Fotogalerie: Národní divadlo uvedlo premiéru Rossiniho Popelky

Premiéru nového nastudování jedné z nejhranějších oper Gioacchina Rossiniho Popelka uvedla včera večer Opera Národního divadla. V hudebním nastudování dirigenta Jana Kučery a v režii maďarské režisérky Enikö Eszenyi se na scéně Stavovského divadla v hlavní roli Angeliny představila ukrajinská mezzosopranistka Lena Belkina, která má za sebou tři sezony v ansámblu Lipské opery a titulní roli ztvárnila již ve filmové verzi Rossiniho opery z roku 2012 v režii Carla Verdona. V dnešní druhé premiéře ji vystřídá česká pěvkyně působící především v Rakousku a Německu, Kateřina Hebelková. V roli Dona Ramira premiérové publikum vidělo řeckého tenoristu Vassilise Kavayase, dnes je ohlášen domácí Martin Šrejma.

„Rossiniho hudební vyprávění známého Popelčina příběhu mi evokuje tato tři slova: energie, radost a rafinovanost. Napsal ji ve svých čtyřiadvaceti letech, je však zde již znát obrovská zkušenost a cit pro dramatickou situaci a její přesné vypointování i načasování,“ uvedl před premiérou dirigent Jan Kučera, který pro Národní divadlo již nastudoval Šostakovičovy opery Orango a Antiformalistický jarmark a svoji vlastní operu Rudá Marie. Režisérka a ředitelka budapešťského Vígszínházu Enikö Eszenyi je pražskému divákovi známá ze tří shakespearovských inscenací vytvořených pro Stavovské divadlo v letech 1999 až 2001, představila se rovněž před nedávnem jako herečka v roli Servírky v inscenaci 1914 v režii Roberta Wilsona. Pražská Popelka je její první operní režijní zkušenost. Už před premiérou avizovala, že inscenaci pojme moderním způsobem. Na jevišti je obytný kontejner, nechybějí akrobatické kousky či Rubikova kostka, dojde i na brusle a hokej.

Národní divadlo uvedlo Rossiniho Popelku zatím jen jednou, a to před čtyřiaosmdesáti lety.

Gioacchino Rossini:
Popelka
(La Cenerentola)

Hudební nastudování a dirigent: Jan Kučera (alt. David Švec)
Režie: Enikö Eszenyi
Scéna: Kentaur
Kostýmy: Bianca Imelda Jeremias
Světelný design: Csontos Balázs
Sbormistr: Pavel Vaněk
Dramaturgie: Beno Blachut

Sbor a Orchestr Národního divadla
Premiéry 21. a 22. ledna 2016 Stavovské divadlo Praha

Angelina – Popelka – Lena Belkina / Kateřina Hebelková
Don Ramiro – Vassilis Kavayas / Martin Šrejma
Dandini – Jiří Hájek / Jiří Brückler
Don Magnifico František Zahradníček (alt. Jiří Sulženko)
Clorinda Yukiko Šrejmová Kinjo / Marie Fajtová
Tisbe Dorothea Spilger / Stanislava Jirků
Alidoro Pavel Švingr / Ivo Hrachovec

www.narodni-divadlo.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Rossini: Popelka (ND Praha)

[Total: 59    Average: 2.9/5]

Související články


Komentáře “Fotogalerie: Národní divadlo uvedlo premiéru Rossiniho Popelky

  1. Nedělní představení Lazebníka nebylo dokonalé – ovšem v duchu se všem protagonistům omlouvám. Oproti včerejší Popelce předvedli dech beroucí výkony. Výtvarný názor je třeba respektovat – prosím, ale jednotlivé prvky inscenace by měly mít smysl. Je Don Magnifico nudný? Dejte mu baseballovou čepici. Málo – přidejte hokejku a brusle a dres. Nic objevného: tiché průvodce operou jsme viděli v Olimpiade, barvotiskový trávník v Nápoji lásky, přepravní kontejner v Pádu Arkuna. Prostor k přemýšlení veškerý žádný, vše naservírováno trochu primitivně. To je ale to nejmenší. Zklamal Jiří Hájek – v masce Johna Galliana a s odlepenými fousy se mu pokusy o koloraturní vlny nedařily, Dorothea Spilger nebyla slyšet (zapomenutelný dojem) a Pavel Švingr byl vším, jen ne hybatelem děje (árie na střeše kontejneru se určitě nezapsala do vrcholu operního umění). Co bylo ale opravdu slabé (nejmírnější slovo): výkon prince Ramira – čekám na odbornou kritiku, ale mám pocit, že v ND někdo zešílel. Docent Burián na představení byl, slyšel to a určitě zasáhne…Když se panu Kavayasovi nedařilo trefit „top notes“ tak se tomu vesele zasmál – byl to Rossini – fajn, ale ne na nějakém večírku – nýbrž na první scéně. Navíc se mu hlas podivně třásl. Takže ve finále zbylo následující: pan Zahradníček s perfektní dikcí a krásným zpěvem, Popelka Lena Belkina i s plným příjemným hlasem a vydařenou pyrotechnikou na konci druhého dějství a Yukiko Šrejmová Kinjo, kterou bylo vždy slyšet, a odvedla standardně solidní práci. Sbory. Tradičně velmi dobré. Ale půjdete na Rossiniho jenom kvůli sborům? Suma sumárum se pokus o Popelku v moderním pojetí moc nevydařil: není na co koukat a koho poslouchat (s výše uvedenými výjimkami). VR+KJ

Napsat komentář

Reklama