Hubička z Brna na Smetanově Litomyšli za srdce nechytila

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Druhým operním dílem Bedřicha Smetany, provedeným na osmapadesátém Mezinárodním operním festivalu Litomyšl 2016, byla Smetanova opera Hubička. V provedení Národního divadla z Brna, pod taktovkou Jakuba Kleckera, v režii Lindy Keprtové, na scéně Evy Jiříkovské. Po uvedení opery Bedřicha Smetany Braniboři v Čechách ostravským operním souborem, rovněž za řízení dirigenta Jakuba Kleckera, se tedy jedná o druhý titul ze Smetanova operního odkazu na letošním litomyšlském festivalu. Dokonce o titul mimořádný, který ještě v nedávné minulosti, kdy byla Smetanova operní tvorba díky organizaci ansámblového typu divadla soustavněji pěstována (stejně tak ale také Janáčkova!), soutěžil v popularitě u publika nejvíce s Prodanou nevěstou.

Bedřich Smetana: Hubička - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

V celé Smetanově operní tvorbě není žádné slabší dílo. Smetana byl rozený dramatik s citem pro konciznost formy, v jeho díle není třeba škrtů. Přes tento známý fakt se v minulosti v popularitě u publika vyrýsoval do popředí triumvirát děl Prodaná nevěstaDaliborHubička. Pokud ponecháme stranou specifické určení opery Libuše, tak Braniboři, Dvě vdovy, Tajemství i Čertova stěna stály v míře obliby vždy krok za touto oblíbenou trojicí, přes velké snahy Karla Kovařovice, Otakara Ostrčila, Václava Talicha, Jaroslava Krombholce a dalších dirigentských legend postavit všechny Smetanovy tituly v míře popularity na stejnou platformu. Hubička si získala srdce posluchačů mnoha áriemi, které se staly obecněji populárními, ať již to byla árie Lukáše, jeho duet s Tomšem, zmíněné ukolébavky Vendulky, ale i nádherná Skřivánčí píseň Barči či obě basové árie otce Palouckého. O předehře, která se dostala mezi oblíbená koncertní čísla tak říkajíc vyššího populáru, ani nehovoře. Hudební gejzír melodiky a kouzelná pohodovost díla ho učinila oblíbeným, vždyť na opery nechodíme tolik kvůli ději, od toho jsou zde jiné žánry.

Smetanova Hubička byla provedena 7. listopadu 1876 v Prozatímním divadle v Praze, dva roky po premiéře Dvou vdov (loni uvedených na Smetanově Litomyšli). Dílo bylo přijato s velkým úspěchem, představuje skvělou symbiózu uzavřených písňových útvarů, důmyslné leitmotivické práce, ale také deklamačního principu, prezentovaného mistrovsky v jednotlivých rolích. Hluboká citovost, intimita a výborná charakterizace postav jsou pro Hubičku typické. Libreto Elišky Krásnohorské na námět rozkošné novely Karoliny Světlé není tak naivní, jak se někdy rádo povídá. Spor o pomyslnou hubičku je přece symbolický, hubička je zde symbolem vztahu Lukáše a Vendulky, samozřejmě vztahu milostného, erotického, ve kterém ony prosby o hubičku jsou jen zástupné. Lukáš chce vše teď a hned, zatímco Vendulka z povinné piety k nebožce váhá. Nechce vše okamžitě, když oba potkala zvláštní osudová náhoda. Jsme svoji, jsme svoji, rty se to říci bojí… Nebo Lukášovo lyrické: Nikdy, nikdy v hoři svém, dívko má, jsem neměl zdání, že tak budem spojeni, ku věčnému milování… Po vyostřeném sporu nádherná poezie ve frázi: Jest to víc než pouhý žert? Tys pohněvána? Ó nechtěl jsem ti věru vzdorovat, leč odpouštět, toť také milovat… Tyto reakce Lukáše se mi jeví přirozeně spontánní, hudebně skvěle vyjádřené. Vůbec nic archaického situačně vzato nevidím.

Bedřich Smetana: Hubička - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Slavný německý muzikolog a velký Smetanův propagátor Kurt Honolka míní, že první dějství Hubičky představuje dokonalou hudební propracovaností dokonce životní vrchol Smetanova dramatického díla vůbec. Smetanův humor a fantazie jsou obdivuhodné, jak z tohoto jednoduchého námětu dovedl vykřesat komickou operu s gejzírem mnoha hudebních nápadů, kde nechybí ani lidová pastorelová melodika starých českých kantorů, jak ji postřehneme právě v tolik známých ukolébavkách Vendulky. Druhou věcí ovšem vždy je, co dovede z geniálního odkazu nejen Smetanova vykřesat inscenační tým hudebním nastudováním, pěveckým obsazením a inspirativní či třeba i neinspirativní prací dirigenta a režiséra s pěvci. Ti logicky tvoří základ úspěchu každého operního nastudování.

Brněnská Hubička je novou inscenací, premiéru měla v prosinci loňského roku, tedy v právě končící divadelní sezoně. Dirigent Jakub Klecker je tak dirigentem, který nastudoval dva operní tituly ze Smetanova díla hned na dvou nejvýznamnějších operních scénách mimo Prahu – v Brně a Ostravě, kde je nyní hudebním ředitelem. Vím, že je dnes o mnoho složitější, než bývalo, najít optimální obsazení pro českou klasickou operní tvorbu. Není to vůbec ve smyslu latinského laudator temporis acti! Bylo přece samozřejmostí, že každá česká krajská scéna, natož vždy preferované Brno, měla k dispozici minimálně dva interní představitele Lukáše, tři Vendulky a čtyři Tomše. V pražském Národním divadle bylo k dispozici osm interních Lukášů, pokud beru do úvahy ty, které jsem live viděl. V Brně tři, v Plzni rovněž tři. Zcela bez hostů, aby bylo exaktně řečeno. To dnes prostě není. A podepsalo se to mimo jiné také na brněnské Hubičce.

Kdyby nepřevažoval středový charakter jevištních výkonů, které nijak neurazí, ani nenadchnou, jistě by to zvedlo festivalový večer, vzdor nepřesvědčivé, ba spíše nudné scénické realizaci, ale i vzdor nepřesnostem v orchestru, nedoladěné ouvertuře s dynamicky se vylučujícími nástroji z celku. Raději ji nebudu rozebírat, nicméně v pozici hudební režie v rozhlasovém studiu bych měl s předehrou problémy a známé červené světlo by se rozsvítilo vícekráte. (Škoda, že se dnes opery málo ve studiu natáčejí, mikrofony jsou neúprosným kritikem všeho.)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Hubička (ND Brno)

[Total: 55    Average: 2.2/5]

Související články


Napsat komentář