Giuditta Pasta – mistryně emocí (1)

  1. 1
  2. 2

Dvě události z doby nedávné mi daly jasný signál komu věnovat další medailón. V jednom z dílů pořadu České televice Na plovárně se Cecilia Bartoli zamýšlela nad významem slova diva. A uvedla Marii Malibran jako umělkyni, která si toto označení v původním významu zasloužila jako první. Současnicí Malibranové však byla ještě jedna operní pěvkyně, která by si toto prvenství mohla bez ostychu nárokovat. Pěvkyně, pro níž Gaetano Donizetti mimo jiné zhudebnil tragický příběh anglické královny Anny Boleynové, ve kterém před pár týdny na prknech Metropolitní opery triumfovala Anna Netrebko.

Giuditta Pasta si od dvacátých let devatenáctého století podmaňovala publikum ve všech významných evropských městech, u nohou jí obrazně i ve skutečnosti ležely davy obdivovatelů, stala se múzou mnoha skladatelů i dalších umělců, pro něž naplňovala představy ideální hrdinky romantismu. Její odkaz navíc přežil staletí a o tom, jak silný musel být, svědčí například i to, že právě k ní byla přirovnávána Maria Callas. Jejím bezmezným obdivovatelem byl i Stendhal, který v knize Vie de Rossini píše o největších pěveckých hvězdách té doby s obdivem a v superlativech, ale pouze dvěma umělcům věnuje celé kapitoly. Kastrátovi Velluttimu jako poslednímu z představitelů zlaté éry bel canta a Giudittě Pastě, a to i přesto, že je v době vydání knihy teprve na začátku své slavné kariéry.

První roky její operní dráhy však byly velmi rozpačité a téměř nic nenasvědčovalo tomu, že se z ní stane jedna z nejvýznamnějších pěvkyň hudební historie. Když v roce 1815 jako osmnáctiletá debutovala, naprosto propadla. Další čtyři roky, kdy zkoušela své štěstí v Miláně, Paříži a Londýně, se nesly buď ve znamení úspěchů nebo neúspěchů, nic mezi tím neexistovalo. Příčinou mohlo být i to, že zpěv nikdy pořádně nestudovala. Jejím prvním učitelem byl strýček Filippo, stavitel a amatérský violoncellista, a po přestěhování z rodného Saronna do Milána Giuseppe Scappa, asistent hlavního dirigenta v La Scale, skladatel a cembalista. Giuditta se učí doslova za pochodu od svých zkušenějších kolegů. Jedním z nich je i o několik let starší Giuseppe Pasta, advokát a amatérský tenor, kterého pojme v roce 1816 za manžela a se kterým většinou na jevišti vystupuje. Giuseppe, majitel krásně zabarveného hlasu, se však v průběhu vystoupení v Paříži potýká s onemocněním hlasivek, které mu už nikdy nedovolí znovu zpívat.

  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Giuditta Pasta – mistryně emocí (1)

Napsat komentář