Italský koncert v Zrcadlové kapli Klementina

Pražský soubor Collegium Marianum si pro 16. ročník Barokních podvečerů zvolil jako ústřední téma tvorbu Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750) se zastřešujícím názvem Nebeský hrad. Bachova hudba jako by se pro každý koncert stala Sluncem, kolem něhož ve větší či menší vzdálenosti obíhají rozličné planety, či, chcete-li, přímo vesmírem, který dokáže pojmout nekonečné množství galaxií. Dramaturgii dodává této hře světel opět umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová, s jejímž výběrem se publikum dostává mnohdy na velmi dobrodružné historické výpravy.

Nejinak tomu bylo i při druhém večeru cyklu 14. dubna, který byl vsazen do skvostných prostor Zrcadlové kaple Klementina. V rafinovaně sestaveném programu s názvem Italský koncert zazněl totiž Bach trochu jinak, než bychom čekali, Vivaldi, který možná nebyl vůbec Vivaldi, dva méně známí čeští skladatelé, dobově upravená skladba Giuseppe Tartiniho (1692-1770) a jako bonus jedna novodobá premiéra. Vyjmeme-li Bacha (jak symbolické!), zvláštním pojítkem mezi zbývajícími skladateli se stala osobnost hraběte Václava Morzina, jehož stopy kdysi ulpívaly na dlažbě Malé Strany…

Koncert otevřel Koncert pro flétnu G dur Giuseppe Tartiniho. Jako jitřenka se v něm zaskvěla flétnistka Jana Semerádová. Její hráčská technika, znalosti a hudební cit jsou dnes již na tak vysoké úrovni, že si může dovolit v podstatě cokoli, jak se ještě v ukázalo v průběhu večera. Krásnou sólovou příležitost dostala poté sličná a nadmíru zkušená „continuistka“ Hana Fleková, která rozezněla svůj nástroj v Koncertu pro violoncello d moll Antonína Reichenauera (cca 1694-1730). Umělkyně, s níž se v roli sólistky nepotkáváme příliš často, potvrdila svou přirozenou muzikalitu a ukázala též své virtuózní možnosti, jimž bych přála více příležitostí k dosažení ještě pevnějšího letu.

Skladatel Reichenauer, člen Morzinovy kapely, napsal svůj stručný, leč poměrně náročný koncert, pravděpodobně pro hraběte schönbornského dvora, zdatného violoncellistu. Avizovaný Bachův Italský koncert, určený původně dvoumanuálovému cembalu jako II. díl Klavírních cvičení, provedl z kůru varhaník, cembalista a varhanář Sebastian Knebel na unikátní dobový nástroj z dílny jezuity Tomáše Schwarze (1695-1754). Možná na něj v osmnáctém století hrál i samotný Wolfgang Amadeus Mozart. Knebel se s tužší mechanikou nástroje vyrovnal s obdivuhodnou bravurou. Ač na jeden manuál, podařilo se mu pomocí artikulace vyvolat na mnoha místech dojem „echa“ a vkusně také skladbu opatřit ozdobami. Třetí věta byla, myslím, až příliš svižná, ale díky Knebelově mistrovství nevyzněla jako prázdný dril. Zabránil tomu pomocí agogiky, jak ji známe třeba z raně barokních Sweelinckových toccat. Před takovým výkonem nelze než smeknout. (Pro zajímavost, rekonstrukci jednomanuálového nástroje s deseti rejstříky, krátkou oktávou a nerovnoměrnou temperaturou provedl koncem sedmdesátých let dvacátého století jako svou první velkou zakázku známý varhanář Vladimír Šlajch).

Slibovanou novodobou premiérou byl Koncert A dur pro flétnu, violu d’amore, housle, smyčce a basso continuo Františka Jiránka, dalšího hudebníka Morzinovy kapely. Zde se patří uvést, že tato kapela postupně znovuožívá v první řadě díky pečlivé badatelské činnosti muzikologa Václava Kapsy, jemuž se podařilo např. skladatele Jiránka vůbec identifikovat. Jiránek, zřejmě Vivaldiho žák (Vivaldi byl deset let Morzinův placený„maestro di musica di Italia“), má ke svému učiteli kompozičně velmi blízko, nekopíruje, ani příliš nezaostává. Slyšíme tu vivaldiovský drajv, výraznou rytmiku, půvabná echa (zejména třetí věta). Nejvýraznější postavou koncertu se zde opět stala flétnistka Semerádová, která dokáže svým partem komunikovat na všechny strany: vede dialog s dalšími sólisty, s výborně sehranou sekcí continua, i s publikem. Nesmíme zapomenout ani na úchvatné ozdoby. Její projev celému souboru dominoval, větší jistotu a nadhled bych přála i Vojtěchovi Semerádovi (viola d’amore), s jinak velmi příjemným, citlivým a jemným hudebním projevem. Jako zářivá večernice uzavřela program houslistka a koncertní mistr souboru Lenka Torgersen v Koncertu pro housle D dur, jehož autorem by podle dochovaných pramenů mohl být jak Antonio Vivaldi, tak František Jiránek. Zatím zůstává autorství nejisté, jisté však je, že sólistka předvedla excelentní výkon. Vizuálně působí snad poněkud nenápadně, hudební projev je však jistý, rázný a technicky brilantní. Soubor ji sympaticky podporoval (zvláště od violového partu s hrdostí v očích houslistčin partner Andreas Torgersen), přesto bych si celkově od tutti představovala ještě zřetelnější dynamická odstínění, například skutečná pianissima a kontrastnější ozvěny.

Hodnocení autorky recenze: 90%

Barokní podvečery 2016
Italský koncert
Jana Semerádová (flauto traverso)
Collegium Marianum
14. dubna 2016 Zrcadlová kaple Klementina Praha

program:
Antonio Vivaldi: Houslový koncert D dur Anh.8
Johann Sebastian Bach: Italský koncert (Concerto nach Italienischem Gusto) BWV 971
František Jiránek: Koncert pro flétnu, violu d´amore, housle a orchestr
Antonín Reichenauer: Violoncellový koncert d moll
Giuseppe Tartini: Flétnový koncert G dur

www.collegiummarianum.cz
www.baroknipodvecery.cz