Ikona slovenského baletu Trúda Boudová-Tašká slaví devadesátiny

  1. 1
  2. 2

24. června slaví své devadesáté narozeniny jedna z velmi významných osobností historie slovenského baletního umění, někdejší primabalerína Slovenského národního divadla v Bratislavě, Trúda Boudová-Tašká.

Alexander Krain: Laurencia - Trúda Boudová-Tašká (Jacinta) - SND 1959 (foto Gejza Podhorský)
Alexander Krain: Laurencia – Trúda Boudová-Tašká (Jacinta) – SND 1959 (foto Gejza Podhorský)

Osudy baletního souboru Slovenského národního divadla nebyly v době takzvané první republiky vůbec jednoduché. Souboru sice položil ve dvacátých letech velmi solidní základ Achille Viscussi, jehož do Bratislavy přivedl Oskar Nedbal, ale po Viscussiho odchodu v roce 1930 se v Bratislavě vystřídala celá řada choreografů, kteří se museli potýkat s mnoha potížemi a baletní soubor, jak tomu tenkrát bylo zvykem, byl začasté nucen plnit spíše úkoly služebního charakteru.

V letech 1937–1940 šéfoval souboru Bohumil (Loris) Relský, vlastním jménem Bohuslav Tichý, brněnský rodák, jenž ve svém rodném městě získal své taneční vzdělání. Byl to zkušený praktik, jenž za svou kariéru působil v řadě divadel. U Relského se základům tanečního umění učila i mladá půvabná dívka Gertrúda Mucksteinová (což bylo dívčí jméno naší jubilantky) a Relský ji v roce 1940 angažoval do souboru.

Relský ale z divadla odešel a na jeho místo nastoupil sólista někdejšího proslulého souboru Les Ballets Russes, odchovanec ruské baletní školy, Maximilán Froman, který vedl bratislavský balet do roku 1945. U Fromana, jenž v Bratislavě uvedl postupně řadu baletů z programu někdejšího Ďagilevova souboru a díky svému několikaletému působení v divadlech v Záhřebu a v Bělehradě také seznámil bratislavské publikum s jihoslovanskými balety, si mladá, pohybově nesmírně talentovaná tanečnice zdokonalila taneční techniku i jevištní výraz svého projevu.

Boris Asafjev: Bachčisarajská fontána - Trúda Boudová-Tašká (Mária), Galina Basová (Zaréma) - SND 1953 (foto Gejza Podhorský)
Boris Asafjev: Bachčisarajská fontána – Trúda Boudová-Tašká (Mária), Galina Basová (Zaréma) – SND 1953 (foto Gejza Podhorský)

V roce 1946 se šéfem baletu stal český choreograf Rudolf Macharovský, který postavil soubor před řadu náročných úkolů. Mladé člence souboru, která zaujala všemi aspekty svého tanečního projevu, začal svěřovat sólové úkoly. Diváci se s ní mohli setkat v roli Odettiny služky v Čajkovského Labutím jezeře, v postavě Kolombíny ve Schumannově Karnevalu, v němž v postavě Harlekýna exceloval začínající Miroslav Kůra či Zobeidy v Šeherezádě Rimského-Korsakova. Kůra se tehdy v Bratislavě také poprvé představil jako choreograf ve večeru složeném z Gershwinovy Rapsodie v modrém, Petrušky Igora Stravinského a Ravelova Bolera. Trúda Tašká v tomto večeru vystoupila v roli Cigánky v Petruškovi a Španělské dívky v Boleru.

V roce 1948 střídá Rudolfa Macharovského, který odchází do Košic, další Čech, Stanislav Remar. Remar inscenuje v roce 1949 původní premiéru prvního slovenského baletu, kterým byl Orfeus a Eurydika skladatele Tibora Andrašovana. Trúda Tašká v něm tančila roli Amora. Poté následovala postava Šaška v Prokofjevově Romeovi a Julii a sólistická smlouva.

Její po všech stránkách dokonalý jevištní projev, jeho bezprostřednost, přirozenost a něha ji přímo předurčily k ztvárnění lyrických postav, v nichž okouzlovala milovníky baletu. Ale cizí jí nebyly ani role dramatické. Vtiskla neopakovatelnou tvářnost čelným postavám Remarových inscenací. Ztvárnila titulní roli v Delibesově Coppélii, s velkým sólovým úkolem se setkala i v dalším Andrašovanově baletu, tehdy dosti dobově poplatném díle Pieseň o mieru. V titulních postavách rovněž zazářila v Prokofjevově Popelce a Glazunovově Raymondě. Vynikající byly její výkony ve dvou tehdy velmi populárních baletech Borise Asafjeva, kterými byly Marie v Bachčisarajské fontáně a Pierre v Plamenech Paříže. Jedním z jejích uměleckých vrcholů v Remarově období byla titulní hrdinka Prokofjevova Romea a Julie v roce 1954.

Sergej Prokofjev: Romeo a Julie - Trúda Boudová-Tašká (Julie) a Jozef Zajko (Romeo) - SND 1954 (foto Gejza Podhorský)
Sergej Prokofjev: Romeo a Julie – Trúda Boudová – Tašká (Julie) a Jozef Zajko (Romeo) – SND 1954 (foto Gejza Podhorský)

V témže roce ztvárnila Trúda Tašká také postavu Tao-Choa v inscenaci baletu sovětského autora Reinholda Glière Červený mák. Na základě této inscenace vznikl propagandistický velkofilm, který natočil režisér Pavel Blumenfeld, jehož zásluhou se ale uchovaly pro budoucnost záznamy vynikajících výkonů tehdejších tanečnic a tanečníků Slovenského národního divadla. Trúda Tašká je na něm podle barrandovských archivů uvedená už pod jménem Trúda Boudová-Tašká. Dále ve filmu tančí další protagonistky a protagonisté z generace tvůrců, kteří vtiskli bratislavskému baletu jeho neopakovatelnou tvář. Připomeňme si jejich jména. Byli to Augusta Herényiová-Starostová, Galina Basová-Oniščenková, Tamara Isačenko, Jitka Mňačková, Jarmila Nešingerová, Miroslav Kůra a Jozef Zajko.

Širokou popularitu si ale Trúda Boudová-Tašká vydobyla svým účinkováním v prvním barevném slovenském filmu, kterým byl národopisně laděný snímek režiséra Jozefa Macha z roku 1953 Rodná zem, v němž ztvárnila roli detvanské dívky Aničky.

Ve filmu i v televizi úspěšně vystoupila vícekrát. Bylo to například v komedii Štvorylka, v televizních záznamech baletních inscenací jako byly Delibesova Coppélia a Z pohádky do pohádky Oskara Nedbala anebo v televizním přenosu Gounodova Fausta a Markétky z šedesátých let, v němž se představila velkém sólu ve Valpuržině noci.

V roce 1955 hostoval v Bratislavě vynikající maďarský choreograf Gyula Harangozó. V inscenaci baletu Šáteček Jenő Kenesseye tančila Trúda Boudová-Tašká roli Marienky. Po Remarově odchodu do Košic v roce 1955, kde vystřídal Rudolfa Macharovského, šéfují v následujících pěti letech postupně její taneční partneři Jozef Zajko a Milan Herényi.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář