Glosa: Dvě Sylfidy za cenu jedné

22.4.2010 00:00 Vít Dvořák

Přijďte si pro dvě vstupenky, zaplatíte jen jednu. Lákalo pražské Národní divadlo na tři zatím poslední reprízy Bournonvillových choreografií – tedy baletu La Sylphide (hudba Loevenskjold) a k němu připojeného 3.dějství baletu Napoli (hudba Helstedt – Paulli – Lumbye).

Jenže: I přes zmíněné lákání bylo při všech třech představeních (sobota odpoledne a večer, neděle odpoledne) poloprázdno. A to i přesto, že jde o inscenaci poměrně novou, s premiérou před pouhými dvěma lety a s doposud minimálním počtem repríz. Že recenze baletního dvojtitulu La Sylphide – Napoli byly po jeho premiéře v Národním vesměs více než příznivé. Že úroveň představení byla v mezích pražských zvyklostí.- Poloprázdno bylo proč tedy? Klesá snad obliba klasického baletu u nás a poptávka po něm?

Odpověď pochopitelně není jednoduchá a jednoznačná. K dopátrání pravdy je spíš třeba klást si otázky, hledat odpovědi na ně. A v neposlední řadě i přemýšlet o souvislostech.

Tady některé z oněch otázek jsou:

Co by mělo návštěvníky na dvojtitul La Sylphide – Napoli „táhnout“, nalákat? Slavný dánský choreograf August Bournonville (vrstevník Hanse Christiana Andersena), kterého u nás ale (bohužel) skoro nikdo nezná? Nebo něco jiného?

Začínají snad být čeští návštěvníci přesyceni baletní klasikou? Anebo jsou jen konzervativní a chtějí stále dokola Labutí jezero?

Je takzvané klasiky v repertoáru baletu Národního divadla dostatek nebo naopak nadbytek? Je odpovídajícím způsobem zastoupena? Když z dvanácti inscenací na repertoáru v této sezoně (La Sylphide-Napoli, Othello, Romeo a Julie, Labutí jezero, Louskáček, Causa Carmen, Faust, Extrém, Zlatovláska, Brel-Vysockij-Kryl, Baletománie a CoumlAGE) tvoří klasika jen zlomek?

Jaké je hodnocení dramaturgie baletu ND z dlouhodobějšího pohledu? Její koncepce a vyváženosti? Toho, jak přináší příležitosti pro růst souboru, ale i řekněme pro „úroveň“ diváků?

Do jaké míry ovlivňuje současná dramaturgická profilace baletního souboru naší první scény poptávku diváků? Má to, co se hraje, nějaký, byť třeba postupný vliv na to, co návštěvníci žádají? Na co budou chtít přijít příště?

Jaká je úroveň, respektive kvalita interpretace klasiky baletním souborem Národního divadla? Má soubor vůbec na to interpretovat velké klasické tituly na odpovídající úrovni? Jsou zvolené dramaturgické a režijní úpravy pražských klasických titulů šťastné? A co hodnocení choreografie, nejednou také rozdílné oproti původním originálům?

Má balet Národního divadla dobrou propagaci? Není tak trochu mezi ostatními soubory Zlaté kapličky „Popelkou“?

Jak balet Národního divadla obstojí vedle srovnatelných zahraničních souborů? Ať už ve složení repertoáru, tak i co se úrovně týče?

Otázky věru ne jednoduché. Spíš naopak. Ale zdaleka nejen ty, a myslim, že nejen mně, při poloprázdném hledišti Národního o posledním víkendu napadaly.

foto z inscenace La Sylphide-Napoli: archiv ND Praha

Související články

Komentáře: 11

Pavel Šimáček dne 22.4.2010 v 06:41

Milý Víte,
navštívil jsem nedělní představení pro lid, jak bývala dříve nazývána představení odpolední. Jenže lid se nedostavil. Divadlo bylo plné možná z poloviny. Je to zvláštní, protože na jednu z únorových repríz téhož titulu jsem se taktak dostal, myslím, že byla dvě představení a (téměř) vyprodaná.
Uvažoval jsem i o pár řádcích sem, ale kvůli časovému vytížení jsem to nestihl. Tedy alespoň takto: Bournonvillova choreografie mne oslovila, je to trochu jiná klasika, než jsme zvyklí, nikoliv však lehčí, navíc hodně využívá pantomimy. Taktéž hudba k oběma baletům se dobže poslouchá. Ivana Illyenko vypadá (obzvláště s prstíkem pod bradou, což je několikrát opakované Sylphidino gesto) – jak by se také řeklo dříve – rozkošně. Zdálo se mi, že v únoru tančila jakoby lehčeji, ale i přesto se mi moc líbila. Naprosto skvělý byl Alexandre Katsapov, skvělé skoky, otočky a piruety (baletní terminologie jde skutečně mimo mne :-) ), také si na konci vysloužil velký potlesk a několik bravo. Nelly Danko byla správně démonickou čarodějnicí, pěkné výkony podal ještě druhý hlavní pár. Napoli je pak "jen" sled různých tanců, jde hlavně o pěknou podívanou. Ačkoliv zastávám názor, že děti na scénu nepatří, dětský sbor v Bohémě a Carmen bych nejradši škrtl, musím ocenit i výkony dětských představitelů. Pochvalu zaslouží také scénografie.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Aňa dne 22.4.2010 v 07:03

Spousta nastolených otázek, na které není jednoduché nalézt odpovědi. Myslím, že ND nemá klasiku v myslích divádků takřáíkajíc "zažranou".

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Dance Factor dne 22.4.2010 v 07:11

Na otázky zde nastolené nebude jednoduché nalézt odpovědi a navíc budou velmi různorodé.

Jednou z najdůležitějších věcí je asi opravdu fakt, že balet ND není vnímán tzv. jako meta klasického baletu. Tato strategie byla před časem změnou na postu šéfa zcela opuštěna. Druhou podstatnou věcí je to, že příznivci klasického baletního repertoáru se rekrutují ze starší generace, která deset repríz obsadit nedokáže. Já a moji vrstevníci (lidé kolem 30) dávají pednost modernímu výazovému tanci. Dalším faktorem je změna estetického vnímání … Rychlost doby a životní tempo…

Často tu diskutujete o opeře. O moderní formě scénografie a režie a její klasické podobě. Stejná paralela a tím i odpověď na mnohé v článku uvedené otázky platí i o baletu (nebo tanci obecně). Je tu často vyzdvihován dynamický a moderní režijní přístup k inscenování opery. V baletu je také divácky atraktivnější moderní výrazový tanec, abstraktní motivy, alternativní hudební doprovod, apod…

Bylo by velmi zajímavé, shrnout tyto položené otázky a pokusit se nalézt na ně odpověd, které by zprostředkovali jak odborníci, tak i laici z řad diváků.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.4.2010 v 07:21

Existují tituly, které například já považuji za skutečně klasické (Labutí jezero, Louskáček, Coppélie, Šípková Růženka, Giselle).

Potom je celá řada choreografií možná označovaných za klasické, ale z mého pohledu jsou to balety, které jsou v dnešní době tak trochu směšné. Zejména tím, jak často v dlouhých sborových scénách jaksi ilustrují a pohybově znázorňují děj (mezi takové patří i La Sylphide).
Pak je baletní klasika typu Romea a Julie a Crankových baletů a poté moderna.

Kategorie, do které patří i La Sylphide je podle mého názoru už pro diváky nezajímavá a mnohdy (mimo sóla) až směšná.
K.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 22.4.2010 v 07:26

Já (také člověk okolo 30) nedávám přednost modernímu tanci. Balet sice stojí spíše na okraji mého zájmu, ale přesto se snažím dávat přednost spíše dobrému tanci. Takže se mi líbí na jedné straně tato "načinčaná" La Sylphide, na druhé straně třeba Kylián.

V každém případě je – jak naznačeno v článku – balet v ND spíše až v druhé řadě.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.4.2010 v 10:00

Tak to prostě bylo. K těmto baletům patřily rozsáhlé pantomimické scény. Já mám ráda klasický balet a musím upřímně přiznat, že některé pantomimy mi také přijdou naivní. Ale to je potřeba brát v souvztažnosti k dílu.
Pravda ovšem je to, že mnoho mých kamarádů a mladých lidí chce vidět spíš dynamický moderní tanec, než klasiku na špičkách. Takže skutečně starší generace, studenti konzervatoře reprízy nezaplní.
E.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.4.2010 v 10:58

klm.007:
1) Sylphida BYLA oblíbená a vyprodaná, ale protože ji hrají POŘÁD, tak už ji všichni viděli. Je čas na derniéru.

2) Naprosto tristní považuji práci PR. Kde je propagace titulu? Kde byla propagace slevy? Kde má balet oficiální stránky na youtube? Kde je propagace prvních sólistů?

= Běžný divák, který zná pouze Labutí, si po přečetení názvu titulu La Sylphide/Napoli nedovede nic představit. Pokud už jej ten titul neodradí a koukne na stránky divadla uvidí tam jakési nic neříkající minifotečky. Nikde se nedočte o tanečnících (životopis nikoho nezajímá), nikde krásné velké fotky, aby se mohly dát třeba na plochu vlastního pc. Do divadla se přece chodí na hvězdy.

3) Podstatnou část diváků tvoří "baletomani". Potkávám stále ty stejné lidi. Jenže pokud se udělají tři představení za sebou. Jde člověk jen jednou.

4) Letošní sezóna je velmi slabá. Éra, kdy člověk kupoval vstupenky půl roku dopředu minula. Dnes stačí jít na pokladnu v den představení. A kdo půjde odpoledne do divadla, když je venku tak hezky.

5) Také tu byla islandská sopka. Mnoho diváků baletu jsou turisté.

Pokud to tedy shrnu: Hlavní problém vidím v nedostatečné propagaci. Doba, kdy lidé chodili sami (na vše) pominula. Národní divadlo je pořád dobrá značka, ale samo to nepůjde.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Lída dne 22.4.2010 v 13:44

Kime, hlavně ve dvou věcech bych s Vámi nesouhlasila:
Sylfida se hraje pouhé dva (!!!) roky, což rozhodně není dlouhá doba na to, aby se stahovala (a nehrála se zase až tak často, jak píšete, viz archiv ND). Jsem přesvědčena, že zvlášť klasická baletní inscenace by měla v repertoáru vydržet rozhodně o dost déle!
Balet ND určitě nemá o nic horší PR, než opera nebo činohra.
Lída

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.4.2010 v 19:20

Máte pravdu Lído. Sice nejsem Kim, ale KLM, ale to je jedno. Pravdu máte v četnosti Sylphidy. Skutečně se tuto sezonu moc nehrála. Já to vnímám jinak, neboť chodím skoro na každou a to pak má člověk jiné měřítko. Je to moje oblíbené představení, ale k čemu je představení, na které diváci nechodí. Já jsem tento balet doporučil asi 30 lidem různého věku a vzdělání a všichni byli nadšeni. Nikdy by je ovšem nenapadlo na toto představení bez doporučení, tedy vlastně reklamy, jít.

Rozhodně však nesouhlasím s tím, že balet má stejné PR jako opera či činohra. Operní umělci si dávají na youtube své záznamy, na facebooku má opera svou "sekci", kde má fotky a informuje diváky o tom, co se kde šustne. Zatímco včerejší dokument ČT, ve kterých hovořil Katsapov a Márová by jistě byl dostatečně dopředu anoncován, pokud by se týkal opery, balet mlčí. No a činohra, ta si na youtube a na facebook dává upoutávky na svá představení.

Musíme brát v úvahu, že balet je velice speciální disciplína, které se divák musí učit. Bez porozumění je to totiž děsná nuda. Stačí si představit všechny ty víly ve Spící krasavici. Kdo neví, co má vlastně obdivovat, tak se unudí k smrti, než se všechny vystřídají.

Nicméně si stojím za tím, že divadlo, respektive baletní složka, nevěnuje své vlastní propagaci ani špetku svého času.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 22.4.2010 v 21:06

Sylfidy/Napoli není na repertoáru tak dlouho, aby byl tento titul na derniéru. Nemyslím si, že ona kombinace je zrovna nejšťastnější – to je možná jeden důvod. Další je upadání úrovně baletu ND po odchodu šéfa Harapese – nový šéf příliš klasice nepřeje a s tím souvisí, že ani všichni tanečníci moc klasiku neumějí. Navíc se i v baletu projevuje to, co řekl pan ředitel Černý nedávno v rozhlase na adresu operních diváků – vůbec mu o ně nejde, budou se dělat "moderní" (nebo spíš blbé) inscenace, ať se na to chodí či ne. ND není ekonomicky závislé na prodaných vstupenkách a co se úrovně týká, upadají všechny tři soubory. A to neříkám rád, protože do ND chodím od dětství a, třebas to zní staromile, specielně v budově ND se mne vždy zmocní určité pohnutí – zejména při vstupu do hlediště (bohužel většinou to rychle vyprchá).
Baletní divák, který má rád klasiku, je možná také otráven z toho příšerného Labutího jezera – a je to pravda – pokud se divák naštve jednou, přijde třeba znovu, ale když odchází (za nemalé peníze) naštván po několikáté, pak do divadla nepřijde. Nesvědčí o klesajícím zájmu o ND i fakt, že je vypsán konkurz na místo člověka, který by pomáhal prodávat zejména operní představení?
A úplně otázka závěrem: nebyla by už dobrý změna na všech vedoucích postech v ND?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 23.4.2010 v 20:44

Musím se postavit na stranu klm. Miluji Sylphidu, stejně jako ji milují všichni, které jsem na ní kdy vzala či komu jsem ji doporučila (věk cca 20 let), želbohu komu ne, ten ani nevěděl, že se tento Bournonvillův skvost v divadle dává. Také není pravda, že mladí lidé upřednostňují moderní kusy, jen málokdo z mého okolí (jsem milovnicí baletu, nikoli jeho studentkou) ji preferuje vysoko nad klasikou, nicméně je známo, že klasické kusy v ND bývají dražší, a třebaže Sylfida nestojí tolik jako Labutí, i tak ji mnozí předem považují za drahou. Že by byl divák znechucený "otřesným" Labutím? No nevím, balet nesmí stagnovat, jistě, možná že dílo není dotaženo k dokonalosti, ale vývoj je důležitý a je otázka, který směr je ten správný. Ovšem pokud má klasika přežít, pak je třeba -pokud se nedává důraz právě na tvůrce choreografie, jako je tomu u představení titulního – aby byla nějakým způsobem novátorská, byť stále klasická. Ke kvalitě souboru – je možné že kvalita upadá, nemohu posoudit, ale na druhé straně i tak má nejvyšší úroveň v České republice, tanečníci jako je Nikola Márová či Richard Kročil daleko přesahují hranice talentovaných tanečníků.
A poslední poznámka – proúpagace je skutečně malá. Krom toho že se Laterna přičlenila k Národnímu člověk nesledující web jiné novinky nezná. Ač "sjíždím" baletní sttránky, české i světové, prakticky každý den, vždy mi nějaká informace unikne, k většině se člověk ani nedostane, nemá li nějaké "zákulisní" informátory. V zahraničí je zvykem, že se na internetu zobrazuje obsazení (právo na změnu je vyhrazeno) několik týdnů dopředu. určitě by to také bylo lepší, než den, maximálně dva dříve…
B.T.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.