Hostina barev České filharmonie Kirilla Gersteina neinspirovala

Po provedení úvodní skladby večera Debussyho Preludiu k Faunovu odpoledni jsem si společně s básníkem Stephaném Mallarmé říkal: „Nádhera!“ Viděl jsem před sebou obraz Françoise Bouchera Pan a Syrinx v National Gallery, najády a nymfy a k tomu jsem poslouchal úžasnou flétnu, harfu, klarinet, hoboj i violoncellovou skupinu České filharmonie.

F.Boucher: Pan a Syrinx (foto archiv The National Gallery)
F. Boucher: Pan a Syrinx (foto archiv The National Gallery)

Stejně tak představil Jiří Bělohlávek v závěrečném Moři mnohobarevný orchestr s nekonečnou paletou barev, vzdechů, nostalgie i světel a plnou erotické smyslnosti.

Notový zápis - Claude Debussy: Moře (foto debussy.fr)
Claude Debussy: Moře (foto debussy.fr)

Dirigent dostal od svých hudebníků, co potřeboval. Echové efekty, téměř zvonové zvuky, úchvatné dynamické odstíny a také zpívající zvuk smyčců. Bylo vidět, jak všichni hráči hrají s plným nasazením a angažovaností. Opětovně jsem si uvědomil, jaké hráčské kvality Česká filharmonie má. Nemá ve svých řadách jako jiné orchestry světoznámé sólisty, například Emmanuela Pahuda, M. Bourga, Sabine Meyer, Sergia Azzoliniho, Radovana Vlatkoviće nebo Marie-Pierre Langlamet. Má stejně vynikající, možná i muzikálnější hráče jako třeba flétnistu Radomíra Pivodu, pikolistu Jana Machata, hobojistu Janu Brožkovou, hráče na anglický roh Vladislava Borovku, klarinetistu Tomáše Kopáčka, fagotistu Jaroslava Kubitu a harfenistku Janu Bouškovou. Jejich tisícibarevný Debussy vedený intuicí, dokonalou technikou, sluchem a mysterickým světem Jiřího Bělohlávka by obstál i v patriotické Francii. Provedení Českou filharmonií překonalo mou oblíbenou nahrávku s Claudiem Abbadem a Lucerne Festival Orchestra.

Stejné plátno luxusních nuancí nabídl orchestr i klavíristovi Kirillu Gersteinovi v obou Ravelových koncertech. Bohužel jej nedokázal dostatečně inspirovat.

Kirill Gerstein (foto ČF/Marco Borggreve)
Kirill Gerstein (foto ČF/Marco Borggreve)

Mimořádně technicky vybavený sólista, hrající zcela uvolněně a se značnou zkušeností s jazzovou hudbou, nedodal dílu onen potřebný francouzský šarm a vůni. Vše bylo bezchybné s ruskou rytmickou precizností, ale často s velkou pedalizací. V první větě Koncertu G dur nevyniklo blues připomínajícího Gershwinovu Rhapsody in Blue, ani nebylo slyšet zřetelné odlišení charakteru obou skladeb. Koncert pro levou ruku D dur je koncertem tmavým s tragickými podtóny, zatímco Koncert G dur je dílem radostným a brilantním. Kirill Gerstein se však soustředil více na strohý duktus a rytmus. V jazzových rytmech koncertu bych upřednostnil přítomnost hudebního rukopisu Ravela. Jazzového Ravela a jeho barev.

 

Hodnocení autora glosy: 90 %

Česká filharmonie
Dirigent: Jiří Bělohlávek
Kirill Gerstein (klavír)
17., 18. a 19. února 2016 Dvořákova síň Rudolfina Praha
(psáno z koncertu 17.2.)

program:
Claude Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni
Maurice Ravel: Klavírní koncert G dur
Maurice Ravel: Klavírní koncert pro levou ruku D dur
Claude Debussy: Moře, tři symfonické skici

www.ceskafilharmonie.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Česká filharmonie -J.Bělohlávek & K.Gerstein (Praha 17.2.2016)

[Total: 14    Average: 3.4/5]

Související články


Napsat komentář