Historie a příběh Carnegie Hall

  1. 1
  2. 2

Koncertní sály světa (1)

Příběh Carnegie Hall začíná uprostřed Atlantiku. Na jaře roku 1887, na palubě lodi cestují z New Yorku do Londýna bohatí novomanželé. Bohatý průmyslník Andrew Carnegie a Louise Whitfield – dcera dobře situovaného obchodníka. Na palubě je rovněž pětadvacetiletý Walter Damrosch, dirigent, který právě dokončil svou druhou sezonu jako hudební ředitel Symphony Society a Oratorio Society v New Yorku a cestuje do Evropy na letní studia s Hansem von Bülow. V průběhu plavby se mezi párem a dirigentem rozvinulo přátelství a Damrosch byl pozván k návštěvě rodiny do Skotska.  Zde diskutovali o vizi výstavby nového koncertního sálu v New Yorku. Carnegie vyslovil zájem vložit část svého obrovského bohatství do projektu, a tak se zrodila myšlenka vystavět Carnegie Hall. 13. května 1890 byl odhalen základní kámen.

odhalení základního kamene Carnegie Hall (1890) (zdroj carnegiehall.org)
Odhalení základního kamene Carnegie Hall (1890) (zdroj carnegiehall.org)

Architekt William Burnet Tuthill postavil budovu výhradně ze zdiva bez ocelového rámu. Exteriér je obložen z úzkých římských cihel jemného okrového odstínu a záměrně se vyznačuje jednoduchostí, elegancí a funkčností. Důraz byl především kladen na projektování vynikajícího akustického prostoru.

Pětidenním festivalem, který byl holdem Petru Iljiči Čajkovskému, byla koncertní síň za pouhý rok ještě pod názvem Music Hall 5. května 1891 otevřena. Vstupenky na koncert stály maximálně 1 $. Na úvod zazněla v koncertní síni s dvěma tisíci osmi sty čtyřmi sedadly a pod vedením Damrosche skladba anonymního skladatele America, dále Beethovenova Předehra Leonora č. 3, Čajkovský dirigoval svůj Marche Solennelle a na závěr bylo provedeno v premiéře Berliozovo Te Deum, op. 22.

Carnegie od počátku požadoval, aby jeho stavba byla nejen chrámem hudby, ale sloužila jako víceúčelová hala. Vzhledem k tomu, že Carnegie byl přítelem vynálezce Thomase Edisona, byla jeho stavba jednou z prvních elektricky osvětlených budov ve městě. Měla také klimatizaci s ledem pod pódiem a ventilátory. Původních šest pater budovy se opakovaně nastavovalo. Až do roku 2010 byla pronajímána studia řadě umělců. Bydlel tu i hollywoodský herec Marlon Brando.

Již v roce 1912 tato uctívaná hala zažila jazzový ragtime koncertu v podání Benny Goodmana, Louise Armstronga, Duka Ellingtona a Milese Davise. Beatles zde vystoupili v roce 1963 při své první návštěvě Spojených států. Pro lidové umělce byla intimita koncertního sálu stejně dokonalá, jako pro velká jmen showbyznysu – počínaje Lizou Minnelli až po Franka Sinatru. Jedním z nejstarších zvukových dokumentů zde pořízených je nahrávka z roku 1904 s Enricem Carusem.

Přednášeli zde mimo jiné Albert Einstein, Winston Churchill, Mark Twain, ale i Martin Luther King nebo Jesse Jackson.

Carnegie Hall (1905) (zdroj NYPL Collection)
Carnegie Hall (1905) (zdroj NYPL Collection)

V nebezpečí se Carnegie Hall ocitla pouze jednou. V roce 1960 se Newyorská filharmonie přestěhovala do Lincolnova Centra. Že budova nemusela ustoupit stavbě nových mrakodrapů, o to se zasloužil zejména houslista Isaac Stern, později byla rekonstruována městem New York.


Jak šla historie Carnegie Hall?
17. listopad 1891 – inaugurační koncert Ignacy Jana Paderewského ve vyprodaném sále, kde mimo Chopinova a Lisztova díla hrál Klavírní koncert Camilla Saint-Saënse a premiéru svého Klavírního koncertu a moll, op. 17.
21. říjen 1892 – zní pod taktovkou Antonína Dvořáka americká premiéra díla Příroda, ŽivotLáska a světová premiéra Te Deum, op. 103.
16. prosinec 1893 – sedí v lóži číslo deset a poslouchá v premiéře Novosvětskou symfonii s Antonem Seidlem u dirigentského pultu Newyorské filharmonie. Koncertu předcházely dvě veřejné zkoušky.
16. listopad 1894 – debut houslisty Eugena Ysaÿe. Provádí jak Houslový koncert č. 3 Camilla Saint-Saënse, tak Bruchovu Skotskou fantasii op. 46.
3. březen 1898 – debut klavíristy Josefa Hofmanna s díly Johanna Sebastiana Bacha, Ludwiga van Beethovena, Frédérica Chopina, Franze Schuberta, Arthura Rubinsteina a Franze Liszta.
7. prosinec 1900 – první vystoupení houslisty Fritze Kreislera (Max Bruch: Houslový koncert a Tartiniho Ďáblův trylek).

Fritz Kreisler (zdroj carnegiehall.org)
Fritz Kreisler (zdroj carnegiehall.org)

23. únor 1902 – první celovečerní kvartetní recitál Kneiselova kvarteta s Karlem Ondříčkem u pultu druhých houslí.
15. únor 1904 – první vystoupení violoncellisty Pabla Casalse (společně v triu s Jacquesem Thibaudem a Felixem Weingartnerem v triu Ludwiga van Beethovena D dur, op. 70).
21. březen 1904 – premiéra díla Symphonia Domestica Richarda Strausse.
8. leden 1906 – debut Arthura Rubinsteina s Philadelphia Orchestra (Camille Saint-Saëns: Klavírní koncert č. 2, op. 22).
13. listopad 1909 – debut Sergeje Rachmaninova se svým Druhým klavírním koncertem a Boston Symphony Orchestra. Rachmaninov vystoupil v Carnegie Hall téměř stokrát.
21. leden 1914 – první vystoupení dirigenta Leopolda Stokowského. Dirigoval zde skoro čtyři sta padesát koncertů, uvedl sto padesát premiér. Naposledy zde vystoupil v roce 1972, devět dní před svými devadesátými narozeninami.
27. říjen 1917 – sedmnáctiletý Jascha Heifetz zde má svůj první celovečerní recitál.

Jascha Heifetz v roce 1917 (foto archiv)
Jascha Heifetz v roce 1917 (foto archiv)
  1. 1
  2. 2

Související články


Komentáře “Historie a příběh Carnegie Hall

Napsat komentář