově stabilní části populace, pro kterou návštěva koncertů neodmyslitelně patří k životnímu stylu. Módnost ve smyslu přechodné záliby v něčem neobvyklém spíše nevyhledávají. Celosvětově pak platí, že většina posluchačů chce slyšet to, co už dříve a dokonce i vícekrát slyšeli. I proto naleznete v naší nabídce skladby, které patří k hudebním evergreenům.
A koncert, na který se vy osobně z nové sezony nejvíc těšíte?
Těším se na všechny. Opravdu. Pokud mě zdraví nezklame, budu na každém a to i v komorních cyklech. Práce pro FOK mě velice těší a je pro mě neustálou inspirací. Vždy jsem si přál kontinuálně spolupracovat s výjimečnou hudební osobností, kterou bezpochyby šéfdirigent Jiří Kout je. A osobně mám radost, že orchestr zaznamenal v posledních letech tak výrazný interpretační vzestup. Navštěvuji koncerty všech pražských těles a rád bych řekl, že považuji FOK za nejlepší pražský orchestr. A myslím si, že ten pocit není dán jenom tím, že tam jsem doma a že pro něj už pět let pracuji. Některé výkony jsou mimořádné a věřím, že tento proces bude pokračovat. A naše komorní řady? Podívejte se třeba na cyklus Světové klavírní tvorby či Starou hudbu! Vždyť to jsou skvosty, které by zaujaly i v Berlíně, Vídni či Paříži. To samo o sobě ale nic neznamená. Musíme to umět prodat a udržet. V tomto ohledu nás čeká poměrně zásadní sezona. Česká filharmonie po létech pozoruhodné potřeby sebedestrukce nabírá nový dech a s nástupem Jiřího Bělohlávka a změn ve financování se nám stane více než konkurentem. Pokud zaspíme a nově nevymezíme smysl FOKu, nezajistíme dostatek finančních prostředků a nenaučíme se ho přesvědčivě prodávat a propagovat, určitě nás záhy někdo šikovnější vystřídá na našich židlích.
Díky za rozhovor, přejeme úspěšnou novou sezonu.
Ptal se Vít Dvořák
Související články
- Hvězda? Kdo je to?
- Ředitel FOKu: Tak už to v českých luzích a hájích bývá…
- Operní panorama Heleny Havlíkové (65)
Komentáře: 3
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- Pavel Simacek: Pani Drapelova (bohuzel!) presne pojmenovala nedostatky,, ktere se ve zpevu Edity Gruberove projevily....
- Milan Červeň: Dobrý večer, k délce Straussovi Elektry uváděné v Brně. To, že má nahrávka Carla Böhma pod 100 minut a...
- Gregor Samsa: omlouvám se, ale takové povrchní hodnocení sukova zrání bych na tomto webu nečekal… příště,...
- Ares: U paní Drápelové je problém, že vše řeší analyticky vpořádku, ale bez citu, empatie, jen studená kritika. Za...
- mlady posluchac: No já se taky musím přidat k předchozím dvěma komentářům ohledně Sukova Zrání. Jenom jsem chtěl...
- hanka: jamka: samozřejmě že na divadle je to něco jiného. Proč by nemohla zpívat koncertně cokoli, co zvládá? Máte...
- hanka: Paní Havlíková zjevně byla na jiném koncertě paní Gruberové než paní Drápelová, aspoň podle toho, co jsem se...
- landau: Nedá mi to a přeci jenom sem musím napsat svůj první komentář, ačkoliv jsem na zde probíraném koncertu nebyl....
- jamka: Samozrejme , že je pani Drápelová vedle, ale nech si to so svojou kritikou hodne užíva… Nezbadať, že to...
- erwin: Souhlasím s konstatací okolností koncertu. S čím ovšem nesouhlasím je Vaše hodnocení Sukova Zrání. Bohužel je...
Edita Gruberová znovu na Pražském jaru
Loučení legendy s legendou Edita Gruberová se v sobotu ještě jednou vrátila na Pražské jaro....
VíceJiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze













Skvělý rozhovor s člověkem na svém místě! Z každého slova čiší láska k hudbě, její hluboká znalost a radost z jejího poslechu a hlavně vřelý vztah k orchestru i posluchačům.
Hmmm, moc hezký a moudrý rozhovor… Osobně se mi takovýto přístup k dramaturgii a k hudbě celkově líbí. Včetně těch jubilantů :). Připomenutí je jistě na místě, ale když to na někoho vyjde třeba jako nedávno na Martinů dvakrát za sebou… Ony ty teze vlastně platí pro nejen pro hudbu, ale v přístupu k umění a k dramaturgii celkově. Není to cesta jednoduchá, ale stojí za to po ní jít. Posluchače je samozřejmě třeba lákat, ale je třeba je především obohacovat a připravovat jim zážitky, kvůli kterým se budou vracet. A ve vážné hudbě je to právě pečlivý výběr kvalitních interpretů (včetně těch skvělých mladých) a nápaditá, rozmanitá, pestrá a originální dramaturgie, co tento zážitek má a může zprostředkovat. Taková práce má smysl jak pro posluchače, tak může těleso směřovat mezi evropskou orchestrální elitu.
Libor Kasík
pro pana Kasíka: Souhlasím absolutně ve všem. Stačí ale, si přečíst komentáře na tomhle serveru a zjistíte, že lidé u nás chtějí hlavně známá jména, žádné experimenty – spíš ověřené odrhováky. Hlavně v opeře. A ač se tady už přes dva roky snaží jim ukázat, o co přicházejí, je to skoro jako kdyby hrách na stěnu házeli. Málokdo ocení neotřelou dramaturgii nebo netradični inscenaci či koncert s nezvyklým repertoárem. Koncerty zejí prázdnotou, pokud se nehraje Novosvětská, hlediště Národního je poloprázdné, hraje-li se Janáček nebo třeba Berg… Ještě dlouhá bude cesta českého publika k zájmu o neotřelou, přínosnou a obohacující dramaturgii.