Houslový Brahms a Enescu

Aktivity na podporu rumunské kultury a hudby musíme obdivovat jen se závistí. Rumunský kulturní institut zahrnul mezi vystoupení vynikajícího houslisty, a nyní i profesora na londýnské Royal Academy of Music, Remuse Azoitei a klavíristy Eduarda Stana nejen úterní vystoupení v Sukově síni Rudolfina, ale mimo jiné též koncerty v Mnichově (Gasteig), Vídni (Konzerthaus), Amsterodamu (Concertgebouw), Washingtonu (Kennedy Centre) a New Yorku (Carnegie Hall WRH). Výkon zejména ve skladbách svého krajana George Enesca uchvátil málo početné publikum (velmi slabá propagace!!!). Bohužel, na rozdíl od recitálů klavírních (díky FOK), tradice houslových recitálů v Praze vymřela. Pouze malou náplastí zůstalo v letošní sezóně vystoupení Gila Shahama na festivalu Struny podzimu. Nezájem je patrný i ze strany posluchačů konzervatoře a AMU.
Houslista na úterním koncertě prezentoval svůj nádherně znělý tón, dokonalé vedení smyčce a hluboký ponor do prováděných skladeb. Úvodní věta Enescovy sonáty a moll s podtitulem „Torso“ se nese v duchu J. Brahmse a R. Wagnera. Oba tito skladatelé měli na Enesca velký vliv a Remus Azoitei se svým klavírním partnerem prokázali velký smysl pro stavbu díla a jeho rapsodičnost. 3. houslová sonáta a moll, op. 25 uvedená na závěr večera v Praze dlouho nezazněla. Zde se mísí romantický styl s lidovým impresionismem. Andante sostenuto e misterioso má v sobě cikánskou akrobatiku a využívá široké palety veškerých houslových technik. Jistě muselo být pro Enescova žáky – Yehudi Menuhina, Arthura Grumiaux, Ivry Gitlise, Idu Haendel nebo Christiana Ferrase – vzrušující studovat s autorem tuto skladbu plnou dynamických znamének, nezvyklých označení a čtvrttónů. Remus Azotei, který studoval u Dorothy deLay a Itzhaka Perlmana na Juilliard School zprostředkoval posluchačům zážitek téměř autentický.
Mezi těmito skladbami zazněly dvě sonáty pro housle a klavír Johannese Brahmse – Sonáta č. 3 d moll, op. 108 a Sonáta č. 2 a dur, op. 100. Tato díla byla psána ve vrcholném období jeho tvorby ve stejném roce u švýcarského jezera Thun (1886–1888). Nádherné plochy Sonáty op. 100 jsou plné pianissim kombinovaných se nonšalantními záblesky energie. Stejně tak jako u poslední sonáty op. 108 je role klavíristy velmi náročná a musí houslistu inspirovat hrou ve velkém frázovacím oblouku, tak technickou dokonalostí. Tato díla jsou asi opravdu jen pro klavíristy „par excellence“ (Katchen, Barenboim, Weissenberg nebo Ashkenazy), a proto se tak málo hrají. Eduard Stan, který umí tvořit tón krásným úhozem bez jakéhokoliv forsírování těmto nárokům, bez rytmické ukázněnosti a řadou nedostatků i nesourodým frázováním, zcela nedostál. To se projevilo i ve volných větách (Andate tranquillo i Adagio), které byly sice bezprostřední, ale postrádaly klid a uvolněnost. Dramaturgii koncertu by pravděpodobně pomohlo i obrácené řazení obou Brahmsových sonát. Vřelý potlesk a dva přídavky z pera Enesca a Brahmse uzavřely více jak poučný koncert.
Brahms – Enescu – Tour
20. října 2009
Praha Rudolfinum – Sukova síň
Remus Azoitei – housle
Eduard Stan– klavír
Program:
G. Ensecu: Sonátová věta a moll „Torso“ (1911)
J. Brahms: Sonáta č. 3 d moll, op. 108 (1886–88)
J. Brahms: Sonáta č. 2 A dur, op. 100 (1886)
G. Enescu: Sonáta č. 3 a moll, op. 25 „V rumunském lidovém stylu“ (1926)
 

Napsat komentář