Opera PLUS - váš informační portál o opeře, baletu a vážné hudbě

    29.3.2010 00:01 Jitka Novotná

Na housle hraje už 23 let, a to jí je teprve osmadvacet. Ano, Martina Bačová se na ně začala učit hrát už v pěti. Jako správná ostravská rodačka pak studovala na tamější Janáčkově konzervatoři, ale i na Konzervatoři v Praze, ve studiích pokračovala na Hochschule für Musik C.M. von Webera a u prof. Z. Goly na Fakultě umění Ostravské univerzity. Na základě nahrávky získala stipendium pro šestitýdenní účast na festivalu v Clevelandu, kde rovněž koncertně vystoupila a byla vybrána pro koncert WCLV live broadcast před pěti lety. Vyhledali jsme ji nejen proto, že se o ní stále častěji mluví, ale taky kvůli jejímu dnešnímu koncertu. V pražském Rudolfinu zahraje se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu v Praze a dirigentem Ondřejem Kukalem Sukovu Fantazii pro housle g moll.

Klame zevnějškem – je křehká, něžná, do hry však dokáže vložit obdivuhodnou energii. A posluchač si klade otázku: kde se to v té „holce“ bere?

Martino, kde?

Děkuji za kompliment. Zastávám názor – dělat věci pořádně nebo vůbec. A to se váže nejen ke hře na housle. Jakékoliv umělecké aktivity vnímám jako prostor k realizaci a vyjádření. Neexistuje tvůrčí činnost, která by nevypovídala o tom, kdo jste. Ať už děláte cokoliv, necháváte otisky, i když nehmatatelné.

Od dětství vás prý fascinovala violoncellistka Jacqueline du Pré. Čím? A proč vlastně hrajete na housle?

Fascinovala a fascinuje. Svou osobností, přirozenou hrou, tím, jak žila na pódiu. Byla jedním z těch „vyvolených“, Bohem obdařených hudebníků. Stále mě uchvacuje síla jejího hudebního vyjadřování, individualita. Troufám si říct, že její hru bezpečně poznáte. Nese v sobě dotek něčeho mimořádného a maximálního. To je další věc, která mě fascinuje. S potěšením musím konstatovat, že přes přirozený vývoj měnících se názorů na pojetí je pro mě interpretace Jacqueline du Pré stále velkou inspirací. A co se týká volby nástroje, k houslím mě přivedli rodiče, kteří jsou také oba hudebníci. Houslisté :-)

Koho byste zmínila z houslistických vzorů?

Velice si vážím práce Janine Jansen, Davida Oistracha, Anne-Sophie Mutter, Sophie Jaffé a mnohých dalších. Je nespočet méně známých houslistů, jejichž jména zde nevyprodají sály, a přesto hrají fenomenálně. V neposlední řadě si vážím každého hudebníka, umělce, který vystupuje na pódiu a snaží se prostřednictvím hudby sdělit svůj názor, postoj v jakékoliv podobě.

Navzdory intenzivní koncertní činnosti jste stále ještě studentkou. Kde a u koho?

Nastoupila jsem do posledního semestru Meisterklasse u prof. Ivana Ženatého na Hochschule für Musik C. M. von Webera.

Vloni vám vyšlo debutové CD s názvem „Elegantní provokace“. Máme v takovém titulu hledat charakteristiku Vašeho uměleckého postoje? Chcete provokovat (ovšem vždy elegantně!)?

Eleganci, stejně jako provokaci lze vykládat a nakládat s ní mnoha způsoby. Můžete elegantně jednat, stejně jako elegantně lhát. Můžete provokovat, aniž vědomě chcete, anebo si z provokace budovat obraz, za který se schováte. „Dvojí strana mince“ mě zkrátka vždy fascinovala a v jistém směru i bavila. Ale možná právě provokovat (ať již druhé nebo sebe sama) v tom smyslu, že začnete nahlížet věci jinak, než jste byli zvyklí, je něco, co je velmi ryzí a podstatné nejen pro umění.

Na CD jste zařadila výhradně autory 20. století. Máte pro tuto hudbu slabost?

V jistém ohledu ano a velkou.
Často vás vídám při koncertech SOČRu v publiku. Je to součást přípravy na tento večer, zvláštní náklonnost k rozhlasovým symfonikům nebo všeobecná snaha sledovat produkci uměleckých těles?

:-) Vlastně je v každé nabízené alternativě kus správné odpovědi. A navíc také to, že díky mnohým krásným programům a jejich nastudování odcházím z koncertů s mimořádným zážitkem. Velice si vážím dnešní příležitosti a těší mě, že se SOČRem mohu hrát právě Sukovu Fantazii. Pamatuji si na své první posluchačské setkání s rozhlasovými symfoniky. Bylo to na koncertu v rámci festivalu Janáčkův máj v roce 2003. Tehdy doprovázeli Mischu Maiskeho ve violoncellovém koncertu Antonína Dvořáka. Můj dobrý přítel mi tehdy řekl: „SOČR je jeden z nejlepších českých symfonických orchestrů.“ Dík různým koncertům, které často navštěvuji, musím uznat, že měl pravdu. :-)

Sukova Fantazie g moll je pro houslistu velmi náročnou, virtuózní záležitostí. Co všechno jste zahrnula do přípravy dnešního koncert, který je zároveň Vaším debutem se SOČRem?

Cvičení a inspiraci.

Už jste se v minulosti potkala při spolupráci s panem dirigentem (a houslistou) Kukalem?

Na pódiu jsem ještě neměla tu příležitost. Na naši spolupráci se velmi těším. Vždy je velmi zajímavé pracovat s dirigenty, kteří byli nebo jsou také houslisté.

Co vás čeká v dalších měsících?

Odpověď na tuto otázku úzce souvisí s mou slabostí pro autory 20. a 21. století. Mám před sebou nastudování houslového koncertu Sylvie Bodorové „Messaggio“. A také se těším na léto a dovolenou.

Děkuji za rozhovor!

www.bacova.cz