Glosa: Wagnerova Valkýra v Česku, čísla a otázky

15.5.2011 00:00 Redakce

I když se čísla se světem kumštu příliš nekamarádí a dokážou o něm vypovědět většinou jen pramálo, přece jen občas tak úplně k zahození nejsou. V případě Wagnerovy Valkýry – i u nás nejčastěji hrané části Prstenu – se právě v podobě čísel před námi otevírá fascinující pohled na (nejen) operní minulost tohoto titulu u nás. Že Praha Valkýru do dneška poznala v devíti inscenacích (1885, 1911, 1916, 1919, 1923, 1943, 1972, koncertně 1998 a zatím naposledy 2005), zas až tak při vší náročnosti takového počinu překvapivé není. Že ale hned na druhém místě za Prahou stojí s osmi nastudováními Ústí nad Labem (1912, 1914, 1917, 1921, 1924, 1932, 1935 a 1941), to už nečekané je, stejně jako i další město, které následuje – Opava s pěti premiérami (1890, 1899, 1925, 1930 a 1940). Pětkrát Valkýru dopodud nastudovali také v Brně (1891, 1898, 1902, 1905 a 1927), třikrát v Plzni (1934, 1943 a 1982), jednou v Ostravě (1942) a také v Teplicích (1903).

V mysli mnohých pamětníků je dodnes uloženo především vynikající nastudování Valkýry (druhé v pořadí) v pražském Národním divadle, na jaře roku 1972, které se ve 24 představeních hrálo v historické budově do konce roku 1974. Zásluhu na nečekaném úspěchu měl tehdy nejen režisér Ladislav Štros (1926) s moderní, na svou dobu poměrně nekonvenční podobou inscenace, kombinující víceméně abstraktní scénu s důmyslnou projekcí (výtvarník Oldřich Šimáček), ale také jeden z předních dirigentů své generace, Jaroslav Krombholc (1918-1985), který tehdejší orchestr první scény dokázal doslova vyburcovat k nezapomenutelnému výkonu.

Byla tu však ještě jedna okolnost, z dnešního pohledu jen těžko uvěřitelná: ve všech rolích skutečně špičkové obsazení, bez výjimky sestavené z „domácích zdrojů“, tedy z tehdejšího sólistického ansámblu Národního divadla, kdy navíc všechny úlohy – až na Wotana – byly alternovány. Valkýrou tak mohla být o památné premiéře 3.března 1972 přední wagnerovská heroina té doby Naděžda Kniplová (jako Brünnhildu si ji vybral pro salcburský festival sám Karajan), skvostným Wotanem nedávno zesnulý Antonín Švorc (bez jakékoli nadsázky výkon hodný Bayreuthu).

Naděžda Kniplová (Brünnhilda), Antonín Švorc (Wotan)

Také Evě Zikmundové jako Sieglindě aplaudovali i v zahraničí, ke jménům dalších legend Národního divadla, jakými byl Ivo Žídek (Siegmund), Libuše Márová (Fricka) či Jaroslav Horáček (Hunding) superlativy netřeba dodávat. Podobně vyrovnané bylo i obsazení druhé – Alena Míková (Brünnhilda), Jaroslav Hlubek (Siegmund – člen ostravské opery a stálý host ND), Eduard Haken (Hunding), Milada Šubrtová (Sieglinda) či Ivana Mixová (Fricka). Alternována byla pochopitelně i osmička valkýr, také v soupisu jejich představitelek je celá řada významných jmen. Časem přibyl třetí Siegmund Jaroslava Stříšky (také sólista ND), v inscenaci se navíc vystřídala celá řada výzmaných zahraničních hostů (uveďme alespoň jedno jméno za všechny – Donald McIntyre, první Brit v roli Wotana v Bayreuthu).

Eva Zikmundová (Sieglinda), Ivo Žídek (Siegmund)

Jaroslav Horáček (Hunding)

Milada Šubrtová (Sieglinda)

Alena Míková (Brünnhilda)

Při vzpomínce na tuto inscenaci Wagnerovy Valkýry i na inscenační minulost tohoto titulu na českých jevištích se nabízí celá řada otázek, jen obtížně zodpověditelných či vzbuzujících rozpaky. Jen namátkou: Kolik by mezi dnešními sopranistkami bylo možné najít vhodných představitelek Brünnhild? Sieglind? Kolik Siegmundů či Wotanů? Kdo z nich by byl schopen uspět v zahraničí? Byla to náhoda, že pražské Národní mohlo před čtyřiceti lety Valkýru uvést v tak vynikajícím nastudování? Která z oblastních českých scén by dnes Valkýru byla schopná nastudovat?

Související články

Komentáře: 4

Anonymous dne 15.5.2011 v 06:15

Skvela glosa, bravurna fotodokumentacia a bonus s autogramami! Parada, bravissimo!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.5.2011 v 08:18

Na Valkýru týmu Krombholc/Štros se skutečně nedá zapomenout! Následně potom připravili ještě Zlato Rýna (skvělý Karel Berman jako Alberich), ale pak se už v tetralogii nepokračovalo, zejména proto, že v Čechách už se nedala nikým obsadit role Siegfrieda a zvát cizince tehdy nebylo běžné.
Mnohým z nás Valkýra otevřela tehdy cestu k Wagnerovým operám, zejména k Ringu, protože ND tehdy hrálo i další opery, např. Lohengrina. V inscenaci z přelomu 60. a 70. let, která se hrála 90x, mělo ND čtyři české Lohengriny: Frydlewicze, Žídka, Spisara a Stříšku! Z dnešního pohledu neuvěřitelné!
Zbyněk Brabec

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.5.2011 v 08:56

Souhlasím s panem Brabcem. Velmi zajímavý souhrn a děkujeme za něj. Svědčí nejen o tom, že ač za železnou oponou, měli jsme špičkové interprety, ale hlavně o tom, že operní školství u nás již nevychovává dramatické pěvce vysokých kvalit. Němcovi

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 15.5.2011 v 18:19

Kniplová a Švorc byli zpěváky světové extratřídy. Bohužel působili za komunismu, takže vycestovat se dalo jen obtížně. I přesto zpívali v Bayereuthu!!!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.