Hoffmannovy povídky jsou poslední operou Jacquese Offenbacha. Práci na nich skladatel začal v roce 1877, o tři roky později zemřel uprostřed práce. Začal tak řetěz nejrůznějších úprav, které měly dílo přizpůsobit poptávce toho kterého divadla. K premiéře Hoffmanovy povídky přizpůsobil Ernest Guirard (na tomto místě se vždy připomíná jeho práce na recitativech Carmen) a již on provedl některé úpravy. Vypustil např. čtvrtý,Giulliettin, akt. S číslováním dějství je také problém. Tradičně bývá opera uváděna jako tříaktová s prologem a epilogem. Současní tvůrci ji v Národním divadle v souladu s Offenbachovým pojetím uvádí jako pětiaktovou. Zásahy starších inscenátorů nejčastěji postihovaly postavu Múzy a zmíněný Giullettin akt, jenž býval zařazován ihned po Olympii, případně se vypouštěl úplně. Aby se zachovala krásná barkarola, byl Antoniin akt situován do Benátek. V opeře se však nejen škrtalo, později se do ní dostala i úplně nová čísla.
Tento poněkud rozsáhlejší úvod jsem předeslal proto, že nová inscenace Národního divadla vychází z nové kritické edice nakladatelství Schott z roku 2005, jež obsahuje nejen partituru opery, ale i pozdější dodatky a také druhé verze z pera samotného Offenbacha. Ten např. již pro původní premiéru vypustil z Olympiina aktu Nicklaussovu árii „Voyez-la sous son éventail“ a nahradil ji jednodušší pro nově obsazenou začínající zpěvačku. Neuslyšíme ji ani v Národním divadle (můžeme si ji poslechnout např. na CD Magdaleny Kožené French Arias). Stejně tak se nedočkáme krásné – ale nepůvodní – „diamantové“ árie ze 4. dějství, naopak mnohým budeme překvapeni (part Múzy, dialog Hoffmann – Antonie a další místa v tomto dějství, 4. akt, celé finále 5. aktu se zjevením žen a závěrem s varhany ad.). V této souvislosti je třeba vytknout programové brožuře absenci libreta. Jde-li o uvedení nové verze, mělo být samozřejmostí (libreto bylo naposledy – pokud je mi známo – publikováno v programu SOP z roku 1992, předtím v SNKLKU 1959).
K programu však odkazuji pro informace o předloze k opeře, E. T. A. Hoffmanovi a hudbě samotné, jinak by tato recenze (původně plánovaná jen jako zpráva z premiéry) nabyla přespříliš. Podotknu jen tolik, že kdo ještě považuje Offenbacha pouze za „lehkého“ skladatele, bude muset svůj názor poopravit.
A.Schöck (Nicklausse), M.Laho (Hoffmann)
Hoffmannovy povídky skýtají režisérům mnoho možností, jak se s dílem vypořádat. Odvážnější režiséři se pustí do nejrůznějších surrealistických interpretací (Hoffmannovy příběhy mohou být vzpomínkami na dávné lásky, ale také pouhými sny; sny se zdají i postavám ve snu), do variací na téma umělce a jeho tvorby či „jen“ převyprávějí „příběh“. Poslední možnost zvolil Ondřej Havelka a Hoffmannovy povídky se rozhodl režírovat tzv. klasicky s využitím některých motivů, které mu libreto dává, aby uplatnil několik žertů. Ještě předtím, než se rozezní Offenbachova hudba, vidíme po roztažení opony hostinec, který připomíná spíše jakýsi kabinet kuriozit či sbírek (scéna Martin Černý), uprostřed jeho zadní stěny je umístěn průhled do divadla – Národního, kde se právě hraje jedna z prvních scén Dona Giovanniho. Sem později přichází Hoffmann a čeká na svou lásku Stellu, hvězdu představení (Dona Giovanniho a Stellu ohlašovaly i divadelní cedule v předsíni Národního divadla). Přes průhled se zatáhne zrcadlová stěna, diváci spatří dirigenta, část orchestru a v nižších patrech i sami sebe. Hoffmannovy povídky začínají.
M.Laho (Hoffmann), J.Bernáthová (Olympia)
Múza ožívá a sestupuje ze svého piedestalu, aby se zrodila „ze sudu“. Tento moment střetu vysokého s nízkým funguje báječně a upomíná i na řádění antických bohů a hrdinů z Offenbachových „operet“. Když se scéna otočí, ocitáme se ve víceméně identickém prostoru, jenž je nyní opravdovým Spalanzaniho kabinetem. Vědec je tak zaujat svými vynálezy a snahou vytvořit umělou bytost, že si ani nevšimne, že Hoffmannovi podá umělou ruku. A to mne právě mrzí na Havelkově režii: používá poměrně omšelé vtipy, někdy značně pokleslé. Ihned po té totiž následuje kopnutí do zadní části těla, aby byl zaznamenán příchod Coppélia – i když k této akci lze nalézt v libretu jistou oporu. Ten nabízí Hoffmannovi některé ze svých sbírek očí, poté brýle. Když si je Hoffmann nasadí, vidí (a my díky videoprojekci s ním) i to, co je ostatním skryto: v lóži poklimbává pán, zamilovaný pár je zaměstnán spíše sebou než operou a samotný režisér nervózně sleduje průběh představení. Olympia je – jak jsme zvyklí – loutka s poněkud dlouhýma rukama, komicky chodí po scéně, dojde i na klíč, kterým je potřeba ji natáhnout. Ve třetím, Antoniině, dějství vidíme v průzoru obraz její matky, který později oživne a na scénu vejde zřejmě v kostýmu jakési Valkýry, což působí komicky, ale vzhledem k ději (nádherný trojzpěv Antoniiny matky, Antonie a Miracla ohlašující smrt Antonie) si nejsem jist, zda šlo o záměr. Čtvrté jednání se pochopitelně odehrává v Benátkách, gondoly jsou tu nápaditě reprezentovány sukněmi dvou žen, z nichž jedna klobouk v podobě gondoly. Ponekud zbytečně působí nahrávka zachycující Hoffmanna, jak jde v noci k Giulliettě, spadne mu klíč a on si uleví: Merde! Několik diváků znalejších francouzštiny se i zasmálo – inu, to nejprimitivnější bývá nejúčinnější. Závěr opery se opět odehrává v hospodě. Don Giovanní končí (na scénu kráčí i Komtur), Zpitý Hoffmann již nepoznává svou Stellu, postupně se mu zjevují všechny jeho osudové ženy a pak usíná. Přichází Múza a vynáší jej na piedestal, kde sama stála na začátku opery. To vše v krásných kostýmech Jany Zbořilové. Režie nikoho neurazí, dobře, ba velmi dobře, se na ni dívá, ale nového nic nepřináší. Snad proto si Ondřej Havelka – jako jediný – odnesl při děkovačce nikoliv ojedinělé zabučení.
Zcela jinak (ale raději znovu podotýkám, že režie byla vkusná) je tomu s výkony zpěváků, sboru a orchestru. Po celou dobu představení jsem měl pocit, že jsem se ocitl na některé ze světových scén. Anebo lze doufat, že se tam Národní má šanci dostat? Orchestr pod vedením Michela Swierczewskiho hrál prostě obdivuhodně, téměř bez chyb a ono „téměř“ nechávám pro pana dirigenta, protože jak znám dirigenty, vždy by chtěli něco ještě lépe. Bravo. Další pochvala směřuje ke sboru (sbormistr Martin Buchta), který předvedl vynikající výkon, vyzdvihuji zejména mužský sbor z hostince v 1. dějství Prologu (lepší byl při 1. premiéře), ale byla radost sbor poslouchat celou operu.
Podívejme se na zpěváky a zpěvačky tak, jak se postupně objevovali na scéně. Múzu a Nicklausse na první premiéře představovala pražskému publiku z Mozartovy inscenace La clemenza di Tito známá Atala Schöck a o jejím výkonu lze hovořit jen v superlativech. Již v úvodní árii si svým krásným sametovým hlasem získala všechny diváky. Totéž lze konstatovat o Kateřině Jalovcové, její hlas je o něco dramatičtější. Nadšení vzbudil kraťounký úsek ve třetím aktu, kdy napodobuje Olympii a kdy se ukázaly i další možnosti jejího hlasu. Doufejme, že dostane další příležitosti. Polský rodák Tomasz Konieczny zpívá na předních evropských scénách a Lidorfovi, Coppéliovi, Miraclovi a Dapertuttovi propůjčil svůj zvučný hlas vpravdě ďábelsky. Na druhé premiéře part skvěle zpíval další host významných scén Donnie Ray Albert. Jeho postavy se vyznačovaly větší tajemností. Až při psaní této recenze mne překvapilo, že Marc Laho – Hoffmann – již není žádný mladík. Jeho hlas zní totiž neopotřebovaně a smekám před jeho výkonem. V Národním divadle hraná verze Hoffmanek ukazuje, o jak obtížnou a exponovanou roli se jedná. Lahovi nebylo lze vytknout téměř nic. Publikum ocenilo již jeho píseň o Kleinzachovi a na konci představení jej odměnilo bouřlivým potleskem. Valentin Prolat měl ve stejné písni trochu problémy s dechem, postupně se ale rozezpíval a zanechal ten nejlepší dojem. Byl o něco lepší herecky, jeho Hoffmann byl více proměnlivější: jednou zamilovaný, pak hrdinský, pěkně vystihl také groteskní stránku Hoffmannovy postavy. Obrovský úspěch sklidila mně dosud neznámá Martina Masaryková v roli Olympie. Její hlas je lehounký, přesto zvučný, naprosto jistý ve výškách. To, co předvedla, lze srovnat s výkonem Natalie Dessay ve stejné roli v La Scale. Nešlo jen o hlasovou akrobacii (některé tóny a ozdůbky jsem takto ještě neslyšel), ale právě i o hlasovou komedii. Závěr árie zvládla odzpívat na špičkách. V druhé premiéře vystoupila Jana Bernáthová, i když se vcelku jednalo o pěkný výkon, některé tóny nebyly zcela v pořádku. Pavla Vykopalová mne nepřestane překvapovat. První představení, které jsem s ní viděl, bylo Dido a Aeneas v Plzni. Od té doby jsem v ní – jedné osobě – slyšel několik zpěvaček a každá byla perfektní. Mrtvolně nalíčena si její Antonia přesto zachovala půvab a sama zpěvačka se ve výškách zabydlela tak, jako by je zpívala od počátku (nabízí se otázka, zda by nezvládla všechny tři postavy). Ještě jednou: brava. Druhou Antonií je mladá Američanka Katie Beth van Kooten, dramatičtější hlas, trochu jí chyběla procítěnost Pavly Vykopalové. S Giullietou Jitky Svobodové mám poněkud problém. S rolí se vyrovnala tzv. se ctí, na naše poměry více než dobře, avšak v ostré konkurenci se mi zdálo, že hlas poněkud namáhá, přesto ji zpočátku v nižších polohách nebylo příliš slyšet. Maida Hundeling stejnou roli zvládla bez jakýchkoliv problémů. Pochvalné zmínky zaslouží Richard Samek (Nathanael, Spalanzani), František Zahradníček (Hermann, Schlémil) i Ondrej Mráz – Zdeněk Plech (Luther, Crespel). Stanislava Jirků (Antoniina matka) předvedla příjemný mezzosoprán, ale na začátku výstupu na scéně mohla být o 1. premiéře hlasitější. Václav Lemberk (Andrés, Cochenille, Frantz, Pitichinaccio) prochází „nepovšimnut“ celou operou, zaslouží však pochvalu jak za zpěv, tak za herecké (komediální) výkony. To bohužel neplatí o Janu Markvartovi s jeho roztřeseným hlasem.
V dalších alternacích se v budoucnu ještě představí Marie Fajtová (Antonia), Aleš Hendrych (Hermann, Schlémil) a Yvona Škvárová (Antoniina matka). Druhým dirigentem je Zbyněk Müller.
Ani jedna z premiér nebyla vyprodaná, zejména návštěva druhé byla slabší. Kromě zmíněné reakce na režii přijali diváci incenaci bez výhrad.
J.Bernáthová (Olympia)
Jacques Offenbach:
Les contes d’Hoffmann
Hudební nastudování a dirigent: Michel Swierczewski
Režie: Ondřej Havelka
Scéna: Martin Černý
Kostýmy: Jana Zbořilová
Choreografie: Jana Hanušová
Světelný design: Daniel Tesař
Sbormistr: Martin Buchta
Dramaturgie: Ondřej Hučín
Orchestr a sbor opery Národního divadla
varhany: Libuše Klausová
I. premiéra 6. března 2010
Hoffmann: Marc Laho
Múza, Nicklausse: Atala Schöck
Olympia: Martina Masaryková
Antonia: Pavla Vykopalová
Giulietta: Jitka Svobodová
Linfdorf, Coppélius, Miracle, Dapertutto: Tomasz Konieczny
Nathanael, Spalanzani: Richard Samek
Herrmann, Schlémil: František Zahradníček
Luther, Crespel: Ondrej Mráz
Andrés, Cochenille, Frantz, Pitichinaccio: Václav Lemberk
Antoniina matka: Stanislava Jirků
Kapitán četníků: Josef Brozman
II. premiéra 7. března 2010
Hoffmann: Valentin Prolat
Múza, Nicklausse: Kateřina Jalovcová
Olympia: Jana Bernáthová
Antonia: Katie Beth van Kooten
Giulietta: Maida Hundeling
Linfdorf, Coppélius, Miracle, Dapertutto: Donnie Ray Albert
Nathanael, Spalanzani: Jan Ježek
Herrmann, Schlémil: František Zahradníček
Luther, Crespel: Zdeněk Plech
Andrés, Cochenille, Frantz, Pitichinaccio: Jan Markvart
Antoniina matka: Stanislava Jirků
Kapitán četníků: Pavel Novák
www.narodni-divadlo.cz
foto H.Smejkalová
Vaše hodnocení této inscenace:
Související články
- Nové Hoffmannovy povídky v Mnichově
- Opera 2011: Ústecké Hoffmannovy povídky
- Glosa: Nuda v divadle (Národním)?
Komentáře: 43
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- Dan: Dobrý den, vy ne, vy jste reagoval korektně, ale landau měl ignorantský diskusní příspěvek :-) Takhle se přeci...
- Vojtěch Jouza: Líbit se může každému něco jiného. Ale o tom ten článek nahoře není. A nemyslím, že jsem ve svém...
- Janci: Dovolte mi otázku: V čem dotyčná lže a v čem je zaujatá? Inscenace nanejvýš tristní a nepovedená, dalo by se...
- Hana: To je přesně to, co tady mnozí rádobyarbitři „pravdy“ postrádají. Chtělo by to neobviňovat bez...
- Opera Plus: Dobrý den, dovolujeme si upozornit na dodržování pravidel diskuze. Reklama včetně té na internetové...
- Boris Klepal: MFDnes má zakázané externisty, v regionech zrušenou kulturní rubriku a Jana Soukupová protlačuje do...
- Janci: …asi si Wagneriáni moc nesmlsnou na Prodané nevěstě nebo na Cosi fan tutte. To je prapodivný program pro...
- Dan: k mnohým předchozím diskutérům, zvláště k tomu poslednímu: Nepředpokládám, že se vám líbí třeba RAPP nebo Street...
- landau: Všechno zlé je pro něco dobré. Včera jsem díky tomuto ignorantskému článku našel vynikající novou nahrávku...
- Vojtěch Jouza: Jsem rád, že nejsem sám, komu se Sukovo Zrání líbí. Bezesporu se jedná o jednu z vrcholných Sukových...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?













Byl jsem na 2.premiéře. Jsem milovník opery, ale nemám patřičné hudební vzdělání, takže mohu hodnotit jen subjektivně. Konečně po dlouhé době klasická klasika. Překvapilo mne, že se na Havelku při první premiéře bučelo. Přesně to co jsem viděl, jsem také od Havelky očekával. Chápu, že znalci čekají něco extra, ale to něco extra obvykle divadlo nenaplní. Klasických, možná jinak řečeno konzervativních představení v Národním moc není. Však si také o přestávkách lidé pochvalovali tu velkolepost. Opera je divadlo a není nic horšího, než nudná inscenace a tady ty 4 hodiny utekly jako voda, nehledě k tomu, že ten kdo nezná libreto, obsah musel pochopit hned. Myslím, že to bude velmi úspěšné představení.
Hoffmannovy povídky v ND byly ukrutná nuda! Chyba byla již v dramaturgii! Je nesmyslné vytahovat verzi pana Kaye, která se hodí dobře na nahrávky, nikoli do divadla. Offenbach dílo nedokončil, zemřel dříve, než tak mohl učinit. Protože z jeho ostatních děl víme, jaký to byl bytostný dramatik, pochybuji, že by vše, co napsal, do definitivní verze vložil. O premiéře přesně vše, co tam bylo navíc otevřeno, působilo retardujícím dojmem. Zejména, když si s tím režisér Havelka vůbec neporadil. Pěvecké výkony o první premiéře byly průměrné, nikdo neoslnil, ale také nikdo neurazil. Uvědomil jsem si, že dosud všechny nové inscenace Heřmanova vedení byly špatné – některé více, některé méně. Ani jednu bych nedoporučil svým přátelům se slovy: "to musíte vidět!" To je velice špatné konstatování! Bude v ND někdy lépe? Už o tom pomalu začínám pochybovat!
Divadlo se má dělat pro diváky, nikoli pro unuděné kritiky, kteří neustále volají po něčem novém a tím vyvolávají v život blbé nápady, které pak režiséři násilně roubují do svých inscenací!
V Hoffmannových povídkách spíše nebyly nápady žádné. A je to přitom fantastická opera, která by snesla leccos. Jen mít ten nápad!Ale je asi lepší žádný nápad, než nápad špatný, jako např. v Bohémě v SOP, která se místo v podkrovní mansardě odehrává ve sklepě.
Tak jsem si s chuti precetl dukladnou recenzi. S nadeji, ze se blyska v ND na lepsi casy si nalil dalsi scotch, abych lepe vychutnal zpev Joan Sutherland jako Olympia v Les oiseaux dans la charmille (slavna Doll Song)z roku 1972 a zjistil jinde, zda budu mit stesti a Les Contes uvidim, az prijedu do Prahy na velikonoce. Bohuzel ne, my timing is off v tomto pripade.
Kdyz jsem se vratil na blog, uz tam byly dva anonymni komentare (nekteri lidi v noci nespi), z nichz ten druhy vyjadruje zcela odlisny nazor (hlavne na inscenaci) nez autor recenze. Nevim, co si mam o tom myslet. Nejlepe je naplanovat dalsi cestu do Prahy tak, abych se mohl presvedcit o hodnote predstaveni na vlastni oci a usi.
Dekuji za detailni a cerstve podanou recenzi.
Vaclav Tom
Ano, jak píše pisatel nad V. Tomem, chyba byla v dramaturgii i režii. Dlouho se tyhle Povídky hrát nebudou. Opět mne zklamal pan Havelka. Jeho režijní koncepce jsou zvláštní a chybí jim cokoliv, co by dodalo inscenaci šmrnc a čím by byla zajímavá. Škoda.
Nepovažuji a nepovažoval jsem Offenbacha za lehkého skladatele, jak píše autor. Povědomí o něm u nás vytváří zejména velmi špatná rozhlasová a televizní žurnalistika (včera opet ve zpravodajství ČT tvrdili, že to je jeho jediná opera, že napsal několik verzí a jiné nesmysly). Také francouzský seriál promítaný v osmdesátých letech ho představoval spíše jako kabaretního skladatele. Inu i tady se na vnímání ososbnosti podepíše propaganda…
Jinak souhlasím zcela s autorem recenze, že dramaturgická volba nebyla šťsatná.
Také si myslím, že volba verze nebyla šťastná. Navíc si myslím, že v dnešní době vytvořit takto popisnou a výpravnou inscenaci, která vlastně nepřináší jasný režijní výklad je u takového díla, jakým je psychologicky zajímavá předloha, škoda. Pan Havelka s panem Troškou rádi vyprávějí výpravné pohádky. Je to ale spíše pro děti.
Otázka bučení po premiéře: Nejsem si jistá, zda to bylo vyjádření nesouhlasu s nedostatečnou režinjní koncepcí nebo nesouhlasu se zbytečně výpravnou scénografií, nepřinášející nic navíc. V každém případě, je dobré, že se premiérové publikum projevilo. V inertním prostředí pražské opery a baletu diváci tleskají všemu.
Jana
Hoffmannovy povídky patří mezi klasiku operního repertoáru, takže i přesto, že mám na volbu verze a režii obdobný názor, jako většina zde debatujících, jsem přesvědčena, že je to po delší době kvalitní repertoárový titul, jenž může přitáhnout diváky a narozdíl od jiných dokola hraných titulů typu Traviata či Prodaná nevěsta, pomůže i rozšířit obzory našeho publika (stěžoval si na to mimo jiné i ředitel Černý, který před pár dny pro TV uvedl, že publikum vyžaduje od ND Rusalky, Prodané nevěsty, Hubičky a Libuše a modernější repertoár, či dnes již světovou klasiku v opeře nelze hrát, protože lidé nechodí…)
Mně se inscenace líbila. Proč by nemohla být provedena jako pohádka? Vždyť o pohádku jde. Je to představa Hoffmanna o hledání ideální ženy. Je to smyšlený příběh, který dotvořili inscenátoři krásnými kostýmy a výpravnou režií. Nehledejte v téhle opeře nic světobornějšího, než v jiných. Příběh je stejně prostý a nepravděpodobný, jako v mnoha jiných operních skvostech.
Příběh tak úplně prostý není. Je to povídka, která má docela zajímavý psychologický kontext…
Anebo lze doufat, že se tam Národní má šanci dostat? Orchestr pod vedením Michela Swierczewskiho hrál prostě obdivuhodně, téměř bez chyb a ono „téměř“ nechávám pro pana dirigenta, protože jak znám dirigenty, vždy by chtěli něco ještě lépe. Bravo.
Jak by hodnotil autor recenze výkon dirigenta, kdyby znal partituru opery? Tolik nepřesností… dirigent měl problém udržet pohromadě 3 klarinety, ne to celý orchester a sólisty. To bučení nebylo pro režiséra, ale pro dirigenta. Alespoň na první premiéře.
JM.
Ano, je to tak. je dost prekvapujici, jak muze recenzent chvalit neco, co bylo z celeho vecera nejhorsi – vykon dirigenta! Orchestr nejisty, na rade mist fatalni nesouhra s jevistem…
No na to, jak vypadají výkony orchestru v ND, to byl dobře secvičený kousek. Nepřesnosti byly ale unést se to dalo :-)
Názor na představení ze dne 7. 3. 2010 – II. premiéra
Přesvědčit diváka, aby se na představení rád vracel, by mělo být hlavním cílem každého inscenačního týmu. O takové návraty by měla úspěšná dramaturgie usilovat, protože důvody
k první návštěvě jsou většinou individuální a neovlivnitelné.
Mě osobně přilákala k návštěvě II. premiéry pouze a jen účast zahraničních umělců.
Režijní pojetí ani scéna neruší, ale nakonec celkově prohlubují pocit nudy z příběhu.
Co zaujme jsou světelný design a kvalita použitých dekorací a kostýmů. Prvním zklamáním byla pro mne identicky komponovaná scéna po otočení točnou. Rozporuplným efektem působí filmové dotáčky, ta jedna (v závěru třetího dějství s použitím projekce na kouřovou stěnu) je velice působivá, ty ostatní podle mě nezapadají svým řešením projekce v KINO formátu do poetičnosti příběhu. Oživění do čtvrtého dějství přineslo konečně to, že se točna pootáčela i o méně (či více) než 180 stupňů.
Orchestr: hrál opravdu výborně; sbor: ten mužský byl, jak to jen říci, až příliš bujarý a proto místy i nepřesný, ženský sbor nezklamal a celek proto působil chvályhodně; pěvecky nejvíce zaujali Kateřina Jalovcová a Donnie Ray Albert, líbili se Katie Van Kooten, Zdeněk Plech a Valentin Prolat.
Toto čtyři hodiny trvající představení, během jehož přestávek bude část návštěvníků řešit otázku předčasného opuštění divadla, ale podle mého nenajde svého vracejícího se diváka. Byť na první pohled přináší slušně odvedenou práci, strhující výkon, režijní přesah či jakýkoli vnitřní náboj tu chybí.
ano, jak tu řekl někdo předchozí: Fantastická opera, která by snesla leccos. Ale nebylo jí to dopřáno. Orchestr nebyl tak skvělý, jak by se z hodnocení mohlo zdát a režie o ničem začíná být pro O. Havelku typická. Ničím neoslní, ale také neurazí. Prostě pohádka. Ale i přesto nasazení Povídek pro operu ND mnoho znamená. Zejména to, že si po dlouhé době opět dokázala, že za pomoci hostů dokáže obsadit i "standardní" operu plnou náročných postav. A sbor tentokrát překonal sám sebe – byl na obou premiérách výjimečně dobrý.
Děkuji za velmi důkladnou a hodně zajímavou recenzi. Byla jsem na první premiéře a skoro se vším, co bylo řečeno, souhlasím. Já to chápala také tak, že zabučení patřilo režisérovi. Hodnocení orchestru – ovšem podtrhuji: vzhledem k tomu, co je obvykle v ND slyšet – je dle mého také velmi dobré. Anna z Prahy
Je fajn, že jste přetiskli i kritiky z novin. Je ale smutné, jak nové premiéře v ND věnují málo prostoru. Je fakt zajímavé taky porovnovávat recenze v tisku mezi sebou a s tou vaší. Jen z některých předřečníků mám pocit, že chtějí šťourat a zviditelňovat se za každou cenu. Třeba ten orchestr – velmi přísná paní Drápelová orchestr chválí. Šárka
Teď jste mi to Šárko vzala z pusy. Když srovnáte tuto recenzi s těmi "profesionálními", tak z toho tištěné noviny vychází dost tristně. Navíc nazývat těch pár řádků v MFD recenzí je, myslím, silné slovo.
wezr
No paní Drápelová moc prostoru v MF nedostává. Recenze je útvar subjektivní a já nerozlišuju, jestli je, jak tady někteří píšete "profesionální" nebo ne. Tahle je dobře napsaná a je vidět, že autor věci rozumí. Přiměla mě uvažovat o návštěvě představení. K tomu (mimo jiné) má recenze sloužit.
Dar
Vážení přátelé,
se zájmem jsem si přečetl recenzi i dosavadní divácké reakce na premiéru Hoffmannových povídek. Zajímají mě všechny ohlasy, cenu pro mě však mají jen ty, za nimiž stojí přesvědčivý nebo alespoň k přemýšlení motivující argument. Vím, že je to víceméně neformální diskusní fórum, kde si lidé sdělují své dojmy podobně jako o pauze v divadle, a že diskutující patrně ani nemívají čas na to, aby svá mínění ozřejmili a zdůvodnili. Pokud někdo má z něčeho nějaký pocit a přesně neví proč, je slušné a férové to také tak napsat a vystříhat se – ať už negativně či pozitivně laděných – krátkých vět s vykřičníkem na konci, za nimiž není zřejmý žádný argument. Výkřiky a prostá konstatování lze stěží považovat za názor.
Mrzí mě, že se např. nedovím vůbec nic o tom, proč řada „diskutujících“ (nevím, proč tak tajemně anonymních či skrytých za hádankovité identity, ale to vem čert…) považuje volbu rekonstruované verze Hoffmannových povídek v edici Kaye+Keck za scestnou. Nezlobte se, ale argumentovat dojmologií, že Offenbach by to určitě takhle nenapsal, kdyby se dožil, je opravdu komické. Než toto někdo vysloví, bylo by dobré, aby si vyhledal potřebné informace o tom, v jaké fázi vzniku opery Offenbach zemřel, a také o tom, že ne vše, co pro Hoffmannky napsal, sám také do záverečné fáze kompozice také vložil. Z hlediska hudebně-dramaturgické koncepce byly Hoffmannky hotovy již rok před autorovou smrtí, to, co Offenbach nestihl dokončit, je přesný tvar epilogu a zejména instrumentace. Offenbach v průběhu psaní opery opravdu napsal u několika čísel několik variant (někdy nedobrovolně), ale sám se následně rozhodl pro „version définitive“ (znovu zdůrazňuji, že ne vždy dobrovolně, nýbrž pod tlakem okolností, zejména problémů s obsazením).
Rekonstruovaná verze opery je tedy založena na velmi přesné Offenbachově původní představě o svém díle, nikoli na hraní všeho, co kdy do Hoffmannek napsal. Nutno ovšem dodat, že hlavním cílem nové inscenace v ND rozhodně není pietní historická rekonstrukce autorovy partitury. Inscenátoři tuto verzi podle svých potřeb upravili v tom smyslu, že některá čísla převzali, některá vypustili, u některých zvolili jednu z možných variant atd. Mnohé z toho, na čem je inscenace založena, však v oné známé, „ohlodané“ edici Choudens neexistuje.
Anonymní konstatování, že přesně vše, co bylo v Hoffmannkách navíc otevřeno, působí retardujícím dojmem, je velmi radikální, bohužel však nesolidní, protože – nekonkrétní a nevyargumentované. Retarduje snad Dapertuttova původní árie „Tourne, tourne“ děj opery více než slavná Gunsbourgova vložka, tzv. diamantová árie „Scintille, diamant“, která je mnohem delší a rozvleklejší (ale na kterou je část publika zkrátka zvyklá…)? V čem je retardující skvělý duet Hoffmanna s Lindorfem z 1. jednání, v němž se exponuje vztah mezi těmito protivníky? V čem zdržuje tercet Nicklausse-Hoffmann-Coppélius, napsaný v nejlepším offenbachovském komickém stylu, kdy Coppélius Hoffmanna neohromí ďábelskou árií, nýbrž ho zcela jednoduše „ukecá“, aby si od něj koupil brýle. Považujete za nadbytečnou Nicklaussovu árii ze 3. jednání „Vois sous l'archet frémissant“, jedno z vrcholných lyrických čísel celé opery, bez nějž ztrácí postava Nicklausse v tomto jednání smysl (což je dobře patrné právě ve vámi obhajované „tradiční“ verzi)? V čem je přesvědčivější vám známé finále Giulietty než ono původní Offenbachovo, v němž se Hoffmann dopustí dvojnásobné vraždy, jako by mu opravdu scházela možnost sebereflexe – schopnost vidět se v zrcadle, nebo schopnost podívat se sám sobě do očí…? Proč považujete za retardující samotný závěr, tzv. Apoteózu, v němž se smysl celého děje povznáší (nikoli bez ironie) na vyšší úroveň, než je pouhá hospodská zábava? Atd. atd.
Budu nesmírně rád diskutovat s někým, kdo bude přesvědčivě obhajovat tzv. edici Choudens, tedy onu verzi, kterou někteří anonymní diskutéři považují patrně za lepší. Ale co se dá dodat ke strohým a nicneříkajícím větám typu „volba verze nebyla šťastná“…?
V úctě
Ondřej Hučín
dramaturg opery ND
Děkuji panu Hučínovi za reakci a těším se na případnou diskusi. Mohu se tedy alespoň zeptat na zdánlivou drobost – proč nebyla publikováno i libreto s "novými" čísly? Dálee jen, že já naopak s uvedením této verze souhlasím a opera mi v této podobě vůbec nepřipadala nudná.
Moc vítám zapojení pana dramaturga do diskuse. Spoustu věcí, které letmého návštěvníka, jenž do detailu nezná ani partituru ani souvislosti vzniku díla, nenapadnou, vysvětlil. Nicméně se musím zastat nás všech, kteří jen tak "křičí svoje dojmy" a nemají je podložené argumenty. Jsme operní diváci, kteří mají tento žánr rádi. To však u mnoha z nás neznamená, že ho máme nastudovaný a že o každém díle víme mnohé. Přesto to nevylučuje, že svůj názor na to, jak se nám představení líbilo (byť nepodložený objektivní argumentací), vyjadřujeme. Bez nutně zodpovědných a pevných argumentů, třeba jen ze zkušenosti, s poznatkem zážitku z jiné verze povídek viděné v jiném operním divadle, či co já vím …
Vždyť troufnu si tvrdit 99% návštěvníků opery budou nám podobní lidé, kterým se bude více či méně provedení líbit a jejich pocit bude vycházet nikoliv z detailních reálií, ale jen z jejich nitra, dosavadní zkušenosti a zážitků. Tak to je. A je dobře, že tvůrce repertoáru dokáže svou volbu zdůvodnit a vyargumentovat. Protože nám nadšencům to pomáhá si utvářet pocity do konsolidovaného názoru. Děkuji.
Dobrý den, pane Šimáčku. Až do inscenace Händelova Rinalda jsme libreta uváděných děl pravidelně publikovali. Finanční restrikce, které bohužel Národní divadlo postihly a postihují letos i nadále, nás poté přiměly, abychom v programech libreto neuváděli. Já osobně to ale nepovažuji za nic tragického. Bylo by to jistě krásné, mít libreta u všeho, avšak náklady spojené s překladem a výrobou bohužel nutně tlačí cenu programu nahoru až za hranici prodejnosti. Naším cílem je nabídnout program nejen operním specialistům, nýbrž co nejširší divácké obci. Vysoká cena a přílišná tloušťka programu pochopitelně podstatnou část publika odradí. Např. stostránkový program k Hoffmannovým povídkám se prodává za velice slušných 40,- Kč. Libreto, které je v případě této verze Hoffmannových povídek velice objemné, by samozřejmě s cenou dosti zahýbalo a brzy bychom četli o tom, že programy opery ND jsou předražené.
Snažíme se nicméně vymyslet způsob, jak v krátké budoucnosti poskytnout náročnějším operním divákům i tuto službu. Nabízí se zajímavá možnost internetové libretní knihovny na webstránkách ND. Věříme, že pro to brzy najdeme jak technické, tak autorskoprávní řešení.
Pro opravdu náročného operního diváka nicméně ani tak není problém si text libreta opatřit skrze internet, koupí či zapůjčením CD/DVD nahrávky apod. (překvapila mě výtka recenzentů Cosi fan tutte, že – zrovna oni a zrovna u této opery – postrádají v programu libreto…). Pokud jde o libretní překlady, s nimiž konkrétně pracuje opera ND, všechny se dají standardním způsobem zapůjčit ve veřejně přístupné Knihovně hudebních materiálů ND (Anenské nám. 2).
Ondřej Hučín
pro O. Hučína: Děkuji za odpověď. Také bych nezařazoval libreta známých oper, ale u novinech je to žádoucí. Z programů by se naopak snad daly vypustit jiné věci. Možná zbytečným luxusem jsou i rozsáhlé překlady do angličtiny (např. ve Vídni či Drážďanech se spokojují s anglickým shrnutím děje.) Libreto by šlo i vysázet menším písmem s řádkováním 1. Cena 40,- je skutečně přátelská, narozdíl od cen CD, které bych si měl koupit, abych měl libreto doma, jak radíte. Nechme však již místo diskusi o samotné opeře.
Zajímavé povídání, je velmi sympatické, že se zapojilo i Národní divadlo. Petr
K výkonu dirigenta – protože je hudba krásna a zní příjemně a povznášivě, neznamená to, že dirigent vede orchestr tak jak předepisuje partitura. To jsou dvě různé věci. Myslím, že tady zakopla i paní Drápelová ve své chvále. Scéna je roztomilá – vzpoměl jsem si na výstavu ve Šternberském paláci v Praze ze sbírky Rychnovských Kolowratů – je zde Tropel oil se sbírkou uměleckých předmětů – v edici těchto obrazů – jsou tři, jeden u Kolovratů další v Německých sbírkach, lze hledat inspiraci. Myslím, že ND získalo představení, na které se bude rádo chodit, taky si ho dám přes kopír (s jiným dirigentem). M
Vážení přátelé,
líbí se mi, že se u nás o opeře ještě vůbec diskutuje, což je důkazem toho, že ještě někoho zajímá. A samozřejmě je sympatické, že se do diskuse zapojuje i dramaturg opery ND.
Líbí se mi, a považuji to za pochopitelné, že pan dramaturg obhajuje verzi, kteoru ND zvolilo. Ona je ostatně i v některých inscenacích, která si můžeme koupit na DVD. Jenže Havelka není Carsen a on tuto dlouhou verzi prostě nezvládl, protože opravdu představení bylo velice nudné (bylo to i průměrnými pěveckými výkony sólistů, kteří nebyli schopni nějak více publikum zaujmout)! Choudensova redakce je vyzkoušená mnoha inscenacemi a vždycky fungovala. Pokud tedy sáhnu k této Kay verzi, musím vědět, proč tak činím, lépe řečeno, inscenace musí onu verzi obhájit. Offenbach sice operu téměř dokončil, to je pravda, ale neviděl ji na jevišti a věřím, že kdyby měl tuto možnost, určitě by se snažil, aby dílo dostalo větší spád. Ostatně s tou nudou a délkou představení to není tak jednoduché: nudit může i hodinová jednoaktovka a úžasně může zapůsobit i dlouhá opera (např. Žena bez stínu v Drážďanech, kde jsem se vůbec nenudil). Také je zapotřebí si uvědomit, že člověk 21. století má v sobě jiný "budík", než člověk století 18. či 19. Ten vliv délky filmů na současného diváka je nesporný.
Také bych se přimlouval, aby byly nějakým způsobem k dispozici libreta oper -originál/český překlad, klidně na internetu, když by se tisk progarmu výrazně prodražil. Nemusí se tisknout libreto do programu Prodané nevěsty, ale u méně známých oper, např. u chystaného Idomenea nebo právě u této verze Hoffmannových povídek by to jistě bylo fajn.
To, jak vnímáte a jak sami pro sebe interpretujete Offenbachovu operu v různých podobách, je samozřejmě ryze subjektivní záležitost. Myslím, že v předchozí diskusi zazněla i poznámka zhruba v tom smyslu, že ta opera je hloupá v jakékoli verzi. Nikomu to neberu, já zase nemám rád jiné opery, kterých si jiní váží, to je normální.
Stejné je to i s vnímáním té které inscenace. Mně osobně např. Carsenovy pařížské Hoffmannky docela zklamaly a slovo "nudné" bych nakonec spíše užil pro ně. Carsen je mistr velkého gesta a jeho scénografické řešení Antonie (na jevišti ještě jedno orchestřiště, v němž se hraje) nebo Giulietty (na jevišti je tentokrát hlediště, sedadla jezdí jako vlny v barokním divadle…) je fascinující. Možná jsem byl nepozorný, ale nepostřehl jsem, že by to měl Carsen propojené do nějakého hluboce soudržného celku, byly to takové jednotlivé velkolepé režijní komentáře k jednotlivým scénám (za opravdu hodně peněz…). A hlavně mě zklamal pěvecky i herecky Neil Shicoff coby Hoffmann i Terfel jako Lindorf. Inscenace Ondřeje Havelky je ve srovnání s Carsenem velmi komorní, v expresivitě určitě krotší, uhlazenější, ale režijně i herecky vlastně soudržnější. (Tvrzení o průměrnosti pěveckých výkonů v naší inscenaci je velkou generalizací – nevšiml jsem si, že by publikum na obou premiérách přehlédlo či přeslechlo pěvecké výkony Tomasze Konieczného, Katie Beth van Kooten, Marca Laha či Martiny Masarykové). Možná jsem snesl málo argumentů – můžeme se k tomu třeba ještě vrátit…
Podle mého názoru je podobně soudržnější i původní Offenbachova verze ve srovnání s edicí Choudens (mimochodem Carsen dělá napůl Choudense a napůl "autentickou verzi"). Již jen důvody, které tehdy v předminulém století vedly Guirauda a ostatní k úpravám, jsou mi podezřelé, příliš technické a provozní, možná i formální na to, aby stvořily dramaturgicky cennější podobu Offenbachova díla. Pro mě osobně je z edice Choudens (a i tu si každý upravoval podle svého) dobře patrný ten zmatek a nejasnost, k nimž úpravy vedly. Jsou tam jakési pozůstatky původní koncepce (fragment sboru alkoholických duchů na začátku, fragment postavy Múzy na konci…), jsou tam i dramaturgické chyby (nepřítomnost Nicklausse v Antonii, překotnost Giuliettina dějství) a pod.
Tohle vadilo v 50. letech i Felsensteinovi, který – neznaje Offenbachovy autografy – si intuitivně vypomohl texty z původní činohry Barbiera a Carrého.
V neposlední řadě edice Choudens zprůměrovala Offenbachovu hudební tendenci k velké opeře. Myslím, že u některých hudebních ploch je škoda, ne-li hřích, aby byly kráceny či fragmentarizovány (i když i my jsme v Hoffmannkách leccos zkrátili či vypustili). To opravdu není tradiční "papá Offenbach". To má být vskutku velká (a tedy i poněkud dlouhá) opera.
Vážení, jsem nadšená z diskuse, která tu probíhá, vždyť o opeře se u nás tak málo píše! Mé uznání má vedle těchto stránek také Národní divadlo – za to, že prolomilo přezíravou hradbu dlouholetého mlčení a je schopno tady vést dialog. Pevně věřím, že Hoffmannovými povídkami to nekončí. Děkuji! Jiřina Praha
Jirino, musim jen souhlasit a navic (mluvim sam za sebe a ziju mimo CZ) co se tady vsechno priucime. Diskuse je navic velmi civilizovana a doufejme, ze se jeste chvili povede. Dobre, ze to Pavel zacal tim, ze napsal recenzi.
VT
leonora3:
V kazdem pripade, diky recenzi Pavla Simacka jsem se rozhodla, ze si tentokrat udelam vylet do divadla nejen na jih (WSO) nebo jeste dal, ale taky do ND v Praze (a to jsem jiz leta neudelala).
Nevadi, ze mne reziser nevnucuje sve "objevne, revolucni," vyklady, jen at pekne sleduje to, co pan skladatel napsal, orchestr a zpevaci delaji co je v jejich moznostech ( na vyklad mam vlastni hlavu a fantasii) a pokud se to priblizuje pohadce a nadherne vizuelni podivane, tim lip. Hoffmanky jsem videla jiz vickrat i v cizine a vzdy nejlepsi byly ty, co byly vypravne a vizuelne bohate, samozrejme vedle krasne hudby a zpevu. ( Bregenz nekdy v polovine 80 let,kdy se z Bodamskeho jezera nakonec vynoril sam papa Offenbach a vzhlizel na nas s usmevem s nebeskych vysin.)
A podle obrazku, ktere nam Pavel Simacek nabidnul a jak to popsal, tak se mne to libi, jen si to jeste overim navstevou! Nekdo rekl, ze ho to neispirovalo k opetovne navsteve Hofmanek, mne to rozhodne inspirovalo k prvni (a to je to, po cem volala Amanitka, ze?)
Taky jsem mile prekvapena, ze do diskuse se zapojil i dramaturg ND. Casto se zda, ze vedeni divadel povazuji divaky a jejich nazory za nevzdelane a neodborne, kteri tomu nerozumi a tudiz nemaji co do toho mluvit.
P.S.Vim, ze tady diskutujeme o ND v Praze, ale predse si dovolim pripominku k rezii, nekdo z diskutujicich o Hoffmankach vyse napsal: "neurazi, ale ani neoslni". V mnoha pripadech bychom byla vdecna i za to. V patek jsem videla ve Vidni Simona Boccanegru. Protoze v lednu jsem ho videla v Met, tak ten rozdil byl nebetycny! Minimalizmus v rezii snad hranici az nenavisti k opere jako takove. Jeden priklad ze Simona ve Vidni: Amelie ve sve krasne arii, kterou zpiva v atriu Fiescovho bohateho renensancniho palace vzpomina na detstvi, ktere prezila v chudobe v chatce na pobrezi more.
Samozrejme ocekavame i vizuelne tento kontrast, (ktery je v librete) na to nemusim byt vystudovany reziser! Ale kdeze, Amelie odzpivala tuto dojimavou arii na cerne drevene podlaze, na ktere nebylo vubec nic (pouze sledovana jeji chuvou), a absurdnich prikladu bylo vice. To snad bychom radeji videla koncertni verzi opery nez toto!
Ale ale, pane dramaturgu, možná by neuškodilo trochu pokory. Proč pan Havelka nerežíruje rovnou v Paříži, když je podle vás lepší než Carsen? Že byste měl nějaký odstup, od Vás pár dní po premiéře samozřejmě čekat nemůžeme, ale tohle už je přece jen příliš. Co se týče Vámi zmiňovaného vyargumentování, tak nemohu souhlasit. Něco si parádně vyargumentujete, jak tady předvádíte, ale na jevišti to potom stejně fungovat nebude. Může to být i opačně nebo může fungovat obé dohromady. Každopádně stále platí, že nejlepším arbitrem v umění je čas. Uvidíme, jak se na tyto Hoffmannovy povídky bude vzpomínat za pět let.
Milá Leonoro, děkuji za Váš příspěvek – moc mne potěšilo, že právě Vy jste se na základě mé recenze rozhodla jet do ND. Zároveň je to ale zavazující – doufám, že se Vám budou Hoffmanky také líbit.
Jsem student neumělecké školy a k opeře jsem se dostal více méne náhodou nekolik let zpátky. Již druhou sezonu jsem jejich pravidelnej divak především v ND. Adaptace Hoffmanovych povídek se mi líbila. ALe měl jsem taky nekolik výhrad, které více méne korespondují s názorem recenze. Výkon Donniego Raye Alberta byl na druhý prnieře výborny. Taky jsi myslím, že Bernáthová i Prolat měli určité nekdy více někdy méně znatelné výpadky. Práci dirigenta nedokážu posoudit. Jinak opare ja příjemná, jak jsem psal výše, ne však jasně vynikajíci. Taky vikingský motýv matky byl pro mě spíš směšný nebo třeba vysouvací stloupek na konci.I když závěrečný part s organem se mi hodně líbil. Děkuji a budu se snažit propagovat operu víc mezi maldymi lidmi (omlovam se za pravopis, nejsem Čech)
Zjednodušování a překrucování výroků jiných je to, co z diskusí dělá pouhou drbárnu. Milý anonyme, neřekl jsem, že Havelka je lepší než Carsen, nýbrž že Havelkova inscenace Hoffmannek se mně osobně zdá režijně (chcete-li stylově) soudržnější než Carsenova. To je docela rozdíl, vy to nevnímáte?
Jinak nepochybně inscenace musí argumentovat především sama sebou. Má poznámka o argumentech se týkala pouze tohoto: mám-li nějaký dojem či názor, asi pro to existuje nějaký formulovatelný důvod, s nímž mohu druhé seznámit. To je celé.
Milí návštěvníci Zlaté kapličky,jsem ráda,že jsem se po dlouhé době nedočetla o špatném výkonu orchestru ND zaviněném jeho hráči.Naopak jsem potěšena, že někteří z Vás správně vystihli kámen úrazu inscenace,tedy působení pana dirigenta.Obě premiéry byly pro hráče nervákem,byli jsme jak na trní,co se kde kdy "semele" a co budeme zachraňovat.A nebylo toho málo.Těšíme se na pana dirigenta Müllera,který bude mít těžký úkol,v případě,že se k provedení tohoto díla dostane,špatné hudební nastudování zkorigovat.Domnívám se,že členové sboru a někteří sólisté by také mohli vyprávět…
Milan: Mám takovou poznámku, znám asi 20 lidí, kteří pravidelně navštěvují operu. Nikdo z nich neumí noty. Jsou však ochotni zaplatit ty nejdražší vstupenky, protože je opera baví. Většina diváků noty určitě neumí, takže hodnocení, zda je opera úspěšná či nikoliv, není v rukou odborníků, ale laiků, kteří si kupují vstupenky. Zatím co mí známí viděli, tak byli z Hoffmannek nadšeni. Z toho logicky vyplývá, že se představení povedlo…
1. repríza (3. představení) Hoffmannových povídek již dnes – 12. března. Podělte se se svými zážitky!
Moc mě potěšilo, že dramarurg opery ND se do diskuse vložil. Z jeho postupně po sobě jdoucích příspěvků, jsem ale nabyl pocit, kterému v mé branži říkáme "odtržení od reality".
Už tu někdo psal přede mnou a naposledy velmi exaktně to shrnul Milan, že představení jsou pro lidi, ne pro muzikology. A jestli tady lidé píšou svoje zcela jistě neodborné dojmy, je to tak v pořádku. Není potřeba jim dávat najevo, že dramaturg má navrch (aby neměl, je to jeho práce a je to také v pořádku).
Takže musím řící, že postupným čtením páně dramaturgových poznámek, jsem dospěl k závěru, že mu zbytečná a upjatá obhajoba koncepce a verze a režiséra, je spíše na škodu, protože mě to jenom utvrdilo v tom jak může být odborný personál odtržený od reality a jak není schopen sebereflexe.
Divadlo je o dojmech, o zábavě, o dramatickém spádu, o dobře zahrané a zazpívané inscenaci a tím o opakovaném přitažení diváka zpět do sedadla. V případě takhle rozhodujícího titulu na repertoáru ND určitě.
To já bych tedy neřekla, že pan dramaturg je odtržený od reality, vůbec. Prostě si jenmyslím, že ten jeho pohled je úzce odborný, a aspoň mne určitě zase o něco víc obohatil co se pohlížení na HP a inscenaci v ND týče. A navíc: Byť by se snažil být sebevíce nestranný, rozhodně někde v podvědomí "domácímu mužstvu" fandit bude – a měl by. To by přece udělal každý skutečný profesionál na jeho místě. Taky já za tyhle jeho "vstupy" děkuji, i když i já se ne ve všem s ním shoduji. Eva
Dobrý den, prokousala jsem se dosavadními diskusními příspěvky se smíšenými pocity. Souhlasím s těmi pisateli, kteří se vyjadřují k inscenaci, aniž by prezentovali své vysoce odborné názory. Ano, divadlo je pro diváky a pokud jsem dobře pozorovala obecenstvo první premiéry, byli spokojeni – já osobně velmi a ani mi nevadila délka představení, ani jsem se nenudila. Mám příznivé ohlasy i z druhé premiéry. Pane Havelko, díky!
Ještě jedna poznámka k programu. Nevím kdo je autorem obsahu opery, ale nenašla jsem jedinou zmínku o tom, že Olympia je loutka. Nebo jsem se to dosud mylně domnívala jen já? Ještě jednou dobrý den pane Šimáčku a poděkování za pravdivou recenzi. L. Masáková
Bohužel se na Hoffmannovy povídky dostanu až 11.dubna – proto se,bohužel, nemohu zapojit do velmi živé diskuze o režijním pojetí tohoto díla.Co se však týká rekonstruované verze,musím souhlasit s panem Hučínem!(rád bych se jej zeptal,zda vychází z verze M.Kaye,či J.Ch.Kecka).Sleduji totiž již několik let práci Jean-Christopha Kecka na této opeře a slyšel jsem i většinu variant některých částí opery které Offenbach složil.(včetně dvou verzí slavné árie Olympie !!). A právě definitivní verzi J.Ch.Kecka považuji za velice zdařilou a nejvíce se podobající původnímu Offenbachovu záměru. Ještě bych rád zmínil,že jméno Offenbach je v našich zeměpisných šířkách pokryto spoustou výmyslů,polopravd a zejména odsudků. Zejména pak dehonestující je přídomek Papá Offenbach -zakladatel operety! Pro mě osobně není tento francouzský skladatel autorem jediné operety tak,jak ji (pejorativně)chápeme dnes. Spíše bych jej nazval završitelem francouzské Opéra comique. Znám (a vlastním) skoro všechna hudebně-dramatická díla tohoto autora,kterých je více jak stovka. I proto si dovolím tvrdit,že právě Keckova verze je skutečně Offenbachovská. Stejně jako Hoffmannovy povídky nejsou žádným "ojedinělým zjevením" tohoto skladatele,ale logickým završením jeho díla.
S veškerou úctou
Lerch Miloslav,Prah
Taky mě zaraily rozčilené, ba podrážděné reakce pana dramaturga, dle mého zbytečné (je jasné, že to, pod čím je "jeho razítko" asi považuje za povedené…).
K recenzi: pominu-li přílišné lokálpatriotické zaujetí, je na pražské poměry představení relativně dobré. Trochu jako naschvál mi připadá, že právě kolem pražské premiéry dávala TV Mezzo opakovaně záznam z nádherných, opojných toulouských Hoffmannek v Savaryho režii (alespoň víme, jak se dívat na některé Havelkovy "originality"). Masaryková není nejhorší, ale přirovnávat ji k N. Dessay je přehnané (všechny Olympie, ať ve Scale, Bastille, Toulouse či Lyonu nebo Vídni odzpívala nejen na špičkách, ale doprovázela pěvecký projev velmi náročnými pohybovými kracemi).
Já za sebe jsem hlavně rád, že se Offenbach vrátil do Prahy. Je to chudák, neustále pokládán za nějakého podřadného hudlaře. Jen škoda, že tato inscenace s tím nic nezmůže. Mým snem je Hoffmannky vypravit, ale jako mnoho takových snů jistě k ničemu nepovede. Osobně bych volil temnou stránku věci – stačí si přečíst čtyři povídky E.T.A. Hoffmanna, které byly předobrazem pro prvotní činohru. Vive Offenbach!