Glosa: Jak se umírá (ve) Státní opeře

13.1.2011 01:01 Pavel Šimáček

Název dnešní glosy jsem zvolil schválně poněkud provokativně, ačkoliv k situaci samotné Státní opery se vyjadřovat nechci. Činíme tu tak téměř neustále, ale – pomiňme ty, co v ní pracují – kdo ji skutečně navštěvujeme? Mé předplatné se za několik let scvrklo na tři, neustále měněné, premiéry za sezónu (z toho jednu baletní). V loňské sezóně jsem navštívil všechna představení Tristana a Isoldy (o kladné zážitky ze všech jsem se zde podělil) a také jednu reprízu Dona Quichotta, která mne velmi zklamala. A tak jsem se rozhodl podívat na jedno z nejdojemnějších umírání v historii opery – Pucciniho Bohému.

Ondřej Havelka dílo inscenoval v realistických kulisách a kostýmech (scéna Martin Černý, kostýmy Jana Zbořilová) s několika ozvláštněními. Mansarda se tak – celkem bez většího efektu – změnila ve sklepení, malované figuríny hostů kavárny Momus upomínají – tentokrát nápaditě – na plátna (post)impresionistů, stejně jako obloha nad rozestavěnou Eiffelovkou. Od premiéry inscenace uplynuly již více než dva roky a řekl bych, že ji postihlo, co se časem u „tradičních“ operních inscenací stává. Jestliže režiséři a režisérky s inovativnějšími přístupy mají na účinkující specifické požadavky, které jednou naučeny jen tak nevymizí, „klasika“ si – zvláště po letech, kdy do rolí vstupují nové a nové osoby – vystačí s „klasickými výrazovými prostředky“. Takže Musetta se neustále natřásá, vlní a vnucuje Marcellovi, Mimi se dýchavičně chytá, čeho může, tu si nový klobouček nasadí tak, jednou tak (a vůbec si nevšimne, že opačně), umělci se předhání ve vyhrávání své mizérie… Ale pořád sledujeme dílo, se kterým by byli autoři, jimiž se diskutující našeho portálu tak často zaklínají, jistě spokojeni. Stejně tak jako publikum 40. představení.

Orchestr Státní opery pod řízením Jiřího Štrunce hrál velmi dobře, ve scéně druhého obrazu zdařile vytvořili jiskrnou atmosféru Paříže, vyhráli si i s dojemnými částmi partitury. Několik momentů bylo skutečně úchvatných. Z pánského osazenstva byl jednoznačně nejlepší Martin Bárta v roli malíře Marcella s dobře ovládaným, vyrovnaným hlasem. To rozhodně neplatilo pro Rodolfa Tomáše Černého, který se od počátku potýkal s problémy zejména ve výškách. Vyšší poloha jeho partu zněla celou dobu slabě a nejistě, slavnou árii Che gelida manina zvládl nadoraz (kromě kritického „speranza“, podobně mu vůbec nevyšel závěr následujícího duetu s Mimi, kdy si vypomohl falzetem). Svým vpravdě profundním basem zapůsobil Lukáš Hynek Krämer (Colline), Oldřich Kříž zpíval v ohlášené indispozici, která ovšem byla patrná pouze z toho, že se zpěvák slyšitelně „šetřil“ a občas ho překryl orchestr. Zdařilý byl i výkon Jurije Kruglova v roličce Benoita, navíc nepřehrával tolik, jak je v této roli zvykem.

Po dlouhé době jsem měl zase možnost slyšet jako Mimi Helenu Kaupovou, dříve přední sólistku Národního divadla, o jejíž Mařence Josef Herman ještě před několika lety napsal, že je u nás nejlepší. Nezapomenutelná byla v ND její Jenůfa, Rusalka, stejně jako skvělá Mozartova Dona Anna či Hraběnka. Její nádherný nástup bohužel nemilosrdně zcela shodil hlasitý reprodukovaný kašel. Naštěstí šlo o jediné použití tohoto zbytečného efektu. Kaupové hlas neztratil nic ze svého lesku ve vyšší poloze, snad je trochu zastřenější. Jen výjimečně se objeví ostřejší tón. Celkově její pěvecký projev charakterizuje dojemná vroucnost, ten herecký pak melancholie a ponor do postavy. Díky jí a jejím duetům s Marcellem a Rodolfem se třetí obraz stal vrcholem večera. Jana Sibera jako Musetta podala standardní výkon, v jejím hlase jsem tentokrát postrádal „šmrnc“, kterým naopak mohla více šetřit při hereckých akcích.

Hlediště bylo zaplněné asi ze dvou třetin, představení se setkalo s úspěchem, největší aplaus si vysloužila Helena Kaupová a poněkud překvapivě Tomáš Černý. Neříkám to rád, ale v zahraničních operních domech by ho čekalo jiné přijetí. Spontánním potleskem publikum odměnilo i vtipné hrátky se stíny a laškování hlavního páru před oponou při proměně mezi prvním a druhým obrazem.

Takže: Jak se umírá (ve) Státní opeře? Rozhodně ne špatně.

Giacomo Puccini
La Bohème
Dirigent: Jiří Štrunc
Hudební nastudování: Ondrej Lenárd
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Jana Zbořilová
Choreografie: Jana Hanušová
Sbormistr: Tvrtko Karlovič , Adolf Melichar
Orchestr a sbor Státní opery Praha
Premiéra 23. října 2008
Psáno z reprízy 11. ledna 2011

Mimi: Helena Kaupová
Musetta: Jana Sibera
Rodolfo: Tomáš Černý
Marcello: Martin Bárta
Schaunard: Oldřich Kříž
Colline: Lukáš Hynek-Krämer
Benoit: Jurij Kruglov
Parpignol: Jiří Hruška
Alcindoro: Dalibor Janota

www.opera.cz

Související články

Komentáře: 14

VTSlajer dne 13.1.2011 v 00:31

Tak jsem velmi potesen – zda se, ze vse neni uplne ztraceno! Zpevaci SOP zpivaji (dobre), pravidelni spolupracovnici OP recenzuji (take dobre a jako obvykle rychle), co vice si prat? Znate to – the show must go on…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.1.2011 v 07:11

Bohéma ve Státní opeře se panu Havelkovi dle mého soudu příliš nepovedla, snad kromě kašle a suterénu tam nic originálního není. Je mustné, že tak stále dobrá zpěvačka, jako je paní kaupová, musí zpívat tam, když ji z ND už skoro úplně vypudili. V.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.1.2011 v 08:24

Bohéma se mi v SOP nijak zvlášť nelíbila a právě přesun z mansardy do sklepy mi přišel jako zbytečná režijní schválnost, navíc nic nepřinášící. A reprodukovaný kašel úplná hloupost.
Ale jsem rád, že recenzent představení celkem po hudební a pěvecké stránce chválí, opět to potvrzuje, že v SOP určitý umělecký potenciál je a znovu chci napsat, že likvidaci tohoto souboru považuji za neuvěřitelné kulturní barbarství současných mocipánů.
Podfinancování tohoto domu má také za následek omezený počet premiér – proto tam také není moc na co chodit. Já jsem před časem navštívil jednu z běžných repríz Rigoletta a rozhodně jsem nebyl tak spokojen, jako recenzent Bohémy.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.1.2011 v 09:16

Režie pana Havelky jsou slušně řečeno zvláštní. Nepracuje jako normální režisér tak, aby byl jeho záměr z produkce čitelný. Používá inscenační postupy, dekorace, rekvizity a kostýmy, ze kterých není patrné vůbec, co tím chce říct. Nejvíc to vyniklo v Hofmannkách. Měl by zůstat hercem a melody boysem a neflickovat režii.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jindra dne 13.1.2011 v 09:22

Bohéma ve Státní opeře se mně taky nelíbila, Hoffmannky v ND též nic moc. Jak tu bylo řečeno: žádný osobitý přínos v tom není, jen prostě co možná nejlépe vykolorováno, což v dnešní době nestačí. Docela by mě zajímala jeho Prodanka v Brně, kterou neznám a která prý povedená byla. Jindra

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.1.2011 v 10:46

Ano! Proč tady nenapíše nikdo žádnou recenzi z Brna, když tedy pomineme dobu Janáčova festivalu?! Já chodím na inscenace v Brně i Praze a jsm hluboce přesvědčený o tom, že v Brně je to mnohem lepší!Zrovna včera tady byla VYNIKAJÍCÍ (!) Traviata, v níž pan Janál předvedl nejlepší výko, jaký jsem za poslední rok u nás slyšel. Nádherná a nesmírně zdařilá je inscenace Gianni Schicchiho s Komedianty, zejména režisérsky pozoruhodná Butterfly, slušná Aida apod. Píšete tady pořád jen o Praze a pár jedinců si tady řeší účty a mindráky v nadávkách na pár úředníků ze SOP a MK. Opera se dělá nejen v Praze!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Opera Plus dne 13.1.2011 v 11:16

Dobrý den předchozí anonyme,
mýlíte se, i z Brna jsme řadu recenzí přinesli, a to nejen na takřka všechna představení janáčkovského festivalu – mimo jiné také třeba zrovna na Vámi zmiňovanou Aidu či Butterfly, nemluvě o rozhovorech se zpěváky a inscenátory či baletu

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
VlaM dne 13.1.2011 v 12:14

2 OperaPlus:
I já se z Brna připojuji k povzdechu nad značnou nevyvážeností přístupu serveru. Přiznám se, že velmi rád čtu názory druhých na hudbu, na různá operní či koncertní představení. A pokud mám někdy pocit, že mi v tom začne být Brno malé, a začnu se rozhlížet kolem, není pro mne Praha nejblíž a na 1. místě. To jistě každý pochopí, že No.1 je Vídeň. Takže pražské problémy se stávají z brněnské, resp. moravské perspektivy regionální, lokální, žabomyší. I když jde třeba o "Státní" operu, na kterou si všichni platíme z daní.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Pavel Šimáček dne 13.1.2011 v 12:51

Milí zlatí (narážka na tu "zlatou loď"), možná Vás nenapadlo, že "nevyváženost" je také daná okruhem těch, kdo sem píší. Najděte někoho z Brna, kdo bude trávit hodiny zadarmo sepisováním článků a recenzí místních představení, a jistě tak potěšíte jak editory O+, tak i čtenářskou obec.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.1.2011 v 13:08

pro Vlam: Lidem z Prahy zase připadá trochu OUT Brno, Ostraváky nezajímá ani Praha ani Brno, totéž Plzeňáky. Podstatou je vystihnout to nejlepší z celé republiky.

V televizi ve zpravodajství se o opeře něco z Ostravy nebo Brna objeví jen málokdy. Jen když je nějaký skandál. Tak to prostě je. Pokud chce někdo z Ostravy nebo Olomouce víc o Olomouci či Ostravě, musí přiložit ruku k dílu a něco napsat :-)

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
MK dne 13.1.2011 v 13:14

Přidám se k předchozímu. Stěžovat bychom si měli spíš na to, co platíme z našich společných daní – tedy hlavně veřejnoprávní televizi a rozhlas. MK

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 13.1.2011 v 13:25

A co koncesionářské poplatky?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Janka dne 13.1.2011 v 15:10

Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem…

Díky bohu, že tu existuje takový portál, kde se hudbymilovní mohou mnoho dozvědět.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.1.2011 v 17:28

zaujal mi jenom ten hnusný kašel,výprava a kostými děs

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.