Hvězdy vzpomínají na svůj debut v newyorské Met

  1. 1
  2. 2
Už padesát let má Metropolitní opera svůj domov v Lincoln Center. Publikum i umělci za tu dobu nasbírali mnoho silných osobních vzpomínek. Redaktoři OperaWire mluvili s některými z největších umělců, kteří v Met vystupovali, a měli příležitost vyslechnout unikátní, zajímavé a zábavné příběhy a zážitky, které se odehrály v nové budově Met. Na oslavu vrcholu sezony - 50 Anniversary Gala – zveřejnila OperaWire výběr z těchto vzpomínek, které uvádíme v českém překladu. V následujícím článku najdete mnoho historek o debutech, o tom, jak se kolegové mohou navzájem inspirovat, a jsou tu dokonce i historky o nespolupracujících koních… Užijte si to!
Elīna Garanča, Diana Damrau, Renée Fleming, Susan Graham, Isabel Leonard, Dolora Zajick a Pretty Yende v zákulisí Met při 50th Anniversary Gala. (zdroj FB Met/foto Jonathan Tichler/Metropolitan Opera)

Oslava 50. výročí Metropolitní opery: Příběhy z nové budovy, jak je vyprávěly největší hvězdy
(OperaWire – 4. května 2017 Francisco Salazar)

Renata Scotto, debut 13. října 1965
Manon Lescaut byla ta nejlepší produkce, kterou jsem tu kdy zpívala. Milovala jsem ji. Je to jedna z mých nejoblíbenějších rolí, úplně nejoblíbenější je ale Macbeth, kterého jsem strašně ráda dělala. Je lepší než v Shakespearovi. Mým oblíbeným představením byla také Francesca di Rimini. Je to jedna z těch inscenací, která není moderní, ale blíží se některým myšlenkám moderního divadla. Mozarta jsem moc nedělala, ale měla jsem příležitost pracovat s Jean-Pierrem Ponnellem na La Clemenza di Tito. Byl to úžasný divadelní režisér. Jak bych mohla říct, co jsem měla nejraději? Všechno jsem měla nejraději.

Gregory Kunde, debut 3. března 1987
Pamatuji si na svůj debut, který se odehrál v roce 1987. Zaskakoval jsem za Dénese Gulyáse v roli Des Grieuxe v Manon. V té době jsem byl jeho zástup a asi dva dny předtím mi řekli, že nebude moci vystoupit a že nastoupím já. Neměl jsem za sebou žádnou zkoušku na jevišti, jen jsem viděl pár představení. Takže jsem přišel do divadla a neměl jsem ani potuchy, kam jdu, protože jsem nikdy předtím nebyl v zákulisí. Dirigoval Manuel Rosenthal, jeden z velkých francouzských dirigentů padesátých, šedesátých a sedmdesátých let. Manon zpívala Catherine Malfitano, se kterou jsem se předtím nikdy nepotkal. Dorazil jsem ten večer do opery a asi v půl osmé zaklepal na její šatnu. Pronesl jsem: „Dobrý den, paní Malfitano, budu váš Des Grieux.“ A ona řekla: „Nebojte se, budu tam s vámi, užijeme si to a bude to fajn.“ A Maestro Rosenthal říkal to samé a opravdu to byl úžasný večer. Probíhalo to velmi dobře. Takové bylo první představení.

Dolora Zajick, debut 8. října 1988
V Met jsem zažila některé opravdu vtipné okamžiky. Třeba v Rusalce jsem měla na rameni mechanickou kočku, které se klimbala hlava a ocas mával dopředu a dozadu. Když jsem do té hlavy praštila lžící, klimbání na chvilku přestalo a pak to zas pokračovalo dál. Jednou jsem zase udeřila do té hlavy a hlava odpadla. A my museli pokračovat dál i s bezhlavou kočkou, které se pořád hýbal ocas. Nevěděla jsem, co s tou hlavou, tak jsem ji hodila do kotle i se zbytkem toho krámu. A všichni si mysleli, že to tak bylo ve scénáři.

Susan Graham, debut 25. září 1991
Jako první se mi vybaví můj debut v Rosenkavalierovi, přišla jsem na scénu ve druhém aktu, kdy jsem měla doručit růži. Byla premiéra a já jsem slyšela jen bušení vlastního srdce. Úplně jsem ztuhla. A pak se na mě James Levine podíval a mávl „jdi na to“. Byla jsem tak nervózní, že jsem ani nevěděla, jestli nezpívám falešně. Jako bych vystoupila mimo své tělo. Později se ale ukázalo, že to falešně nebylo.

Sondra Radvanovsky, debut 9. prosince 1995
Právě tady jsem poprvé vystupovala na jevišti v Normě a pocit, že mám tu čest sdílet stejná prkna, na jakých stály všechny ty sopranistky, co zpívaly Normu přede mnou, byl zvláštní. Vzpomínám si, jak jsem poprvé vešla na scénu, abych zazpívala Casta Diva, třásla se mi kolena a modlila jsem se, abych nespadla do orchestřiště. Stála jsem tam a v duchu si říkala: „Můj Bože, tady stávala Maria Callas a zpívala přesně to samé.“ Opravdu jsem měla pocit, že jsem to zvládla. Dostala jsem se tam. Byla to pro mě velká chvíle.

Mathew Polenzani, debut 19. prosince 1997
Philip Langridge byl jedním z nejlepších zpěváků, kterého jsem znal. Byl to úžasný hudebník, technik, dokázal předat text, komunikovat, a to ani nemluvím o tom, že to byla ta nejúžasnější lidská bytost, jakou by člověk mohl chtít v životě potkat. Dělali jsme Mojžíše a Árona. Zpíval to, jako by to byla nějaká Schubertova píseň nebo ta dětská písnička o Mary a jejím jehňátku. Ta brutální, neskutečně vysoko posazená atonální hudba najednou působila úplně jednoduše. Samozřejmě, že to pro něj bylo těžké, ale působil dojmem, že je to snadné. Jednou večer přišel do divadla a necítil se dobře. Vyšel na jeviště a musel trochu markýrovat. Některé vysoké tóny zpíval falzetem. Snažil se ze všech sil.

Čekal jsem, až přijde čas na můj nástup na scénu, a přitom pozoroval Jamese Levinea. Jimmy se tvářil, jako by poslouchal Carusa. Jako by naslouchal Joan Sutherland. Dosaďte si libovolné jméno velkého zpěváka nebo zpěvačky, kteří právě mají svůj velký den. Každá buňka jeho bytosti jako by vyzařovala nádhernou pozitivní energii a dělal všechno, co mohl, aby dostal Philipa ze situace, ve které se ocital jen velmi zřídka kdy. A víte co? Když končila první polovina představení, začaly se věci měnit podle jeho představy. A ve druhém jednání byl Philip zase tak úžasný, jako kdykoliv jindy. Samozřejmě, že to byla z velké části zásluha Philipa, jeho schopností a génia. Myslím si ale, že by to nešlo bez Jimmyho, který poskytl Philipovi podporu a lásku a víru a vědomí, že všechno bude v pořádku.

Krassimira Stoyanova, debut 28. listopadu 2001
Můj debut v La Traviata v roce 2001 pro mě znamená tu nejnádhernější vzpomínku. V Met to bylo opravdu něco zvláštního, tím spíš v té nádherné, luxusní produkci. Metropolitan je jedním z největších divadel na světě a je největší v Americe. Bez Metropolitní opery by svět umění byl velmi ochuzen, protože právě tam zpíval každý významný zpěvák. Od samého začátku to bylo významné divadlo a Lincoln Center pro mě představuje zvláštní místo, protože je to kulturní centrum.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář