Glosa: Nová operní supervelmoc? Čína !

Před svým prvním odletem na vystoupení do Číny v roce 2009 barytonista Leo Nucci řekl: “Slyšel jsem od svých kolegů, kteří tam byli přede mnou, o vášni pro operu, kterou Číňané projevují stále silněji…”. Avšak to, s čím se Nucci setkal na místě, předčilo i jeho nejbujnější představy. Sopranistka Desiree Rancatore tehdy s Nuccim zakončila jejich společné vystoupení závěrečnou scénou z Rigoletta. A publikum uvnitř nové budovy opery v Pekingu po té vypuklo v jen těžko uvěřitelné burácivé ovace. Ty neustávaly čtvrt hodiny. Scéna z Rigoletta se musela opakovat. A následující potlesk trval ještě déle a byl ještě mohutnější.Po čtyřiceti letech u opery se sedmašedesátiletý fascinovaný Nucci nechal slyšet, že nikdy předtím něco podobného nezažil. Potlesk trval třičtvrtě hodiny! Po jediné scéně z Rigoletta! Reakce lidí připomínala spíše koncert rockové hvězdy. “Byl to jeden z mých vůbec nejsilnějších emočních zážitků od doby, kdy jsem vstoupil do divadla”. A byl to také jasný signál o tom, že “západní” opera dorazila do Číny. Doposud měla nejvyšší míru obliby v New Yorku, Londýně nebo Torontu, či v dalších hlavních městech kontinentální Evropy. Ale teď to vypadá, že obliba opery západního střihu v Číně bude nepřekonatelná. Národní centrum pro kulturu a umění – známé jako “The Egg” je již nyní, tři roky po svém dostavění, jedním z nejzaslíbenějších míst na světě pro provozování opery. Budova ze skla a titanu, navržená francouzským architektem Paulem Andreu a otevřená v roce 2007, se může pochlubit největším a technologicky nejvyspělejším operním jevištěm na světě. Divadlo úzce spolupracuje s předními evropskými produkčními společnostmi, již řada významných umělců z Evropy odsud dostala pozvání k vystoupení. Stejně jako Nucci, který zde nastuduje sérii oper, nebo jako Lorin Maazel, který připraví pět operních inscenací pro tohle supermoderní divadlo. Působit zde bude dvě sezóny také americká režisérka Francesca Zambello a mnozí další.

A nejenom to, mnozí čínští zpěváci, kteří kvůli politickým poměrům z rodné země odešli, se vracejí. Čína má nesporný zájem o západní klasickou hudbu. Odhadem 40 milionů dětí se v Číně učí hrát na klavír, dalších 60 milionů studuje hru na housle. Pro jejich rodiče ale “západní” opera stále není přirozeným hudebním projevem. Když se v Číně mluví o opeře, znamená to “pekingskou” operu, tedy zcela jiný žánr.

Přesto stále více Čínanů, žijících ve velkých městech, tu “západní” operu zná a začíná ji mít v oblibě. Ještě jeden faktor tu přitom rozhoduje: K výrobě dekorací, scény a kostýmů pro Pucciniho operu Madama Butterfly, připravovanou pro La Scalu, je v Evropě potřeba 500 tisíc eur. Jenže dekorace pro stejnou operu vyrobili v Číně za 100 tisíc eur. To vede evropské i americké operní domy k velmi vážným úvahám o koprodukcích, realizovaných s Národním centrem pro kulturu a umění v Pekingu, které by mohly vyjít až pětkrát levněji, než produkce pořízené doma. Právě především ekonomický aspekt věci pravděpodobně umožní Číně se stát operní supervelmocí dříve, než se nadějeme.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments