Giulietta

… že růže v kráse žárlit mohla na ni a fialky že zvaly ji svou paní… Tak umřela, jak v máji kvítek zvadá, ó ty, kdo tady stavíš svoje kroky, přej dceři jihu ten klid přehluboký, jejž v druhé vlasti nalezla tak mladá…

Ano, zastavuji tady vždy svoje kroky a dívám se na tu spanilou tvář na obraze na náhrobku, na kterém je tento verš epitafu. Dojímá mě její osud, mladost, dojímá mě křehká primabalerína Giulietta Paltrinieri.Tato dcera jihu se narodila 6. 1. 1866 v Modeně a měla ještě čtyři sourozence. Od dětství byla vychovávaná u své tety v Miláně, kde chodila osm let do milánské baletní školy, v té době nejlepší baletní školy na světě, kterou ukončila jako diplomovaná balerína. Poté odešla do Turína a po necelém roce přijala nabídku primabaleríny v Národním divadle v Praze, za sto padesát zlatých měsíčně.Pokaždé, když jdeme s manželem z procházky na Olšanských hřbitovech, bydlíme hned naproti, musíme kolem Giulietty, kde seberu pár spadlých lístků nebo zastrčím malou kytičku u jejího portrétu a podívám se do jejích krásných černých očí. Tak se podíval do jejich očí šéf, choreograf a sólista baletu Augustin Berger, když pro něho vzkázal ředitel Národního divadla Šubert, aby mu představil jeho novou primabalerínu Giuliettu Paltrinieri. Byla to, oboustranně, láska na první pohled, později pak souznění lidské a umělecké.Poprvé spolu tančili v Excelsioru, ve výpravném baletu, který byl přenesen z Vídně, v celé své parádě a ve velkém obsazení. Jen za jeho autorské právo na uvedení dalo Národní divadlo tři tisíce franků. Premiéra Excelsioru byla 1. 8. 1885 a představení bylo senzací divadelní sezony. Celá Praha nemluvila o ničem jiném a Giulietta Paltrinieri se stala „od prvního vystoupení miláčkem Prahy pro své jemné, graciózní a virtuózní umění, pro svou ušlechtilou ladnost a ztepilou krásu“.Uplynulo pár měsíců a Augustin Berger žádal rodinu Giulietty o svolení k sňatku. Rodina otálela, neb neznala pravý důvod ke spěchu. Sešněrovaná Giulietta tančila obtížnou roli Giselle a nikdo neměl ani tušení, že v tomto křehkém těle už tepe malé srdíčko, potomek Giulietty a Augustina. Svatba 5. 5. 1886 byla zcela tajná. Odskočili si z divadla do blízkého kostelíka sv. Vojtěcha, který měla Giulietta velice ráda a kam nosila na oltář Panny Marie květiny, které na představení dostávala. Bergrova rodina přijala „Julinku“ s láskou a otevřenou náručí. Ještě v červnu chtěla Giulietta tančit, ale Augustin už zakročil a požádal ředitele Národního divadla, aby povolal jinou balerínu na záskok, což se také stalo. Vše dobře dopadlo.29. července 1886 se Bergrovým narodila dceruška Boženka. Štěstí Giulietty a Augustina se zdálo být bezbřehé, žel, toto krásné období, bylo velice krátké. Giulietta začala být unavená a její pokašlávání bylo stále častější a silnější. Marné byly návštěvy u nejlepších lékařů a vydatný odpočinek. V jejích očích se objevil nekonečný smutek. 28. listopadu 1889 tato něžná bytost, balerína a maminka tříleté Boženky, vydechla naposledy.
Boženka byla s láskou vychovávaná svým otcem Augustinem a jeho matkou. Měla ráda divadlo a hudbu, ale na úspěchy svých rodičů nikdy nedosáhla. V manželství se jí narodil syn Jaroslav, který zdědil oči své babičky a talent po obou prarodičích. Jeho dědeček Augustin Berger, který zemřel 1. 6. 1945, se ho na jevišti Národního divadla, ke své velké radosti, ještě dočkal.Jaroslav Berger-Zajíček se narodil 27. 2. 1916. Tančil v Národním divadle a v roce 1942 emigroval. Působil jako sólista, choreograf či šéf baletu v Německu a ve Švýcarsku. Tam také 11. 9. 1983 v Eggu zemřel.

Staráme se o hrob Giulietty a Augustina už řadu let, ale nikdy jsme u hrobu nikoho neviděli, nikdo tam nepoložil kytičku. Kdo ví, zda ještě někdo z rodiny žije!Je 1. máj 2013 a my jdeme na procházku a hledáme rozkvetlý strom, pod kterým bychom se, jak velí tradice, políbili. Vím, že poblíž Bergrových je planá třešeň. Jdeme kolem hrobu a už automaticky zabloudím zrakem k Giuliettě a seberu spadlou větvičku. Vtom si všimnu něčeho, něčeho co tam nebývá, co tam nepatří. Pod květináčem vykukuje malý cípek papíru. Proč? Kde se tam vzal? Sehnu se a beru do ruky kousek popsaného papírku, zabaleného do igelitu – „Prosim. Děkuji. Kde ma květiny – hrob Augistin moje pradědečeka a Giulietta moje pramaminka. Jsem Yasmin Wildmann-Zajíčková. Mail…

Rozbušilo se mi srdce. Pravnučka Giulietty a Augustina byla tady! Jdeme rychle domů, otvírám počítač a píšu na přiloženou e-mailovou adresu. Odpověď je téměř okamžitá.

Sešli jsme se 5. 5. v kavárně Louvre na Národní třídě a poznali jsme se, kupodivu, hned. Milá srdečná Jasmína, které tatínek říkal Mášenka a s láskou jí vyprávěl o Praze, po které tesknil až do své smrti.Jdeme společně do nedalekého kostela sv. Vojtěcha, protože, náhoda tomu chtěla, je 5. 5. a před 127 lety si zde své ano řekli Giulietta a Augustin. Z dveří kostela cítíme chlad a vůni lilií. Všichni tři jsme dojati. Nádherný den.

Rozhodla jsem se, že stojí za to se s takovým zážitkem a příběhem podělit s ostatními.

***
Jasmína je lékařka a žije se svou rodinou v Curychu. U hrobu byla poprvé. Lituje, že neumí česky, aby si mohla přečíst knížku od Ladislava Hájka Paměti Augustina Bergra, vydanou v roce 1942. Z této knihy jsem také čerpala.

Foto Jitka Vašutová, archiv, archiv ND Praha 

Související články


Reakcí (2) “Giulietta

Napsat komentář

Reklama