Glosa: Elektra v Brně a v MF Dnes

Po téměř pětaosmdesáti letech jsme se v Brně dočkali Straussovy Elektry a ještě k tomu se superhvězdnou představitelkou titulní role. Vedení divadla a souboru Janáčkovy opery patří tentokrát opravdu mimořádné díky. A včera, v úterý 22. května 2012 jsme se stejně tak dočkali toho, že v brněnské příloze MF Dnes byla této inscenaci věnována více jako polovina strany s atraktivním palcovým titulkem Brněnská Elektra ve zlatém psychoanalytickém bludišti. Je tu důvod k jásání nad tím, jakou naše po Blesku nejčtenější noviny, pyšnící se tím, že jsou vlajkovou lodí českého novinářství, věnují takovéto události pozornost. Nadšení a jásot zvolna mizí poté, co se čtenář pustí do četby textu. Hned v prvním odstavci se dozví, že většina posluchačů reagovala „rozpačitě“, což je připisováno nepřipravenosti  brněnské operní obce na tento titul.

Nepochybně tento faktor se mohl u určité části publika projevit, ale, když  se před dvanácti lety v Janáčkově divadla hrála Straussova Salome ve skvělé inscenaci Jana Zbavitele a Zdeňka Kaloče, zcela zaplněné hlediště reagovalo naprosto nadšeně. Jistě, výkony sólistů, respektive vzhledem k obsazení této opery hlavně sólistek, jsou fantastické a skutečně to neplatí jenom o Janice Baird, ale v nemenší míře i o jejích kolegyních. Ale platí to o představení jako celku?V článku, který je inscenaci věnován a jehož žánr se neodvažuji definovat, protože o recenzi neřku-li kritice nemůže být řeč a jako glosa je předimenzovaný, se dozvídáme, že … k tomu orchestr Janáčkovy opery pod vedením Caspara Richtera hrál neméně spolehlivě. Prostě – světově, když za velkou hvězdou, která se nadto specializuje  právě na podobný operní repertoár , jako jsou Wagnerovy či Straussovy opery, nijak nepokulhával.  Dále se čtenář dozví několik dalších perel o tom, jak je  se – režie kýči a krvavé lázni na antickém Prušperku(?) vyhnula  atd.

Pověstnou třešničkou na tomto novinářském dortíčku je následující pasáž …Á propos, hudba. Ta tedy i sama v sobě snese nejpřísnější měřítka. Jak co do dramatičnosti, tak do líbivosti. Takřka za všechny zdejší pasáže by mohli hollywoodští režiséři autorovi podobné scénické hudby urvat ruce, to jsem si jistá. Tak to vidíš, Richarde Straussi, na někdejší vídeňské periferii konečně objevili, čemu ses vlastně měl věnovat.

Smutná je duše má!. Kde jsou ty časy, když o brněnských premiérách psávali Vladimír Helfert či Gracián Černušák. Ale nemusíme chodit až tak daleko. Není tomu tak dávno, když si člověk s chutí přečetl hodnocení Jiřího Fukače, Jiřího Vysloužila, Jana Trojana, Rudolfa Pečmana a dalších. Autorky dnešního článku si osobně velmi vážím jako výborné publicistky a statečné ženy. Nedávno vydala výtečnou knížku Nepoddajní aneb nešlo to jinak, v níž popisuje příběhy brněnských disidentů v 70. a 80. letech. Její názor na inscenaci Elektry mohl být publikován jako glosa zaníceného laického diváka. A vedle něho měl být kvalitní objektivní kritický názor? Že by se ve městě, které je sídlem Janáčkovy akademie, kde působí personálně perfektně vybavené muzikologické pracoviště na filosofické fakultě a v muzeu Leoše Janáčka, kde navíc rektorem slovutné Masarykovy univerzity je významný muzikolog, nenašel nikdo, kdo by byl schopen napsat solidní, erudovanou a fakty podloženou recenzi. Je tu přece řada mladých muzikologů jako Jan Špaček, Jiří Zahrádka a další, kteří už mnohokrát prokázali své odborné kvality i  svižné kritické pero. Ale, jak pravil klasik – Divadlo se hraje dobře, špatně a v Brně. A neplatí to zdaleka jenom o divadle.

Ale nezoufejme! Příští týden se nad brněnskou přehradou rozhoří opět ohňostroje a budeme pyšni na to, že Brno je město uprostřed Evropy, divadelní soubory budou soutěžit o to, který pro potěšení Brňanů vytvoří nejlepší a nejopulentnější průvod masek a zase budeme mít důvod, že jsme světoví a kdekdo to ví!Tak hlavně že jsme zdraví, že nám chutná a že šalina nás bezpečně a spolehlivě doveze na prýgl.

Autor je bývalým ředitelem Národního divadla v Brně 
Foto ND Brno 

Související články


8 responses to “Glosa: Elektra v Brně a v MF Dnes

  1. MFDnes má zakázané externisty, v regionech zrušenou kulturní rubriku a Jana Soukupová protlačuje do tisku články o umění málem s nasazením života. Že ty její texty o hudbě jsou na hraně, to ona sama ví, ale buď to do MFD napíše ona takto, nebo to tam nebude vůbec. S kritikou by tedy bylo lépe se obrátit na vedení MFD než na Janu Soukupovou – ona psaní o hudbě mileráda někomu přenechá, když jí to bude dovoleno. A pokud chcete hořekovat nad stavem současné hudební publicistiky, zkuste se podobně kriticky podívat na to, co napsala o Elektře i jiných brněnských inscenacích v Opeře Plus Helena Havlíková. Její zaujatosti hraničící se lhaním by možná také stály za podobný rozbor.

    1. Dovolte mi otázku: V čem dotyčná lže a v čem je zaujatá? Inscenace nanejvýš tristní a nepovedená, dalo by se říci zkažená. Výkony popisuje paní Havlíková celkem objektivně, včetně výkonu orchestru.

      Když obviňujete, musíte přinést taký důvody takových obvinění a opříz je o nějaké argumenty.

      Zdá se mi, že si někteří, včetně vás pane Klepale, myslí, že internet snese všechno. Učte se argumentovat, když už obviňujete…

    2. Lituji, ale animózní výrok o paní Havlíkové(kterou osobně vůbec neznám, aby bylo jasno)- „její zaujatosti hraničící se lhaním“ – byste měl dokázat. V její recenzi k Elektře jsem nenalezl nic, co by bylo možné nazvat lží. Když dva recenzenti vidí tutéž věc a napíši zcela protikladné recenze, znamená to, že jeden z nich lže? Nikoli. Teorie umění není exaktní věda. Vedle řady jistě objektivních faktorů zde hraje roli způsob vnímání: systém filtrů, který má každý v sobě jinak nastaven. Proto ten, kdo má jiný názor, není nutně lhář. Ovšem ten, kdo tuto tezi neuznává, je zcela jistě falzifikátor.

      1. Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu expresivněji, ale to zde ostatně není výjimkou… Není asi úplně na místě psát do komentáře rozbor na dvě stránky, že?
        Pro mně osobně p. Havlíková představuje rovněž často nepochopitelný a ne zcela nestranný typ recenzenta. Jedna věc je absolutní objektivita, ta je samosebou vyloučena už z principu,to asi chápe každý, druhá věc je obratně kamuflovaná předpojatost a ta je zase prakticky neprokazatelná… Já mám z většiny recenzí p. Havlíkové pocit postoje takového slušně vychovaného, estétsky a elitářsky smýšlejícího prototypu operního diváka, snoba, kterého zajímá takový ten jakože hochkunst… tak trochu Čaroskvoucí… a to třeba mně osobně je velmi proti srsti, ale chápu, že svět opery je i takový, a vždycky více nebo méně byl.
        K tomu, co píše pan Weimann: Ono je těžké si představit, že dnešní masmédia by publikovala nějaké vyloženě odborné texty. Jejich podoba i úloha se velice razantně proměnila a proto celý ten článek je prostě jen pláč nad rozlitým mlékem. Realita je, pravda, nepříjemná, ba palčivá a je-li cesta jak celý mechanismus ozdravit, sem s ní!

  2. Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro příklad alespoň jednu zcela exaktně měřitelnou věc: paní Havlíková tvrdí, že Richterovo provedení trvalo kvůli „zoufale pomalým tempům“ skoro dvě hodiny, zatímco Böhmovo 100 min. a Soltiho 107. Ona ale hudba trvala čistého času 110 min. (kontroloval jsem to), což je proti Soltimu na tak velké ploše zanedbatelný rozdíl. Ono se to nevleklo kvůli tempům, ale z nedostatku expresivity, premiérové provedení bylo ze strany dirigenta a orchestru skutečně takové opatrné. Ale nevleklo se kvůli tempům, na tom trvám. O tom, že celému výkonu orchestru a dirigenta věnuje recenzentka dvě nepříliš dlouhé věty včetně toho srovnávání s jinými, ani nemluvím.

    Jinak samozřejmě nejde o to, aby masmédia (což tištěné noviny možná stejně brzy nebudou) tiskla odborné texty, ale mohly by ty recenze být aspoň trošku poučené – odbornost a sdělnost se přece nijak nevylučují.

    1. Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice jeden, ale důvody mohou být různé: mohl lhát, mohl se prostě zmýlit, mohl mít špatné podklady pro své tvrzení, mohl z nějakého důvodu překrucovat fakta. Nebývá lehké zjistit, co za tím bylo. Odbornost a sdělnost se opravdu nevylučují, to je jasné.
      Ale abych se vrátil na začátek kruhu, já prostě mám někdy dojem, že některá představení se dělají spíš pro kritiky, recenzenty a odbornou věřejnost, než pro návštěvníky – milovníky opery a divadla.

Napsat komentář