Glosa: Mahler v New Yorku

28.5.2011 00:00 Václav Tom Šlajer

Snad už od nepaměti New York byl a je považován za město neuvěřitelných kontrastů, od té nejnuznější bídy až po jen těžko představitelnou opulenci, za místo, kde se denně snoubí naděje se smutkem a kde se odehrávají neustálé mocenské souboje a skandály nejtěžšího kalibru, jimiž žijí světová média. Není to tak dávno, kdy teď už bývalý šéf Mezinárodního měnového fondu přes den vysvětloval celému světu, jak si musí utáhnout kvůli hospodářské krizi opasky, a přitom hned tentýž večer v klidu povoloval svůj opasek, aby se zmocnil něčeho, na co vůbec neměl nárok. A narazil – doufejme jen, že spravedlnosti bude učiněno zadost stejně rychle.

New York před více než sto lety představoval naději na lepší život pro desetitisíce evropských emigrantů, kteří tam utíkali od hladu a s touhou najít lepší život. Co mnohé z nich čekalo, když úspěšně prošli imigrační kontrolou na Ellis Island a rozhodli se ve městě zůstat? Těžká práce a bydlení v tzv. tenements, tedy v něčem na způsob činžáku toho nejhoršího kalibru. Střední vrstva, tak jak ji chápeme dnes, tam tehdy prakticky neexistovala, vedle sebe žili prostě jen chudí a bohatí. Ti sice přijížděli první třídou v luxusních zámořských lodích, ale ani oni často nebyli – relativně vzato – bez problémů.

Jedním z nich byl i Gustav Mahler, který v New Yorku prožil poslední tři roky svého života, a který se na krátkou dobu stal nejslavnějším hudebníkem ve městě. Nejdříve jako dirigent Metropolitní opery a potom New York Philharmonic zde poznamenal hudební život do takové míry, že je to dodnes v živé paměti a že na Mahlera se docela často mezi hudebníky vzpomíná.Mahler byl jedním z prvních, v New Yorku nesmírně vážených dirigentů, po něm pak následoval zejména Arturo Toscanini, Leonard Bernstein a konečně dnes James Levine, jehož zdravotní stav teď dělá všem starosti.

Gustav Mahler získal post dirigenta v Met v roce 1907, jeho debut pak přišel na Nový rok 1908 s Wagnerovým Tristanem a Isoldou. Do New Yorku Mahler přijel už jako uznávaný skladatel a dirigent, jako někdo, kdo skoro autokraticky od všech vyžaduje naprosto perfektní výkon, což v Met té doby zdaleka ne vždy platilo. Dirigenti tohoto domu se navíc tehdy většinou specializovali jen na určitou oblast hudby, třeba na Mozarta či Wagnera. Mahler ale ovládal vše a totéž očekával od hudebníků i zpěváků. Někteří skeptici předvídali až katastrofu, ale ta nepřišla. Hned Wagnerův Tristan pod vedením Mahlera se dočkal obrovského úspěchu, stejně jako později Mozartův Don Giovanni, kterého ke všeobecnému údivu zkoušel před představením patnáctkrát, či Beethovenův Fidelio a také Smetanova Prodaná nevěsta s Emou Destinnovou, s premiérou v únoru 1909. Posledním představením,které Gustav Mahler v New Yorku dirigoval, byla Čajkovského Piková dáma 21.března 1910, shodou okolností také s Emou Destinovou jako Lízou.

Po všech těch intrikách, jimiž Mahler prošel ve Vídni, mu život v New Yorku připadal docela klidný. Zúčastňoval se tamějšího společenského života a získal mnoho nových přátel. Ustláno na růžích ale rozhodně neměl. Už pár měsíců před příjezdem do New Yorku náhle zemřela jeho čtyřletá dcera Maria. On sám trpěl nevyléčitelnou srdeční chorobou, další těžkosti přišly, když se jeho žena zapletla do milostné aféry s architektem Walterem Gropiusem. Přesto přeze všechno Mahler pokračoval v práci dirigenta i v komponování, v srpnu 1910 dokonce navštívil Sigmunda Freuda, aby se s ním poradil, co s nevěrnou manželkou dál.

V dubnu roku 1911 odjel Mahler z New Yorku a měsíc nato – právě před sto lety – Gustav Mahler zemřel ve Vídni. I v New York Philharmonic zní jeho odkaz dodnes – přeorganizoval orchestr, získal nové hudebníky a jeho jméno celkově velmi zviditelnil. Leonard Bernstein, který stál v čele tohoto tohoto orchestru v letech 1958 – 1969, se s dílem a osobností Gustava Mahlera natolik identifikoval, že byl pohřben s partiturou Mahlerovy Páté.

Gustav Mahler, narozený v Čechách, se sám za Čecha nepovažoval. Nicméně místo jeho narození dává Česku bezpochyby nejen právo si Mahlera do určité míry přivlastnit, ale i povinnost připomínat nejen jeho odkaz, ale i životní cestu dalším generacím. A to se vlastně týká i Mahlerovy newyorské epizody.

Související články

Komentáře: 5

Anonymous dne 28.5.2011 v 06:33

Děkuji moc za krásný článek

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Jan dne 28.5.2011 v 07:34

Další ze zajímavých článků o Mahlerovi. Kéž by si naši domácí publicisté přestali hrát na znalce a na odborníky a napsali takto zajímavý a čtivý článek, přitom s mnoha užitečnými informacemi, třeba pro Harmonii.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 28.5.2011 v 09:00

Fascinuje mě, jak si je autor jistý vinou toho pána. To už snad soud proběhl nebo u toho snad byl sám autor? Nechápu.
Slyšel jste někdy o presumpci neviny?
Hanka

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 29.5.2011 v 05:55

Mahler spracovan z ceske strany je a peclive. Na zv. zapade dodnes nedocenena je prace Vladimira Karbusickeho o vlivu ceske lidove pisne na tvorbu GM je jeden z piliru mahlerovske literatury. Milan Palák svym atlasem Mahlerovych mist v Cechach a na Morave, Regina Kubrická svou vystavou o Pisni o zemi v Hodonine ci jihlavsky pomnik manzelu Poukaru jsou jen nektere z cetnych aktivit, o prukopnicke terenni praci Jiriho Rychetskeho ani nemluvim. Ve sdejsim clanku o New Yorku chybi napriklad zminka o Josefu Stranskem – rodaku z Humpolce, tedy primy krajan GM – ten v te dobe sefoval newyorskym filharmonikum.
Vlasta Reittererova a Milan Palak pred nekolika mesici na tema GM publikovali radu clanku na pokracovani prave v casopise Harmonie – aspon se Harmonie snazi vylepsit si svou povest jako tiskovy organ spolecnosti Universal Music=hlavniho distributora velkych labelu. A v zari 2008 se Harmonie bohuzel propujcila i antisemitskym atakum jisteho Tomase Jelinka z ceskonemeckeho fondu budoucnosti. Ale snad se i Lubos Stehlik obratil ze Saula na Pavla?

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 31.5.2011 v 03:45

@ mb (predchozi) –

Pokud jde o manzelske a nemanzelske vztahy Almy, zde je doplneni:

Alma Maria Mahler Gropius Werfel (narozena Alma Maria Schindler; 1879 – 1964)
Manzelstvi s Mahlerem 1902-1911 (Mahlerova smrt)
Vasniva afera s Oskarem Kokoschkou 1912-1914
Za zivota s Mahlerem afera s Gropiusem, manzelstvi s nim 1915-1920 (rozvod)
Werfel: afera od 1917, dite 1918 (Gropius nejprve veril, ze dite je jeho) manzelstvi 1929-1945 (Werfelova smrt).

Takovy seznam byl nepochybne povazovan pred 100 lety za skandalni a neni divu, ze se to stale ‘rozmazava’ jako kuriozita. Vice toho stihla z celebrit snad jen Elisabeth Taylor nebo Zsa Zsa Gabor (ta si dokonce neni jista, zda manzelu bylo 10 nebo jen 9 a jeji soucasny manzel se to snazil vyresit). To je Hollywood a Alma se k nemu take diky Werfelovi dostala.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.