I když se čísla se světem kumštu příliš nekamarádí a dokážou o něm vypovědět většinou jen pramálo, přece jen občas tak úplně k zahození nejsou. V případě Wagnerovy Valkýry – i u nás nejčastěji hrané části Prstenu – se právě v podobě čísel před námi otevírá fascinující pohled na (nejen) operní minulost tohoto titulu u nás. Že Praha Valkýru do dneška poznala v devíti inscenacích (1885, 1911, 1916, 1919, 1923, 1943, 1972, koncertně 1998 a zatím naposledy 2005), zas až tak při vší náročnosti takového počinu překvapivé není. Že ale hned na druhém místě za Prahou stojí s osmi nastudováními Ústí nad Labem (1912, 1914, 1917, 1921, 1924, 1932, 1935 a 1941), to už nečekané je, stejně jako i další město, které následuje – Opava s pěti premiérami (1890, 1899, 1925, 1930 a 1940). Pětkrát Valkýru dopodud nastudovali také v Brně (1891, 1898, 1902, 1905 a 1927), třikrát v Plzni (1934, 1943 a 1982), jednou v Ostravě (1942) a také v Teplicích (1903).

V mysli mnohých pamětníků je dodnes uloženo především vynikající nastudování Valkýry (druhé v pořadí) v pražském Národním divadle, na jaře roku 1972, které se ve 24 představeních hrálo v historické budově do konce roku 1974. Zásluhu na nečekaném úspěchu měl tehdy nejen režisér Ladislav Štros (1926) s moderní, na svou dobu poměrně nekonvenční podobou inscenace, kombinující víceméně abstraktní scénu s důmyslnou projekcí (výtvarník Oldřich Šimáček), ale také jeden z předních dirigentů své generace, Jaroslav Krombholc (1918-1985), který tehdejší orchestr první scény dokázal doslova vyburcovat k nezapomenutelnému výkonu.

Byla tu však ještě jedna okolnost, z dnešního pohledu jen těžko uvěřitelná: ve všech rolích skutečně špičkové obsazení, bez výjimky sestavené z „domácích zdrojů“, tedy z tehdejšího sólistického ansámblu Národního divadla, kdy navíc všechny úlohy – až na Wotana – byly alternovány. Valkýrou tak mohla být o památné premiéře 3.března 1972 přední wagnerovská heroina té doby Naděžda Kniplová (jako Brünnhildu si ji vybral pro salcburský festival sám Karajan), skvostným Wotanem nedávno zesnulý Antonín Švorc (bez jakékoli nadsázky výkon hodný Bayreuthu).
Eva Zikmundová (Sieglinda), Ivo Žídek (Siegmund)
Jaroslav Horáček (Hunding)
Milada Šubrtová (Sieglinda)
Související články
Komentáře: 4
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- Dan: Dobrý den, vy ne, vy jste reagoval korektně, ale landau měl ignorantský diskusní příspěvek :-) Takhle se přeci...
- Vojtěch Jouza: Líbit se může každému něco jiného. Ale o tom ten článek nahoře není. A nemyslím, že jsem ve svém...
- Janci: Dovolte mi otázku: V čem dotyčná lže a v čem je zaujatá? Inscenace nanejvýš tristní a nepovedená, dalo by se...
- Hana: To je přesně to, co tady mnozí rádobyarbitři „pravdy“ postrádají. Chtělo by to neobviňovat bez...
- Opera Plus: Dobrý den, dovolujeme si upozornit na dodržování pravidel diskuze. Reklama včetně té na internetové...
- Boris Klepal: MFDnes má zakázané externisty, v regionech zrušenou kulturní rubriku a Jana Soukupová protlačuje do...
- Janci: …asi si Wagneriáni moc nesmlsnou na Prodané nevěstě nebo na Cosi fan tutte. To je prapodivný program pro...
- Dan: k mnohým předchozím diskutérům, zvláště k tomu poslednímu: Nepředpokládám, že se vám líbí třeba RAPP nebo Street...
- landau: Všechno zlé je pro něco dobré. Včera jsem díky tomuto ignorantskému článku našel vynikající novou nahrávku...
- Vojtěch Jouza: Jsem rád, že nejsem sám, komu se Sukovo Zrání líbí. Bezesporu se jedná o jednu z vrcholných Sukových...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?











Skvela glosa, bravurna fotodokumentacia a bonus s autogramami! Parada, bravissimo!
Na Valkýru týmu Krombholc/Štros se skutečně nedá zapomenout! Následně potom připravili ještě Zlato Rýna (skvělý Karel Berman jako Alberich), ale pak se už v tetralogii nepokračovalo, zejména proto, že v Čechách už se nedala nikým obsadit role Siegfrieda a zvát cizince tehdy nebylo běžné.
Mnohým z nás Valkýra otevřela tehdy cestu k Wagnerovým operám, zejména k Ringu, protože ND tehdy hrálo i další opery, např. Lohengrina. V inscenaci z přelomu 60. a 70. let, která se hrála 90x, mělo ND čtyři české Lohengriny: Frydlewicze, Žídka, Spisara a Stříšku! Z dnešního pohledu neuvěřitelné!
Zbyněk Brabec
Souhlasím s panem Brabcem. Velmi zajímavý souhrn a děkujeme za něj. Svědčí nejen o tom, že ač za železnou oponou, měli jsme špičkové interprety, ale hlavně o tom, že operní školství u nás již nevychovává dramatické pěvce vysokých kvalit. Němcovi
Kniplová a Švorc byli zpěváky světové extratřídy. Bohužel působili za komunismu, takže vycestovat se dalo jen obtížně. I přesto zpívali v Bayereuthu!!!